Přeskočit na obsah

Wikipedista:Zagothal/TEMP

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie


Zelená 136 320

Johann Carl Friedrich Gauss
Portrét Johanna Carla Friedricha Gausse
Portrét Johanna Carla Friedricha Gausse
Citát
„Matematika je královnou vědy a teorie čísel je královnou matematiky.“

Johann Carl Friedrich Gauss (německy Gauß výslovnost [kaʁl ˈfʁiːdʁɪç ˈɡaʊs]IPA, latinsky Carolus Fridericus Gavss; 30. dubna 1777, Braunschweig – 23. února 1855, Göttingen) byl slavný německý matematik a fyzik. Zabýval se mimo jiné geometrií, matematickou analýzou, teorií čísel, astronomií, elektrostatikou, geodézií a optikou. Silně ovlivnil většinu z těchto oborů vědění.[1]

Byl ředitelem hvězdárny v Göttingenu a profesorem astronomie na tamní univerzitě od roku 1807 až do své smrti v roce 1855.[2][3] Gauss byl nápomocen při popisu Ceres a její identifikace jako planetky.[4] Jeho práce o pohybu planetek vedla k zavedení metody nejmenších čtverců, kterou objevil ještě předtím, než ji publikoval Adrien-Marie Legendre.[5] Gauss byl jedním z prvních, kdo studovali neeuklidovskou geometrii, a také vymyslel tento termín.[6][7]

Kromě čisté matematiky se jeho aktivity rozšířily i do aplikovaných oborů, byl například pověřen vyměřováním Hannoverského království, přičemž vynalezl heliotrop;.[8] jako jeden z prvních vynalezl elektromagnetickou telegrafii;[9] byl vynálezcem magnetometru[10]. inicioval celosvětovou síť stanic pro studium zemského magnetismu.

Mezi jeho stěžejní díla patří spis Disquisitiones Arithmeticae, který napsal již ve věku 21 let (1798; publikován však byl ale až v roce 1801). Tato práce patří ke základům teorie čísel jakožto matematické disciplíny. Někteří z jeho studentů se stali vlivnými matematiky, jako Richard Dedekind a Bernhard Riemann.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mladá léta

[editovat | editovat zdroj]
Gaussův rodný dům na Wilhelmstraße 30; zničen během 2. sv. války

Gauss se narodil 30. dubna 1777 v Braunschweigu (česky Brunšvik), který v té době náležel k vévodství brunšvicko-lüneburskému (nyní součást Dolního Saska v Německu), jako jediný syn chudých rodičů.[11] Otec Carl Friedricha, Gebhard Dietrich Gauss, pracoval v různých profesích, včetně zahradníka, řezníka, zedníka, obchodního asistenta a pokladníka malé pojišťovny.[12] Gebhardova druhá manželka Dorothea, matka Carla Friedricha, byla téměř negramotná.[12] Měl jednoho staršího bratra z otcova prvního manželství.

Dětství a nižší studia

[editovat | editovat zdroj]

Koluje mnoho historek o jeho brzké genialitě. Podle jedné z nich se jeho nadání projevilo už ve věku tří let, kdy opravil chybu svého otce při počtech.[13] Jiným známým příběhem je epizoda s učitelem na základní škole, který svým žákům zadal, aby se pokusili spočítat součet všech čísel od 1 do 100. Mladý Gauss odpověděl během chvilky. Gauss si uvědomil, že sečtením opačných prvků z řady čísel dostane vždy stejný výsledek: 1 + 100 = 101, 2 + 99 = 101, 3 + 98 = 101, atd., což dohromady dává 50 × 101 = 5050 (viz Aritmetická posloupnost).[14] J. Rotman ve své knize A First Course in Abstract Algebra (Základy abstraktní algebry) pochybuje, zda se to vůbec stalo.[zdroj?]

I tak však byl velmi nadané dítě. Když bylo Gaussovi 14 let měl audienci u Karla II., vévodu brunšvického, který mu zařídil studium na místním Collegiu Carolinum,[pozn. 1][13] které navštěvoval v letech 1792 až 1795. Zde jedním z jeho učitelů byl Eberhard August Wilhelm von Zimmermann.[15] Poté mu vévoda poskytl prostředky pro studium matematiky, přírodních věd a klasických jazyků na univerzitě v Göttingenu až do roku 1798.[zdroj?] Mezi jeho profesory byli například Abraham Gotthelf Kästner, Georg Christoph Lichtenberg a Christian Gottlob Heyne.[15] Farkas Bolyai byl jeden z jeho spolužáků.[15]

První významné objevy

[editovat | editovat zdroj]
„Heureka! číslo= .“

Roku 1796 udělal Gausse několik významných objevů. 30. března se mu podařilo ukázat, že pravidelný sedmnáctiúhelník lze sestrojit jen pomocí kružítka a pravítka, neboli že je eukleidovsky konstruovatelný.[16][17][18] Později to dokázal pro libovolný mnohoúhelník s počtem stran rovným součinu několika Fermatovových prvočísel a mocniny čísla 2[zdroj?] Konstrukční úlohy byly v zájmu matematiky už od dob antického Řecka. Tento objev vedl Gausse k tomu studovat raději matematiku místo filologie.[19] Poté objevil aritmetiku zbytkových tříd a zjednodušil tak výpočty v teorii čísel.[zdroj?] Stal se prvním, kdo dokázal platnost kvadratické reciprocity, to bylo 8. dubna.[18] 31. května odhadl prvočíselnou větu, která říká, jak jsou prvočísla rozložena mezi přirozenými čísly.[18][chybí lepší zdroj] Gauss také objevil, že každé kladné celé číslo lze vyjádřit jako součet nejvíce tří trojúhelníkových čísel.[20] 10. července si tedy poznačil do deníku známá slova „Heureka! číslo= .“[18] 1. října publikoval výsledky mnoha polynomů s koeficienty z konečného tělesa (ty vedly k Weilovým hypotézám o 150 let později).[zdroj?] Gaussův matematický deník, sbírka krátkých poznámek o jeho výsledcích z let 1796 až 1814, ukazuje, že mnoho nápadů pro jeho matematický opus magnum Disquisitiones Arithmeticae (1801) pochází z této doby.[17][21]

Gauss v roce 1799 promoval jako doktor filozofie na univerzitě v Helmstedtu.[13] Toto bylo na zvláštní přání vévody brušvického, který chtěl, aby Gauss provoval na univerzitě ve vévodství. V disertační práci „Nový důkaz toho, že každá racionální funkce s jednou proměnou jde rozložit na reálné faktory prvního nebo druhého stupně“ podal Gauss důkaz základní věty algebry.[13][15][22] Tato důležitá věta říká, že každý polynom nad komplexními čísly musí mít alespoň jeden kořen.[23] Jiní matematici se také pokoušeli o důkaz, např. Jean le Rond d'Alembert.[22] Gaussova disertační práce kritizovala d'Alembertův důkaz,[22] ale jeho vlastní důkaz nebyl přijat, protože používal dosud nedokázanou Jordanovu větu.[zdroj?] Gauss během svého života přišel ještě s třemi dalšími důkazy základní věty algebry[pozn. 2][pozn. 3][pozn. 4] pravděpodobně díky odmítnutí jeho disertační práce. Poslední důkaz z roku 1849 je považován za matematicky rigorózní i z pohledu dnešních matematických standardů.[zdroj?] Jeho důkazy značně objasnily chápání komplexních čísel.[zdroj?]

Vrcholná léta

[editovat | editovat zdroj]

Disquisitiones Arithmeticae

[editovat | editovat zdroj]
Titulní strana Disquisitiones Arithmeticae

Gaussovo stěžejní dílo, Disquisitiones Arithmeticae, vyšlo v roce 1801, když mu bylo 24 let. Psát jej začal v roce 1798. V tomto díle Gauss zavedl symbol (≡) pro kongruenci a použil jej pro přehledný a formálnější zápis modulární aritmetiky.[24]

Během studia prací předchozích matematiků při přípravě tohoto díla, jako byli Fermat, Euler, Lagrange a Legendre, si uvědomil, že tito učenci objevili mnoho z toho, co objevil on sám.[24]

Zabývá se zde základní větou aritmetiky.[zdroj?] Skoro polovina knihy se zabývá teorií kvardatických forem.[zdroj?] Dalšími diskutovanými tématy jsou řetězové zlomky a dělení kružnice.[zdroj?]

Objev trpasličí planety Ceres, související objevy

[editovat | editovat zdroj]

1.ledna 1801 italský astronom Giuseppe Piazzi objevil trpasličí planetu Ceres, ale byl schopen ji sledovat jen do 11. února.[25] Piazzi byl schopen sledovat Ceres jen několik měsíců, kdy sledoval jen 3° dráhy.[26] O několik měsíců později Piazzi ani další pozorovatelé nebyli Ceres schopen nalézt.[27][26]

Gauss, kterému v té době bylo 23 let, se o tomto problému dozvěděl a pokusil ho vyřešit.[27] Předpověď byla správná s přesností půl stupně.[zdroj?] Jeho postup, který v mnohém zjednodušil metody výpočtu drah těles v 18. století, publikoval později (roku 1809) jako Theoria motus corporum coelestium in sectionibus conicis solem ambientum (Teorie pohybu nebeských těles v kuželosečích obklopujících Slunce).[26][28] Tento postup je základem výpočtů i v dnešní době.[zdroj?] Přišel s Gaussovou gravitační konstantou a obsahoval mocnou metodu nejmenších čtverců,[zdroj?] metoda, která se používá ve všech odvětvích vědy k minimalizaci chyby měření. Gauss byl schopen dokázat správnost své metody v roce 1809 díky normálnímu rozdělení chyb.[zdroj?] Normální rozložení bylo popsáno už dřív (roku 1805) matematikem Adrien-Marie Legendrem, ale Gauss tvrdil, že ho využíval už od roku 1795.[zdroj?]

Na základě Piazziho dat Gauss přesně předpověděl pozici, na které se bude znovu nacházet[27] a byla tak 7. a 31. prosince 1801 znovu objevena von Zachem[27][chybí lepší zdroj] a 1. a 2 ledna 1802 Olbersem.[zdroj?] von Zach poznamenal, že „nebýt inteligentní práce a výpočtů doktora Gausse, nebyli by nikdy schopni najít znovu Ceres.“[zdroj?]

Ředitel hvězdárny

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byl Gauss do té doby zajišťován financemi vévody jakou soukromý učenec.[zdroj?] V roce 1806 brušvický vévoda umírá, a Gausspříjmul místo řádného profesora astronomie a ředitelem hvězdárny v Göttingenu,[29] tehdy instituci nově založeného Vestfálského království pod vedením Jérôma Bonaparta.[2] Na tomto místě působil po zbytek svého života. (až do své smrti v roce 1855).[2]

Gauss se ujal vedení 60 let staré observatoře, založené v roce 1748 kurfiřtem Jiřím II.[zdroj?] a postavené na přestavěné pevnostní věži s použitelnými, ale částečně zastaralými přístroji.  Stavba nové observatoře byla schválena kurfiřtem Jiřím III.[zdroj?] v zásadě od roku 1802 a vestfálská vláda v plánování pokračovala.[zdroj?] ale Gauss se nemohl přestěhovat do svého nového působiště až do září 1816.[zdroj?]  pro Dostal nové moderní přístroje, včetně dvou poledníkových kružnic od Repsoldu a Reichenbachu a heliometru od Fraunhofera.[zdroj?]

geodetický průzkum, normální rozdělení a související objevy

[editovat | editovat zdroj]
Disquisitiones Arithmeticae str. 133

V roce 1818 Gauss předvedl své početní schopnosti prakticky, když uskutečnil geodetický průzkum státu Hannover a navázal tak na předešlé dánské průzkumy.[zdroj?] Aby si pomohl v průzkumu, vynalezl Gauss Heliotrop, nástroj který odráží sluneční paprsky na velkou vzdálenost a pomáhá tak určit pozici.[zdroj?]

Průzkum Hannoveru později vedl k objevení gaussovského rozdělení,[zdroj?] známého jako normální rozdělení, které popisuje chyby měření.[zdroj?] Navíc nasměrovalo to Gaussův zájem k diferenciální geometrii,[zdroj?] oboru, který se zabývá křivkami a plochami. V tomto oboru přišel v roce 1827 s důležitou větou; theorema egregium (významná věta) zavádějící důležitou vlastnost popisující křivost plochy.[30] Zjednodušeně řečeno věta říká, že zakřivení plochy se nezmění při izometrických operacích.[31]

Neeuklidovská geometrie a János Bolyai

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránkách Neeuklidovská geometrie a János Bolyai.

Gauss také tvrdil, že objevil možnost neeuklidovské geometrie, ale nikdy ji nepublikoval. Tento objev byl velkým posunem v paradigmatu matematiky, protože osvobodil matematiky od mylného přesvědčení, že Euklidovy postuláty jsou jedinou cestou ke konzistentní a neprotichůdné geometrii. Práce na těchto geometriích vedla mimo jiné i k Einsteinově obecné teorii relativity, která popisuje vesmír jako neeuklidovský. Gaussův přítel, Farkas Wolfgang Bolyai, se kterým si přísahali „přátelství a věrnost“, se jako student mnoho let marně pokoušel vyvrátit 5. Euklidův postulát. Až Bolyaiův syn, János Bolyai, objevil neeuklidovskou geometrii roku 1829 a tuto práci publikoval roku 1832. Poté, co ji Gauss viděl, napsal Farkasi Bolyaiovi:

„ Chválit ji, znamenalo by chválit sebe. Celý obsah práce … odpovídá téměř přesně tomu, co mám ve své mysli už 30 nebo 35 let. “

Toto nepodložené tvrzení pošramotilo vztah s Jánosem Bolyaiem, který si myslel, že mu chce Gauss ukrást jeho myšlenku. Gaussovy dopisy z let před rokem 1829 odhalují, že Gauss přemítal o problému rovnoběžek (5. Euklidův postulát). Waldo Dunnington, v knize „Gauss, Titan of Science (Gauss, titán vědy)“, úspěšně dokládá, že Gauss věděl o existenci neeuklidovské geometrie dávno před tím, než ji publikoval János, ale odmítal svou domněnku publikovat, protože se bál polemiky.

