Nepomucenum: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
img
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Nepomucenum.jpg|thumb|Papežská kolej Nepomucenum]]
'''Papežská kolej Nepomucenum''' ({{vjazyce2|it|''Pontificio Collegio Nepomuceno''}}) je [[seminář]]em pro české [[teologie|bohoslovce]] v [[Řím]]ě, který byl založen jako česká kolej [[Bohemicum]] [[4. listopad]]u [[1884]]. Ve 20. letech [[20. století]] získala kolej novou budovu, [[Nepomucenum]], slavnostně otevřenou v roce [[svatý Václav|svatováclavského]] jubilea [[1929]].
'''Papežská kolej Nepomucenum''' ({{vjazyce2|it|''Pontificio Collegio Nepomuceno''}}) je [[seminář]]em pro české [[teologie|bohoslovce]] v [[Řím]]ě, který byl založen jako česká kolej [[Bohemicum]] [[4. listopad]]u [[1884]]. Ve 20. letech [[20. století]] získala kolej novou budovu, [[Nepomucenum]], slavnostně otevřenou v roce [[svatý Václav|svatováclavského]] jubilea [[1929]].


Verze z 10. 2. 2009, 09:57

Papežská kolej Nepomucenum

Papežská kolej Nepomucenum (italsky Pontificio Collegio Nepomuceno) je seminářem pro české bohoslovce v Římě, který byl založen jako česká kolej Bohemicum 4. listopadu 1884. Ve 20. letech 20. století získala kolej novou budovu, Nepomucenum, slavnostně otevřenou v roce svatováclavského jubilea 1929.

Stručná historie

Znak Papežské koleje Nepomucenum

Bohemicum

Česká kolej Bohemicum byla otevřena 4. listopadu 1884 a byla umístěna v prostorách německého semináře a hospice Santa Maria dell’Anima, jejímž ředitelem byl Mons. Karl Jänig, český Němec. Na jejím počátku stojí kromě osoby samotného papeže Lva XIII. také českobudějovický biskup František z Pauly Jan Schönborn. Po odchodu Jänigově z vedení Animy bohoslovci bydleli v letech 1887-1888 v budově bývalé lombardské koleje u San Carlo al Corso. Až roku 1888 byl koupen bývalý klášter trinitářů na Via Sistina, kam alumni přesídlili 3. listopadu 1888.

1. ledna 1890 vydal papež Lev XIII., iniciátor existence české koleje, breve Vicariam potestatem, kterým kanonicky potvrdil existenci koleje a udělil jí práva a výsady kolejí papežských.

Smyslem existence Bohemika bylo především vytvoření římského ekvivalentu kněžské formace, orientovaného směrem k univerzálnímu a centrálnímu pojetí církve v kontrastu s formací v zemích monarchie, poznamenanou josefínským pojetím role kněze ve společnosti. Období národnostních střetů s sebou však přináší i druhý, neméně důležitý aspekt existence koleje: přispívat ke společnému soužití obou jazykových národů v Čechách (kolej je až do první světové války chápána výhradně jako kolej země české). Již po první světové válce do koleje začínají přicházet alumni z moravských diecézí, a postupně i alumni ze Slovenska.

Alumni navštěvovali nejprve přednášky na Urbanově koleji, která sídlila v paláci Propagandy poblíž Španělského náměstí: z via Sistina to bylo skutečně jen několik kroků, ale když Urbaniana dostala novou prostoru na Janikulu, začalo se uvažovat o změně. Uvažovalo se nejprve o umístění koleje na samotném Janikulu, ale bylo těžko nalézt tam vhodný terén. Po vzniku Československa se navíc ukázalo, že počet diecézí je najednou trojnásobný, takže bylo nuto postavit kolej dostatečně velkou.

Vznik Nepomucena

Základní kámen ke stavbě nové koleje byl vysvěcen o narozeninách papeže Pia XI., 31. května 1927, Pietrem kardinálem Gasparrim. Nová budova Nepomucena byla posvěcena 23. dubna 1929; toto datum symbolicky spojovalo svátek svatého Vojtěcha, milénium svatého Václava, dvousetleté výročí kanonizace svatého Jana Nepomuckého a kněžské jubileum Pia XI. Kolej vysvětil pražský arcibiskup František Kordač. O rok později, 23. dubna 1930 papež Pius XI. přenesl apoštolskou konstitucí Ubi primum práva, majetek a povinnosti české koleje na nově postavené Nepomucenum.

Výchova československé církevní elity

Nepomucenum sloužilo jako výchovný ústav pro církevní elitu v českých zemích a na Slovensku. Mezi významné exalumny Nepomucena patří mnozí pozdější biskupové, např. František Zapletal, Karel Kašpar, Josef Beran, Jozef Tomko, Karel Otčenášek, Šimon Bárta, Mořic Pícha, Josef Doubrava, Antonín Alois Weber, Josef Kupka, Jaroslav Škarvada, Petr Esterka, kanovníci a jiní vyšší představitelé církevní správy, profesoři teologie na československých fakultách a seminářích, známý disidentský teolog Josef Zvěřina a mnoho dalších.

Exalumni České koleje v Římě pronásledovaní nacistickým a komunistickým režimem

Přehled představených koleje

Od počátku existence koleje bývali rektory koleje jmenováni italští duchovní, většinou aktivně působíscí v prostředí římské kurie. Většina konkrétní péče o kolej i alumny spočívala na vícerektorovi obvykle českého původu popř. na ekonomovi a na spirituálovi. Místa byla systematizována rakouským ministerstvem kultu, podobně i v nově vzniklé ČSR. Tato praxe se změnila až po druhé světové válce. V 60. letech a až do r. 1994 kdy odešla vetšina alumnů slovenského původu do slovenského ústavu, byl rektorem koleje Čech a vicerektorem Slovák.

