Olga Tokarczuková: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 0 zdrojů a označuji 1 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.1
Řádek 72: Řádek 72:
}}</ref>
}}</ref>


V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života” .<ref>{{Citace elektronického periodika
V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke
| titul = Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke
| periodikum = Aktuálně.cz
| periodikum = Aktuálně.cz

Verze z 31. 7. 2020, 09:22

Olga Tokarczuk
Olga Tokarczuk, 2018
Olga Tokarczuk, 2018
Narození29. ledna 1962
Sulechów, Polsko
PseudonymNatasza Borodin
Povoláníromanopiskyně, spisovatelka, psycholožka, básnířka, libretistka, vydavatelka, donátor a scenáristka
Vzdělánípsychologie, Varšavská univerzita
Alma materFaculty of Psychology, University of Warsaw (1980–1985)
Žánrpoezie, esej, román a historický román
Významná dílaPravěk a jiné časy, Dům denní dům noční, Běguni
OceněníPas Polityky (1996)
Cena Kościelských (1997)
Literární cena Nike (2008)
Cena Samuela Bogumila Lindeho (2008)
Slezský literární Laurel (2009)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostPartia Zieloni (od 2004)
Manžel(ka)Roman Fingas (od 1985)
Grzegorz Zygadło
DětiZbigniew Fingas[1]
PříbuzníTatiana Tokarczuk[2] (sourozenec)
VlivyCarl Gustav Jung
William Blake
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Nawoja Tokarczuk[3] (* 29. leden 1962 Sulechów, Polsko)[4] je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů.

V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018.[5]

Od roku 1998 žila Olga Tokarczuk v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta. V současné době žije ve Vratislavi.

Biografie

Studium

Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic.

Politická příslušnost

Je členkou Partia Zieloni, polské strany zelených.

Akademická činnost

Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě.

Literární dílo

Olga Tokarczuk bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům ([1][nedostupný zdroj]).

  • Miasto w lustrach (1989, Města v zrcadlech) - sbírka básní, první kniha Olgy Tokarczuk
  • Podróż ludzi Księgi (1993, Cesta lidí knihy) - debutní román, alegorie o dvou milencích hledajících tajemství knihy (metafora smyslu života) zasazen do Francie sedmnáctého století. Tato kniha získala pro Olgu Tokarczuk okamžitou oblibu mezi čtenáři i kritiky. Byla oceněna Polskou společností vydavatelů knih
  • E. E. (1995) - román pojmenován podle hlavní hrdinky Erny Eltzner, která vyrůstala v měšťanské německo-polské rodině ve Vratislavi ve dvacátých letech
  • Prawiek i inne czasy (1996, Pravěk a jiné časy, Brno 1999, 2007) - třetí román zasazen do fiktivní vesnice Pravěk v centru Polska. Příběh je psán z pohledu čtyř andělů strážících vesnici, kteří sledují osudy poněkud výstředních obyvatel po osm dekád od roku 1914. Pravěk vytváří paralelu k polské historii. Pravěk byl přeložen do mnoha jazyků a zasloužil se o mezinárodní věhlas pro Olgu Tokarczuk. V Polsku byl oceněn prestižní Cenou nadace Kościelských, cenami čtenářů Paszport Polityki a Machiner. Jedna z hrdinek se jmenuje Ruta, stejně jako nakladatelství Olgy Tokarczuk
  • Szafa (1997, Skříň, zvukový záznam Praha 2009) - sbírka tří příběhů
  • Dom dzienny, dom nocny (1998, Denní dům, noční dům, Brno 2002, 2012) - kniha volně propojených, ale různorodých příběhů a esejí o minulosti a přítomnosti v autorčině novém domově, vesnici v Sudetech blízko polsko-českých hranic. Za tuto knihu obdržela v roce 2002, společně s Esther Kinsky, překladatelkou jejího díla do němčiny ('Taghaus, Nachthaus', nakl. DVA), mezinárodní literární ocenění 'Brücke Berlin-Preis'.
  • Lalka i perla (2000) (Loutka i perla) - esej nabízející novou interpretaci románu Loutka polského autora konce devatenáctého století Bolesława Pruse([2])
  • Opowieści wigilijne (2000) - svazek 3 vánočních povídek vydán společně s Jerzym Pilchem a Andrzejem Stasiukem. Olga Tokarzcuk a Andrzej Stasiuk patřili ke generaci alternativního literárního časopisu bruLion
  • Gra na wielu bębenkach (2004, Hra na spoustu bubínků, Olomouc 2005) - sbírka krátkých povídek
  • Ostatnie historie (Poslední příběhy, Brno 2007) je zkoumáním smrti z pohledu tří generací
  • Anna In w grobowcach świata (2006, Anna In v hrobkách světa, Brno 2008)
  • Bieguni (Běguni, Brno 2008, 2018) - je kombinací eseje a fikce, kdy stěžejním tématem jsou nomádi současné doby. Za tuto knihu získala cenu hlavní poroty i cenu čtenářů v soutěži Nike v 2008.
  • Prowadź swój pług przez kości umarłych (Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, Brno 2010. 2017) - postmoderní morální thriller, jenž byl pojmenován dle verše z básně Williama Blakea "Pekelná přísloví".
  • Moment niedźwiedzia, 2012 (Okamžik medvěda, Brno 2014)
  • Księgi Jakubowe,[6] 2014 (Knihy Jakubovy, Brno 2016)
  • Dočasná havárie: Komorní hra o konci světa, 2014 - Původní rozhlasové drama polské prozaičky napsané exkluzivně pro Český rozhlas.[7]