Pozdější léta

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1831 Gauss navázal plodnou spolupráci s profesorem fyziky Wilhelmem Weberem; to vedlo k novému pochopení magnetismu (včetně nalezení jednotky magnetismu v závislosti na hmotě, velikosti a času) a objevení Kirchhoffových zákonů. Gauss s Weberem zkonstruovali v roce 1833 první elektromagnetický telegraf, který spojoval hvězdárnu a institut fyziky v Göttingenu (1,2 km). Gauss nechal v zahradě hvězdárny vybudovat magnetickou observatoř a zároveň s Weberem založili magnetischer Verein („magnetický klub“), který podporoval měření zemského magnetismu v různých částech světa. Vytvořil metodu měření horizontální intenzity magnetického pole, která se s úspěchem používala až do druhé poloviny 20. století. Na jejím základě bylo možné dojít s matematickou teorií, která oddělila vnitřní (jádro a kůra) a vnější (magnetosféra) zdroje magnetického pole Země.

Smrt

[editovat | editovat zdroj]

Gauss zemřel roku 1855 v Göttingenu a je pohřben na hřbitově Albanifriedhof tamtéž. Dva lidé mluvili na jeho pohřbu, Gaussův zeť Heinrich Ewald a Wolfgang Sartorius von Waltershausen, který byl jeho blízký přítel a životopisec. Jeho mozek uchoval a studoval Rudolf Wagner. Ten zjistil, že jeho mozek vážil 1 492 gramů a plocha byla 219 588 milimetrů čtverečních.[32] Zpozoroval i velmi vyvinuté mozkové závity, o kterých se ve 20. století soudilo, že byly příčinou jeho geniality.[33]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Gaussova matka žila s Gaussem v jeho domě od roku 1817 do roku 1839.[1]

Gaussův osobní život byl poznamenán brzkou smrtí jeho první ženy Johanny Osthoffové (1780–1809) roku 1809 a krátce poté smrtí jeho syna Louise. Gauss poté propadl depresím, ze kterých se nikdy úplně nevyléčil. Znovu se oženil s přítelkyní své první ženy, s Friederic Wilhelmine Waldeckovou (Minna), ale toto druhé manželství nemělo být šťastné, neboť bylo poznamenáno Minninou neustálou nemocí. Když Minna roku 1831 po dlouhé nemoci zemřela, jedna z dcer, Theresa, se začala starat o domácnost a Gausse samotného až do jeho smrti, poté se provdala.

Gauss měl šest dětí. Se svou první ženou Johannou měl Josepha (1806–1873), Wilhelminu (1808–1846) a Louise (1809–1810). S druhou ženou Minnou Waldeckovou měl taky tři děti: Eugena (1811–1896), Wilhelma (1813–1879) a Theresu (1816–1864). Ze všech jeho dětí měla Wilhelmina nejblíž k otcovu talentu, ale zemřela mladá.

Gauss míval problémy se svými syny, dva z nich nakonec emigrovali do Spojených států. Nechtěl totiž, aby vstoupili na půdu matematiky nebo vědy ze „strachu o pošpinění jména rodiny“. Hádky s Eugenem byly ale horší. Gauss chtěl, aby se stal Eugene právníkem, ale Eugene chtěl studovat jazyky. Taky se pohádali kvůli večírku, který Eugene pořádal, ale Gauss ho odmítl zaplatit. A tak rozhněvaný syn okolo roku 1832 emigroval do Spojených států, kde byl celkem úspěšný. Nakonec se usadil v St. Charles v Missouri, kde se stal váženým občanem. Trvalo mnoho let, než si Eugene vydobyl zpět reputaci u otcových přátel a kolegů.

Syn Wilhelm se také usadil v Missouri, kde začínal jako farmář a později zbohatl na obchodu s botami v St. Louis.

Uznání

[editovat | editovat zdroj]

Na Gaussovu památku byla pojmenována CGS jednotka magnetické indukce Gauss.

Od roku 1989 do roku 2001 byl jeho portrét, normální distribuční křivka stejně jako různé významné götingenské budovy vyobrazeny na desetimarkové bankovce. Druhá strana bankovky zobrazovala heliotrop a triangulační měření Hannoveru. Německo také vydalo tři známky oslavující Gausse. Běžná známka (č. 725) byla vydána v roce 1955 ke stému výročí jeho smrti; dvě další známky (č. 1246 a č. 1811) byly vydány roku 1977 k oslavě dvoustého výročí jeho narození.

V roce 2007 byla Gaussova busta slavnostně odhalena ve Walhalle.[34]

Místa, stroje a události pojmenované na počest Gausse:

Professor in Göttingen

[editovat | editovat zdroj]
Old Göttingen observatory, Šablona:Circa

V listopadu 1807 Gauss následoval povolání na univerzitu v Göttingenu, tehdy instituci nově založeného Vestfálského království pod vedením Jérôma Bonaparta, jako řádný profesor a ředitel astronomické observatoře a katedru si udržel až do své smrti v roce 1855. Brzy byl konfrontován s požadavkem na dva tisíce franků od vestfálské vlády jako válečný příspěvek, který si nemohl dovolit zaplatit. Olbers i Laplace mu chtěli pomoci s platbou, ale Gauss jejich pomoc odmítl. Nakonec anonymní osoba z Frankfurtu, o které se později zjistilo, že je princ-primas Dalberg částku zaplatila.

Gauss se ujal vedení 60 let staré observatoře, založené v roce 1748 kurfiřtem Jiřím II. a postavené na přestavěné pevnostní věži s použitelnými, ale částečně zastaralými přístroji.  Stavba nové observatoře byla schválena kurfiřtem Jiřím III. v zásadě od roku 1802 a vestfálská vláda v plánování pokračovala ale Gauss se nemohl přestěhovat do svého nového působiště až do září 1816.  pro Dostal nové moderní přístroje, včetně dvou poledníkových kružnic z Repsoldu a Reichenbachu a heliometru z Fraunhofera.

Gaussovu vědeckou činnost lze kromě čisté matematiky zhruba rozdělit do tří období: v prvních dvou desetiletích 19. století byla hlavní pozornost věnována astronomii, ve třetím desetiletí geodézii a ve čtvrtém desetiletí fyzice, zejména magnetismu.

Gauss se netajil svou nechutí k akademickým přednáškám.  Ale od začátku své akademické kariéry v Göttingenu nepřetržitě přednášel až do roku 1854.  Často si stěžoval na břemeno vyučování a cítil, že je to ztráta času. Na druhou stranu občas některé studenty označil za talentované.  Většina jeho přednášek se týkala astronomie, geodézie a aplikované matematiky a pouze tři přednášky se týkaly předmětů čisté matematiky.  Gaussových studentů se stali proslulými matematiky, fyziky a astronomy: Moritz Cantor, Dedekind, Dirksen, Encke, Gould Heine, Klinkerfues, Kupffer, Listing, Möbius, Nicolai, Riemann, Ritter, Schering, Scherk, Schumacher, von Staudt, Stern, Ursin; jako geovědci Sartorius von Waltershausen a Wappäus.

Gauss nenapsal žádnou učebnici a neměl rád popularizaci vědeckých záležitostí. Jeho jedinými pokusy o popularizaci byly jeho práce k datu Velikonoc (1800/1802) a esej Erdmagnetismus und Magnetometer z roku 1836.  Gauss publikoval své články a knihy výhradně v latině nebo němčině.  Psal latinsky v klasickém stylu, ale používal některé obvyklé modifikace stanovené tehdejšími matematiky. odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:Universit%C3%A4ts-Sternwarte_G%C3%B6ttingen_02.jpg|náhled|Nová observatoř v Göttingenu z roku 1816; Gaussovy obývací pokoje byly v západním křídle (vpravo) odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:Die_G%C3%B6ttinger_Sieben_von_Eduard_Ritm%C3%BCller.jpg|náhled|Wilhelm Weber a Heinrich Ewald (první řada) jako členové Göttingenské sedmičky odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:Carl_Friedrich_Gauss_on_his_Deathbed,_1855.jpg|náhled|Gauss na smrtelné posteli (1855) (daguerrotypie od Philippa Petriho) Ve své inaugurační přednášce na univerzitě v Göttingenu v roce 1808 Gauss prohlásil, že spolehlivá pozorování a výsledky dosažené pouze silným počtem jsou jedinými úkoly astronomie.  Na univerzitě ho doprovázel sbor dalších lektorů ve svých oborech, kteří absolvovali vzdělávací program; patřil mezi ně matematik Thibaut se svými přednáškami fyzik Mayer, známý svými učebnicemi jeho nástupce Weber od roku 1831 a na observatoři Harding, který měl hlavní část přednášek z praktické astronomie. Když byla observatoř dokončena, Gauss se ubytoval v západním křídle nové observatoře a Harding ve východním.  pro Kdysi spolu vycházeli přátelsky, ale postupem času se odcizili, možná – jak předpokládají někteří životopisci – protože Gauss si přál, aby rovnocenný Harding nebyl ničím víc než jeho asistentem nebo pozorovatelem.  používal téměř výhradně nové poledníkové kružnice a držel je dál od Cyruse Smithe, s výjimkou několika velmi zřídka společných pozorování.

Brendel rozděluje Gaussovu astronomickou aktivitu chronologicky do sedmi období, z nichž roky od roku 1820 jsou brány jako "období nižší astronomické aktivity".  Nová, dobře vybavená observatoř nefungovala tak efektivně jako ostatní; Gaussův astronomický výzkum měl charakter podniku jednoho člověka bez dlouhodobého pozorovacího programu a univerzita zřídila místo pro asistenta až po Hardingově smrti v roce 1834.

Gauss však dvakrát odmítl možnost vyřešit problém tím, že v letech 1810 a 1825 přijal nabídky z Berlína, aby se stal řádným členem pruské akademie bez zatížení přednáškovými povinnostmi, stejně jako z lipské univerzity v roce 1810 a z vídeňské univerzity v roce 1842, možná kvůli obtížné situaci rodiny.  Gaussův plat byl zvýšen z 1000 říšských tolarů v roce 1810 na 2400 říšských tolarů v roce 1824 a v pozdějších letech byl jedním z nejlépe placených profesorů na univerzitě.

Když byl Gauss v roce 1810 požádán o pomoc svým kolegou a přítelem Friedrichem Wilhelmem Besselem, který měl potíže na univerzitě v Königsbergu, protože mu chyběl akademický titul, Gauss v březnu 1811 poskytl Besselovi doktorát honoris causa na filozofické fakultě v Göttingenu.  Gauss dal další doporučení na čestný doktorát pro Sophii Germainovou, ale jen krátce před její smrtí, takže jej nikdy neobdržela.  Úspěšně také podporoval matematika Gottholda Eisensteina v Berlíně.

Gauss byl loajální k hannoverskému rodu. Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nový hannoverský král Arnošt August anuloval ústavu z roku 1833. Proti tomu protestovalo sedm profesorů, později známých jako "Göttingenská sedmička", mezi nimi jeho přítel a spolupracovník Wilhelm Weber a Gaussův zeť Heinrich Ewald. Všichni byli propuštěni a tři z nich byli vyhoštěni, ale Ewald a Weber mohli zůstat v Göttingenu. Gauss byl tímto sporem hluboce zasažen, ale neviděl žádnou možnost, jak jim pomoci.

Gauss se podílel na akademické administrativě: třikrát byl zvolen děkanem Filozofické fakulty.  Když mu byl svěřen vdovský penzijní fond univerzity, zabýval se pojistnou matematikou a napsal zprávu o strategii stabilizace dávek. Na devět let byl jmenován ředitelem Královské akademie věd v Göttingenu.

Gauss zůstal duševně aktivní až do vysokého věku, i když trpěl dnou a celkovým neštěstím. Dne 23. února 1855 zemřel v Göttingenu na infarkt;  a byl pohřben na tamním hřbitově v Albani. Heinrich Ewald, Gaussův zeť, a Wolfgang Sartorius von Waltershausen, Gaussův blízký přítel a životopisec, pronesli na jeho pohřbu smuteční řeči.

Gauss byl úspěšným investorem a nashromáždil značné bohatství s akciemi a cennými papíry, nakonec hodnotu více než 150 tisíc tolarů; po jeho smrti bylo v jeho pokojích nalezeno asi 18 tisíc tolarů.



Další

[editovat | editovat zdroj]

Gauss podporoval jednu z prvních matematiček moderní doby, Sophii Germainovou, v tomto oboru. Gauss si s ní dopisoval od roku 1804 v teorii čísel, i když nejprve používala mužský pseudonym. Svou ženskou identitu odhalila až v roce 1806, když po okupaci Brunšviku prosila francouzského velitele o jeho bezpečnost. Gauss chválil její práci a její hluboké porozumění teorii čísel a požádal ji, aby mu v roce 1810 v Paříži sehnala přesné kyvadlové hodiny za finanční odměnu, kterou obdržel spolu s Lalandeovou cenou.

V hlavních částech Gauss předkládá první dva důkazy zákona kvadratické reciprocity,, který popisuje řešitelnost kvadratických rovnic "mod p" a pro který během svého života našel téměř tucet různých důkazů, a rozvíjí teorie binárních a ternárních kvadratických forem.

V této knize je však mnoho dalších hlubokých výsledků, často jen stručně naznačených, které v mnoha ohledech podnítily práci pozdějších generací teoretiků čísel. Teoretik čísel Peter Gustav Lejeune Dirichlet uvedl, že měl Disquisitiones po celý život vždy po ruce. Totéž platí pro dvě práce o kvadratických zákonech reciprocity z let 1825 a 1831, ve kterých zavádí Gaussova čísla (celočíselná mřížka v rovině komplexních čísel).

