HC Slavia Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
HC Slavia Praha
O2 Arena
Založen 1900
Město Praha
Soutěž Tipsport Extraliga
Stadion O2 Arena
Kapacita 18 000 diváků
Klubové barvy červená a bílá
           
Hlavní trenér Ladislav Lubina
Asistent trenéra Josef Beránek
Kapitán Petr Kadlec
Mistr české extraligy 2002/2003
2007/2008
Web
Aktuální soupiska
Fanklub
Přehled medailí
Mistrovství zemí Koruny české
Zlatá medaile 1909 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1911 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1912 SK Slavia Praha
Česká hokejová extraliga
Zlatá medaile 2002/2003 HC Slavia Praha
Stříbrná medaile 2003/2004 HC Slavia Praha
Stříbrná medaile 2005/2006 HC Slavia Praha
Zlatá medaile 2007/2008 HC Slavia Praha
Stříbrná medaile 2008/2009 HC Slavia Praha
Bronzová medaile 2009/2010 HC Slavia Praha
Bronzová medaile 2012/2013 HC Slavia Praha
1. česká hokejová liga
Stříbrná medaile 1993/1994 HC Slavia Praha
Tatranský pohár
Zlatá medaile 1929 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1934 SK Slavia Praha

HC Slavia Praha je pražský hokejový klub, který je od roku 1994 pravidelným účastníkem nejvyšší české soutěže, ve které doposud získal dva mistrovské tituly. Slavia měla také významnou roli při zakládání Českého svazu hokejového.

Od srpna 2007 používá HC Slavia Praha nový klubový znak.

Týmové úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První kroky a desítky let bez stálé prvoligové příslušnosti[editovat | editovat zdroj]

Maskot týmu

Podobně jako v jiných českých klubech na počátku 20. století se i v klubu Slavie hrál nejprve bandy hokej. Funkcionář Slavie Emil Procházka inicioval vznik Českého svazu hokejového, který přihlásil do tehdejší LIHG již v roce 1908. Hráči Slavie v dalším roce byli u prvního setkání Čechů s ledním (tehdy pro rozlišení označovaném slovem kanadský) hokejem, jak ho známe dnes, v Chamonix. Ve slávistických dresech s červenou hvězdou na bílém podkladě byly tehdy dokonce odehrány první mezinárodní zápasy hokejové reprezentace Čech. Brankář Josef Gruss posléze přeložil pravidla a Slavia se stala vítězem prvního uspořádaného mistrovství Čech. Hráči Slavie byli důležitými členy reprezentace i při prvních mistrovstvích Evropy, kde ještě před 1. světovou válkou dvakrát dosáhli až na titul. Mnozí hráči úspěšně reprezentovali i po válce a dva z nich (Jan FleischmannOtakar Vindyš) se dokonce v roce 1936 podíleli i na dlouhou dobu jediném startu Slavie v nově založené první lize. Za Slavii tuto ligovou sezónu odehrál i budoucí dvojnásobný mistr světa Josef Trousílek, ale tým sestoupil.

Zpět k první lize se Slavie přiblížila nejvíce v roce 1947, kdy ale ztroskotala na Sokolu Říčany. V dalších letech se mohla chlubit spíše výchovou hokejistů. Mnoho hráčů odcházelo i do konkurenční Sparty a výrazně se prosazovalo i v reprezentaci. Zářným příkladem za všechny byl trojnásobný světový mistr brankář Jiří Holeček. Útočník David Volek byl pak prvním odchovancem, který si zahrál i v NHL. V roce 1994 překvapivě do Slavie zamířil po návratu ze zahraničí litvínovský odchovanec Vladimír Růžička. Mistr světa z roku 1985 pomohl Slavii z baráže do samostatné české extraligy, když tým pod vedením dalšího mistra světa a tentokrát již trenéra Richarda Fardy obsadil v barážové skupině druhé místo za Vsetínem.

Působení v české extralize[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 1994/95[editovat | editovat zdroj]

Do první extraligové sezóny vstoupila Slavia posílena kromě Růžičky o další dva hráče, kteří se vrátili ze zahraničí. Obranu vyztužil další mistr světa Miloslav Hořava a do útoku přišel, jak se později ukázalo, nejtrestanější hráč ročníku Tomáš Jelínek. Tým, do něhož se v polovině sezóny vrátil trenér Farda, zaznamenal úspěch, i když postupem do čtvrtfinále play off zůstal znovu ve stínu druhého nováčka a zároveň mistra ze Vsetína.

