Anna Boleynová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Boleynová
královna-choť
Anna Boleynová
Anna Boleynová, druhá manželka Jindřicha VIII.
Sňatek 28. května 153317. května 1536
Manžel Jindřich VIII. Tudor
Korunovace 1. června 1533
Tituly Lady Anne Boleyn
Její Veličenstvo královna
Ctihodná markýza z Pembroku
Narození 1501
Úmrtí 19. května 1536
Tower, Londýn
Pochována Londýn, Tower, kostel St. Peter ad Vincula
Předchůdce Kateřina Aragonská
Následník Jana Seymourová
Potomci Alžběta I.
Rod Boleynovi
Otec Thomas Boleyn
Matka Alžběta Howardová
Podpis Anne Boleyn Signature.svg

Anna Boleynová (150119. května 1536) byla anglická královna, druhá manželka Jindřicha VIII. a matka královny Alžběty I. Jindřichova svatba s Annou a její následná poprava z ní udělala jednu z hlavních postav anglické reformace.

Jako dcera Sira Thomase Boleyna a jeho manželky Lady Alžběty Howardové byla urozenější než Jindřichovy pozdější manželky Jana Seymourová nebo Kateřina Parrová, původem se však nemohla vyrovnat své předchůdkyni Kateřině Aragonské.

Mládí (narození – 1522)[editovat | editovat zdroj]

Šlo o dceru Sira Thomase Boleyna, pozdějšího hraběte z Wiltshiru a z Ormonde, a jeho manželky Lady Alžběty Howardové, dcery vévody z Norfolku. Thomas Boleyn byl uznávaný diplomat s velkým jazykovým nadáním a Jindřich VII. jej často posílal na diplomatické mise do zahraničí. Kvůli nedostatkům farních záznamů této doby (vzaly za své v dramatických událostech po smrti Eduarda VI.) není možné určit datum, kdy se ona sama narodila.

Důkazy pocházející ze 16. století jsou neslučitelné s několika dalšími daty, na které poukazují jiní autoři. Italský dějepisec roku 1600 označil rok 1499 jako rok jejího narození, zatímco např. zeť Thomase Mora hovoří o roku mnohem pozdějším, roku 1512. Všechny ostatní dohady potom spadají do časového období mezi roky 1499 a 1512. V současnosti se historici shodují především na roku 1508.

Za důležitý písemný důkaz lze považovat její dopis z roku 1514. Je psán ve francouzštině (Annin druhý jazyk) jejímu otci, který stále žil v Anglii, zatímco Anna dokončovala své studium ve Francii. Profesor Ives poukazuje na styl, v němž je dopis psán, a také na její již vyzrálejší rukopis - to vše pak podle něj dokazuje, že v této době dívka musela být starší třinácti let.[zdroj?]

Tato verze je podporována tvrzením kronikáře 16. století, který napsal, že jí bylo dvacet let, když se vrátila z Francie domů do Anglie. Závěry se ovšem znovu dostávají do pře s Warnickovou a několika jejími knihami a články, které se zase shodují na věku 16 let. Mnoho akademiků tento spor uzavírá názorem, že přesné datum jejího narození zkrátka nebude nikdy známo. U jejích sourozenců není rovněž, podobně jako u ní, známo, kdy se přesně narodili, je však pravděpodobné, že její sestra Marie byla starší.[1] Mariiny děti byly přesvědčené, že jejich matka byla starší než Anna. Jejich bratr Jiří se narodil kolem roku 1504.[2]

Anna a Jindřich[editovat | editovat zdroj]

Do Anglie se Anna vrátila v roce 1522. V té době prožíval král vášnivý vztah s její starší sestrou Marií a měl za sebou i mladickou lásku s jejich matkou Alžbětou Howardovou. O tři roky později se Jindřich VIII. začal zajímat i o Annu a zamiloval se do ní. Protože strávila dětství ve Francii, perfektně ovládala francouzštinu a dokázala se chovat dle francouzské módy, jak se u královského dvora očekávalo. Dle anglického standardu nebyla krásná. Vzhledem připomínala spíše Francouzku. Byla drobná, tmavovlasá a tmavooká, oproti královně velmi štíhlá, měla úzký obličej, vysoké čelo a dlouhý krk. Byla velmi bystrá, pohotová, inteligentní, uměla skvěle tančit, zpívat a jezdit na koni, což bylo proti opakovaně těhotné, pomalé a věčně se modlící královně Kateřině, která nosila pod svým šatem žíněnou košili velký rozdíl. Všechny tyto vlastnosti po ní později zdědila její dcera Alžběta. Když se jí Jindřich začal dvořit, odmítla stát se jeho milenkou, patrně proto, že nechtěla skončit jako její matka Alžběta Howardová a sestra Marie Boleynová, o kterou Jindřich brzy ztratil zájem. Místo toho se pokusila využít králova problematického manželství s Kateřinou Aragonskou. Král potřeboval mužského potomka, dědice trůnu, Kateřina však porodila pouze jedinou přeživší dceru Marii.