Dílo je pravděpodobně součástí plánovaného pokračování Disquisitiones, které se nikdy neobjevilo. Důkazy pro tyto zákony pak podal Gotthold Ejzenštejn v roce 1844.

Podle svých vlastních slov André Weil povzbuzoval ke čtení těchto prací (a některých pasáží v deníku, kde se ve skryté formě zabývá řešením rovnic nad konečnými tělesy) ke své práci na Weilových domněnkách.

Nedokončená osmá kapitola byla nalezena mezi písemnostmi po jeho smrti a sestávala z prací vykonaných v letech 1797–1799.

Ve dvou článcích o kvadratických reziduích (1828, 1832) Gauss představil okruh Gaussovských celých čísel , ukázala, že se jedná o unikátní faktorizační doménu.  a zobecnil některé klíčové aritmetické pojmy, jako je Fermatova malá věta a Gaussovo lemma. Hlavním cílem zavedení tohoto okruhu bylo formulovat zákon kvadratické reciprocity – jak objevil Gauss, okruhy komplexních celých čísel jsou přirozeným prostředím pro takové vyšší zákony reciprocity.

Ve druhém článku formuloval obecný zákon kvadratické reciprocity a dokázal několik jeho speciálních případů. V dřívější publikaci z roku 1818, která obsahovala jeho pátý a šestý důkaz kvadratické reciprocity, tvrdil, že techniky těchto důkazů (Gaussovy součty) lze použít k důkazu vyšších zákonů reciprocity.


Jedním z prvních Gaussových výsledků byla empiricky nalezená domněnka z roku 1792 – později nazvaná věta o prvočíslech – udávající odhad počtu prvočísel pomocí integrálního logaritmu.

Když Olbers v roce 1816 povzbudil Gausse, aby se ucházel o cenu Francouzské akademie za důkaz Fermatovy poslední věty (FLT), odmítl, protože si této záležitosti málo vážil. Mezi jeho zanechanými pracemi byl však nalezen krátký nedatovaný článek s korekturami FLT pro případy n = 3 a n = 5.  Konkrétní případ n = 3 byl dokázán mnohem dříve Leonhardem Eulerem, ale Gauss vyvinul efektivnější důkaz, který používal Eisensteinova celá čísla; I když byl důkaz obecnější, byl jednodušší než v případě reálných celých čísel.

Gauss přispěl k vyřešení Keplerovy domněnky v roce 1831 s důkazem, že největší hustota koulí v trojrozměrném prostoru je dána, když středy koulí tvoří kubické uspořádání zaměřené na plochu když recenzoval knihu Ludwiga Augusta Seebera o teorii redukce kladných ternárních kvadratických forem.  Když si všiml některých nedostatků v Seeberově důkazu, zjednodušil mnoho svých argumentů, dokázal ústřední domněnku a poznamenal, že tato věta je ekvivalentní Keplerově domněnce pro pravidelná uspořádání.

Private scholar

[editovat | editovat zdroj]

Gauss promoval jako doktor filozofie v roce 1799, nikoli v Göttingenu, jak se někdy  na zvláštní žádost vévody z Brunswicku na univerzitě v Helmstedtu, jediné státní univerzitě ve vévodství. Johann Friedrich Pfaff posoudil svou doktorskou práci a Gauss získal titul v nepřítomnosti bez další ústní zkoušky.  Vévoda mu poté přiznal životní náklady jako soukromému učenci v Brunšviku. Gauss následně odmítl telefonáty Ruské akademie věd v Petrohradě a Landshutské univerzity.  Později mu vévoda v roce 1804 slíbil založení observatoře v Brunšviku. Architekt Peter Joseph Krahe vytvořil předběžné návrhy, ale jedna z Napoleonových válek tyto plány zrušila: Vévoda byl zabit v bitvě u Jeny v roce 1806. Vévodství bylo v následujícím roce zrušeno a Gaussova finanční podpora byla zastavena.

Když Gauss v prvních letech století vypočítával dráhy asteroidů, navázal kontakt s astronomickou komunitou v Brémách a Lilienthalu, zejména s Wilhelmem Olbersem, Karlem Ludwigem Hardingem a Friedrichem Wilhelmem Besselem, jako součást neformální skupiny astronomů známé jako Nebeská policie.  Jedním z jejich cílů byl objev dalších planet. Shromáždili údaje o asteroidech a kometách jako základ pro Gaussův výzkum jejich drah, který později publikoval ve svém astronomickém opus magnum Theoria motus corporum coelestium (1809).

Professor in Göttingen

[editovat | editovat zdroj]
Old Göttingen observatory, Šablona:Circa

V listopadu 1807 Gauss následoval povolání na univerzitu v Göttingenu, tehdy instituci nově založeného Vestfálského království pod vedením Jérôma Bonaparta, jako řádný profesor a ředitel astronomické observatoře a katedru si udržel až do své smrti v roce 1855. Brzy byl konfrontován s požadavkem na dva tisíce franků od vestfálské vlády jako válečný příspěvek, který si nemohl dovolit zaplatit. Olbers i Laplace mu chtěli pomoci s platbou, ale Gauss jejich pomoc odmítl. Nakonec anonymní osoba z Frankfurtu, o které se později zjistilo, že je princ-primas Dalberg částku zaplatila.

Gauss se ujal vedení 60 let staré observatoře, založené v roce 1748 kurfiřtem Jiřím II. a postavené na přestavěné pevnostní věži s použitelnými, ale částečně zastaralými přístroji.  Stavba nové observatoře byla schválena kurfiřtem Jiřím III. v zásadě od roku 1802 a vestfálská vláda v plánování pokračovala ale Gauss se nemohl přestěhovat do svého nového působiště až do září 1816.  pro Dostal nové moderní přístroje, včetně dvou poledníkových kružnic z Repsoldu a Reichenbachu a heliometru z Fraunhofera.

Gaussovu vědeckou činnost lze kromě čisté matematiky zhruba rozdělit do tří období: v prvních dvou desetiletích 19. století byla hlavní pozornost věnována astronomii, ve třetím desetiletí geodézii a ve čtvrtém desetiletí fyzice, zejména magnetismu.

Gauss se netajil svou nechutí k akademickým přednáškám.  Ale od začátku své akademické kariéry v Göttingenu nepřetržitě přednášel až do roku 1854.  Často si stěžoval na břemeno vyučování a cítil, že je to ztráta času. Na druhou stranu občas některé studenty označil za talentované.  Většina jeho přednášek se týkala astronomie, geodézie a aplikované matematiky a pouze tři přednášky se týkaly předmětů čisté matematiky.  Gaussových studentů se stali proslulými matematiky, fyziky a astronomy: Moritz Cantor, Dedekind, Dirksen, Encke, Gould Heine, Klinkerfues, Kupffer, Listing, Möbius, Nicolai, Riemann, Ritter, Schering, Scherk, Schumacher, von Staudt, Stern, Ursin; jako geovědci Sartorius von Waltershausen a Wappäus.

Gauss nenapsal žádnou učebnici a neměl rád popularizaci vědeckých záležitostí. Jeho jedinými pokusy o popularizaci byly jeho práce k datu Velikonoc (1800/1802) a esej Erdmagnetismus und Magnetometer z roku 1836.  Gauss publikoval své články a knihy výhradně v latině nebo němčině.  Psal latinsky v klasickém stylu, ale používal některé obvyklé modifikace stanovené tehdejšími matematiky. odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:Universit%C3%A4ts-Sternwarte_G%C3%B6ttingen_02.jpg|náhled|Nová observatoř v Göttingenu z roku 1816; Gaussovy obývací pokoje byly v západním křídle (vpravo) odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:Die_G%C3%B6ttinger_Sieben_von_Eduard_Ritm%C3%BCller.jpg|náhled|Wilhelm Weber a Heinrich Ewald (první řada) jako členové Göttingenské sedmičky odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:Carl_Friedrich_Gauss_on_his_Deathbed,_1855.jpg|náhled|Gauss na smrtelné posteli (1855) (daguerrotypie od Philippa Petriho) Ve své inaugurační přednášce na univerzitě v Göttingenu v roce 1808 Gauss prohlásil, že spolehlivá pozorování a výsledky dosažené pouze silným počtem jsou jedinými úkoly astronomie.  Na univerzitě ho doprovázel sbor dalších lektorů ve svých oborech, kteří absolvovali vzdělávací program; patřil mezi ně matematik Thibaut se svými přednáškami fyzik Mayer, známý svými učebnicemi jeho nástupce Weber od roku 1831 a na observatoři Harding, který měl hlavní část přednášek z praktické astronomie. Když byla observatoř dokončena, Gauss se ubytoval v západním křídle nové observatoře a Harding ve východním.  pro Kdysi spolu vycházeli přátelsky, ale postupem času se odcizili, možná – jak předpokládají někteří životopisci – protože Gauss si přál, aby rovnocenný Harding nebyl ničím víc než jeho asistentem nebo pozorovatelem.  používal téměř výhradně nové poledníkové kružnice a držel je dál od Cyruse Smithe, s výjimkou několika velmi zřídka společných pozorování.

Brendel rozděluje Gaussovu astronomickou aktivitu chronologicky do sedmi období, z nichž roky od roku 1820 jsou brány jako "období nižší astronomické aktivity".  Nová, dobře vybavená observatoř nefungovala tak efektivně jako ostatní; Gaussův astronomický výzkum měl charakter podniku jednoho člověka bez dlouhodobého pozorovacího programu a univerzita zřídila místo pro asistenta až po Hardingově smrti v roce 1834.

Gauss však dvakrát odmítl možnost vyřešit problém tím, že v letech 1810 a 1825 přijal nabídky z Berlína, aby se stal řádným členem pruské akademie bez zatížení přednáškovými povinnostmi, stejně jako z lipské univerzity v roce 1810 a z vídeňské univerzity v roce 1842, možná kvůli obtížné situaci rodiny.  Gaussův plat byl zvýšen z 1000 říšských tolarů v roce 1810 na 2400 říšských tolarů v roce 1824 a v pozdějších letech byl jedním z nejlépe placených profesorů na univerzitě.

Když byl Gauss v roce 1810 požádán o pomoc svým kolegou a přítelem Friedrichem Wilhelmem Besselem, který měl potíže na univerzitě v Königsbergu, protože mu chyběl akademický titul, Gauss v březnu 1811 poskytl Besselovi doktorát honoris causa na filozofické fakultě v Göttingenu.  Gauss dal další doporučení na čestný doktorát pro Sophii Germainovou, ale jen krátce před její smrtí, takže jej nikdy neobdržela.  Úspěšně také podporoval matematika Gottholda Eisensteina v Berlíně.

Gauss byl loajální k hannoverskému rodu. Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nový hannoverský král Arnošt August anuloval ústavu z roku 1833. Proti tomu protestovalo sedm profesorů, později známých jako "Göttingenská sedmička", mezi nimi jeho přítel a spolupracovník Wilhelm Weber a Gaussův zeť Heinrich Ewald. Všichni byli propuštěni a tři z nich byli vyhoštěni, ale Ewald a Weber mohli zůstat v Göttingenu. Gauss byl tímto sporem hluboce zasažen, ale neviděl žádnou možnost, jak jim pomoci.

Gauss se podílel na akademické administrativě: třikrát byl zvolen děkanem Filozofické fakulty.  Když mu byl svěřen vdovský penzijní fond univerzity, zabýval se pojistnou matematikou a napsal zprávu o strategii stabilizace dávek. Na devět let byl jmenován ředitelem Královské akademie věd v Göttingenu.

Gauss zůstal duševně aktivní až do vysokého věku, i když trpěl dnou a celkovým neštěstím. Dne 23. února 1855 zemřel v Göttingenu na infarkt;  a byl pohřben na tamním hřbitově v Albani. Heinrich Ewald, Gaussův zeť, a Wolfgang Sartorius von Waltershausen, Gaussův blízký přítel a životopisec, pronesli na jeho pohřbu smuteční řeči.

Gauss byl úspěšným investorem a nashromáždil značné bohatství s akciemi a cennými papíry, nakonec hodnotu více než 150 tisíc tolarů; po jeho smrti bylo v jeho pokojích nalezeno asi 18 tisíc tolarů.

Gauss's brain

[editovat | editovat zdroj]

Den po Gaussově smrti byl jeho mozek vyjmut, konzervován a studován Rudolfem Wagnerem, který zjistil, že jeho hmotnost je mírně nadprůměrná, 1 492 gramů (3,29 lb). Wagnerův syn Hermann, geograf, odhadl ve své doktorské práci mozkovou plochu na 219 588 čtverečních milimetrů (340 362 čtverečních palců).  V roce 2013 neurobiolog z Institutu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v Göttingenu zjistil, že Gaussův mozek byl brzy po prvních výzkumech zaměněn kvůli chybnému označení s mozkem lékaře Conrada Heinricha Fuchse, který zemřel v Göttingenu několik měsíců po Gaussovi.  Další vyšetřování neukázalo žádné pozoruhodné anomálie v mozcích obou osob. Takže všechny výzkumy Gaussova mozku až do roku 1998, s výjimkou prvních výzkumů Rudolfa a Hermanna Wagnerových, se ve skutečnosti vztahují k Fuchsovu mozku.

Poté se soustředil na studium matematiky, které dokončil v roce 1799 svou doktorskou prací na univerzitě v Helmstedtu. Matematiku zastupoval Johann Friedrich Pfaff, který se stal jeho školitelem doktorského studia. A vévoda brunšvický přikládal důležitost tomu, aby Gauss nezískal doktorát na "zahraniční" univerzitě.

odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Carl_Friedrich_Gau%C3%9F,_Pastellgem%C3%A4lde_von_Johann_Christian_August_Schwartz,_1803,_ohne_Rahmen.jpg|náhled|Carl Friedrich Gauß 1803 von Johann Christian August Schwartz

Ehen, Familie und Kinder

[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1804 se zasnoubil s Johannou Elisabeth Rosinou Osthoff (* 8. května 1780 – † 11. října 1809), dcerou koželuha z Brunšviku, kterému se dlouho dvořil, a 9. října 1805 se s ní oženil. 21. srpna 1806 se jim v Brunswicku narodilo první dítě, Joseph Gauss († 4. července 1873). Syn dostal své křestní jméno po Giuseppe Piazzim, objeviteli Ceres, malé planetky, jejíž objev v roce 1801 umožnil Gaussův výpočet oběžné dráhy.