Rektoři

Vícerektoři a ekonomové

  • 1884 – 1904 František Zapletal vicerektor
  • 1904 – 1909 František Stejskal (1866-1924) vicerektor
  • 1909 – 1918 Jan Ev. Dvořák (1880-1918) vicerektor
  • 1918 – 1924 Josef Bouzek vicerektor
  • 1924 – 1935 Václav Černý (1898-1935) vicerektor
  • 1935 – 1965 Josef Bezdíček (1902-1972) vicerektor
  • 1947 – 1950 František Planner ekonom, pozdější rektor
  • 1950 – 1965 Jozef Tomko (nar. 1924) ekonom – pozdější kardinál
  • 1966 – 1972 Jozef Medový (1926-1999) vicerektor (kolej málem přivedl k bankrotu, zemřel v pověsti svatosti)
  • 1980 – 1987 Václav Plíšek vicerektor
  • 1980 – 1989 Karel Říha S.J. (nar. 1923) asistent
  • 1987 – 1990 František Škoda (nar. 1926) vicerektor
  • 1990 – 1995 Karel Janoušek vicerektor, pozdější rektor
  • 1992 – 2000 Gejza Veselý (nar. 1941) ekonom, od r. 1995 vicerektor
  • 2000 – 2002 Marek Hlávka (nar. 1964) vicerektor
  • od roku 2002 František Koutný (nar. 1950) vicerektor

Spirituálové

Funkci spirituála v české koleji původně vykonával vicerektor, spirituál začal být oficiálně jmenován až po první světové válce, prvním oficiálně jmenovaným spirituálem byl jezuita P. Bohumil Spáčil.

  • během 1. sv. války Jan Hudeček CSSR
  • 1919 – 1929 Bohumil Spáčil S. J.
  • 1929 – 1932 Josef Špatný S. J.
  • 1932 – 1945 Alois Stork S. J.
  • 1945 – 1951 Václav Feřt S. J. (1903-1986)
  • 1951 – 1989 Tomáš Špidlík S. J.
  • 1989 – 1992 Josef Čupr S. J. (nar. 1934)
  • 1992 – 1994 Pavel Ambros S. J.
  • 1994 – 1995 Francesco Picciocchi
  • 1995 – 1998 Jan Mráz – později rektor
  • 1998 – 2002 Ludvík Bradáč (nar. 1965)
  • 2002 – 2004 Jindřich Kotvrda
  • 2004 – 2005 Jiří Sýkora S. J.
  • 2005 – 2007 Jan Šlégr (nar. 1973)
  • od roku 2007 Richard Čemus S. J.

Bibliografie

  • Bezdíček Josef, 25leté jubileum Papežské koleje Nepomucena v Římě. 70 let od založení české koleje, Roma 1954.
  • Borový Klement, Národní dům český v Římě, Praha, Svatojánské dědictví 1874.
  • Kašpar Karel, Papež Lev XIII. a Česká kolej v Římě, Praha 1905.
  • Kolísek Alois, Některé vzpomínky na českou vlast v Italii, Hodonín, n. vl. 1900.
  • Litterae Apostolicae de Pontificii Collegii Nepomuceni in Urbe iuridica constitutione. Statuta Pontificii Collegii Nepomuceni pro alumnis Reipublicae Cecoslovachorum. Regulae ab alumnis Pontificii Collegii Nepomuceni servandae, Romae, Typis Polyglottis Vaticanis 1932.
  • Maino Giuseppe, Mons. Dott. Ferdinando Roveda. Memorie biografiche, Milano 1952.
  • Mons. Ferdinando Roveda, maestro di apostolato, Roma, Unione uomini di Azione Cattolica 1951.
  • Novák Alois Stanislav, Z mého římského deníku, feuilletony v „Našinci“, Olomouc 1920.
  • Pangerl Matthias, Zur Geschichte des böhmischen Hospitals in Rom, Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 12 (1874) 205-212.
  • Parma Tomáš, Česká kolej v Římě, její symbolika a znak, Genealogické a heraldické informace 2006, 78-82.
  • Polc Jaroslav Václav, Od poutního domu k papežské koleji, Řím, Nepomucenum 1994.
  • Pontificium Collegium Nepomucenum pro Cechoslovachia. IX Kal. Maii A. MCMXXIX, Romae, Typis Polyglotis Vaticanis 1929.
  • Regulae Pontificii Collegii Bohemorum in Urbe, Romae, Typ. Propaganda Fide 1893.
  • Ricordo del XXV anniversario di fondazione del Pontificio Collegio Nepomuceno, Roma, Nepomuceno 1954.
  • Soli Deo. Preces in Pontificio Collegio Nepomuceno usitatae, Romae, Typis Polyglottis Vaticanis 1932.
  • Vrátný Karel, Vzpomínky z prvních let české koleje v Římě, Praha, nákladem vlastním 1928.
  • Zapletal František, Kolej česká v Římě, ČKD 31 (1890) 129-147.205-221.
  • Zapletal František, Papež Pius XI., Praha, Bratrstvo sv. Michaela Archanděla 1929.
  • Zapletal František, Péče sv. Otce Lva XIII. o české kolegium v Římě, in: Almanach na oslavu biskupského jubilea … Lva XIII., vydaný družstvem Vlast 1893, str. 72nn.

Externí odkazy

Šablona:Portál Křesťanství

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nepomucenum&oldid=3606658“