Sezóna 1995/96[editovat | editovat zdroj]

Před následující sezónou došlo především k posílení útoku, když z Jihlavy přišel rozený střelec Viktor Ujčík, z Litvínova Ivo Prorok a ze Sparty Michal Sup. Během sezóny slávistický dres navlékli i německý reprezentant s českými předky Jan Benda a místo Jelínka Tomáš Kucharčík. Elitní formaci v rámci celé extraligy ovšem vytvořili Ujčík, Růžička a Prorok. První z nich dal 45 gólů ve 46 zápasech základní části i play off dohromady, což bylo dalece nejvíce z celé ligy a centr útoku nasbíral ve 42 zápasech kompletní sezóny 23 gólů a 48 přihrávek, díky čemuž vyhrál kanadské bodování soutěže. Obránce Hořava se blýskl 42 přihrávkami ve 44 zápasech celé sezóny. Ve čtvrtfinále však tým ztroskotal na Českých Budějovicích. Ujčík si nicméně odjel pro zlatou medaili do Vídně.

Sezóna 1996/97[editovat | editovat zdroj]

V létě 1996 přišel tým trénovat Marek Sýkora, který si vydobyl v minulých letech reputaci postupem do finále s Plzní a Pardubicemi. Ze zahraničí do Slavie zamířil další starší zkušený reprezentant Jiří Doležal. Slabým článkem se však ukázal být příchod brankáře Pejchara a nijak zvlášť nepřesvědčil ani útočník Kaděra. Po dvojité trenérské rošádě opět sezónu dokončil na trenérském postu Farda a tým se opět nedočkal postupu přes čtvrtfinále, do něhož pronikl těsně jenom díky lepším vzájemným zápasům s Litvínovem. Slavia byla nejtrestanějším mužstvem soutěže.

Sezóna 1997/98[editovat | editovat zdroj]

olympijské sezóně přivedl Růžička jako kapitán českou reprezentaci ke zlatým medailím v Naganu. Slavia získala klid do branky v osobě Ladislava Blažka a ve čtvrtfinále byla konečně úspěšná, když vyhrála alespoň některé ze střetnutí. Přesto ovšem proti Třinci, kam nejprve před sezónou odešel její generální manažer a během ní i Ujčík, neuspěla. Do kádru v této sezóně pronikali mladíci jako obránce Jan Hejda či útočník Tomáš Divíšek.

Sezóny 1998/99 a 1999/2000[editovat | editovat zdroj]

Následující dvě sezóny byly pro klub prvními konečnými umístěními mimo play off v krátké extraligové historii zklamáním, ale tým procházel obrodou, která se měla brzy projevit v pozitivním smyslu slova. V brance se začal v dobrém světle ukazovat Roman Málek, ale tým na druhé straně zapomínal střílet góly. V tomto období opět odešel trenér Farda a v 50. kole sezóny 1999-2000 v duelu proti mateřskému Litvínovu odehrál své poslední soutěžní utkání kariéry zraněním sužovaný Růžička.

Bývalý excelentní útočník však ve Slavii zůstal jako trenér mládeže a sportovní manažer.

Sezóna 2000/01[editovat | editovat zdroj]

Začátek nového ročníku ovlivnilo vyhrožování fyzickým násilím novému trenérovi Jaromíru Šindelovi. Bývalý úspěšný reprezentační gólman odešel do ústraní a jeho místo u prvního mužstva zaujal Růžička. Sportovní manažer již před sezónou nezapřel své kořeny a přivedl do týmu kompletní litvínovský útok Branda – Alinč – Hübl. Po nástupu na trenérskou lavičku zorganizoval též návrat Ujčíka z Třince. Tým oslavil 100 let trvání klubu prvním postupem mezi nejlepší čtyři mužstva, když zdolal ve čtvrtfinále v sedmizápasové sérii, která se ve svém průběhu vyvíjela střídavě výhodně pro obě strany, Znojmo. V semifinále ovšem nestačil na Vsetín, když ve čtvrtém zápase prohospodařil vedení 5:2 na začátku třetí třetiny tohoto semifinálového utkání. Málek byl vyhlášen nejlepším brankářem sezóny a zvítězil i v hlasování diváků o akci sezóny.

Sezóna 2001/02[editovat | editovat zdroj]

Do následující sezóny vstupovala Slavie posílena o olympijského vítěze z Nagana Josefa Beránka. V základní části mužstvo i přes dlouhodobé zranění Málka inkasovalo pouze ve dvou utkáních 5 branek. V play off vyrovnalo svůj výsledek z minulé sezóny, ale mnohé velmi mrzel jasný způsob, kterým mužstvo propadlo kvůli mizivé produktivitě v sérii s největším konkurentem Spartou.