Brzy poté, co se rodina přestěhovala do Göttingenu, se jim 29. února 1808 narodila dcera Wilhelmine, známá jako Minna, a 10. září 1809 se jim narodil syn Louis. O měsíc později, 11. října 1809, Johanna Gaussová zemřela při porodu, Louis o několik měsíců později, 1. března 1810. Kvůli Johannině smrti Gauss na čas upadl do depresí; z října 1809 pochází dojemný žalozpěv napsaný Gaussem, který byl nalezen v jeho pozůstalosti.  Nálezcem byl Carl August Gauss (1849–1927), jeho jediný vnuk narozený v Německu, syn Josepha a majitel panství Lohne poblíž Hannoveru. Vilemína se provdala za orientalistu Heinricha Ewalda, který později opustil Hannoverské království jako jeden z Göttingenské sedmičky a stal se profesorem na univerzitě v Tübingenu. [[Datei:Therese_Gauss.jpg|odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Therese_Gauss.jpg%7Cnáhled%7CTherese Gauss]] Dne 4. srpna 1810 se vdovec, který se musel starat o dvě malé děti, oženil s Friedericou Wilhelmine Waldeckovou (* 15. dubna 1788 – † 12. září 1831), dcerou göttingenského právního učence Johanna Petera Waldecka, který byl nejlepším přítelem jeho zesnulé manželky. Měl s ní tři děti. Eugen Gauss  pohádal se svým otcem jako student práv a v roce 1830 emigroval do Ameriky, kde žil jako obchodník a založil "První národní banku" v St. Wilhelm Gauss následoval Eugena do Spojených států v roce 1837 a také dosáhl prosperity. Jeho nejmladší dcera Therese Staufenau vedla po smrti své matky otcovu domácnost až do jeho smrti. Minna Gaussová zemřela na tuberkulózu po 13 letech utrpení.

Spätere Jahre

[editovat | editovat zdroj]

odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Besemann_-_Blick_vom_Wall_auf_die_Sternwarte_(um_1835).png|náhled|Sternwarte Göttingen (um 1835) Po doktorátu žil Gauss v Brunšviku z malého platu, který mu vyplácel vévoda, a pracoval na svém díle Disquisitiones Arithmeticae.

Gauss odmítl pozvání do Petrohradské akademie věd z vděčnosti vévodovi z Brunšviku, pravděpodobně také v naději, že mu vévoda Brunšvik postaví observatoř. Po náhlé smrti vévody po bitvě u Jeny a Auerstedtu se Gauss stal v listopadu 1807 profesorem na univerzitě v Göttingenu a ředitelem observatoře v Göttingenu. Tam musel přednášet, ke kterým si vypěstoval averzi. Praktickou astronomii zde zastupoval Karl Ludwig Harding, matematickou katedru zastával Bernhard Friedrich Thibaut. Několik jeho studentů se stalo vlivnými matematiky, včetně Richarda Dedekinda a Bernharda Riemanna, stejně jako historik matematiky Moritz Cantor.

V pokročilém věku se stále více zajímal o literaturu a byl vášnivým čtenářem novin. Jeho oblíbenými spisovateli byli Jean Paul a Walter Scott. Mluvil plynně anglicky a francouzsky a kromě toho, že byl od mládí obeznámen s klasickými jazyky starověku, četl několik moderních evropských jazyků (španělštinu, italštinu, dánštinu, švédštinu), přičemž se nakonec naučil rusky a vyzkoušel sanskrt, který neměl rád.

Od roku 1804 byl dopisujícím členem Académie des sciences a od roku 1820 associé étranger Akademie.  V roce 1804 se také stal členem Královské společnosti a v roce 1820 Královské společnosti v Edinburghu.  V roce 1808 byl zvolen dopisujícím členem Bavorské akademie věd a humanitních věd,] a v roce 1820 byl zvolen zahraničním členem Americké akademie umění a věd. Académie royale de Bruxelles ho přijala jako zahraničního korespondenta v prosinci 1841.

V roce 1838 mu byla udělena Copleyho medaile Královské společnosti. V roce 1842 byl přijat do mírové třídy řádu Pour le Mérite. Ve stejném roce odmítl pozvánku na Vídeňskou univerzitu. V roce 1845 se stal tajným radou a v roce 1846 potřetí děkanem filozofické fakulty. V roce 1849 oslavil své zlaté doktorátové jubileum a stal se čestným občanem Brunšviku a Göttingenu. Jeho poslední vědecká výměna názorů se týkala vylepšení Foucaultova kyvadla v dopise Alexandru von Humboldtovi v roce 1853.

Shromažďoval číselné a statistické údaje všeho druhu a vedl například seznamy průměrné délky života slavných mužů (počítané na dny). Dne 7. prosince 1853 napsal mimo jiné svému příteli a kancléři svého řádu Alexandru von Humboldtovi: "Pozítří je dnem, kdy ty, můj vysoce vážený příteli, odejdeš do pole, do kterého ještě nepronikla žádná z velikánů exaktních věd, den, kdy dosáhneš stejného věku jako Newton uzavřel svou pozemskou pouť, měřenou 30 766 dny. A Newtonovy síly byly v této fázi zcela vyčerpány: k velké radosti celého vědeckého světa stále stojí v plném požitku z vaší obdivuhodné moci. Kéž v tomto potěšení zůstanete po mnoho dalších let."  Gauss se zajímal o hudbu, navštěvoval koncerty a hodně zpíval.  Není známo, zda hrál na nějaký nástroj. Zabýval se spekulacemi s akciemi a po své smrti po sobě zanechal značné jmění ve výši 170 000 tolarů (se základním platem profesora 1000 tolarů ročně), především v cenných papírech, z nichž mnohé pocházely ze železnice. To je jedna z mála pasáží v korespondenci, ve které je kritický k politice a bankám, které s ní spolupracují; protože železniční akcie v Hesensku-Darmstadtu, které získal, drasticky ztratily na hodnotě, když vešlo ve známost, že železnice může být kdykoli znárodněna.

Ke konci svého života byl stále vědecky aktivní a v letech 1850/51 přednášel o metodě nejmenších čtverců. Dva ze svých nejvýznamnějších studentů, Bernharda Riemanna (který získal doktorát u Gausse v roce 1851 a na Gausse udělal silný dojem v roce 1854 svou habilitační přednáškou o základech Riemannovy geometrie) a Richarda Dedekinda, neměl až ke konci své kariéry.

Gauss byl velmi konzervativní a monarchistický a neschvaloval německou revoluci v letech 1848/1849.

Tod

[editovat | editovat zdroj]

Daguerreotypie von Philipp Petri; Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek Göttingen]] [[Datei:Grave_of_Carl_Friedrich_Gauß_at_Albani-Friedhof_Göttingen_2017_02.jpg|odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Grave_of_Carl_Friedrich_Gau%C3%9F_at_Albani-Friedhof_G%C3%B6ttingen_2017_02.jpg%7Cnáhled%7CGrabstätte von Carl Friedrich Gauß auf dem Albani-Friedhof in Göttingen]] Gauß litt in seinen letzten Jahren an Herzinsuffizienz (diagnostiziert als Wassersucht) und an Schlaflosigkeit. Im Juni 1854 reiste er mit seiner Tochter Therese Staufenau zur Baustelle der Eisenbahn von Hannover nach Göttingen, wobei die vorüberfahrende Eisenbahn die Pferde scheuen ließ und die Kutsche umwarf; der Kutscher wurde schwer verletzt, Gauß und seine Tochter blieben unverletzt. Gauß nahm noch an der Einweihung der Eisenbahnlinie am 31. Juli 1854 teil, danach war er durch Krankheit zunehmend auf sein Haus eingeschränkt. Er starb am 23. Februar 1855 morgens um 1:05 Uhr in Göttingen in seinem Lehnstuhl.Šablona:ZitatDas Granitgrabmal im neugotischen Stil auf dem Göttinger Albani-Friedhof wurde erst im Januar 1859 aufgestellt und entstand nach einem Entwurf von 1856 des hannoverschen Architekten Heinrich Köhler durch den hannoverschen Bildhauer Carl Dopmeyer; das Bronzemedaillon schuf der Bildhauer Heinrich Hesemann. Das Grab galt bald und bis heute als Göttinger Sehenswürdigkeit, auch noch nachdem 1899 auf dem Stadtwall das Gauß-Weber-Denkmal des Bildhauers Ferdinand Hartzer eingeweiht worden war.


Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

;enwiki

Private scholar

[editovat | editovat zdroj]

Gauss graduated as a Doctor of Philosophy in 1799, not in Göttingen, as is sometimes stated,[pozn. 5] but at the Duke of Brunswick's special request from the University of Helmstedt, the only state university of the duchy. Johann Friedrich Pfaff assessed his doctoral thesis, and Gauss got the degree in absentia without further oral examination.[38] The Duke then granted him the cost of living as a private scholar in Brunswick. Gauss subsequently refused calls from the Russian Academy of Sciences in St. Peterburg and Landshut University.[39][40] Later, the Duke promised him the foundation of an observatory in Brunswick in 1804. Architect Peter Joseph Krahe made preliminary designs, but one of Napoleon's wars cancelled those plans:[41] the Duke was killed in the battle of Jena in 1806. The duchy was abolished in the following year, and Gauss's financial support stopped.

When Gauss was calculating asteroid orbits in the first years of the century, he established contact with the astronomical community of Bremen and Lilienthal, especially Wilhelm Olbers, Karl Ludwig Harding, and Friedrich Wilhelm Bessel, as part of the informal group of astronomers known as the Celestial police.[42] One of their aims was the discovery of further planets. They assembled data on asteroids and comets as a basis for Gauss's research on their orbits, which he later published in his astronomical magnum opus Theoria motus corporum coelestium (1809).[43]

Professor in Göttingen

[editovat | editovat zdroj]
Old Göttingen observatory, Šablona:Circa

In November 1807, Gauss followed a call to the University of Göttingen, then an institution of the newly founded Kingdom of Westphalia under Jérôme Bonaparte, as full professor and director of the astronomical observatory,[44] and kept the chair until his death in 1855. He was soon confronted with the demand for two thousand francs from the Westphalian government as a war contribution, which he could not afford to pay. Both Olbers and Laplace wanted to help him with the payment, but Gauss refused their assistance. Finally, an anonymous person from Frankfurt, later discovered to be Prince-primate Dalberg,[45] paid the sum.[44]

Gauss took on the directorate of the 60-year-old observatory, founded in 1748 by Prince-elector George II and built on a converted fortification tower,[46] with usable, but partly out-of-date instruments.[47] The construction of a new observatory had been approved by Prince-elector George III in principle since 1802, and the Westphalian government continued the planning,[48] but Gauss could not move to his new place of work until September 1816.[40] He got new up-to-date instruments, including two meridian circles from Repsold[49] and Reichenbach,[50] and a heliometer from Fraunhofer.[51]

The scientific activity of Gauss, besides pure mathematics, can be roughly divided into three periods: astronomy was the main focus in the first two decades of the 19th century, geodesy in the third decade, and physics, mainly magnetism, in the fourth decade.[52]

Gauss made no secret of his aversion to giving academic lectures.[39][40] But from the start of his academic career at Göttingen, he continuously gave lectures until 1854.[53] He often complained about the burdens of teaching, feeling that it was a waste of his time. On the other hand, he occasionally described some students as talented.[39] Most of his lectures dealt with astronomy, geodesy, and applied mathematics,[54] and only three lectures on subjects of pure mathematics.[39][pozn. 6] Some of Gauss's students went on to become renowned mathematicians, physicists, and astronomers: Moritz Cantor, Dedekind, Dirksen, Encke, Gould,[pozn. 7] Heine, Klinkerfues, Kupffer, Listing, Möbius, Nicolai, Riemann, Ritter, Schering, Scherk, Schumacher, von Staudt, Stern, Ursin; as geoscientists Sartorius von Waltershausen, and Wappäus.[39]

Gauss did not write any textbook and disliked the popularization of scientific matters. His only attempts at popularization were his works on the date of Easter (1800/1802) and the essay Erdmagnetismus und Magnetometer of 1836.[56] Gauss published his papers and books exclusively in Latin or German.[pozn. 8][pozn. 9] He wrote Latin in a classical style but used some customary modifications set by contemporary mathematicians.[59]

The new Göttingen observatory of 1816; Gauss's living rooms were in the western wing (right)
Wilhelm Weber and Heinrich Ewald (first row) as members of the Göttingen Seven
Gauss on his deathbed (1855) (daguerreotype from Philipp Petri)[60]

In his inaugural lecture at Göttingen University from 1808, Gauss claimed reliable observations and results attained only by a strong calculus as the sole tasks of astronomy.[54] At university, he was accompanied by a staff of other lecturers in his disciplines, who completed the educational program; these included the mathematician Thibaut with his lectures,[61] the physicist Mayer, known for his textbooks,[62] his successor Weber since 1831, and in the observatory Harding, who took the main part of lectures in practical astronomy. When the observatory was completed, Gauss took his living accommodation in the western wing of the new observatory and Harding in the eastern one.[40] They had once been on friendly terms, but over time they became alienated, possibly – as some biographers presume – because Gauss had wished the equal-ranked Harding to be no more than his assistant or observer.[40][pozn. 10] Gauss used the new meridian circles nearly exclusively, and kept them away from Harding, except for some very seldom joint observations.[64]

Brendel subdivides Gauss's astronomic activity chronologically into seven periods, of which the years since 1820 are taken as a "period of lower astronomical activity".[65] The new, well-equipped observatory did not work as effectively as other ones; Gauss's astronomical research had the character of a one-man enterprise without a long-time observation program, and the university established a place for an assistant only after Harding died in 1834.[63][64][pozn. 11]

