Gabriel Blažek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gabriel Blažek
Gabriel Blažek (Národní album, 1899)
Gabriel Blažek (Národní album, 1899)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1890 – 1907
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1887 – 1901
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní strana svobodomyslná (mladočeská)
Narození20. září 1842
Borovnice u Chocně
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. prosince 1910 (ve věku 68 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materKarlo-Ferdinandova univerzita
Vídeňská univerzita
Profesepedagog, politik, bankéř, matematik a učitel
CommonsGabriel Blažek (mathematician)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel Blažek (20. září 1842 Borovnice u Chocně[1] – 6. prosince 1910 Praha[2]) byl český matematik, politik a bankéř.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Gabriel Blažek v roce 1872

Studoval na gymnáziích v Mostě a Žatci, pak v Praze na Malé Straně. V letech 1860–1863 na pražské univerzitě. Byl jedním ze zakladatelů Spolku pro volné přednášky z matematiky a fyziky (1862). Ve školním roce 1863–1864 pokračoval ve studiu na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1864 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky pro vyšší gymnázia. V roce 1865 získal na Vídeňské univerzitě doktorát filozofie a současně se habilitoval pro matematiku. Již v roce 1864 se stal asistentem na fyzikálním ústavu u profesora Ettingshausena (univerzita Štýrský Hradec).

V listopadu roku 1866 byl jmenován mimořádným profesorem matematiky s českou vyučovací řečí na tehdy ještě utrakvistické (jazykově české i německé) polytechnice v Praze. Po odchodu F. J. Studničky v roce 1871 se stal profesorem řádným na mezitím osamostatněné české technice v Praze. Ve třech školních letech byl rektorem této školy (1875–1876, 1881–1882, 1901–1902), několikrát děkanem. V roce 1907 byl penzionován a stal se generálním ředitelem Hypoteční banky Království českého.

Rozsáhlá vědecká práce Gabriela Blažka se týkala především národohospodářské aritmetiky, jeho práce věnované čisté matematice nacházíme ve zprávách vídeňské akademie, zprávách Královské české společnosti nauk a Časopise pro pěstování matematice a fyzice. V roce 1870 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Angažoval se rovněž v politice. V letech 1890–1907 zasedal za mladočeskou stranu v Českém zemském sněmu.[3]

V doplňovacích volbách roku 1887 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Praha (Staré Město).[4] V lednu 1888 patřil mezi sedm poslanců Říšské rady, kteří opustili střechovou parlamentní frakci Český klub a ustavili samostatný mladočeský neodvislý Český klub, který se vymezoval kriticky k vládě.[5] V říjnu 1887 měl tento mladočeský klub (oficiálně Klub neodvislých českých poslanců) šest členů (kromě Blažka ještě Emanuel Engel, Eduard Grégr, Václav Robert z Kounic, Leopold Lažanský a Jan Vašatý).[6]

Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil za stejný obvod ve volbách do Říšské rady roku 1891. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 byl zvolen za městskou kurii v obvodu Praha-Nové Město. V Říšské radě setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1901, respektive do přelomu let 1900 a 1901, kdy se konaly nové volby.[4]

Zemřel roku 1910 ve věku 68 let. Pohřben byl žehem v krematoriu v Saské Kamenici a jeho ostatky pak uloženy na Olšanských hřbitovech.

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených N index N 1840-1861 v Borovnici, sign.3032, ukn.9240, str.58. Dostupné online
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražské
  3. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 669. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  4. ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. ↑ Česká společnost 1848-1918. 387
  6. ↑ Inland. Die Presse. Březen 1904, roč. 40, čís. 282, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 02-01-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-11-2011. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Bečvářová: Z historie Jednoty (1862–1869), edice Dějiny matematiky, svazek č. 13, Prometheus, Praha, 1999, 132 stran, ISBN 80-7196-141-8.
  • M. Bečvářová: Česká matematická komunita v letech 1848–1918, edice Dějiny matematiky, svazek č. 34, Ústav aplikované matematiky FD ČVUT, Matfyzpress, Praha, 2008, 355 stran, ISBN 978-80-7378-028-9.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 106. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 550. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gabriel_Blažek&oldid=23459011“