Stanislav Zindulka
| Stanislav Zindulka | |
|---|---|
 Stanislav Zindulka v Praze, 2010 | |
| Narození | 5. května 1932 Jilemnice  Československo |
| Úmrtí | 14. března 2019 (ve věku 86 let) Praha Česko |
| Alma mater | Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze |
| Choť | Milena Zindulková (1959–2019) |
| Děti | Jakub Zindulka Ondřej Zindulka |
| Podpis |  |
| Český lev | |
| 2001 – Babí léto (nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli) | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stanislav Zindulka (5. května 1932 Jilemnice – 14. března 2019 Praha) byl český herec, který ztvárnil řadu divadelních i filmových rolí. Za vedlejší roli ve filmu Babí léto byl oceněn Českým lvem.
Jeho životní kredo bylo: „Lepší se utahat než zrezivět“.[1]
Mládí a studium
[editovat | editovat zdroj]Dětství a mládí prožil v Jilemnici. Na divadelní prkna vstoupil poprvé jako pětileté dítě v představení Prodané nevěsty jilemnických ochotníků. V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Jilemnici. Poté začal studovat na Divadelní fakultě akademie múzických umění v Praze; vedoucí jeho studijní skupiny byla Vlasta Fabianová. Studium ukončil v roce 1955 rolí Puka ve hře Sen noci svatojánské, kterou režíroval jeho spolužák Ján Roháč.[2]
Divadelní působení
[editovat | editovat zdroj]Hradec Králové
[editovat | editovat zdroj]Po ukončení vysoké školy nastoupil do divadelního angažmá v tehdejším Krajském oblastním divadle Hradec Králové. Angažoval ho tehdejší umělecký ředitel divadla Milan Pásek. Zde působil s jednoroční přestávkou (v sezóně 1959–1960, kdy účinkoval ve Státním divadle v Brně) do roku 1967. Během angažmá odehrál na sedmdesát převážně velkých rolí. V Hradci Králové také spolupracoval s ochotníky, vedl pro ně semináře a pomáhal s režií ochotnických představení v okolí.[zdroj?]
Brno
[editovat | editovat zdroj]V roce 1966 dostal Milan Pásek nabídku na post ředitele Divadla bratří Mrštíků v Brně. Přijal ji a během sezóny 1966–1967 nabídl sedmi hradeckým hercům včetně Zindulky, aby s ním šli do Brna. Na této scéně působil Stanislav Zindulka od roku 1968 do roku 1989 a vytvořil zde téměř stovku rolí různého charakteru i rozsahu. Od podzimu 1968 do září 1975 vyučoval na brněnské konzervatoři; k jeho žákům patřili Libuše Šafránková, Dagmar Veškrnová, Oldřich Kaiser, Vladimír Hauser aj. V 70. letech také začal spolupracovat s brněnským loutkovým divadlem Radost.[zdroj?]
Praha
[editovat | editovat zdroj]Od září 1989 nastoupil na třetinový úvazek do Městských divadel pražských,[3] kde působil do roku 1992 – zpočátku na scéně Divadla ABC (1990, Lhář a jeho rod, Andělika a laskavec, Černí baroni aneb Muzeum stalinismu, A nezbývá než se smát...), v letech 1991–1992 na scéně nově otevřeného Divadla „K“ (Bílé manželství), resp. Divadla Ká (Sbohem, lidi, Troilus a Kressida, Miláček, Jakub a jeho pán, Zámek) čili někdejšího i pozdějšího Divadla Komedie. V krátkém období bez stálého angažmá nastudoval s režisérem Michaelem Tarantem Hledání světla (1993, Divadelní sdružení Théseus Praha), zahrál si Lízala v Maryše (1994, Divadlo F. X. Šaldy Liberec) a Maxe Silvermana ve hře Sbohem, lidi (1994, Městské divadlo Mladá Boleslav). V roce 1994 se stal členem uměleckého souboru Činoherního klubu.[zdroj?]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1959 byl ženatý.[4] S manželkou Milenou měli dva syny: Jakuba (*1966), který působí jako herec (stejně jako jeho manželka Kateřina Zindulková),[5] a Ondřeje, matematika působícího na katedře matematiky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Měl také vnoučata Adélu, Terezu, Markétu a Mikuláše.[zdroj?]