Nevertheless, Gauss twice refused the opportunity to solve the problem by accepting offers from Berlin in 1810 and 1825 to become a full member of the Prussian Academy without burdening lecturing duties, as well as from Leipzig University in 1810 and from Vienna University in 1842, perhaps because of the family's difficult situation.[63] Gauss's salary was raised from 1000 Reichsthaler in 1810 to 2400 Reichsthaler in 1824,[40] and in his later years he was one of the best-paid professors of the university.[66]

When Gauss was asked for help by his colleague and friend Friedrich Wilhelm Bessel in 1810, who was in trouble at Königsberg University because of his lack of an academic title, Gauss provided a doctorate honoris causa for Bessel from the Philosophy Faculty of Göttingen in March 1811.[pozn. 12] Gauss gave another recommendation for an honorary degree for Sophie Germain but only shortly before her death, so she never received it.[69] He also gave successful support to the mathematician Gotthold Eisenstein in Berlin.[70]

Gauss was loyal to the House of Hanover. After King William IV died in 1837, the new Hanoverian King Ernest Augustus annulled the 1833 constitution. Seven professors, later known as the "Göttingen Seven", protested against this, among them his friend and collaborator Wilhelm Weber and Gauss's son-in-law Heinrich Ewald. All of them were dismissed, and three of them were expelled, but Ewald and Weber could stay in Göttingen. Gauss was deeply affected by this quarrel but saw no possibility to help them.[71]

Gauss took part in academic administration: three times he was elected as dean of the Faculty of Philosophy.[72] Being entrusted with the widow's pension fund of the university, he dealt with actuarial science and wrote a report on the strategy for stabilizing the benefits. He was appointed director of the Royal Academy of Sciences in Göttingen for nine years.[72]

Gauss remained mentally active into his old age, even while suffering from gout and general unhappiness. On 23 February 1855, he died of a heart attack in Göttingen;[73] and was interred in the Albani Cemetery there. Heinrich Ewald, Gauss's son-in-law, and Wolfgang Sartorius von Waltershausen, Gauss's close friend and biographer, gave eulogies at his funeral.[74]

Gauss was a successful investor and accumulated considerable wealth with stocks and securities, finally a value of more than 150 thousand Thaler; after his death, about 18 thousand Thaler were found hidden in his rooms.[75]

Gauss's brain

[editovat | editovat zdroj]

The day after Gauss's death his brain was removed, preserved, and studied by Rudolf Wagner, who found its mass to be slightly above average, at 1 492 gram (3,29 lb).[76][77] Wagner's son Hermann, a geographer, estimated the cerebral area to be 219 588 square millimetre (340,362 sq in) in his doctoral thesis.[78] In 2013, a neurobiologist at the Max Planck Institute for Biophysical Chemistry in Göttingen discovered that Gauss's brain had been mixed up soon after the first investigations, due to mislabelling, with that of the physician Conrad Heinrich Fuchs, who died in Göttingen a few months after Gauss.[79] A further investigation showed no remarkable anomalies in the brains of both persons. Thus, all investigations on Gauss's brain until 1998, except the first ones of Rudolf and Hermann Wagner, actually refer to the brain of Fuchs.[80]

Family

[editovat | editovat zdroj]
Gauss's second wife Wilhelmine Waldeck

Gauss married Johanna Osthoff on 9 October 1805 in St. Catherine's church in Brunswick.[81] They had two sons and one daughter: Joseph (1806–1873), Wilhelmina (1808–1840), and Louis (1809–1810). Johanna died on 11 October 1809, one month after the birth of Louis, who himself died a few months later.[82] Gauss chose the first names of his children in honour of Giuseppe Piazzi, Wilhelm Olbers, and Karl Ludwig Harding, the discoverers of the first asteroids.[83]

On 4 August 1810, Gauss married Wilhelmine (Minna) Waldeck, a friend of his first wife, with whom he had three more children: Eugen (later Eugene) (1811–1896), Wilhelm (later William) (1813–1879), and Therese (1816–1864). Minna Gauss died on 12 September 1831 after being seriously ill for more than a decade.[84] Therese then took over the household and cared for Gauss for the rest of his life; after her father's death, she married actor Constantin Staufenau.[85] Her sister Wilhelmina married the orientalist Heinrich Ewald.[86] Gauss's mother Dorothea lived in his house from 1817 until she died in 1839.[87]

The eldest son Joseph, while still a schoolboy, helped his father as an assistant during the survey campaign in the summer of 1821. After a short time at university, in 1824 Joseph joined the Hanoverian army and assisted in surveying again in 1829. In the 1830s he was responsible for the enlargement of the survey network to the western parts of the kingdom. With his geodetical qualifications, he left the service and engaged in the construction of the railway network as director of the Royal Hanoverian State Railways. In 1836 he studied the railroad system in the US for some months.[66][pozn. 13]

Eugen left Göttingen in September 1830 and emigrated to the United States, where he joined the army for five years. He then worked for the American Fur Company in the Midwest. Later, he moved to Missouri and became a successful businessman.[66] Wilhelm married a niece of the astronomer Bessel;[90] he then moved to Missouri, started as a farmer and became wealthy in the shoe business in St. Louis in later years.[91] Eugene and William have numerous descendants in America, but the Gauss descendants left in Germany all derive from Joseph, as the daughters had no children.[66]

Personality

[editovat | editovat zdroj]

Scholar

[editovat | editovat zdroj]
A student draws his professor of mathematics: Caricature of Abraham Gotthelf Kästner by Gauss (1795)[pozn. 14]
A student draws his professor of mathematics: Gauss sketched by his student Johann Benedict Listing, 1830

In the first two decades of the 19th century, Gauss was the only important mathematician in Germany, comparable to the leading French ones;[92] his Disquisitiones Arithmeticae was the first mathematical book from Germany to be translated into the French language.[93]

Gauss was "in front of the new development" with documented research since 1799, his wealth of new ideas, and his rigour of demonstration.[94] Whereas previous mathematicians like Leonhard Euler let the readers take part in their reasoning for new ideas, including certain erroneous deviations from the correct path,[95] Gauss however introduced a new style of direct and complete explanation that did not attempt to show the reader the author's train of thought.[96]

Šablona:Blockquote

But for himself, he propagated a quite different ideal, given in a letter to Farkas Bolyai as follows:[97]

Šablona:Blockquote

The posthumous papers, his scientific diary,[98] and short glosses in his own textbooks show that he worked to a great extent in an empirical way.[99][100] He was a lifelong busy and enthusiastic calculator, who made his calculations with extraordinary rapidity, mostly without precise controlling, but checked the results by masterly estimation. Nevertheless, his calculations were not always free from mistakes.[101] He coped with the enormous workload by using skillful tools.[102] Gauss used a lot of mathematical tables, examined their exactness, and constructed new tables on various matters for personal use.[103] He developed new tools for effective calculation, for example the Gaussian elimination.[104] It has been taken as a curious feature of his working style that he carried out calculations with a high degree of precision much more than required, and prepared tables with more decimal places than ever requested for practical purposes.[105] Very likely, this method gave him a lot of material which he used in finding theorems in number theory.[102][106]

Gauss's seal with his motto Pauca sed Matura

Gauss refused to publish work that he did not consider complete and above criticism. This perfectionism was in keeping with the motto of his personal seal Pauca sed Matura ("Few, but Ripe"). Many colleagues encouraged him to publicize new ideas and sometimes rebuked him if he hesitated too long, in their opinion. Gauss defended himself, claiming that the initial discovery of ideas was easy, but preparing a presentable elaboration was a demanding matter for him, for either lack of time or "serenity of mind".[107] Nevertheless, he published many short communications of urgent content in various journals, but left a considerable literary estate, too.[108][109] Gauss referred to mathematics as "the queen of sciences" and arithmetics as "the queen of mathematics",[110] and supposedly once espoused a belief in the necessity of immediately understanding Euler's identity as a benchmark pursuant to becoming a first-class mathematician.[111]

On certain occasions, Gauss claimed that the ideas of another scholar had already been in his possession previously. Thus his concept of priority as "the first to discover, not the first to publish" differed from that of his scientific contemporaries.[112] In contrast to his perfectionism in presenting mathematical ideas, he was criticized for a negligent way of quoting. He justified himself with a very special view of correct quoting: if he gave references, then only in a quite complete way, with respect to the previous authors of importance, which no one should ignore; but quoting in this way needed knowledge of the history of science and more time than he wished to spend.[107]

Private man

[editovat | editovat zdroj]

Soon after Gauss's death, his friend Sartorius published the first biography (1856), written in a rather enthusiastic style. Sartorius saw him as a serene and forward-striving man with childlike modesty,[113] but also of "iron character"[114] with an unshakeable strength of mind.[115] Apart from his closer circle, others regarded him as reserved and unapproachable "like an Olympian sitting enthroned on the summit of science".[116] His close contemporaries agreed that Gauss was a man of difficult character. He often refused to accept compliments. His visitors were occasionally irritated by his grumpy behaviour, but a short time later his mood could change, and he would become a charming, open-minded host.[107] Gauss abominated polemic natures; together with his colleague Hausmann he opposed to a call for Justus Liebig on a university chair in Göttingen, "because he was always involved in some polemic."[117]

Gauss's residence from 1808 to 1816 in the first floor

Gauss's life was overshadowed by severe problems in his family. When his first wife Johanna suddenly died shortly after the birth of their third child, he revealed the grief in a last letter to his dead wife in the style of an ancient threnody, the most personal surviving document of Gauss.[118][119] The situation worsened when tuberculosis ultimately destroyed the health of his second wife Minna over 13 years; both his daughters later suffered from the same disease.[120] Gauss himself gave only slight hints of his distress: in a letter to Bessel dated December 1831 he described himself as "the victim of the worst domestic sufferings".[107]

By reason of his wife's illness, both younger sons were educated for some years in Celle, far from Göttingen. The military career of his elder son Joseph ended after more than two decades with the rank of a poorly paid first lieutenant, although he had acquired a considerable knowledge of geodesy. He needed financial support from his father even after he was married.[121] The second son Eugen shared a good measure of his father's talent in computation and languages, but had a vivacious and sometimes rebellious character. He wanted to study philology, whereas Gauss wanted him to become a lawyer. Having run up debts and caused a scandal in public,[122] Eugen suddenly left Göttingen under dramatic circumstances in September 1830 and emigrated via Bremen to the United States. He wasted the little money he had taken to start, after which his father refused further financial support.[121] The youngest son Wilhelm wanted to qualify for agricultural administration, but had difficulties getting an appropriate education, and eventually emigrated as well. Only Gauss's youngest daughter Therese accompanied him in his last years of life.[85]

Collecting numerical data on very different things, useful or useless, became a habit in his later years, for example, the number of paths from his home to certain places in Göttingen, or the number of living days of persons; he congratulated Humboldt in December 1851 for having reached the same age as Isaac Newton at his death, calculated in days.[123]

Similar to his excellent knowledge of Latin he was also acquainted with modern languages. At the age of 62, he began to teach himself Russian, very likely to understand scientific writings from Russia, among them those of Lobachevsky on non-Euclidean geometry.[124] Gauss read both classical and modern literature, and English and French works in the original languages.[125][pozn. 15] His favorite English author was Walter Scott, his favorite German Jean Paul.[127] Gauss liked singing and went to concerts.[128] He was a busy newspaper reader; in his last years, he used to visit an academic press salon of the university every noon.[129] Gauss did not care much for philosophy, and mocked the "splitting hairs of the so-called metaphysicians", by which he meant proponents of the contemporary school of Naturphilosophie.[130]

Gauss had an "aristocratic and through and through conservative nature", with little respect for people's intelligence and morals, following the motto "mundus vult decipi".[129] He disliked Napoleon and his system, and all kinds of violence and revolution caused horror to him. Thus he condemned the methods of the Revolutions of 1848, though he agreed with some of their aims, such as the idea of a unified Germany.[114][pozn. 16] As far as the political system is concerned, he had a low estimation of the constitutional system; he criticized parliamentarians of his time for a lack of knowledge and logical errors.[129]

Some Gauss biographers have speculated on his religious beliefs. He sometimes said "God arithmetizes"[131] and "I succeeded – not on account of my hard efforts, but by the grace of the Lord."[132] Gauss was a member of the Lutheran church, like most of the population in northern Germany. It seems that he did not believe all dogmas or understand the Holy Bible quite literally.[133] Sartorius mentioned Gauss's religious tolerance, and estimated his "insatiable thirst for truth" and his sense of justice as motivated by religious convictions.[134]



;dewiki

Im Alter von 18 Jahren gelang es Gauß als Erstem, die Möglichkeit zur Konstruktion mit Zirkel und Lineal des regelmäßigen Siebzehnecks zu beweisen, und zwar auf Basis einer rein algebraischen Überlegung – eine sensationelle Entdeckung; denn seit der Antike hatte es auf diesem Gebiet kaum noch Fortschritte gegeben. Danach konzentrierte er sich auf das Studium der Mathematik, das er 1799 mit seiner Doktorarbeit an der Universität Helmstedt abschloss. Die Mathematik war vertreten durch Johann Friedrich Pfaff, der sein Doktorvater wurde. Und der Herzog von Braunschweig legte Wert darauf, dass Gauß nicht an einer „ausländischen“ Universität promoviert werden sollte. odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Carl_Friedrich_Gau%C3%9F,_Pastellgem%C3%A4lde_von_Johann_Christian_August_Schwartz,_1803,_ohne_Rahmen.jpg|náhled|Carl Friedrich Gauß 1803 von Johann Christian August Schwartz

Ehen, Familie und Kinder

[editovat | editovat zdroj]

Im November 1804 verlobte er sich mit der von ihm länger umworbenen Johanna Elisabeth Rosina Osthoff (* 8. Mai 1780; † 11. Oktober 1809), der Tochter eines Weißgerbers aus Braunschweig, und heiratete sie am 9. Oktober 1805. Am 21. August 1806 wurde in Braunschweig ihr erstes Kind geboren, Joseph Gauß († 4. Juli 1873). Seinen Vornamen bekam der Sohn nach Giuseppe Piazzi, dem Entdecker der Ceres, eines Kleinplaneten, dessen Wiederauffindung 1801 Gauß’ Bahnberechnung ermöglicht hatte.

