Zemské jádro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Řez Zemí od jádra k exosféře. Levá část obrázku není ve správném měřítku.

Zemské jádro je geosféra nacházející se ve středu Země. Začíná zhruba v hloubce 2900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země, nejvyšší podíl v něm asi mají železo a nikl. Jádro má 2× větší měrnou hmotnost než zemský plášť. Dělí se na pravděpodobně polotekuté vnější jádro (2900–5000 km pod povrchem) a pevné vnitřní jádro. Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v hloubce 5000 km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o tloušťce 160–500 km. Na hranici mezi jádrem a pláštěm se nachází tzv. Gutenbergova diskontinuita.

Průměrné složení jádra je 86,2% železa 7,25% niklu 0,40% kobaltu, 5,96% síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04%.

Vnější jádro[editovat | editovat zdroj]

Polotekuté jádro je vyjma železa a niklu tvořeno nejspíše ještě kobaltem, sírou, křemíkem a kyslíkem, což mu dává polotekutou strukturu (silito-likvidní substrát). Jelikož je obal jádra tekutý, zabraňuje pronikání zemětřesných s-vln (sekundární vlny – příčné vlny) skrz tuto část, neboť tyto vlny nejsou schopny procházet skrz kapalinu.

Vnější jádro musí obsahovat alespoň 10 % lehkých prvků, jak bylo zjištěno z měření. Působící vysoké tlaky na rozhraní plášť-jádro nedovolují kyslíku, aby mohl vstoupit do jádra a proto se předpokládá, že hlavním lehkým prvkem v zemském jádře je síra, která se zde bude vyskytovat ve formě troilitu (FeS).

Vnitřní jádro[editovat | editovat zdroj]

Pevné vnitřní jádro je tvořeno pevným skupenstvím zmiňovaného železa a niklu. Jeho vznik je vysvětlován gravitační krystalizací původní taveniny. Do dnešního dne není přesně známo, zdali bylo jádro roztaveno zcela a nebo jenom jeho část, ale v současnosti se spíše předpokládá, že bylo roztaveno v období planetisimál celé. Jeho tvar neodpovídá kulovému, ale je zploštělé, odpovídá tedy spíše elipsoidu. Pevné jádro se každoročně otočí o 1–3 stupně více než polotekutý obal a zbytek Země, což je nejspíše důvod, proč vzniká magnetické pole planety Země.

Díky obrovským tlakům (odhadovány na 1,4 miliónu atmosfér) je jádro velice žhavé a má velikou hustotu (teploty do cca 5100 °C a hustota v rozmezí 11,3–17,3 g/cm³, což bylo spočteno pomocí setrvačného momentu).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]