Sezóna 2002/03[editovat | editovat zdroj]

Čerstvý generální manažer klubu Růžička měl pro nadcházející sezónu o prvotní cíl tedy postaráno. V konečném účtování extraligy chtěl být první v Praze, tedy lepší než Sparta. Před sezónou Slavia pustila pryč několik hráčů a z Havířova angažovala především nejlepšího střelce předchozího ročníku Davida Hrušku. Obrané řady zas vyztužil původem sparťanský reprezentační obránce, olympijský vítěz z Nagana a vícenásobný mistr světa František Kučera. Pro oživení útoku byli z Plzně po první čtvrtině soutěže angažováni DudaKrátoška, místo kterých opačným směrem putoval Ujčík. S novými tvářemi a především vytvořeným úderným útokem Duda – Beránek – Sup tým neprohrál v normální hrací době 13 zápasů v řadě a i třetí čtvrtina soutěže mužstvu vyšla skvěle. Brankář Málek překonal rekord extraligy v počtu vychytaných nul. Poslední čtvrtinu poznamenala lež Dudy, který se z nepochopitelných důvodů po uděleném trestu do konce utkání v Liberci vydal do domácí šatny za taktéž vyloučeným Čakajíkem. V play off ale Slavia vyřadila postupně své dva semifinálové přemožitele z předchozích ročníků. Ve finále proti Pardubicím nakonec získala po sedmi zápasech i mistrovský titul. Kromě toho se brankář Málek stal nejlepším brankářem, nejlepším hokejistou play off, hokejistou sezóny a hokejovou jedničkou. Ocenění nejlepšího obránce pro Petra Kadlece jen dotvrdilo, v jaké herní činnosti Slavia dominovala především. Růžička byl vyhlášen nejlepším trenérem, ale po následujícím mistrovství světa byl kritizován, že jako asistent reprezentačního trenéra prosadil do kádru až příliš mnoho hráčů ze svého unaveného mužstva.

Sezóna 2003/04[editovat | editovat zdroj]

Slavia se přesvědčila, že obhájit pozici na vrcholu není nic snadného. Do další sezóny vstoupila bez Hejdy, Dudy a Kadlece, který se však naštěstí včas vrátil, aby pomohl přerušit sérii bez vítězství, která mistra postihla na začátku ligy. Do Vánoc se vše týmu podařilo otočit směrem vzhůru a o to větším šokem pro všechny byl Růžičkou vymyšlený krok. Na místo brankáře Málka se stále častěji stavěl Hronek a trenér i generální manažer v jednom poslal jistotu uplynulých sezón na hostování do Plzně za juniorského mistra světa brankáře Zdeňka Šmída a opět i Krátošku. Brzy se zdálo, že šlo tentokrát o špatné rozhodnutí, což v očích mnohých potvrdilo i následné angažování exlitvínovského Petra FraňkaKarlových Varů. Franěk se dal zdravotně do pořádku těsně před play off, ve kterém pouštěl občas zbytečné góly, ale přesto tým provedl přes dva sedmizápasové maratony do finále. Proti Znojmu ve čtvrtfinále prohrávala Slavia již 2:3 na utkání a se Spartou v semifinále po dvou prohrách na samostatné nájezdy dokonce 1:3. V obhajobě titulu jí však nakonec zabránil až přílišný úbytek sil a (ne)domácí prostředí. Pražská finálová utkání se Zlínem se totiž odehrála v nové Sazka aréně, kterou si Slavia pronajala k zápasům na 20 let místo nepřestavitelného stadiónu v Edenu. V nové hale se ze všech nejlépe dařilo gólmanovi Altrichterovi, který přivedl před deseti lety Slavii do extraligy, ale ve finále jako zlínský náhradník naskočil ve druhém zápase do zlínské branky, kterou již neopustil. Mistrem se tak stali alespoň slávističtí dorostenci a žáci 9. třídy. Beránek si z Galavečera extraligy odnesl Cenu Bóži Modrého a ocenění pro nejproduktivnějšího hráče základní části za 16 gólů a 47 asistencí.

Sezóna 2004/05[editovat | editovat zdroj]

Pro posílení útoku využila Slavia do sezóny výluku NHL a obohatila se o hráče z NHL Jozefa Stümpela, Žigmunda PálffyhoJosefa Vašíčka. V obraně se během roku vystřídal Tomáš Klouček s Jaroslavem Špačkem. Brzy se nejen se sezónou ale s celou kariérou rozloučil obránce Kučera. Záhy se naopak po jedenácti letech vrátil do týmu jiný několikanásobný mistr světa a navíc odchovanec klubu Tomáš Vlasák. Slavia podávala vcelku vyrovnané výkony, které se lepšily s příchodem play off. V jeho čtvrtfinále však poprvé okusila, jak může být ošidné hrát sedmé rozhodující utkání série na vlastním ledě a vypadla nečekaně brzy s Libercem. Růžička následně vrátil i za pomoci Špačka, Vašíčka a odchovance Hejdy do České republiky titul mistrů světa.

Sezóna 2005/06[editovat | editovat zdroj]

V sezoně mužstvo skončilo po základní části na druhém místě a pozici druhého nejlepšího celku extraligy obhájil i v play–off, když ve finále prohrál se Spartou v poměru 4—2 na zápasy.

