Přeskočit na obsah

Šavrov Š-7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šavrov Š-7
Šavrov Š-7
Šavrov Š-7
Určeníprůzkumný a transportní hydroplán
PůvodSovětský svaz
VýrobceOpravny letadel Glavsevmorpuť
ŠéfkonstruktérVadim Borisovič Šavrov
První let1940
UživatelSSSR
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šavrov Š-7 byl sovětský jednomotorový průzkumný a transportní hornoplošný obojživelný létající člun z druhé světové války. Stroj byl pokračovatelem typu Šavrov Š-2.

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 uvědomili dva hlavní letečtí dopravci v SSSR, Aeroflot a Glavsevmorpuť,[zdroj⁠?!] menší vývojové skupiny o úmyslu obohatit letadlový park o lehké jednomotorové obojživelné letouny. Nový typ měl rozšířit leteckou dopravu do obtížně přístupných oblastí na severu a v povodí velkých řek.

Práce na převážně celokovovém Š-7 zahájil V. B. Šavrov koncem roku 1938 a na doporučení obou společností původně počítal s invertním řadovým šestiválcem MV-6 o výkonu 162 kW. Z důvodu slabých výkonů této pohonné jednotky se konstruktéři rozhodli o instalaci hvězdicového devítiválce MG-31 o 235 kW, který byl umístěn v gondole nad trupem v tažném uspořádání s krytem NACA. Později byl tento motor vyměněn za výkonnější MG-31F o výkonu 243 kW, který roztáčel dvoulistou dřevěnou vrtuli. Pilotní prostor byl dvoumístný, kabina cestujících čtyřmístná. Vstupovalo se do ní kruhovými dveřmi na hřbetě trupu za odtokovou hranou křídla. V případě potřeby potřeby bylo možno do tohoto otvoru vestavět kulometné střeliště TT-1 s pohyblivým kulometem ŠKAS ráže 7,62 mm.

Prototyp vzlétl 16. července 1940[zdroj⁠?!] s pilotem J. O. Fedorenkem, poté následovaly podnikové a státní testy. Další změnou byla pokusná krátkodobá instalace amerického motoru Wright J-6 Whirlwind o výkonu 220 kW s třílistou kovovou stavitelnou vrtulí Hamilton Standard. Oficiální předvedení Š-7 proběhlo 4. října 1940 na říčním přístavu Chimki u Moskvy. V zimě používal lyžový podvozek převzatý z letounu I-15bis. Plánovanou sériovou výrobu překazila německá invaze do SSSR.

Hydroplán byl nejprve používán k civilním účelům (imatrikulace CCCP-359), mezi něž bylo řazeno i zásobování polárních výzkumných stanic. Po vypuknutí války sloužil k převozu raněných či k transportu důležitých zásilek v povodí Volhy, v oblasti měst Saratov, Stalingrad a Astrachaň.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Šavrov Š-7

Údaje dle[1]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka:
  • Rozpětí: 13,00 m
  • Délka: 9,40 m
  • Výška: 3,52 m
  • Nosná plocha: 23,30 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 1 230 kg
  • Hmotnost vzletová: 1 900 kg
  • Pohonná jednotka:
  • Výkon pohonné jednotky:
  • Max. rychlost u hladiny moře: 218 km/h
  • Maximální rychlost v hladině 2 000 m: 184 km/h
  • Přistávací rychlost: 90 km/h
  • Dostup: 2 960 m
  • Dolet: 920 km
  1. Václav Němeček, Šavrov Š-7, Letectví+Kosmonautika, 1983, str. 711, č.18

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]