Wikipedista:Peralba Fiuli/Pískoviště: Porovnání verzí
wikipedizace značka: editace z Vizuálního editoru |
vložení obrázků značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 175: | Řádek 175: | ||
'''Tour du Mont Blanc''', zkráceně TMB, je jednou z nepopulárnějších dálkových turistických tras v [[Alpy|Alpách]] a v celé Evropě. Je vedena jako okruh okolo masivu nejvyšší alpské hory [[Mont Blanc|Mont Blancu]] o délce ca 170 km. Celkové převýšení trasy jak ve výstupu, tak v sestupu je okolo 10 000 m. Prochází třemi zeměmi – Francií, Itálií a Švýcarskem. |
'''Tour du Mont Blanc''', zkráceně TMB, je jednou z nepopulárnějších dálkových turistických tras v [[Alpy|Alpách]] a v celé Evropě. Je vedena jako okruh okolo masivu nejvyšší alpské hory [[Mont Blanc|Mont Blancu]] o délce ca 170 km. Celkové převýšení trasy jak ve výstupu, tak v sestupu je okolo 10 000 m. Prochází třemi zeměmi – Francií, Itálií a Švýcarskem. |
||
== Trasa == |
|||
| ⚫ | Okružní trasa je obvykle chozena proti směru hodinových ručiček a její turistické absolvování vyžaduje vícedenní úsilí. Podle zdatnosti chodců a možností pro přenocování bývá rozdělena do devíti až jedenácti denních etap. |
||
[[Soubor:A view of Mont Blanc from the Tour du Mont Blanc, 2007.jpg|náhled|Pohled na Mont Blanc z trasy TMB]] |
|||
| ⚫ | Okružní trasa je obvykle chozena proti směru hodinových ručiček a její turistické absolvování vyžaduje vícedenní úsilí. Podle zdatnosti chodců a možností pro přenocování bývá rozdělena do devíti až jedenácti denních etap. Časová náročnost pěšího přechodu při průměrné zdatnosti účastníků a vhodných povětrnostních podmínkách je okolo 60 hodin chůze.Na této turistické trase se od roku 2003 každoročně pořádá také horský [[ultramaraton]] [[Ultra-Trail du Mont-Blanc]], jehož vítěz absolvuje celou trasu za méně než 24 hodin. |
||
Obvyklými místy startu na francouzském území bývají městečko [[Les Houches]] nedaleko [[Chamonix-Mont-Blanc|Chamonix]] nebo obec [[Les Contamines]] v údolí [[Montjoie]], [[Courmayeur]] na italské straně a obec [[Champex]] nebo místa v okolí [[Martigny]] ve Švýcarsku. Trasa prochází sedmi údolími masivu Mont Blancu. Při cestě proti směru hodinových ručiček jsou to údolí Chamonix (nebo [[Arve]]), dále Montjoie, [[Vallée des Glaciers]], [[Val Veni]], [[Val Ferret]] v Itálii, švýcarské Val Ferret a údolí [[Arpette]] nebo [[Trient]] ve Švýcarsku, podle zvolené trasy. |
Obvyklými místy startu na francouzském území bývají městečko [[Les Houches]] nedaleko [[Chamonix-Mont-Blanc|Chamonix]] nebo obec [[Les Contamines]] v údolí [[Montjoie]], [[Courmayeur]] na italské straně a obec [[Champex]] nebo místa v okolí [[Martigny]] ve Švýcarsku. Trasa prochází sedmi údolími masivu Mont Blancu. Při cestě proti směru hodinových ručiček jsou to údolí Chamonix (nebo [[Arve]]), dále Montjoie, [[Vallée des Glaciers]], [[Val Veni]], [[Val Ferret]] v Itálii, švýcarské Val Ferret a údolí [[Arpette]] nebo [[Trient]] ve Švýcarsku, podle zvolené trasy. |
||
[[Soubor:TMBsign.jpg|náhled|Označení trasy TMB v terénu]] |
|||
„Oficiální“ trasa se v průběhu let různě měnila a i dnes existuje mnoho alternativ nebo variant ke standardní trase. Některé z nich jsou určeny jen pro odvážné chodce, vybavené vysokou zdatností, odolností proti závratím a zkušeností s pohybem v horském terénu. Jiné varianty nabízejí méně náročné možnosti, které jsou často časově úspornější než klasická trasa, ale obvykle je to za cenu zhoršení požitku z výhledů na okolní nejvyšší evropské horské hřebeny. Na části okruhu, mezi vrcholy [[Brévent]] a sedlem [[Col de la Croix du Bonhomme]], vede trasa shodně s trasou evropské dálkové trasy [[GR5]], která spojuje [[Severní moře]] se [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]. |