Sezóna 2006/2007[editovat | editovat zdroj]

Po základní části skončilo mužstvo v sezóně 2006/2007 na 6. místě. Ve čtvrtfinále se utkalo s Českými Budějovicemi, jimž podlehlo v poměru 2—4.

Sezóna 2007/2008[editovat | editovat zdroj]

Základní část sezóny dokončila Slavia na druhém místě s osmibodovou ztrátou na vítězné České Budějovice. Ve čtvrtfinále playoff si poradila v poměru 4—1 s Třincem, v semifinále 4—3 s Libercem a ve finále stejným poměrem i s Karlovými Vary a slavila tak druhý titul v české extralize.

Sezóna 2008/2009[editovat | editovat zdroj]

viz. HC Slavia Praha v české hokejové extralize 2008/2009

Byť Slavia poprvé vyhrála základní část extraligy (se ziskem 93 bodů a tříbodovým náskokem na Pardubice), nezískala Pohár prezidenta ČSLH, protože ten byl vítězi základní části udělován až od příští sezóny. V playoff se utkala nejprve s Vítkovicemi (vítězství v poměru 4—3 na zápasy), následně s Plzní, jíž porazila 4—1 na zápasy, a ve finále prohrála s Karlovými Vary v poměru 2—4, které jí tak oplatily porážku z finále předchozí sezóny. Útočník Slavie Jaroslav Bednář se navíc stal nejproduktivnějším hráčem soutěže pro sezónu 2008/2009 (po sezoně však odešel do Ruska).

Sezóna 2009/2010[editovat | editovat zdroj]

Trenér Vladimír Růžička si před sezónou musel najít nového asistenta, neboť Jiří Kalous, který tuto funkci doposavad zastával, přešel na pozici hlavního trenéra k libereckým Bílým tygrům. Novým asistentem se stal Jiří Čelanský.[1] Slavia si stanovila nižší cíle než v předchozí sezóně, a sice postup do playoff. Ten splnila a v playoff postoupila až do semifinále, když v předkole nejprve porazila Litvínov (3—2 na zápasy), ve čtvrtfinále vyřadila Zlín (4—2 na zápasy) a podlehla až v semifinále Vítkovicím v poměru 1—4 na zápasy. Nejproduktivnějším hráčem celé soutěže se stal útočník Slavie Roman Červenka.

Sezóna 2010/2011[editovat | editovat zdroj]

Před sezónou opustil mužstvo Roman Červenka, který přestoupil do KHL do Omsku, v němž tou dobou hrál i Jaromír Jágr, a dosavadní kapitán Josef Beránek ukončil sportovní kariéru. Naopak do klubu z Kladna přestoupil brankář Miroslav Kopřiva.

Ačkoliv se mužstvu zpočátku příliš nevedlo a pohyboval se na hranici postupu do předkola playoff[2] (a někdy dokonce i pod ní)[3], po Vánocích se mužstvo zvedlo a atakovalo dokonce i možnost přímého postupu do playoff.[4] Nakonec však po základní části skončilo na sedmé pozici a nutnosti hrát předkolo playoff se nevyhnulo.[5] V něm se utkalo s Karlovými Vary, které porazilo v poměru 3—2 na zápasy, a postoupilo do čtvrtfinále. V něm se Slavia potkala s Libercem, jenž vedl Jiří Kalous, bývalý asistent Vladimíra Růžičky ve Slávii. Slavia se v sérii ujala vedení 3—1 na zápasy,[6] avšak Liberec dokázal srovnat a vynutit si rozhodující sedmý zápas.[7] V něm, ač ještě pět minut před koncem základní hrací doby Slavia prohrávala 1—3, dokázala skóre srovnat a v prodloužení gólem Tomáše Svobody utkání – i celou sérii – rozhodnout ve svůj prospěch.[8] V semifinále pak Slavia narazila na vítěze základní části,[5] na mužstvo Třince.[8] I s ním Slavia nakonec sehrála sedmizápasovou sérii, v níž nakonec podlehla v poměru 3—4,[9] byť i tentokrát v jejím průběhu vedla nad soupeřem již 3—1 na zápasy.[10]

Sezóna 2011/2012[editovat | editovat zdroj]

Mužstvo i nadále nastupovalo pod trenérem Vladimírem Růžičkou; jeho asistenty byli i nadále Jiří Čelanský a Josef Beránek, kteří se kromě A-týmu věnovali i práci u mládeže: Čelanský byl hlavním trenérem staršího dorostu a Beránek vedl juniory Slavie.

Slavie pro tento ročník sestavila mladý tým a absence několika zkušených hráčů z předchozích sezón se na výsledcích týmu projevila. Na počátku ledna 2012 přišel na pozici asistenta dřívější spolupracovník Vladimíra Růžičky Ondřej Weissmann a Slavia tak měla nejpočetnější tým trenérů v nejvyšší soutěži.