Ocenění

Olga Tokarczuk je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike.

V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni (anglicky Flights).[8] Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host.[9]

V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.[10][11]

Zajímavosti

  • Dne 9. ledna 2012 vystoupila ve 23:30 hod v pořadu televize ČT24, 'Před půlnocí', kde byl celý vysílací čas věnován pouze jí a jejím knihám. (Délka pořadu: 27 min.).
  • Ve své promluvě při předání Nobelovy ceny zmínila Jana Amose Komenského.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-12-10].
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-10-28].
  3. ↑ STOWARZYSZENIE KULTURALNE "GÓRY BABEL" | Rejestr.io. rejestr.io [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOZIOŁ, Paweł. Olga Tokarczuk. Culture.pl [online]. 2014-11-21. Rozbor jejího literárního díla. Dostupné online. 
  5. ↑ https://www.theguardian.com/books/2019/oct/10/nobel-prizes-in-literature-olga-tokarczuk-peter-handke-2019-2018
  6. ↑ "Księgi Jakubowe" Olgi Tokarczuk - dzieło monumentalne. Polskieradio.pl (Trójka) [online]. 2014-10-23. + několik videí s autorkou. Dostupné online. 
  7. ↑ Olga Tokarczuková: Dočasná havárie. rozhlas.cz. 2016-01-12. Komorní hra o jedné situaci; překlad: Jiří Vondráček. Dostupné online [cit. 2016-11-14]. 
  8. ↑ Thoughts on the 2018 Man Booker International Prize winner [online]. The Man Booker Prize, 2018-05-22 [cit. 2018-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ TOKARCZUK, Olga. Běguni. Překlad Petr Vidlák a Pavel Peč. Brno: Host, 2008. 315 s. ISBN 978-80-7294-285-5. 
  10. ↑ Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke. Aktuálně.cz [online]. 2019-10-10. Dostupné online. 
  11. ↑ NEWS, Reuters Top. @Reuters [online]. 2019T4:04 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ https://www.nobelprize.org/prizes/literature/2018/tokarczuk/104870-lecture-polish/

Související články

Externí odkazy

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu
1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_Tokarczuková&oldid=18887114“