Tyto důvody vedly krále Jindřicha k tomu, že pod nátlakem inteligentní a panovačné Anny požádal o anulaci sňatku s Kateřinou Aragonskou. Rozvod odůvodňoval tím, že zhřešil proti Bohu tím, že si vzal ženu svého bratra. Hodně tehdejších lidí poukázávalo na to, že mu to v době jejich sňatku vůbec nevadilo, právě naopak to považoval za ten nejlepší nápad. Jejich sňatek se projednával mezi biskupy i před parlamentem. Jindřich si byl jistý, že církev jeho návrh na rozvod podpoří. Když mu ale jednou bez pozvání na jedno sezení s biskupy dorazila královna Kateřina, bylo jisté, že rozvod bude muset být vymyšlen jinak. Kateřina se slzami v očích před Jindřichem klesla na kolena, dovolávala se pravdy, že do jeho lože přišla jako panna a je tudíž z Boží vůle královna. Když poté omdlela a vynášeli jí ven, lidé jí provolávali slávu. Poté začalo být jisté, že papež Klement VII. s anulací sňatku nebude souhlasit. Objevily se tudíž první myšlenky na odluku Anglie od římskokatolické církve.

Thomas Wolsey, který byl Jindřichův kancléř a kardinál církve římskokatolické, byl údajně na její popud propuštěn z veřejných služeb, načež se později novým arcibiskupem canterburským stal Boleynův rodinný kaplan Thomas Cranmer. Po mnoha nezdařených pokusech anulovat manželství Jindřicha a Kateřiny, Jindřich k Anně ochladl. Té začalo docházet, že potřebuje syna, proto králi koncem roku 1532 podlehla, předpokládá se, že během jejich společné návštěvy francouzského přístavu Calais. Záhy nato otěhotněla, a proto bylo nutné co nejdříve ji prohlásit královnou, aby měl její syn právo na korunu. Její svatba s králem Jindřichem VIII. se konala 25.ledna 1533. Dne 23. května téhož roku jednoduše prohlásil Cranmer Jindřichovo předchozí manželství za neprávoplatné a o pět dní později prohlásil jejich nové manželství za zákonné. Krátce na to zahájil papež proti Jindřichovi a Cranmerovi exkomunikaci. V důsledku tohoto sňatku došlo k odloučení Anglie od Říma a vzniku anglikánské církve, která byla od té doby podřízená panovníkovi.

Anglickou královnou byla korunována 1. června 1533. Anna chtěla, aby její korunovace byla velká sláva. Mnoho lidí však vzpomínalo na stále živou právoplatnou královnu Kateřinu, proto téměř nikdo nejásal. Anna 7. září 1533 porodila dceru, budoucí anglickou královnu Alžbětu I.. Jindřich s jistotou očekával prince, proto byl velmi zklamaný. Anna otěhotněla ještě několikrát, pokaždé ale dítě potratila. Neustále tvrdila, že je to tím, že ji bývalá královna Kateřina jistě proklela, proto nemůže donosit plod a že jistě porodí syna, pokud Jindřich nechá Kateřinu popravit. Když o něco později Kateřina sama v chudobě a nemoci zemřela a Anna stále nebyla schopna další dítě donosit, bylo jisté, že jsou její dny jako královny Anglie sečteny. Navíc již nebyla tak mladá a krásná jako před lety a její vrtošivý manžel si hledal mladší milenky jinde. Stále se však za inteligentní Annou vracel. Když však začala být hysterická a jeho milenkám začala vyhrožovat smrtí, měl Jindřich své druhé ženy dost. V březnu 1536 se na scéně objevuje Annina dvorní dáma Jana Seymourová. Jindřich byl Janiným skrytým půvabem, jemností a skromností okouzlen a ihned se s ní zasnoubil. Anny bylo potřeba se rychle zbavit a věděl, že kdyby se s ní měl rozvést, dělala by problémy, proto byla Anna od dubna do května 1536 vyšetřována ze závažných zločinů velezrady. Důkazy proti ní v mučení vypáčili z mnoha mužů ze dvora. Následně byla popravena 19. května téhož roku. Spolu s ní byla popravena řada jejích přátel, údajných milenců, a také její bratr. Poslední důkaz úcty ke své ženě prokázal Jindřich tím, že pozdržel její popravu o dva dny, než dorazil z Calais francouzský kat s mečem. V té době se v Anglii popravovalo tupými sekerami i na několik ran. Věřil, že když jí v tomto posledním přání vyjde vstříc, neprokleje ho. Jindřich byl totiž velmi pověrčivý a i tak si po celý život vyčítal, že nedal Annu upálit jako čarodějnici.