Ani tento kvartet trenérů, přes angažování nových hráčů či výměn hráčů s jinými kluby, nedokázal Slavii dostat do předkola play off. Slavia tak poprvé pod vedením trenéra Vladimíra Růžičky musela hájit svoji extraligovou příslušnost ve skupině o udržení. I přesto, že byl bodový odstup čtveřice týmů minimální, dokázala si Slavia zajistit vyhnutí se baráži již tři kola před koncem play out. Zápasy ve skupině o udržení sehrála ve svém mateřském stadionu v Edenu, kam se tak vrátila po 8 letech.

Sezóna 2012/2013[editovat | editovat zdroj]

V předchozím ročníku podepsal trenér Vladimír Růžička 4 letou smlouvu, což znamená, že i do této sezony vstupoval tým pod jeho vedením. V trenérském štábu došlo k jedné změně – skončil Jiří Čelanský; asistenty Vladimíra Růžičky tak zůstávají Ondřej Weissmann a Josef Beránek.
Tým nedoznal příliš velkých změn proti minulé sezoně a Slavia byla odborníky tipována opět na boje o záchranu. Přesto však mužstvo Vladimíra Růžičky, jako již mnohokrát v minulosti, ukázalo, že na tipování odborníků se neohlíží. Tým měl sice v části sezony díky výluce posily z NHL, jako např. Romana Červenku, ale rozhodně neodehrály tolik utkání, jako třeba Jaromír Jágr, Tomáš Plekanec či Jiří Tlustý v dresu Kladna. Následně několik zápasů odehrál odchovanec Bednář, který ale poté odešel do zahraničí. Přesto mužstvo dokázalo v pohodě dojít do play off a dokonce se usadit na samém čele extraligové tabulky. Po základní části získalo skvělých 94 bodů, což nakonec stačilo na 2. místo, protože tým PSG Zlín měl sice stejně bodů, ale lepší vzájemná bilance s Růžičkovým týmem ho poslala na 1. místo. Přesto se základní část sezony hodnotí jako velice úspěšná.
V play off se Slavie ve čtvrtfinále utkala s Kladnem, povolila mu pouze jednu jedinou výhru a dokonce jen 3 branky v celé sérii, do semifinále tak postoupila poměrem 4:1 na utkání a utkala se s Plzní. Tato série byla mnohem dramatičtější, protože se série z Prahy do Plzně stěhovala za stavu 1:1. Ani Plzeň však obě utkání doma nevyhrála a Slavie tak opět naklonila výhodu domácí haly na svojí stranu. Ani to jí však nestačilo - ačkoli byla minimálně v domácím utkání lepším týmem, tak ho nezvládla, následně prohrála i velice vyrovnané 6. utkání v Plzni a celkově tak v sérii prohrála 2:4 na zápasy. V tomto ročníku tak Slavie končí v semifinále play off, oproti loňské účasti v play out to ale byla určitě úspěšná sezona. Vzhledem k tomu, že Zlín jako vítěz základní části postoupil do finále přes čtvrtý Třinec, získala nakonec Slavia bronzové medaile.

Sezóna 2013/2014[editovat | editovat zdroj]

Tak jako před každou z posledních sezon si vedení klubu v čele s generálním managerem a hlavním trenérem v jedné osobě Vladimírem Růžičkou nedalo jasné cíle. Hlavním cílem bylo především proniknutí do bojů play off, jelikož bylo všem jasné, že soutěž bude opět velice vyrovnaná. Slavia navíc v posledních letech pracovala s podstatně nižším rozpočtem než dříve, proto i cíl musel být skromnější. Tým kolem trenéra Růžičky však několikrát dokázal, že i když je podceňován, tak bojuje a dosahuje překvapení. Úspory byly patrné i v realizačním týmu - ten se zúžil, Josef Beránek přešel k juniorům a u áčka zůstal jako asistent pouze Ondřej Weissmann.

