Jan Baptista Lambl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Teorie o depekoraci)
Prof. dr. tech. Jan Baptista Lambl
Jan Baptista Lambl
Jan Baptista Lambl
Narození9. srpna 1826
Letiny
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. listopadu 1909 (ve věku 83 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, ekonom, učitel a chemik
Oceněníkomturní kříž řádu Františka Josefa
PříbuzníVilém Dušan Lambl bratr
Karel Milan Lambl bratr
František Sudimír Lambl bratr
Anna Cardová Lamblová sestra
PodpisProf. dr. tech. Jan Baptista Lambl – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Jana Baptisty Lambla na Olšanských hřbitovech v Praze

Jan Baptista Lambl (9. srpna 1826 Letiny[1] – 7. listopadu 1909 Praha[2]) byl český chemik, první profesor vyučující zemědělství na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT), autor teorie o depekoraci. Jan Baptista Lambl učil celý svůj život zemědělské obory na ČVUT, inicioval vznik samostatného zemědělského útvaru (1874, 1881) – nebyl schválen – založil zemědělské školy v Táboře a Libverdě a v roce 1891 se stal rektorem ČVUT. Jeho předchůdcem na poli výuky agronomie byl PhDr. JUDr. Josef Tadeáš Lumbe.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jan Křtitel Lambl se narodil dne 9. srpna 1826 v Letinech jako syn Františka Lambla, hospodářského správce letinského velkostatku a lázní. Shodně jako jeho bratři František Sudimír[3][4] a Vilém Dušan studoval na gymnáziu v Plzni a pokračoval studiem na univerzitě v Praze. Roku 1849 promoval jako magistr farmacie a nastoupil u firmy W. Batka v Praze jako chemik. Koncem roku 1851 přijal místo profesora chemie a fyziky ve vojenské škole v Bělehradě. V té době podnikl studijní cestu do Německa, Francie, Belgie a Anglie.

V roce 1855 přijal místo učitele chemie, chemické technologie a přírodních věd na německé hospodářské škole v Libverdě, kde byl jeho bratr Karel ředitelem. Zřejmě pod jeho vlivem začal intenzivně studovat hospodářství. Po osmi letech v roce 1863 opustil tento ústav a vstoupil do služeb Jana Harracha a stal se ředitelem nové rolnické školy ve Střežerech. Dále intenzivně studoval a pro své žáky zpracoval vlastní studijní skripta Österreichisch Feldbausysteme a Rübenzuker und Spiritusfabrikation. Po zániku školy vlivem bitvy u Sadové v roce 1866 se habilitoval na docenta hospodářství na Polytechnice v Praze a v letech 1867–82 zde byl mimořádným profesorem. Po rozdělení Polytechniky na část německou a českou zůstal na českém ústavu a v roce 1891 byl zvolen rektorem. Publikoval četné odborné spisy. Psal česky i německy. Významný byl jeho spis Nauka o kamení a zeminách, o pracích a nářadí k nim sloužící, o chovu bravu vepřového. Mimořádný zájem odborné veřejnosti způsobil svým spisem Depocoration in Europe" vydaný v Lipsku v roce 1878, ve kterém poukazuje na souvislosti mezi ubýváním dobytka a narůstáním počtu obyvatel.[p 1] Důchod pozemkový vydal v roce 1880 německy i česky. O osm let později vydal k oslavě císaře "Rukověť zemědělství" a založil časopis Bibliotéka polního hospodářství.

Byl zvolen poslancem zemského sněmu a ustanoven do funkce ředitele vyššího zemského hospodářského ústavu v Táboře [p 2].

Po další studijní cestě po Evropě předkládá zemskému výboru návrh na organizaci zemědělského školství, na jehož základě byly budovány zemědělské školy všech stupňů.

Za jeho odbornou, organizační a publicistickou činnost byl Jan Baptista Lambl jmenován čestným doktorem techniky. Byl členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti a její komise pro organizaci zemědělského školství.[5]Zemřel v Praze 7. listopadu 1909.

Jan Baptista byl spolu se svým bratrem Karlem Milanem spoluzakladatelem Pomologického ústavu, který sídlil v Praze-Troji na pozemcích viniční usedlosti Popelářka. Byl též majitelem nedaleké trojské usedlosti U lisu.[6]

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Teorie o depekoraci, kde klade do souvislosti nárůst počtu obyvatel s úbytkem dobytka. Doslova tvrdí, že nárůst počtu obyvatel na Zemi má za následek celkový úbytek dobytka. Teorie vyšla knižně v roce 1877 pod názvem Theorie o depekoraci co podnět k nové šetrnější hospodářské soustavě.
  2. ↑ Škola v Táboře byla založena v roce 1866 (slav. otevření 26. 11. 1866) jako jedna z prvních zemědělských škol na území tehdejšího mocnářství a první Vyšší hospodářská škola vyučující v českém jazyce. Její úroveň byla od počátku vysoká, v letech 1900-1919 plnila funkci vysoké školy jako Vyšší královská hospodářská akademie

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Jiljí v Praze
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Františka Lambla farnost Letiny
  4. ↑ Databáze Národní knihovny ČR , Lambl, František Sudimír, 1819-1891
  5. ↑ VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 84. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:3d9849d7-a5fd-4222-8f4d-e3a21314a7b6
  6. ↑ PAVLÍČKOVÁ, Jana. Anna Cardová-Lamblová (1836-1919) a její rodina. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Malíř. s. 11, 16. Dostupné online.
  7. ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 
  8. ↑ Strnadová Jana: Jan Baptista Lambl – zpracování archivních materiálů Národního zemědělského muzea, inPrameny a studie č. 58, Národní zemědělské muzeum, s.p.o., 2016, ISSN 0862-8483, str 42-55

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný – svazek 15, str. 584
  • Riegrův slovník naučný – svazek 4, str. 1147
  • Jaroslav František Urban: Letinští Lamblové, Český deník 6. 6. 1942, str. 3
  • SKALA, Ladislav. Významné osobnosti českého zemědělství. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 1992. ISBN 80-209-0238-4. S. 49–51. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Baptista_Lambl&oldid=22955153“