Schon bald nach dem Umzug der Familie nach Göttingen wurde am 29. Februar 1808 die Tochter Wilhelmine, genannt Minna, geboren, im folgenden Jahr am 10. September 1809 der Sohn Louis. Einen Monat danach, am 11. Oktober 1809, starb Johanna Gauß im Kindbett, Louis wenige Monate später am 1. März 1810. Durch den Tod Johannas fiel Gauß eine Zeit lang in eine Depression; aus dem Oktober 1809 stammt eine von Gauß verfasste bewegende Klage, die in seinem Nachlass gefunden wurde.[135][136] Der Finder war Carl August Gauß (1849–1927), sein einziger in Deutschland geborener Enkel, Sohn von Joseph und Besitzer des Guts Lohne bei Hannover. Wilhelmine heiratete den Orientalisten Heinrich Ewald, der später als einer der Göttinger Sieben das Königreich Hannover verließ und Professor an der Universität Tübingen wurde. [[Datei:Therese_Gauss.jpg|odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Therese_Gauss.jpg%7Cnáhled%7CTherese Gauß]] Am 4. August 1810 heiratete der Witwer, der zwei kleine Kinder zu versorgen hatte, Friederica Wilhelmine Waldeck (genannt Minna; * 15. April 1788; † 12. September 1831), Tochter des Göttinger Rechtswissenschaftlers Johann Peter Waldeck, die die beste Freundin seiner verstorbenen Frau gewesen war. Mit ihr hatte er drei Kinder. Eugen Gauß[137][138] zerstritt sich als Student der Rechte mit seinem Vater und wanderte 1830 nach Amerika aus, wo er als Kaufmann lebte und die „First National Bank“ von St. Charles gründete. Wilhelm Gauß folgte Eugen 1837 in die Vereinigten Staaten und brachte es ebenfalls zu Wohlstand. Seine jüngste Tochter Therese Staufenau führte ihrem Vater nach dem Tod der Mutter bis zu seinem Tod den Haushalt. Minna Gauß war nach 13-jähriger Leidenszeit an Tuberkulose verstorben.

Spätere Jahre

[editovat | editovat zdroj]

odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Besemann_-_Blick_vom_Wall_auf_die_Sternwarte_(um_1835).png|náhled|Sternwarte Göttingen (um 1835) Nach seiner Promotion lebte Gauß in Braunschweig von dem kleinen Gehalt, das ihm der Herzog zahlte, und arbeitete an seinen Disquisitiones Arithmeticae.

Einen Ruf an die Petersburger Akademie der Wissenschaften lehnte Gauß aus Dankbarkeit gegenüber dem Herzog von Braunschweig ab, wohl auch in der Hoffnung, dass dieser ihm eine Sternwarte in Braunschweig bauen würde. Nach dem plötzlichen Tod des Herzogs nach der Schlacht bei Jena und Auerstedt wurde Gauß im November 1807 Professor an der Georg-August-Universität Göttingen und Direktor der Sternwarte Göttingen. Dort musste er Lehrveranstaltungen halten, gegen die er eine Abneigung entwickelte. Die praktische Astronomie wurde dort durch Karl Ludwig Harding vertreten, den mathematischen Lehrstuhl hatte Bernhard Friedrich Thibaut inne. Mehrere seiner Studenten wurden einflussreiche Mathematiker, darunter Richard Dedekind und Bernhard Riemann sowie der Mathematikhistoriker Moritz Cantor.

In fortgeschrittenem Alter beschäftigte er sich zunehmend mit Literatur und war ein eifriger Zeitungsleser. Seine Lieblingsschriftsteller waren Jean Paul und Walter Scott. Er sprach fließend Englisch und Französisch und las, neben seiner Vertrautheit mit den klassischen Sprachen der Antike aus seiner Jugendzeit, mehrere moderne europäische Sprachen (Spanisch, Italienisch, Dänisch, Schwedisch), wobei er zuletzt noch Russisch lernte und sich versuchsweise mit Sanskrit befasste, das ihm aber nicht zusagte.

Seit 1804 war er korrespondierendes Mitglied der Académie des sciences und ab 1820 associé étranger der Akademie.[139] Ebenfalls 1804 wurde er Fellow der Royal Society[140] und 1820 der Royal Society of Edinburgh.[141] 1808 wurde er zum korrespondierenden und 1820 zum auswärtigen Mitglied der Bayerischen Akademie der Wissenschaften[142] sowie 1822 in die American Academy of Arts and Sciences gewählt. Die Académie royale de Bruxelles nahm ihn im Dezember 1841 als auswärtiges korrespondierendes Mitglied auf.[143]

1838 erhielt er die Copley-Medaille der Royal Society. 1842 wurde er in die Friedensklasse des Ordens Pour le Mérite aufgenommen. Im selben Jahr lehnte er einen Ruf an die Universität Wien ab. 1845 wurde er Geheimer Hofrat und 1846 zum dritten Mal Dekan der Philosophischen Fakultät. 1849 feierte er sein Goldenes Doktorjubiläum und wurde Ehrenbürger von Braunschweig und Göttingen. Sein letzter wissenschaftlicher Austausch war über eine Verbesserung des Foucaultschen Pendels in einem Brief an Alexander von Humboldt 1853.

Er sammelte numerische und statistische Daten aller Art und führte zum Beispiel Listen über die Lebenserwartung berühmter Männer (in Tagen gerechnet). So schrieb er am 7. Dezember 1853 an seinen Freund und Kanzler seines Ordens Alexander von Humboldt u. a.: „Es ist übermorgen der Tag, wo Sie, mein hochverehrter Freund, in ein Gebiet übergehen, in welches noch keiner der Koryphäen der exacten Wissenschaften eingedrungen ist, der Tag, wo Sie dasselbe Alter erreichen, in welchem Newton seine durch 30.766 Tage gemessene irdische Laufbahn geschlossen hat. Und Newtons Kräfte waren in diesem Stadium gänzlich erschöpft: Sie stehen zur höchsten Freude der ganzen wissenschaftlichen Welt noch im Vollgenuss Ihrer bewundernswürdigen Kraft da. Mögen Sie in diesem Genuss noch viele Jahre bleiben.“[144] Gauß interessierte sich für Musik, besuchte Konzerte und sang viel.[145] Ob er ein Instrument spielte, ist nicht bekannt. Er befasste sich mit Aktienspekulation und hinterließ bei seinem Tod ein beträchtliches Vermögen von 170.000 Talern (bei einem Professoren-Grundgehalt von 1000 Talern jährlich) überwiegend in Wertpapieren, darunter vielfach von Eisenbahnen. Hierzu findet sich eine der wenigen Stellen im Briefwechsel, in denen er sich kritisch zur Politik und zu mit dieser kooperierenden Banken äußert; denn von ihm erworbene Eisenbahnaktien von Hessen-Darmstadt verloren drastisch an Wert, als bekannt wurde, dass die Eisenbahn jederzeit verstaatlicht werden konnte.[146]

Er war noch gegen Ende seines Lebens wissenschaftlich aktiv und hielt 1850/51 Vorlesungen über die Methode der kleinsten Quadrate. Zwei seiner bedeutendsten Schüler, Bernhard Riemann (der bei Gauß 1851 promoviert wurde und Gauß 1854 mit seinem Habilitationsvortrag über die Grundlagen der Riemannschen Geometrie stark beeindruckte) und Richard Dedekind, hatte er erst gegen Ende seiner Laufbahn.

Gauß war sehr konservativ und monarchistisch eingestellt, die Deutsche Revolution 1848/1849 hieß er nicht gut.

Tod

[editovat | editovat zdroj]

[[Datei:1855-02_Philipp_Petri_Daguerreotypie_Carl_Friedrich_Gauß_auf_dem_Totenbett_in_Göttingen,_Bibliothek_der_Universität_Göttingen.jpg|odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:1855-02_Philipp_Petri_Daguerreotypie_Carl_Friedrich_Gau%C3%9F_auf_dem_Totenbett_in_G%C3%B6ttingen,_Bibliothek_der_Universit%C3%A4t_G%C3%B6ttingen.jpg%7Cnáhled%7C1855: Gauß auf dem Totenbett;

Daguerreotypie[147] von Philipp Petri;[148] Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek Göttingen]] [[Datei:Grave_of_Carl_Friedrich_Gauß_at_Albani-Friedhof_Göttingen_2017_02.jpg|odkaz=https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Grave_of_Carl_Friedrich_Gau%C3%9F_at_Albani-Friedhof_G%C3%B6ttingen_2017_02.jpg%7Cnáhled%7CGrabstätte von Carl Friedrich Gauß auf dem Albani-Friedhof in Göttingen]] Gauß litt in seinen letzten Jahren an Herzinsuffizienz (diagnostiziert als Wassersucht) und an Schlaflosigkeit. Im Juni 1854 reiste er mit seiner Tochter Therese Staufenau zur Baustelle der Eisenbahn von Hannover nach Göttingen, wobei die vorüberfahrende Eisenbahn die Pferde scheuen ließ und die Kutsche umwarf; der Kutscher wurde schwer verletzt, Gauß und seine Tochter blieben unverletzt. Gauß nahm noch an der Einweihung der Eisenbahnlinie am 31. Juli 1854 teil, danach war er durch Krankheit zunehmend auf sein Haus eingeschränkt. Er starb am 23. Februar 1855 morgens um 1:05 Uhr in Göttingen in seinem Lehnstuhl.Šablona:ZitatDas Granitgrabmal im neugotischen Stil auf dem Göttinger Albani-Friedhof wurde erst im Januar 1859 aufgestellt und entstand nach einem Entwurf von 1856 des hannoverschen Architekten Heinrich Köhler durch den hannoverschen Bildhauer Carl Dopmeyer; das Bronzemedaillon schuf der Bildhauer Heinrich Hesemann.[149] Das Grab galt bald und bis heute als Göttinger Sehenswürdigkeit, auch noch nachdem 1899 auf dem Stadtwall das Gauß-Weber-Denkmal des Bildhauers Ferdinand Hartzer eingeweiht worden war.[150]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]


Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Ponámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dnes Technická univerzita Brunšvik; tehdy však poskytovala nižší vzdělání než univerzitní.
  2. ↑ Demonstratio nova altera theorematis omnem functionem algebraicam rationalem integram unius variabilis in factores reales primi vel secundi gradus resolvi posse (1815 Dec), pp. 32–56., p. 32, na Knihách Google – druhý důkaz
  3. ↑ Theorematis de resolubilitate functionum algebraicarum integrarum in factores reales demonstratio tertia Supplementum commentationis praecedentis (1816 Jan), pp. 57–64., p. 57, na Knihách Google – třetí důkaz.
  4. ↑ Beiträge zur Theorie der algebraischen Gleichungen (1849 Juli), pp. 71–103., p. 71, na Knihách Google – čtvfrtý důkaz
  5. ↑ This error occurs for example in Marsden (1977).[37]
  6. ↑ Gauss announced 195 lectures, 70 percent of them on astronomical, 15 percent on mathematical, 9 percent on geodetical, and 6 percent on physical subjects.[54]
  7. ↑ The index of correspondence shows that Benjamin Gould was presumably the last correspondent who, on 13 February 1855, sent a letter to Gauss in his lifetime. It was an actual letter of farewell, but it is uncertain whether it reached the addressee just in time.[55]
  8. ↑ After his death, a discourse on the perturbations of Pallas in French was found among his papers, probably as a contribution to a prize competition of the French Academy of Science.[57]
  9. ↑ The Theoria motus... was completed in the German language in 1806, but on request of the editor Friedrich Christoph Perthes Gauss translated it into Latin.[58]
  10. ↑ Both Gauss and Harding dropped only veiled hints on this personal problem in their correspondence. A letter to Schumacher indicates that Gauss tried to get rid of his colleague and searched for a new position for him outside of Göttingen, but without result. Apart from that, Charlotte Waldeck, Gauss's mother-in-law, pleaded with Olbers to try to provide Gauss with another position far from Göttingen.[63]
  11. ↑ Gauss's first assistant was Benjamin Goldschmidt, and his second Wilhelm Klinkerfues, who later became one of his successors.[54]
  12. ↑ Bessel never got a university education.[67][68]
  13. ↑ On this journey he met the geodesist Ferdinand Rudolph Hassler, who was a scientific correspondent of Carl Friedrich Gauss.[88][89]
  14. ↑ Following Bolyai's handwritten Hungarian text at the bottom, Gauss intentionally characterized Kästner with the added the wrong addition.
  15. ↑ The first book he loaned from the university library in 1795 was the novel Clarissa from Samuel Richardson.[126]
  16. ↑ The political background was the confusing situation of the German Confederation with 39 nearly independent states, the sovereigns of three of them being Kings of other countries (Netherlands, Danmark, United Kingdom), whereas the Kingdom of Prussia and the Austrian Empire extended widely over the frontiers of the Confederation.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Carl Friedrich Gauss na anglické Wikipedii a Carl Friedrich Gauß na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b DUNNINGTON, G. Waldo. The Sesquicentennial of the Birth of Gauss. S. 402–414. The Scientific Monthly [online]. Květen 1927 [cit. 29.července 2005]. S. 402–414. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-02-2008. 
  2. ↑ a b c DUNNINGTON, G. Waldo. Carl Friedrich Gauss: Titan of Science. [s.l.]: The Mathematical Association of America, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-88385-547-8. OCLC 53933110 S. 85-87. 
  3. ↑ ÖFFENTLICHKEITSARBEIT, Georg-August-Universität Göttingen-. Historische Sternwarte - Georg-August-Universität Göttingen. Georg-August Universität Göttingen [online]. [cit. 2024-12-20]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ TEETS, Donald; WHITEHEAD, Karen. The discovery of Ceres. How Gauss became famous. Mathematics Magazine. 1965, s. 83–91. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 April 2023. 
  5. ↑ PLACKETT, R.L. The discovery of the method of least squares. Biometrika. 1972, s. 239–251. Dostupné online. DOI 10.2307/2334569. JSTOR 2334569. 
  6. ↑ WINGER, R. M. Gauss and non-Euclidean geometry. Bulletin of the American Mathematical Society. 1925, s. 356–358. Dostupné online. ISSN 0002-9904. DOI 10.1090/S0002-9904-1925-04054-9. 
  7. ↑ BONOLA, Roberto. Non-Euclidean Geometry: A Critical and Historical Study of its Development. [s.l.]: The Open Court Publishing Company, 1912. Dostupné online. S. 64–67. (anglicky) 
  8. ↑ DODD, A.; SMITH, A. The Heliotrope, a New Instrument. The Gentleman's Magazine. 1822, s. 358. Dostupné online. 
  9. ↑ MARTÍN-RODRÍGUEZ, Fernando; BARRIO GARCÍA, Gonzalo; ÁLVAREZ LIRES, María. 2010 Second Region 8 IEEE Conference on the History of Communications. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 978-1-4244-7450-9. DOI 10.1109/HISTELCON.2010.5735309. S2CID 2359293. Kapitola Technological archaeology: Technical description of the Gauss-Weber telegraph, s. 1–4. 
  10. ↑ a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Gauss, str. 58, č. mapového listu 16, ISBN 80-85277-10-7
  11. ↑ WELLER, Karolee. Carl Friedrich Gauss [online]. Wichita State University. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-19. 
  12. ↑ a b Vgl. Walter K. Bühler: Gauss. Springer, Berlin/Heidelberg 1987, ISBN 978-3-540-16883-6, S. 6 (Vorschau).
  13. ↑ a b c d STUDNIČKA, František Josef. O průběhu života Gaussova. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 1877, roč. 6, čís. 4, s. 148-161. Dostupné online. DOI 10.21136/CPMF.1877.123683. 
  14. ↑ http://www.americanscientist.org/template/AssetDetail/assetid/50686?&print=yes diskuse k původnímu zdroji Wolfganga Sartoria.
  15. ↑ a b c d ULLRICH, Peter. "Wie der Blitz einschlägt, hat sich das Räthsel gelöst" – Carl Friedrich Gauß in Göttingen. Redakce Mittler Elmar. [s.l.]: Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek, 2005. (Göttinger Bibliotheksschriften 30). Dostupné online. ISBN 3-930457-72-5. Kapitola Herkunft, Schul- und Studienzeit von Carl Friedrich Gauß, s. 17–29. (německy) 
  16. ↑ Šablona:Literatur
  17. ↑ a b DENKER, Manfred; PATTERSON, Samuel James. "Wie der Blitz einschlägt, hat sich das Räthsel gelöst" – Carl Friedrich Gauß in Göttingen. Redakce Mittler Elmar. [s.l.]: Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek, 2005. (Göttinger Bibliotheksschriften 30). Dostupné online. ISBN 3-930457-72-5. Kapitola Gauß – der geniale Mathematiker, s. 53–62. (německy) 
  18. ↑ a b c d KLEIN, Felix. Gauß’ wissenschaftliches Tagebuch 1796–1814. Mathematische Annalen. 1903, čís. 57, s. 6-12. Dostupné online. ISSN 0025-5831. 
  19. ↑ DUNNINGTON, G. Waldo. Carl Friedrich Gauss: Titan of Science. [s.l.]: The Mathematical Association of America, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-88385-547-8. OCLC 53933110 S. 26. 
  20. ↑ BELL, Eric Temple. The World of Mathematics. Redakce Newman James R.. [s.l.]: Simon & Schuster, 1956. Kapitola Gauss, the Prince of Mathematicians, s. 295–339. . Dover reprint, 2000, ISBN 0-486-41150-8.
  21. ↑ KLEIN, Felix. Gauß’ wissenschaftliches Tagebuch 1796–1814. Mathematische Annalen. 1903, čís. 57, s. 6-12. Dostupné online. ISSN 0025-5831. 
  22. ↑ a b c arXiv:1704.06585/1704.06585
  23. ↑ BOUCHALA, Jiří. Funkce komplexní proměnné [online]. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava [cit. 2024-12-31]. S. 53. Dostupné online. 
  24. ↑ a b BACHMANN, Paul. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1922. Kapitola Über Gauss' zahlentheoretische Arbeiten. (německy) 
  25. ↑ HOSKIN, Michael. Bode's Law and the Discovery of Ceres [online]. Observatorio Astronomico di Palermo "Giuseppe S. Vaiana", 26 June 1992 [cit. 2007-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 November 2007. 
  26. ↑ a b c SEYDLER, August. O Gaussových pracích astronomických. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 1877, roč. 6, čís. 4, s. 184--191. Dostupné online. DOI 10.21136/CPMF.1877.123683. 
  27. ↑ a b c d LANDAU, Elizabeth. Ceres: Keeping Well-Guarded Secrets for 215 Years [online]. 26 January 2016 [cit. 2016-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 May 2019. 
  28. ↑ Felix Klein, Vorlesungen über die Entwicklung der Mathematik im 19. Jahrhundert. Berlin: Julius Springer Verlag, 1926.
  29. ↑ BEUERMANN, Klaus. Grundsätze über die Anlage neuer Sternwarten unter Beziehung auf die Sternwarte der Universität Göttingen von Georg Heinrich Borheck. Redakce Beuermann Klaus. Göttingen: Universitätsverlag Göttingen, 2005. ISBN 3-938616-02-4. Kapitola Carl Friedrich Gauß und die Göttinger Sternwarte, s. 37–45. 
  30. ↑ GAUSS, Carl Friedrich. Disquisitiones generales circa superficies curvas. [s.l.]: [s.n.], 1827. Dostupné online. S. 237. 
  31. ↑ Theorema egregium v encyklopedii MathWorld (anglicky)
  32. ↑ http://books.google.com/books?id=8ToAAAAAQAAJ&q=gauss+brain+219,588&dq=gauss+brain+219,588&client=firefox-a&pgis=1
  33. ↑ (Dunnington, 1927)
  34. ↑ www.stmwfk.bayern.de [online]. [cit. 27-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-03-2009. 
  35. ↑ Crater Gauss on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  36. ↑ Andersson, L. E.; Whitaker, E. A., (1982). NASA Catalogue of Lunar Nomenclature. NASA RP-1097.
  37. ↑ MARSDEN, Brian G. Carl Friedrich Gauss, Astronomer. Journal of the Royal Astronomical Society of Canada. 1 August 1977, s. 309–323. Dostupné online. ISSN 0035-872X. Bibcode 1977JRASC..71..309M. 
  38. ↑ ULLRICH, Peter. "Wie der Blitz einschlägt, hat sich das Räthsel gelöst" – Carl Friedrich Gauß in Göttingen. Redakce Mittler Elmar. [s.l.]: Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek, 2005. (Göttinger Bibliotheksschriften 30). Dostupné online. ISBN 3-930457-72-5. Kapitola Herkunft, Schul- und Studienzeit von Carl Friedrich Gauß, s. 17–29. (německy) 
  39. ↑ a b c d e REICH, Karin. Gauß' Schüler. Mitteilungen der Gauß-Gesellschaft Göttingen. 2000, s. 33–62. (německy) 
  40. ↑ a b c d e f BEUERMANN, Klaus. Grundsätze über die Anlage neuer Sternwarten unter Beziehung auf die Sternwarte der Universität Göttingen von Georg Heinrich Borheck. Redakce Beuermann Klaus. Göttingen: Universitätsverlag Göttingen, 2005. ISBN 3-938616-02-4. Kapitola Carl Friedrich Gauß und die Göttinger Sternwarte, s. 37–45. 
  41. ↑ MICHLING, Horst. Zum Projekt einer Gauß-Sternwarte in Braunschweig. Mitteilungen der Gauß-Gesellschaft Göttingen. 1966, s. 24. (německy) 
  42. ↑ Dunnington 2004, s. 50, 54–55, 74–77.
  43. ↑ Dunnington 2004, s. 91–92.
  44. ↑ a b Dunnington 2004, s. 85–87.
  45. ↑ Dunnington 2004, s. 86–87.
  46. ↑ Brendel 1929, s. 81–82.
  47. ↑ Brendel 1929, s. 49.
  48. ↑ Brendel 1929, s. 83.
  49. ↑ Brendel 1929, s. 84.
  50. ↑ Brendel 1929, s. 119.
  51. ↑ Brendel 1929, s. 56.
  52. ↑ Klein 1979, s. 7.
  53. ↑ Dunnington 2004, s. 405–410.
  54. ↑ a b c d WITTMANN, Axel. "Wie der Blitz einschlägt, hat sich das Räthsel gelöst" – Carl Friedrich Gauß in Göttingen. Redakce Mittler Elmar. [s.l.]: Niedrsächsische Staats- und Universitätsbibliothek, 2005. (Göttinger Bibliotheksschriften 30). Dostupné online. ISBN 3-930457-72-5. Kapitola Carl Friedrich Gauß und sein Wirken als Astronom, s. 131–149. (německy) 
  55. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Correspondence není určen žádný text
  56. ↑ BIERMANN, Kurt-R. Über die Beziehungen zwischen C. F. Gauß und F. W. Bessel. Mitteilungen der Gauß-Gesellschaft Göttingen. 1966, s. 7–20. (německy) 
  57. ↑ Brendel 1929, s. 211.
  58. ↑ Dunnington 2004, s. 90.
  59. ↑ Dunnington 2004, s. 37–38.
  60. ↑ Dunnington 2004, s. 324.
  61. ↑ CANTOR, Moritz. Thibaut, Bernhard Friedrich. Leipzig: Duncker & Humblot, 1894. (Allgemeine Deutsche Biographie; sv. 37). Dostupné online. S. 745–746. (německy) 
  62. ↑ FOLKERTS, Menso. Mayer, Johann Tobias. [s.l.]: Duncker & Humblot, 1990. (Neue Deutsche Biographie; sv. 16). Dostupné online. S. 530. (německy) 
  63. ↑ a b c KÜSSNER, Martha. Friedrich Wilhelm Bessels Beziehungen zu Göttingen und Erinnerungen an ihn. Mitteilungen der Gauß-Gesellschaft Göttingen. 1978, s. 3–19. (německy) 
  64. ↑ a b Brendel 1929, s. 106–108.
  65. ↑ Brendel 1929, s. 7, 128.
  66. ↑ a b c d GERARDY, Theo. C. F. Gauß und seine Söhne. Mitteilungen der Gauß-Gesellschaft Göttingen. 1966, s. 25–35. (německy) 
  67. ↑ HAMEL, Jürgen. Friedrich Wilhelm Bessel. Leipzig: BSB B.G.Teubner Verlagsgesellschaft, 1984. S. 29. 
  68. ↑ Dunnington 2004, s. 76.
  69. ↑ MACKINNON, Nick. Sophie Germain, or, Was Gauss a feminist?. The Mathematical Gazette. The Mathematical Association, 1990, s. 346–351. DOI 10.2307/3618130. JSTOR 3618130. S2CID 126102577. 
  70. ↑ BIERMANN, Kurt-R. Gotthold Eisenstein. Journal für die reine und angewandte Mathematik. 1964, s. 19–30. Dostupné online. DOI 10.1515/crll.1964.214-215.19. (německy) 
  71. ↑ Dunnington 2004, s. 195–200.
  72. ↑ a b Dunnington 2004, s. 288.
  73. ↑ Dunnington 2004, s. 24.
  74. ↑ Sartorius von Waltershausen 1856, s. 104.
  75. ↑ Dunnington 2004, s. 237.
  76. ↑ WAGNER, Rudolf. Über die typischen Verschiedenheiten der Windungen der Hemisphären und über die Lehre vom Hirngewicht, mit besondrer Rücksicht auf die Hirnbildung intelligenter Männer. Vorstudien zu einer wissenschaftlichen Morphologie und Physiologie des menschlichen Gehirns als Seelenorgan, Vol. 1. Göttingen: Dieterich, 1860. Dostupné online. 
  77. ↑ WAGNER, Rudolf. Über den Hirnbau der Mikrocephalen mit vergleichender Rücksicht auf den Bau des Gehirns der normalen Menschen und der Quadrumanen. Vorstudien zu einer wissenschaftlichen Morphologie und Physiologie des menschlichen Gehirns als Seelenorgan, Vol. 2. Göttingen: Dieterich, 1862. Dostupné online. 
  78. ↑ WAGNER, Hermann. Maassbestimmungen der Oberfläche des grossen Gehirns. Cassel & Göttingen: Georg H. Wigand, 1864. Dostupné online. (německy) 
  79. ↑ SCHWEIZER, Renate; WITTMANN, Axel; FRAHM, Jens. A rare anatomical variation newly identifies the brains of C.F. Gauss and C.H. Fuchs in a collection at the University of Göttingen. Brain. 2014, s. e269. DOI 10.1093/brain/awt296. PMID 24163274.  (with further references)
  80. ↑ Unravelling the true identity of the brain of Carl Friedrich Gauss [online]. Dostupné online. 
  81. ↑ Dunnington 2004, s. 66.
  82. ↑ Wußing 1982, s. 44.
  83. ↑ Dunnington 2004, s. 77, 88, 93.
  84. ↑ CAJORI, Florian. Carl Friedrich Gauss and his children. Science. American Association for the Advancement of Science, 19 May 1899, s. 697–704. Dostupné online. DOI 10.1126/science.9.229.697. PMID 17817224. JSTOR 1626244. Bibcode 1899Sci.....9..697C. 
  85. ↑ a b Dunnington 2004, s. 374.
  86. ↑ Dunnington 2004, s. 206.
  87. ↑ DUNNINGTON, Waldo. The Sesquicentennial of the Birth of Gauss. The Scientific Monthly. 1927, s. 402–414. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 February 2008. JSTOR 7912. Bibcode 1927SciMo..24..402D.  Also available at The Sesquicentennial of the Birth of Gauss [online]. Dostupné online.  Retrieved 23 February 2014. Comprehensive biographical article.
  88. ↑ GERARDY, Theo. Geodäten als Korrespondenten von Carl Friedrich Gaus. Allgemeine Vermessungs-Nachrichten. 1977, s. 150–160. (německy)  p. 157
  89. ↑ Dunnington 2004, s. 286.
  90. ↑ WOLF, Armin. Der Pädagoge und Philosoph Johann Conrad Fallenstein (1731–1813) – Genealogische Beziehungen zwischen Max Weber, Gauß und Bessel. Genealogie. 1964, s. 266–269. (německy) 
  91. ↑ WEINBERGER, Joseph. Carl Friedrich Gauß 1777–1855 und seine Nachkommen. Archiv für Sippenforschung und alle verwandten Gebiete. 1977, s. 73–98. (německy) 
  92. ↑ SCHUBRING, Gert. Möbius and his band: Mathematics and Astronomy in Nineteenth-century Germany. Redakce Fauvel John. [s.l.]: Oxford University Press, 1993. Kapitola The German mathematical community, s. 21–33. 
  93. ↑ SCHUBRING, Gert. Geschichte der Mathematik in ihren Kontexten. [s.l.]: Birkhäuser, 2021. S. 133–134. (německy) 
  94. ↑ Klein 1894, s. 100–101.
  95. ↑ Klein 1979, s. 5–6.
  96. ↑ Dunnington 2004, s. 217.
  97. ↑ Letter from Gauss to Bolyai from 2 September 1808
  98. ↑ Gauß' wissenschaftliches Tagebuch 1796–1814. Redakce Klein Felix. Mathematische Annalen. 1903, s. 1–34. Dostupné online. DOI 10.1007/BF01449013. S2CID 119641638. (la, de)  p. 2
  99. ↑ Bachmann 1922, s. 4–6.
  100. ↑ Schlesinger 1933, s. 18.
  101. ↑ Maennchen 1930, s. 64–65.
  102. ↑ a b Maennchen 1930, s. 4–9.
  103. ↑ REICH, Karin. "Wie der Blitz einschlägt, hat sich das Räthsel gelöst" – Carl Friedrich Gauß in Göttingen. Redakce Mittler Elmar. [s.l.]: Niedrsächsische Staats- und Universitätsbibliothek, 2005. (Göttinger Bibliotheksschriften 30). Dostupné online. ISBN 3-930457-72-5. Kapitola Logarithmentafeln – Gauß' "tägliches Arbeitsgeräth", s. 73–86. (německy) 
  104. ↑ ALTHOEN, Steven C.; MCLAUGHLIN, Renate. Gauss–Jordan reduction: a brief history. The American Mathematical Monthly. Mathematical Association of America, 1987, s. 130–142. ISSN 0002-9890. DOI 10.2307/2322413. JSTOR 2322413. 
  105. ↑ Maennchen 1930, s. 3.
  106. ↑ Bachmann 1922, s. 5.
  107. ↑ a b c d BIERMANN, Kurt-R. Über die Beziehungen zwischen C. F. Gauß und F. W. Bessel. Mitteilungen der Gauß-Gesellschaft Göttingen. 1966, s. 7–20. (německy) 
  108. ↑ Klein 1979, s. 29.
  109. ↑ Dunnington 2004, s. 420–430.
  110. ↑ Sartorius von Waltershausen 1856, s. 79.
  111. ↑ DERBYSHIRE, John. Prime Obsession: Bernhard Riemann and the Greatest Unsolved Problem in Mathematics. Washington, DC: Joseph Henry Press, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-309-08549-6. S. 202. 
  112. ↑ STIGLER, Stephen M. Gauss and the Invention of Least Squares. Annals of Statistics. 1981, s. 465–474. DOI 10.1214/aos/1176345451. 
  113. ↑ Sartorius von Waltershausen 1856, s. 102.
  114. ↑ a b Sartorius von Waltershausen 1856, s. 95.
  115. ↑ Sartorius von Waltershausen 1856, s. 8.
  116. ↑ Wußing 1982, s. 41.
  117. ↑ Dunnington 2004, s. 253.
  118. ↑ Letter from Carl Friedrich Gauss to Johanna Gauss, 23. October 1809 [online]. Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, 23 October 1809 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  119. ↑ Dunnington 2004, s. 94–95.
  120. ↑ Dunnington 2004, s. 206, 374.
  121. ↑ a b GERARDY, Theo. C. F. Gauß und seine Söhne. Mitteilungen der Gauß-Gesellschaft Göttingen. 1966, s. 25–35. (německy) 
  122. ↑ Letter: Charles Henry Gauss to Florian Cajori – 21 December 1898 [online]. [cit. 2023-03-25]. Dostupné online. 
  123. ↑ Sartorius von Waltershausen 1856, s. 71.
  124. ↑ LEHFELDT, Werner. "Wie der Blitz einschlägt, hat sich das Räthsel gelöst" – Carl Friedrich Gauß in Göttingen. Redakce Mittler Elmar. [s.l.]: Niedrsächsische Staats- und Universitätsbibliothek, 2005. (Göttinger Bibliotheksschriften 30). Dostupné online. ISBN 3-930457-72-5. Kapitola Carl Friedrich Gauß' Beschäftigung mit der russischen Sprache, s. 302–310. (německy) 
  125. ↑ Dunnington 2004, s. 241.
  126. ↑ REICH, Karin. "Wie der Blitz einschlägt, hat sich das Räthsel gelöst" – Carl Friedrich Gauß in Göttingen. Redakce Mittler Elmar. [s.l.]: Niedrsächsische Staats- und Universitätsbibliothek, 2005. (Göttinger Bibliotheksschriften 30). Dostupné online. ISBN 3-930457-72-5. Kapitola Gauß' geistige Väter: nicht nur "summus Newton", sondern auch "summus Euler", s. 105–115. (německy) 
  127. ↑ Wußing 1982, s. 80.
  128. ↑ Wußing 1982, s. 81.
  129. ↑ a b c Sartorius von Waltershausen 1856, s. 94.
  130. ↑ Wußing 1982, s. 79.
  131. ↑ Sartorius von Waltershausen 1856, s. 97.
  132. ↑ Letter from Carl Friedrich Gauss to Wilhelm Olbers, 3 September 1805 [online]. Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, 23 October 1809 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  133. ↑ Dunnington 2004, s. 300.
  134. ↑ Sartorius von Waltershausen 1856, s. 100.
  135. ↑ Vgl. Walter K. Bühler: Gauss. Springer Berlin/Heidelberg 1987, ISBN 978-3-540-16883-6, S. 63 (Vorschau).
  136. ↑ Horst Michling: Carl Friedrich Gauß. 2. Aufl. Göttingen, 1982, S. 67–68.
  137. ↑ Archivní kopie na Internet Archive. (abgerufen am 22. Juli 2011)
  138. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené :16 není určen žádný text
  139. ↑ Šablona:Internetquelle
  140. ↑ Šablona:RoyalSocietyUKArchiv
  141. ↑ Šablona:Internetquelle
  142. ↑ Šablona:BAdW
  143. ↑ Šablona:Internetquelle
  144. ↑ Brief Nr. 45 an Alexander von Humboldt, 7. Dezember 1853; Šablona:Archive.org
  145. ↑ Wußing, Gauß, 1989, S. 81
  146. ↑ W. K. Bühler, Gauß, S. 151.
  147. ↑ Ludwig Hoerner: Karl Friedrich Gauß auf dem Totenbett, 155, in ders.: Hannover in frühen Photographien 1848–1910. Schirmer-Mosel, München 1979, ISBN 3-921375-44-4, S. 82–83.
  148. ↑ Guy Waldo Dunnington (Hrsg.): Carl Friedrich Gauss. Titan of Science, Neudruck, Washington, DC: Mathematical Association of America, 2004, ISBN 0-88385-547-X und ISBN 978-0-88385-547-8, S. 322 u.ö.; Vorschau über Google-Books
  149. ↑ Jürgen Döring: Göttinger Grabmäler in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts. In: Göttinger Jahrbuch, Bd. 33, 1985, S. 89–177, hier S. 120–124 und S. 176 f.
  150. ↑ Jürgen Döring: Göttinger Grabmäler in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts. In: Göttinger Jahrbuch, Bd. 33, 1985, S. 89–177, hier S. 124.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • STUDNIČKA, František Josef; SEYDLER, August; KOŘISTKA, Karel František Edvard. Karel Bedřich Gauss na oslavu stoleté památky jeho narození. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 1877, roč. 6, čís. 4, s. 147–200. Dostupné online. 
  • GAVSS, Carolus Fridericus. Demonstratio nova theorematis omnem functionem algebraicam rationalem integram unius variabilis in factores reales primi vel secundi gradus resolvi posse (Nový důkaz věty, že každou algebraickou racionální celou funkci jedné proměnné lze rozložit na reálné činitele prvního nebo druhého stupně). Helmstedt: C. G. Fleckeisen, 1799. Dostupné online. 
  • GAUSS, Carl Friedrich. Disquisitiones arithmeticae. edoc.hu-berlin.de. 1801-01-01. Dostupné online [cit. 2024-12-25]. DOI 10.18452/511. 