Slavia vlétla do sezony poměrně suverénně a zejména v první čtvrtině soutěže velice překvapila, když se držela v první čtyřce. Růžičkovým svěřencům, převážně mladším hráčům, kterým byl oporou zkušený Jaroslav Bednář, který však v části sezony léčil zranění, se pochopitelně nepovedlo tyto skvělé výsledky udržet a postupně se mužstvo tabulkou propadalo. V závěru základní části navíc kvůli programu v O2 areně hrála Slavia rekordních 7 utkání na ledě soupeřů a po této sérii dokonce vypadla z elitní desítky. Následná tři utkání na svém ledě ale zvládla suverénně a díky nim se bodově vyrovnala Litvínovu a o postupujícím týmu do předkola play off se rozhodovalo v posledním kole právě v přímém souboji mezi Slavií a Litvínovem. A pražané zvítězili po urputném boji v prodloužení a tým Vladimíra Růžičky tak opět postoupil do vyřazovacích bojů. V té době však již bylo jasné, že trenér Vladimír Růžička, který je se Slavií úzce spojen, po konci play off z týmu odejde k reprezentačnímu celku české republiky, kde nahradí odstoupivšího Aloise Hadamczika. Je nutné zmínit, že Růžička ve Slavii trénoval nepřetržitě od roku 2000, tedy dlouhých 14 sezon. A v těchto 14. sezonách se mu celkem 13 x povedlo s týmem postoupit do vyřazovacích bojů. Proto postup do předkola byl jakousi pomyslnou třešinkou na dortu jeho působení u týmu. Se Slavií zůstane Vladimír Růžička nicméně i nadále úzce spojen. Bude působit jako konzultant a trenér mládeže. Post hlavního trenéra a generálního manažera nicméně opouští. Určité náznaky o jeho odchodu se objevovaly již řadu let, on sám ale spekulace popíral. Po angažmá u reprezentace však přiznal, že by na 99 % opustil Slavii i v případě, že by do reprezentace nenastoupil, což se původně nepředpokládalo, jelikož Hadamczik měl platnou smlouvu. Růžička by podle svého vyjádření patrně zamířil do některého týmu KHL. Tomu nasvědčoval i fakt, že v průběhu sezony Růžička prodal svůj vlastnický podíl v klubu.

V předkole Slavii potkaly Pardubice. Ty měly výhodu domácího začátku, která je v sérii na 3 vítězství vskutku velikým plusem. Po 2 zápasech však série putovala do Prahy za stavu 1:1. Domácí výhodu však nevyužila ani Slavia, první zápas prohrála. Mečbolu nicméně Pardubice využít nedokázaly a série se stěhovala k 5. zápasu do Pardubic. Tým Vladimíra Růžičky začal velice dobře, nicméně byť 4x v zápase vedl, nakonec padl 6:4 a z postupu do čtvrtfinále se tak radovaly Pardubice. Vladimír Růžička však po zápase mužstvo ocenil za bojovnost a s týmem a předchozími 14 lety na Slavii se rozloučil po tuhém boji v předkole play off. Kariéra a odvedená práce Vladimíra Růžičky na Slavii je ovšem úctyhodná. Nicméně každá kapitola jednou končí a i s tímto faktem se tým Slavie musel vyrovnat, ačkoli sám Růžička i vedení Slavie nezapomnělo dodat, že by se jejich cesty mohly jednou opět spojit.

Sezona 2014/2015[editovat | editovat zdroj]

Před tímto ročníkem se musel tým Slavie vyrovnat s jednou velice nepříjemnou ztrátou. Po dlouhých 14 letech u týmu skončil trenér Vladimír Růžička, který odešel k reprezentaci české republiky. Do reprezentace odešel i jeho dvorní asistent Ondřej Weissmann, takže Slavie musela před sezonou najít nový trenérský tým.

Vývoj názvu týmu[editovat | editovat zdroj]

  • 1900 – SK (Sportovní klub) Slavia Praha
  • 1948 – Sokol Slavia Praha
  • 1949 – Dynamo Slavia Praha
  • 1953 – Dynamo Praha
  • 1965 – Slavia Praha
  • 1977 – Slavia IPS Praha
  • 1993 – HC Slavia Praha

Mistři Evropy, mistři světa a olympijští vítězové[editovat | editovat zdroj]

Další významní hráči a odchovanci klubu[editovat | editovat zdroj]

Ocenění jednotlivců[editovat | editovat zdroj]

Vyřazená čísla[editovat | editovat zdroj]

Umístění v České extralize ledního hokeje[editovat | editovat zdroj]