Historici považují obvinění proti ní, jejichž součástí bylo i cizoložství a incest, za nepřesvědčivé a vykonstruované. Po korunovaci její dcery Alžběty I. královnou byla uctívána jako mučednice a hrdinka anglické reformace, a to především v dílech Johna Foxe. Po staletí byla inspirací a byla zmiňována v množství uměleckých a kulturních děl. Díky rozvodu Jindřicha VIII. s Kateřinou Aragonskou a vyhlášení odluky anglikánské církve od Říma je považována za vůbec „nejvlivnější a nejvýznamnější anglickou královnu“.

Anna jako královna[editovat | editovat zdroj]

Anna nebyla mezi lidem oblíbená a většina ji nazývala "královou děvkou" či "šestiprstou čarodějnicí". Svůj znetvořený šestý prst prý zakrývala dlouhými, rozšířenými rukávy a říkalo se, že pod stužkou s drahým kamenem skrývá na krku ďáblovo znamení. Anna prý měla po těle mnoho mateřských znamínek, což se v jistých kulturách rovněž považovalo za ďáblovo znamení. Po její popravě Jindřich prohlásil, že ho okouzlila svými čáry. Ale byla zřejmě krásná a díky své kráse, pohotovosti a inteligenci si Jindřicha získala. Její sňatek a její následná poprava byly součástí složitého začátku významných politických a náboženských převratů známých jako anglická reformace, kdy právě ona sama aktivně podpořila reformu náboženskou a vznik anglikánské církve. Byla to právě ona, kdo Jindřichovi věnoval knihy plné protestantského učení, které přinášely řešení problému s královským rozvodem - podle tohoto učení byl král jedinou hlavou církve v zemi.

Populární kultura[editovat | editovat zdroj]

Její život (stejně tak jako život jejího manžela krále Jindřicha VIII. i její dcery královny Alžběty I.) byl zachycen v několika novelách, hrách, operách, televizních dramatech a filmových dílech, mezi ně můžeme zařadit např. Donizettiho operu Anna Boleynová, filmy Tisíc dnů s Annou (Anne of the Thousand Days), Šest žen Jindřicha VIII. (The Six Wives of Henry VIII) a Odsouzená královna Anna (Doomed Queen Anne) či nepříliš historicky hodnotná Králova přízeň (The Other Boleyn Girl). Jedno z nejznámějších pojetí Anny Boleynové bylo vytvořeno v populárním, historicky zkresleném seriáluTudorovci (The Tudors). Její postavu ztvárnilo ve filmu a v televizi mnoho hereček. V televizním seriálu Tudorovci ji ztvárnila Natalie Dormerová, za nejzdařilejší je považováno ztvárnění herečky Genéviéve Bujoldová ve filmu Tisíc dnů s Annou (Anne of thousand days) z roku 1969.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne Boleyn na anglické Wikipedii.

  1. IVES, Eric. The Life and Death of Anne Boleyn. Blackwell Publishing : [s.n.], 2004. ISBN 1405134631. S. 16-17. (anglicky)  [Dále jen: The Life and Death of Anne Boleyn.]
  2. The Life and Death of Anne Boleyn. S. 15

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ERICKSON, Carolly. Anna Boleynová - Život druhé ženy Jindřicha VIII.. Praha : Domino, 2004. 238 s. ISBN 80-7303-194-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Anglická královna
Předchůdce:
Kateřina Aragonská
1533 - 1536
Anna Boleynová
Nástupce:
Jana Seymourová
Lady of Ireland
Předchůdce:
Kateřina Aragonská
1533 - 1536
Anna Boleynová
Nástupce:
Jana Seymourová