Bernhard Riemann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bernhard Riemann
Bernhard Riemann (1863)
Bernhard Riemann (1863)
Rodné jménoGeorg Friedrich Bernhard Riemann
Narození17. září 1826
Jameln
Úmrtí20. července 1866 (ve věku 39 let)
Verbania
Příčina úmrtítuberkulóza
Alma materJohanneum Lüneburg (od 1842)
Univerzita v Göttingenu (1846–1851)
Humboldtova univerzita (1847–1849)
Povolánímatematik, fyzik, vysokoškolský učitel a profesor
ZaměstnavatelUniverzita v Göttingenu
Oceněnízahraniční člen Královské společnosti (1866)
Nábož. vyznáníluteránství
ChoťElise Koch
RodičeFriedrich Bernhard Riemann[1] a Charlotte Ebell[1]
PodpisBernhard Riemann – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg Friedrich Bernhard Riemann (17. září 1826, Breselenz20. července 1866, Selasca) byl německý matematik, který výrazně přispěl k rozvoji matematické analýzy a diferenciální geometrie.

Význam Riemannovy práce[editovat | editovat zdroj]

Riemann výrazně přispěl k propojení geometrie a matematické analýzy. Na jeho myšlenkách byly dále rozvinuty například Riemannova geometrie, algebraická geometrie či teorie komplexních ploch. Tyto oblasti matematiky se staly základem topologie. V reálné analýze přispěl definicí Riemannova integrálu a rozvinul také teorii trigonometrických řad. Ve svém jediném článku věnovaném teorii čísel zavedl Riemannovu funkci zeta a ukázal její vztah k distribuci prvočísel. V tomtéž článku vyslovil řadu domněnek o vlastnostech zeta funkce, z nichž nejznámější je Riemannova hypotéza.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Bernhard Riemann se narodil 17. září 1826 v malé vesničce Breselenz poblíž Dannenbergu v dnešním Německu. Bernhardův otec Friedrich Bernhard Riemann byl chudý luteránský pastor a veterán napoleonských válek. Již od raného dětství projevoval Riemann výjimečné matematické nadání (zejména měl skvělé počtářské dovednosti), ale prodělal několik nervových kolapsů, trpěl abnormální stydlivostí a měl hrůzu z mluvení na veřejnosti. Když byl Bernhard ještě dítě, jeho otec přijal nové místo jako farář v Quickbornu nedaleko Breselenze, a toto místo bylo centrem jeho citového života až do téměř třiceti let.

I když o Riemannovi nevíme mnoho, protože o svém osobním životě nezanechal žádné záznamy, kromě těch, které se dají usoudit z jeho dopisů, zdá se, že Quickborn bylo jediným prostředím, kam se při každé příležitosti rád vracel do svého rodinného kruhu.

Protože ale v Quickbornu nebylo žádné gymnázium, začal Riemann svoje vzdělání až o čtyři roky později, než bylo obvyklé, a to ve čtrnácti letech. Nastoupil na gymnázium v Hannoveru, kde žila Riemannova babička z matčiny strany, čímž rodina ušetřila za ubytování a stravu. Avšak Riemann se zde cítil nešťastný a tesknil po domově. Na střední škole se zabýval především studiem bible, ale i zde se projevoval jeho vztah k matematice – pokusil se matematicky dokázat správnost knihy Genesis. Své učitele překvapoval schopností řešit obtížné matematické úlohy. Po babiččině smrti roku 1842 přestoupil na gymnázium v Lüneburgu. Blízkost domova, a tím i možnost trávit prázdniny s rodinou, činila jeho pozdější školní léta poněkud šťastnějšími.

V roce 1846 byl Riemann přijat na univerzitu v Göttingenu, kde začal studovat filologii a teologii, aby se v budoucnosti mohl stát knězem a finančně tím zajistit rodinu. Město mladého Riemanna lákalo i tím, že zde působil jeden z největších matematiků své doby Carl Friedrich Gauss. I když v té době bylo Gaussovi už 69 let, jeho nejvýznamnější období již bylo minulostí a přednášel jen málo, Riemann navštěvoval jeho přednášky o metodě nejmenších čtverců a jeho vášeň pro matematiku stoupala. Proto se někdy v letech 1846-1847 svěřil svému otci, že ho matematika zajímá mnohem víc než teologie, a otec mu dal souhlas, aby se věnoval matematice. Roku 1847 Riemann odešel studovat do Berlína, kde tehdy učili Jacobi, Dirichlet a Steiner. Po dvou letech, roku 1849, se však vrátil zpět do Göttingen.

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1849 se začal Riemann pod vedením samotného Gausse připravovat na doktorát, kterého po dvou letech ve věku 25 let dosáhl. Svou první univerzitní přednášku v Göttingen pronesl roku 1854, již roku 1857 se stal na této univerzitě mimořádným profesorem a roku 1859 profesorem řádným. Svými pracemi o geometrii, jež dnes bývá nazývána Riemannova, a svojí teorií vyšších dimenzí připravil půdu pro Alberta Einsteina a jeho teorii relativity.

„Průlomovým okamžikem“ byl pro Riemanna rok 1857, kdy uveřejnil článek z matematické analýzy pod názvem „Teorie abelovských funkcí[2], který byl okamžitě uznán za zásadní příspěvek.

Krátce před svými třicátými třetími narozeninami byl jmenován také členem-korespondentem berlínské akademie, která učinila své rozhodnutí na základě pouze dvou Riemannových prací, jež byly dobře známy: na doktorské disertaci z roku 1851 a na článku o abelovských funkcích z roku 1857. Toto členství pro něj bylo velkou ctí a bylo zvykem vyjádřit za něj svoji vděčnost předložením práce popisující výzkum, kterým se nový člen zabývá. Riemann předložil práci s názvem Über die Anzahl der Primzahlen unter einer gegebenen Grösse („O počtu prvočísel menších než daná hodnota“).[3] Na stejné téma vedl v roce 1859 přednášku v berlínské akademii, která zřejmě byla nadšeně přijata. Roku 1862 se oženil s Elise Kochovou. Zemřel na tuberkulózu v Selasce při své třetí cestě do Itálie roku 1866.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. [1]
  3. [2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]