Sezona PB C Soupiska Kapitán Trenéři
1994/1995 7. 43. 7.. Vladimír Růžička Pavel RichterBřetislav Kopřiva, později od 23. kola Richard Farda - Břetislav Kopřiva
1995/1996 6. 41 6. Vladimír Růžička Richard Farda a Břetislav Kopřiva
1996/1997 8. 52 8. Vladimír Růžička Marek Sýkora – Vladimír Kolek, později Jaromír ŠindelJiří Kalous, později Richard Farda - Ladislav Slížek
1997/1998 6. 56 6. Vladimír Růžička Richard Farda a Ladislav Slížek
1998/1999 10. 45 10. Vladimír Růžička Richard Farda a Ladislav Slížek
1999/2000 10. 41 10. Vladimír Růžička Vladimír CaldrJiří Kalous, později od 11. kola Josef Beránek starší – Jiří Kalous
2000/2001 7. 79 4. Jan Alinč Jaromír ŠindelOndřej Weissmann, později od prosince 2000 Vladimír RůžičkaOndřej Weissmann
2001/2002 6. 87 4. Jan Alinč Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann, Jiří Kalous
2002/2003 Stříbrná medaile 96 Zlatá medaile Josef Beránek Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann, Jiří Kalous
2003/2004 5. 85 Stříbrná medaile Josef Beránek Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann, Jiří Kalous
2004/2005 4. 97 6. Josef Beránek Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann, Jiří Kalous
2005/2006 Stříbrná medaile 101 Stříbrná medaile Josef Beránek Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann, Jiří Kalous
2006/2007 6. 81 6. Josef Beránek Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann, Jiří Kalous
2007/2008 Stříbrná medaile 98 Zlatá medaile Josef Beránek Vladimír Růžička, Jiří Kalous
2008/2009 Zlatá medaile 93 Stříbrná medaile Josef Beránek Vladimír Růžička, Jiří Kalous
2009/2010 7. 74 Bronzová medaile soupiska Josef Beránek Vladimír Růžička, Jiří Čelanský
2010/2011 7. 84 4. soupiska Petr Kadlec Vladimír Růžička, Jiří Čelanský a Josef Beránek
2011/2012 12. 66 12. soupiska Petr Kadlec Vladimír Růžička, Jiří Čelanský a Josef Beránek, od 10.1.2012 se třetím asistentem V. Růžičky stal Ondřej Weissmann
2012/2013 Stříbrná medaile 94 Bronzová medaile Petr Kadlec Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann a Josef Beránek
2013/2014 10. 72. 10. Petr Kadlec Vladimír Růžička a Ondřej Weissmann
2014/2015 Ladislav Lubina a Josef Beránek

Nejlepší střelec, Nejlepší nahrávač – historický přehled[editovat | editovat zdroj]

Ročník Branky v základní části Nahrávky v základní části Body v základní části
1999/2000 Zdeněk Skořepa 19 Pavel Geffert 23 Zdeněk Skořepa 34
2000/2001 Daniel Branda 18 Jan Alinč 35 Jan Alinč 47
2001/2002 Viktor Ujčík 25 Daniel Branda 27 Viktor Ujčík, Daniel Branda 48
2002/2003 Michal Sup 25 Radek Duda 23 Radek Duda 40
2003/2004 Michal Sup 27 Josef Beránek 47 Josef Beránek 63
2004/2005 Žigmund Pálffy 21 Jan Novák 30 Josef Vašíček 43
2005/2006 Michal Sup 23 Josef Beránek 38 Josef Beránek 52
2006/2007 David Hruška 23 Jaroslav Bednář 23 Jaroslav Bednář 45
2007/2008 Jaroslav Bednář 25 Josef Beránek, Petr Kadlec 15 Jaroslav Bednář 36
2008/2009 David Hruška 31 Jaroslav Bednář 41 Jaroslav Bednář 68
2009/2010 Roman Červenka 30 Roman Červenka 43 Roman Červenka 73
2010/2011 Tomáš Svoboda 17 Michal Vondrka, Petr Kadlec 21 Michal Vondrka 35
2011/2012 Tomáš Pospíšil 15 Tomáš Pospíšil, Petr Kadlec 20 Tomáš Pospíšil 35
2012/2013 Tomáš Hertl 18 Vladimír Růžička 22 Tomáš Hertl 30
2013 /2014 Jaroslav Bednář 21 Jaroslav Bednář 27 Jaroslav Bednář 48

Současný kádr (2013-2014)[editovat | editovat zdroj]

(k 16. lednu 2014)