Na konci roku 2018 se definitivně rozloučil s divadelním působením.[6] Dne 14. března 2019 oznámil ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka, že Stanislav Zindulka téhož dne ve svých 86 letech zemřel.[7][8]
Filmografie (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1956 – Váhavý střelec (Říčánek)
- 1964 – Obžalovaný (lékař)
- 1966 – Znamení raka (vyšetřovatel)
- 1973 – Tajemství zlatého Buddhy (Jouza)
- 1973 – Dny zrady (Joachim von Ribbentrop)
- 1976 – Náš dědek Josef (Cancour)
- 1977 – O moravské zemi (Froliš)
- 1979 – Božská Ema (Toscanini)
- 1982 – Únos Moravanky (Pinkas ml.)
- 1986 – Povídka s dobrým koncem
- 1986 – Kdo se bojí, utíká
- 1986 – Smrt krásných srnců (Josef Vejvoda)
- 1987 – Vážení přátelé, ano
- 1989 – Evropa tančila valčík (Ketterle)
- 1989 – Jak básníkům chutná život (Lorenc)
- 1990 – Tichá bolest
- 1991 – Vyžilý Boudník (Šindela)
- 1993 – Hotýlek v srdci Evropy (Otíkův dědeček)
- 1993 – Zámek v Čechách (starší esenbák)
- 1993 – Konec básníků v Čechách (Lorenc)
- 1995 – Učitel tance (pan Mandík)
- 1995 – Cesta peklem (režisér u šachty)
- 1996 – Bumerang (Heřman Tyl)
- 1997 – Báječná léta pod psa (dědeček Josef)
- 1998 – Stůj, nebo se netrefím (Pištora)
- 1998 – Hanele (Jid Fajnerman)
- 2001 – Babí léto (Eda)
- 2004 – Návrat zbloudilého pastýře (TV) (opat)
- 2005 – Anděl Páně (Lorenc)
- 2006 – Poslední vlak
- 2009 – Klíček
- 2009 – Ďáblova lest
- 2010 – Dešťová víla
- 2011 – Odcházení (Osvald)
- 2016 – Zločin v Polné (lékař Auředníčkových)
- 2016 – Lichožrouti (hlas: Lichožrout Lamor, Hihlíkův dědeček a Padreho otec)
- 2019 – Narušitel
Televize
[editovat | editovat zdroj]- 1974 Jak se Kudla přepočítal (TV pohádka) – role: Kudla
- 1985 Vlak dětství a naděje (TV seriál) – role: Josef Pumplmě
- 1993 Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (TV seriál) - role: sluha Norbert
- 1994 Bylo nás pět (TV seriál) – role: pan Fajst
- 1995 Když se slunci nedaří (řidič Homolka)
- 1996–1997 Hospoda (Žalud, nadporučík v záloze)
- 2001–2007 Četnické humoresky (praporčík Turko)
- 2007–2010 Ulice (podnikatel Stárek, už po smrti)
- 2019 Pohádky Bedřicha Smetany (vypravěč)
Divadelní role (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Hradec Králové
[editovat | editovat zdroj]- 1956–1957 – Byl Filip Filípek, nebo nebyl (Filípek)
- 1958–1959 – RUR (Robot Primus)
- 1960–1961 – Lišák Pseudolos (Pseudolos)
- 1961–1962 – Zadržitelný vzestup Artura Uie (Arturo Ui)
- 1962–1963 – Válka s mloky (Bondy)
Brno
[editovat | editovat zdroj]- 1967–1968 – August August, august (August)
- 1968–1969 – Don Carlos (Filip II.)
