Vítkov (výhybna)
Vítkov | |
---|---|
Stavědlo výhybny | |
Stát | Česko |
Souřadnice | 50°5′39,94″ s. š., 14°28′22,63″ v. d. |
Provozovatel dráhy | SŽDC |
Kód stanice | 583369[1] |
Tratě | Praha–Turnov, Praha – Česká Třebová |
V provozu | 1926 – 1. září 2008[2] |
Zabezpečovací zařízení | RZZ AŽD 71 (DOZ z Prahy-Holešovic)[1] |
Dopravní koleje | 2[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vítkov (nebo též Výh Vítkov) byla výhybna, která se v letech 1926 až 2008 nacházela na jednokolejné trati mezi stanicemi Praha-Vysočany (později odbočkou Rokytka), resp. Praha-Libeň a Praha hlavní nádraží. Stavědlo odbočky s dopravní kanceláří leželo v km 3,466 trati Praha-Vysočany – Praha-Smíchov, což se rovnalo km 1,810 trati Praha-Libeň - Praha hl. n.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Trať, na které byla později vybudována výhybna Vítkov, byla společností Turnovsko-kralupsko-pražská dráha dostavěna v roce 1872 společně s tunelem pod vrchem Vítkov. Rostoucí počet vlaků si však vynutil výstavbu výhybny Vítkov, která byla dána do provozu v květnu 1926, současně se zprovozněním krátké spojky mezi Vítkovem a Libní horním nádražím.[2] V letech 1985-1988 bylo ve stanici Prahy-Holešovice zřízeno pracoviště dálkového řízení trati Praha - Kralupy, kam byla zapojena i výhybna Vítkov.[3] Přestože byla výhybna běžně dálkově ovládána z Holešovic, na stavědle výhybky byl přítomen výpravčí, který sledoval jízdu vlaků a byl schopen převzít obsluhu zabezpečovacího zařízení na místní řízení.[4] Po výstavbě nové trati mezi Libní, resp. odbočkou Rokytka, a hlavním nádražím – tzv. Nové spojení – byl k 1. září 2008 ukončen provoz na staré trati pod Vítkovem a tím byla ukončena i existence výhybny Vítkov, jejíž kolejiště bylo následně zlikvidováno.[5]
Popis výhybny
[editovat | editovat zdroj]V letech před ukončením provozu byla výhybna vybavena reléovým zabezpečovací zařízením AŽD 71,[1] které bylo dálkově ovládáno z Prahy-Holešovic (pomocí rozhraní JOP) nebo bylo ovládáno místně pohotovostním výpravčím z dopravní kanceláře výhybny.[4] Ve výhybně byly dvě dopravní koleje, přičemž přímá kolej (ve směru od hlavního nádraží) byla rozdělena cestovými návěstidly (Lc1 a Sc1) na kolej 1a (užitečná délka 231 m) a 1 (335 m), dohromady měla tato rozdělená kolej užitečnou délku 659 m. Kolej č. 2 pak měla užitečnou délku 652 metrů. Do východního (libeňského) zhlaví bylo kolejově napojeno depo Českých drah Praha-Libeň (součást DKV Praha). Do zabezpečovacího zařízení výhybny bylo zapojeno celkem 10 výhybek s elektromotorickými přestavníky. Na zhlaví od hlavního nádraží byly dvě výhybky: č. 1 pro rozdělení jednokolejky na dvě koleje výhybny a č. 2 z druhé koleje do odvratné koleje. Na opačném zhlaví byly čtyři výhybky (č. 5, 6, 7 a 8) ve dvojité kolejové spojce, která umožňovala libovolnou jízdu mezi kolejemi výhybny a jednokolejnými tratěmi směr odbočka Rokytka) a Praha-Libeň. Dále na koleji směrem k Libni pak bylo odbočení do depa s výhybkou č. 9 a s odvratnou kolejí napojenou výhybkou č. 10. Výhybna byla kryta ve směru od hlavního nádraží vjezdovým návěstidlem L, které bylo umístěno již před Vítkovským tunelem, takže záhlaví na této straně výhybny mělo délku 635 metrů. Na opačné straně byl vjezd do výhybny kryt vjezdovými návěstidly S od odbočky Rokytka a BS od Prahy-Libně. Jízda vlaků mezi výhybnou a hlavním nádražím byla zabezpečena obousměrným čtyřznakovým automatickým blokem. Jízdy mezi výhybnou a Rokytkou, resp. Libní, pak byly zajištěny automatickým hradlem bez návěstního bodu.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Plánek výhybny Praha-Vítkov. Praha: České dráhy, 2005.
- ↑ a b Poslední dny vítkovské trati. vlak.wz.cz [online]. České dráhy, 2008-08-21 [cit. 2021-09-17]. Dostupné online.
- ↑ KONRAD, Jan. Dálkové ovládání trati Praha - Kralupy v souvislostech. Stránky přátel železnic [online]. 2000 [cit. 2021-09-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Drážní inspekce. Zpráva o výsledcích šetření příčin a okolností vzniku mimořádné události [online]. Drážní inspekce, 2007-09-13 [cit. 2021-09-17]. Dostupné online.
- ↑ Nové spojení - harmonogram. janeba.net [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online.