Pozice # Jméno Odkud přišel Mateřský klub V klubu od Počet sezón za Slavii
B 38 Česko Dominik Furch HC Kobra Praha HC Kobra Praha 2004 6
B ? Česko Václav Mouček - HC Slavia Praha - 0
B 31 Česko Adam Svoboda HC Škoda Plzeň HC Kometa Brno 2013 3
O 17 Česko Tomáš Beňovič BK Mladá Boleslav HC Dukla Trenčín 2012 1
O 27 Česko Jan Holub Bílí Tygři Liberec Bílí Tygři Liberec 2012 1
O 6 Česko Lukáš Chalupa HC Energie Karlovy Vary BK Mladá Boleslav 2013 0
O 7 Česko Petr Kadlec HC Škoda Plzeň HC Slavia Praha 2000 18
O 94 Česko Ronald Knot - HC Slavia Praha - 1
O 72 Česko Pavel Kolařík HC Medvědi Beroun 1933 VTJ Vyškov 1997 15
O ? Česko Antonín Růžička - HC Slavia Praha - 0
O 26 Česko Petr Šenkeřík PSG Zlín PSG Zlín 2013 1
O 77 Česko David Štich Bílí Tygři Liberec HC Škoda Plzeň 2013 0
O 16 Slovensko Juraj Valach HC Kometa Brno HKm Zvolen 2013 1
O 2 Kanada Kyle Wharton Saint Mary's University Ottawa 67's 2013 0
Ú 21 Česko Jaroslav Bednář SC Bern HC Slavia Praha 2013 8
Ú 18 Česko Jiří Doležal HC Energie Karlovy Vary HC Slavia Praha - 6
Ú 12 Česko Tomáš Doležal - HC Slavia Praha - 2
Ú 25 Česko Petr Jelínek HC Rebel Havlíčkův Brod HC Slavia Praha 2008 6
Ú 22 Česko Pavel Klhůfek PSG Zlín PSG Zlín 2011 1
Ú 29 Česko Lukáš Krenželok HC Vítkovice Steel HC Vítkovice Steel 2010 3
Ú ? Česko Jakub Langhammer Mountfield Hradec Králové Rytíři Kladno 2014 0
Ú ? Česko Tomáš Moravec - HC Slavia Praha - 0
Ú 44 Česko Michal Poletín - HC Slavia Praha - 3
Ú 89 Česko Vladimír Růžička - HC Slavia Praha - 8
Ú 88 Česko Jakub Sklenář Orli Znojmo Orli Znojmo 2004 7
Ú 9 Slovensko Dávid Skokan HK Poprad HK Poprad 2012 1
Ú 91 Česko Jan Stránský HC Škoda Plzeň HC Škoda Plzeň 2012 1
Ú ? Česko Václav Tomek - HC Slavia Praha - 0
Ú 14 Česko Marek Tomica HC Dukla Jihlava HC Dukla Jihlava 1999 14
Ú 16 Česko Daniel Vrdlovec Salith Šumperk VHK Vsetín 2012 1
Ú 78 Česko Lukáš Žejdl HC Verva Litvínov HC Verva Litvínov 2005 3

Změny v kádru 2013-2014[editovat | editovat zdroj]

  • Odešli:
Národnost Jméno Kam Poznámka
Česko David Palaščák → Česko HC Most hostování
Česko Miroslav Kopřiva → Slovensko HC Slovan Bratislava přestup
Česko Petr Kuboš → Česko HC Kometa Brno přestup
Slovensko Jaroslav Koma → -- konec smlouvy
Česko Jiří Kučný → -- konec smlouvy
Česko Michal Kempný → Česko HC Kometa Brno konec hostování
Česko Jan Alinč → Česko HC Slovan Ústečtí Lvi konec hostování
Česko Jan Dlouhý → Česko HC Slovan Ústečtí Lvi hostování
Česko Tomáš Micka → Česko HC Energie Karlovy Vary hostování
  • Přišli:
Národnost Jméno Odkud Poznámka
Česko Jaroslav Bednář ← Švýcarsko SC Bern přestup
Česko Adam Svoboda ← Česko HC Škoda Plzeň přestup
Česko David Štich ← Česko Bílí Tygři Liberec přestup
Kanada Kyle Wharton ← Česko Orli Znojmo přestup
Slovensko Juraj Valach ← Česko HC Kometa Brno přestup
Česko Jiří Doležal ← Česko HC Energie Karlovy Vary návrat z hostování
Česko Jakub Langhammer ← Česko Mountfield Hradec Králové hostování

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAMMER, Jan. Čelanský bude asistentem Růžičky. Deník [online]. 2009-04-08 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  2. ČTK. Sparťané vyhráli v Třinci. Vítkovice smetly Slavii a jsou novým lídrem. iDNES.cz [online]. 2010-12-12 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  3. ČTK. Extraliga byla velmi bohatá na góly. Třinec jich dal deset, Boleslav devět. iDNES.cz [online]. 2010-11-17 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  4. iDNES.cz. Kometa si zahrává, už zase propadla. Dotahují se na ni Plzeň i Sparta. iDNES.cz [online]. 2011-01-16 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  5. a b ČTK. Litvínov vyhrál v Kladně a v předkole narazí na Plzeň. Vítkovice úžasně otočily s Třincem. iDNES.cz [online]. 2011-02-20 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  6. ČTK. Litvínov zdolal Třinec a vyrovnal sérii. Slavia vyhrála a je blízko postupu. iDNES.cz [online]. 2011-03-10 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  7. ČTK. Třinec uspěl v Litvínově a je v semifinále. Liberec vybojoval sedmý zápas. iDNES.cz [online]. 2011-03-14 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  8. a b ČTK. Slavia otočila sedmý zápas s Libercem a v prodloužení urvala semifinále. iDNES.cz [online]. 2011-03-16 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  9. LANGR, Michael. Třinec dokonal obrat v sérii se Slavií a postoupil do finále extraligy. iDNES.cz [online]. 2011-04-01 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  10. PAVLÍČEK, Tomáš. Slavia potřetí vyhrála a nakročila do finále. Doma vyučila Třinec 4:0. iDNES.cz [online]. 2011-03-26 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]