„Oficiální“ trasa se v průběhu let různě měnila a i dnes existuje mnoho alternativ nebo variant ke standardní trase. Některé z nich jsou určeny jen pro odvážné chodce, vybavené vysokou zdatností, odolností proti závratím a zkušeností s pohybem v horském terénu. Jiné varianty nabízejí méně náročné možnosti, které jsou často časově úspornější než klasická trasa, ale obvykle je to za cenu zhoršení požitku z výhledů na okolní nejvyšší evropské horské hřebeny. Na části okruhu, mezi vrcholy [[Brévent]] a sedlem [[Col de la Croix du Bonhomme]], vede trasa shodně s trasou evropské dálkové trasy [[GR5]], která spojuje [[Severní moře]] se [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]. |
||
[[Soubor:Mont Blanc massif (west).jpg|náhled|Západní část masivu Mont Blancu (TMB čerchovaně)]] |
|||
Podél celé trasy je k dispozici mnoho míst s možností občerstvení a ubytování, takže je možno rozdělit cestu na segmenty podle individuálních možností a potřeb. Tato zařízení poskytují velkou variabilitu ubytovacích služeb, od jednolůžkových pokojů po spartánsky vybavené společné noclehárny. Ve většině z nich jsou k dispozici vařená jídla. Při startu v Les Houches lze očekávat zastávky na noc v Les Contamines, na Col de la Croix du Bonhomme, v [[Les Chapieux]] (podle vybrané varianty), [[Elisabetta Soldini|chatě Elisabetta Soldini]], Courmayeuru, [[Chata Elena|chatě Elena]], Champexu, Trientu, v [[Argentiére]], na [[Chata Le Flégère|chatě Le Flégère]] a konečně zpátky v Les Houches. Přes velké možnosti výběru může popularita tohoto chodníku vést k problému s nalezením ubytování. Je však možné si objednat ubytování předem. |
Podél celé trasy je k dispozici mnoho míst s možností občerstvení a ubytování, takže je možno rozdělit cestu na segmenty podle individuálních možností a potřeb. Tato zařízení poskytují velkou variabilitu ubytovacích služeb, od jednolůžkových pokojů po spartánsky vybavené společné noclehárny. Ve většině z nich jsou k dispozici vařená jídla. Při startu v Les Houches lze očekávat zastávky na noc v Les Contamines, na Col de la Croix du Bonhomme, v [[Les Chapieux]] (podle vybrané varianty), [[Elisabetta Soldini|chatě Elisabetta Soldini]], Courmayeuru, [[Chata Elena|chatě Elena]], Champexu, Trientu, v [[Argentiére]], na [[Chata Le Flégère|chatě Le Flégère]] a konečně zpátky v Les Houches. Přes velké možnosti výběru může popularita tohoto chodníku vést k problému s nalezením ubytování. Je však možné si objednat ubytování předem. |
||
Nejvyššími body ze všech možných variant tras jsou sedla [[Col des Fours]] ve Francii a [[Fenêtre d´Arpette]] ve Švýcarsku, obě vysoká 2665 m. To není taková výška, která by mohla u většiny lidí způsobit problémy s výškovou nemocí, nicméně trasa představuje velkou fyzickou výzvu. Je nezbytná zkušenost s pohybem v horském terénu, a vzhledem k tomu, že počasí v horách se může měnit velmi rychle, by měli být účastnící tohoto přechodu náležitě vybaveni k ochraně před povětrnostními vlivy. |
Nejvyššími body ze všech možných variant tras jsou sedla [[Col des Fours]] ve Francii a [[Fenêtre d´Arpette]] ve Švýcarsku, obě vysoká 2665 m. To není taková výška, která by mohla u většiny lidí způsobit problémy s výškovou nemocí, nicméně trasa představuje velkou fyzickou výzvu. Je nezbytná zkušenost s pohybem v horském terénu, a vzhledem k tomu, že počasí v horách se může měnit velmi rychle, by měli být účastnící tohoto přechodu náležitě vybaveni k ochraně před povětrnostními vlivy. |
||
Pro zájemce o tuto trasu je k dispozici celá řada specializovaných průvodců a map, vydávaných různými nakladatelstvími. |
Pro zájemce o tuto trasu je k dispozici celá řada specializovaných průvodců a map, vydávaných různými nakladatelstvími. |
||
[[Soubor:Mont Blanc massif (east).jpg|náhled|Východní část masivu Mont Blancu (TMB čerchovaně)]] |
|||
=== Standardní vedení trasy a obvyklé |
=== Standardní vedení trasy a obvyklé členění do etap === |
||
{| class="wikitable" |
{| class="wikitable" |
||
|+ |
|+ |
||
Verze z 14. 5. 2018, 10:53
| Rocciamelone | |
|---|---|
 Rocciamelone z vrcholu Rocca Sella (1508) | |
| Vrchol | 3538 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Itálie |
| Pohoří | Grajské Alpy |
| Souřadnice | 45°12′12″ s. š., 7°4′36″ v. d. |
  Rocciamelone | |
| Prvovýstup | 1. září 1358 |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eisack na anglické Wikipedii.