  • BACHMANN, Paul. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1922. Kapitola Über Gauss' zahlentheoretische Arbeiten. (německy) 
  • BOLZA, Oskar. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1921. Kapitola Gauss und die Variationsrechnung. (německy) 
  • BRENDEL, Martin. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1929. Kapitola Über die astronomischen Arbeiten von Gauss. (německy) 
  • BÜHLER, Walter Kaufmann. Gauss: A Biographical Study. [s.l.]: Springer-Verlag, 1981. Dostupné online. ISBN 978-0-387-10662-5. 
  • DUNNINGTON, G. Waldo. Carl Friedrich Gauss: Titan of Science. [s.l.]: The Mathematical Association of America, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-88385-547-8. OCLC 53933110  First edition: Carl Friedrich Gauss: Titan of Science. A Study of his Life and Work. New York: Exposition Press, 1955. 
    • GRAY, Jeremy. Carl Friedrich Gauss: Titan of Science. A Study of his Life and Work. New York: Exposition Press, 1955. Kapitola Introduction to Dunnington's "Gauss", s. xix–xxvi.  With a critical view on Dunnington's style and appraisals
  • GALLE, Andreas. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1924. Kapitola Über die geodätischen Arbeiten von Gauss. (německy) 
  • GEPPERT, Harald. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1933. Kapitola Über Gauss' Arbeiten zur Mechanik und Potentialtheorie. (německy) 
  • KLEIN, Felix. Lectures on Mathematics. New York, London: Macmillan and Co., 1894. Kapitola The Development of Mathematics at the German Universities, s. 99–101. 
  • KLEIN, Felix. Vorlesungen über die Entwicklung der Mathematik im 19. Jahrhundert. Teil 1. Berlin, Heidelberg, New York: Springer-Verlag, 1979. (Grundlehren der mathematischen Wissenschaften 24). Dostupné online. ISBN 3-540-09234-X. (německy) 
  • MAENNCHEN, Philipp. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1930. Kapitola Gauss als Zahlenrechner. (německy) 
  • O'HARA, James Gabriel. Gauss and the Royal Society: The Reception of his Ideas on Magnetism in Britain. Notes and Records of the Royal Society. 1983, s. 17–78. Dostupné online. DOI 10.1098/rsnr.1983.0002. 
  • OSTROWSKI, Alexander. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1920. Kapitola Über den ersten und vierten Gaussschen Beweis des Fundamentalsatzes der Algebra. (německy) 
  • SARTORIUS VON WALTERSHAUSEN, Wolfgang. Gauss zum Gedächtniss. [s.l.]: S. Hirzel, 1856. Dostupné online. (německy) 
    • Carl Friedrich Gauss. A Memorial. Překlad Helen Worthington Gauss. Colorado Springs: [s.n.], 1966. Dostupné online. 
  • SCHAAF, William L. Carl Friedrich Gauss: Prince of Mathematicians. New York: Franklin Watts, 1964. Dostupné online. 
  • SCHAEFER, Clemens. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1929. Kapitola Über Gauss' physikalische Arbeiten. (německy) 
  • SCHLESINGER, Ludwig. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1933. Kapitola Über Gauss' Arbeiten zur Funktionentheorie. (německy) 
  • STÄCKEL, Paul. Carl Friedrich Gauss. Werke. Redakce Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften. [s.l.]: [s.n.], 1917. Kapitola Gauss als Geometer. (německy) 
  • STULOFF, Nikolai. Gauß, Carl Friedrich. Redakce Historische Kommmission der Bayerischen Akademie der Wissenschaften. Berlin: Duncker & Humblot, 1964. (Neue Deutsche Biographie; sv. 6). Dostupné online. ISBN 3-428-00187-7. S. 101–107. (německy) 
  • WUSSING, Hans. Carl Friedrich Gauß. 4. vyd. Leipzig: BSB B. G. Teubner, 1982. (německy) 

Elmar Mittler (Hrsg.): „Wie der Blitz einschlägt, hat sich das Räthsel gelöst“ Carl Friedrich Gauß in Göttingen. Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek, Göttingen 2005 (Digitalisat; PDF; 2,1 MB)


Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • STUDNIČKA, František Josef. Karel Bedřich Gauss na oslavu stoleté památky jeho narození. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 1877, roč. 6, čís. 4, s. 147–200. Dostupné online. 
  • GAVSS, Carolus Fridericus. Demonstratio nova theorematis omnem functionem algebraicam rationalem integram unius variabilis in factores reales primi vel secundi gradus resolvi posse (Nový důkaz věty, že každou algebraickou racionální celou funkci jedné proměnné lze rozložit na reálné činitele prvního nebo druhého stupně). Helmstedt: C. G. Fleckeisen, 1799. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Zagothal/TEMP&oldid=24565818“