- 1971–1972 – Hadrián z Římsů (Hadrián)
- 1972–1973 – Návštěva staré dámy (Reportér)
- 1975–1976 – Hamlet (Polonius)
- 1976–1977 – Novokřtěnci (Jan Bockelson)
- 1978–1979 – Balada z hadrů (Purkmistr)
- 1980–1981 – Komik (Archie Rice)
- 1982–1983 – Ze života hmyzu (Tulák)
- 1986–1987 – Něžný barbar (Listonoš)
Praha
[editovat | editovat zdroj]- 1989–1990 – Černí baroni (Ciml)
- 1991–1992 – Jakub a jeho pán (Otec)
- 1994–1995 – Vodní družstvo (Václav Zelenka)
- 1998–1999 – Letní byt (Fulgencio)
- 2017–2018 – Tanec bláznů (Nikita)
Hostování
[editovat | editovat zdroj]- Divadlo Ungelt – Řidič paní Daisy (Hoke Colburn)
- Divadlo Bez zábradlí – Cikáni jdou do nebe (Otec Zobar)
- Divadlo v Řeznické – Ředitelská lóže (Ruda)
Rozhlasové role
[editovat | editovat zdroj]- 1994 Johann Nepomuk Nestroy: Náčelník Večerní vánek neboli Hody divých mužů : Hra se zpěvy o 1 dějství, překlad: Jaromír Povejšil, hudba: Pavel Blatný, dramatizace Českého rozhlasu Brno, hráli: Večerní vánek, náčelník Velkolulů (Jiří Tomek), Atala, jeho dcera (Alice Koláčková), Ukruta, náčelník Papulášů (Stanislav Zindulka), Artur, jeho syn (Jan Apolenář), Deli – kat, kuchař (Rudolf Krátký), 1. Velkolula (Luboš Ondráček), komparz (Jiří Šamánek, Libor Tomšík, Jaroslav Novotný, Jiří Fleissig, Petr Pleva, Marie Stojanová a Světlana Sedláčková)[9]
- 1997 Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Osmidílná dramatizovaná četba na pokračování. Podle překladu Tomáše Kratěny zdramatizoval Rudolf Ráž, v režii Hany Kofránkové hráli: Eliška Balzerová, Josef Červinka, Stanislav Zindulka, Antonín Molčík, Václav Postránecký, Ilona Svobodová, Rudolf Pellar, Eva Horká, Petr Pelzer, Růžena Merunková, Veronika Tůmová, Michal Dlouhý, Vlastimil Zavřel, Vladimír Bejval, Miloš Hlavica, Jiří Hálek, Jan Medlík, Květoslava Straková, Ladislav Trojan, Bořivoj Navrátil, Jiří Langmajer a další.[10]
- 2006 George Tabori: Matčina Kuráž, Český rozhlas, překlad: Petr Štědroň, hudba: Marko Ivanović, dramaturgie: Martin Velíšek, režie Aleš Vrzák. Osoby a obsazení: syn (Jiří Ornest), matka (Květa Fialová), Kelemen (Jiří Lábus), Usoplenec (David Novotný), německý důstojník (Jaromír Dulava), 1. policista (Stanislav Zindulka), 2. policista (Antonín Molčík), strýc Julius (Miloš Hlavica), Marta (Růžena Merunková), milenec + hlas (Vojtěch Hájek), milenec + hlas (Michal Zelenka), hlasy (Petra Jungmanová, Zdeněk Hess a Otmar Brancuzský), žena domovníka + hlas (Bohumila Dolejšová) a modlení + zpěv (Michael Dushinsky). Hra byla vybrána do užšího výběru v soutěži Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii „Rozhlasová inscenace pro dospělého posluchače“.[11]
- 2010 Rudolf Těsnohlídek: Dobrodružství lišky Bystroušky. Dramatizace Anna Jurásková. Hudba Vlastimil Redl. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Jaroslav Kodeš. Účinkují: Lucie Pernetová, Václav Vydra, Taťjana Medvecká, Jiří Köhler, Stanislav Zindulka, Radek Holub, Jiří Maršál, Marek Eben, Jiří Lábus, Jaroslav Vlach, Jitka Smutná, Jana Drbohlavová, Tomáš Racek, Denisa Nová, Anna Suchánková, Nikola Bartošová, Dana Reichová, Valerie Rosa Hetzendorfová, Justýna Anna Šmuclerová, Josef Tuček, Vladimír Fišer, Antonín Tuček a Dorota Tučková.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 1968 – Cena SČDU (Svazu českých dramatických umělců) za herecký výkon v titulní roli ve hře Pavla Kohouta August August, august
- 1990 – Tvůrčí prémie FITES a Českého Literárního fondu za herecký výkon v seriálu Vlak dětství a naděje
- 2001 – Český lev za mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Babí léto
- 2016 – Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství[12]
- 2018 – cena za celoživotní přínos českému humoru na festivalu Komedy Fest Plzeň[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Stanislav Zindulka – Lepší se utahat, než zrezivět. Časopis Vital [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online.
- ↑ KRATOCHVÍLOVÁ, Daniela. Herec Stanislav Zindulka a jeho působení v Divadle bratří Mrštíků. 2009 [cit. 2022-02-01]. 62 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Margita Havlíčková. s. 7. Dostupné online.
- ↑ ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. S. 301.
- ↑ ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. S. 154.
- ↑ Rozhovor Stanislava Zindulky pro časopis Naše rodina. 2003, č. 27.
- ↑ ŠEFLOVÁ, Saša. V 86 letech odešel do důchodu: Stanislav Zindulka se poslední den roku 2018 rozloučil s divadlem. Super.cz [online]. 2019-01-02 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Ve věku 86 let zemřel držitel Českého lva Stanislav Zindulka. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2019-03-14 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Kultura; ČTK. Zemřel herec Stanislav Zindulka, bylo mu 86 let. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-03-14 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online.
- ↑ HLOŽKOVÁ, Hana. Johann Nepomuk Nestroy: Náčelník Večerní vánek aneb Hody divých mužů [online]. Český rozhlas, 2017-01-07 [cit. 2017-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
- ↑ ŘÍHOVÁ, Marie. Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Příběhy z tajemného prostředí rudolfinské Prahy [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Hry postupující do užšího výběru a soutěžící o Cenu Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii „Rozhlasová inscenace pro dospělého posluchače“. [online]. Český rozhlas [cit. 2017-06-17]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Ceny Thálie za celoživotní mistrovství získali mimo jiné Zindulka a Županič. Lidovky.cz [online]. 2016-03-26 [cit. 2016-03-26]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1134.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 763.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 815.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 568 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 539.
- DUFKOVÁ, Eugenie, Bořivoj Srba (ed.). Postavy brněnského jeviště II. (1984-1989). Brno: Státní divadlo v Brně, 1989. 784 s. S. 289–296.
- ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Zindulka na Wikimedia Commons - Stanislav Zindulka v Činoherním čtení
- Stanislav Zindulka: Přál bych si, abych nebyl zbytečný Archivováno 27. 7. 2021 na Wayback Machine.
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Zindulka
- Stanislav Zindulka na Kinoboxu
- Stanislav Zindulka v Česko-Slovenské filmové databázi
- Stanislav Zindulka v Internet Movie Database (anglicky)
- Čeští herci
- Herci Činoherního klubu
- Držitelé Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
- Držitelé Ceny Thálie za celoživotní mistrovství – činohra
- Narození v roce 1932
- Narození 5. května
- Narození v Jilemnici
- Úmrtí v roce 2019
- Úmrtí 14. března
- Úmrtí v Praze
- Čestní občané města Jilemnice
- Čestní občané Prahy 3
- Čeští filmoví herci