Isarco (Eisack) (překlad z anglické Wikipedie)
| Isarco (Eisack) | |
|---|---|
 Isarco (Eisack) v Brixenu | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 99,9 km |
| Plocha povodí | 4960 km² |
| Průměrný průtok | při ústí do Adiže 58 m³/s |
| Pramen | |
| západně od Brennerského průsmyku 1990 m n. m. | |
| Ústí | |
| řeka Adiže pod Bolzanem 240 m n. m. | |
Isarco (německy Eisack, latinsky Isarus nebo Isarcus) je alpská řeka v severní Itálii, druhá nejdelší v provincii Jižní Tyrolsko (Trentino - Alto Adige). V češtině řeka nemá své specifické jméno. Její pramen se nachází ve Stubaiských Alpách, nedaleko na západ od známého alpského průsmyku Brennerpass, ve výšce přibližně 1990 m n. m. Povodí této řeky má rozlohu asi 4960 km2.
Průběh toku
Řeka nejprve protéká údolím Wipptal které tvoří hranici mezi Stubaiskými Alpami a Zillertalskými Alpami. Pod městem Vipiteno (Sterzing) pak protéká údolím Eisacktal. Toto údolí mezi městy Vipiteno a Bolzano odděluje alpskou skupinu Sarntalské Alpy v severní části od Zillertalských Alp a jižněji od Dolomit. Po cca 100 kilometrech toku se vlévá pod Bolzanem zleva do řeky Adiže.
Významnějšími městy a obcemi podél toku Isarca jsou Vipiteno (německy Sterzing), Fortezza (Franzenfeste), Bressanone (Brixen), Chiusa (Klausen) a Ponte Gardena (Waidbruck) a konečně Bolzano (Bozen), hlavní město provincie.
Významnější přítoky
V Brixenu se do Isarca zleva vlévá největší přítok Rienza (Rienz), řeka protékající údolím Val Pusteria (Pustertal) na severní straně Dolomit. Druhým největším přítokem je řeka Talfer, protékající Sarntalskými Alpami, která se vlévá do Isarca v Bolzanu krátce před vtokem do Adiže.
- Ridnauner Bach, zprava
- Pflerscher Bach, zprava
- Pfitscher Bach, zleva
- Rienza (Rienz), zleva
- Villnößer Bach, zleva
- Grödner Bach, zleva
- Schlern Bach, zleva
- Tierser Bach, zleva
- Eggentaler Bach, zleva
- Talfer, zprava
Isarco je pro svou značnou vodnatost využívána k výrobě elektrické energie. Za tím účelem jsou na toku nedaleko obcí Fortezza, Chiusa a Ponte Gardena vybudovány přehrady.
Vodácký sport
Isarco je jako mnoho horských řek vhodná a oblíbená pro vodácký sport. Jedná se o divokou řeku s úseky až do WW V, která je téměř v celém svém toku dobře sjízdná jak na kajacích tak na raftech. Jako varianta může být kombinována se sjezdem jejího přítoku Rienzy. Řečiště je na mnoha místech dobře přístupné. Doprava lodí k řece je velmi snadná, po celé délce vede souběžně s řekou i jejím přítokem kvalitní silnice. Krajinářsky je zážitek ze sjezdu negativně ovlivněn tím, že v údolích jimiž řeka protéká je husté osídlení a silnice souběžné silnice slouží jako hlavní dopravní tah mezi Rakouskem a severní Itálií. Vzhledem k energetickému využívání může být v některých úsecích v určitých obdobích nedostatek vody nebo dokonce sucho.[1]
Odkazy
Literatura
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eisack na anglické Wikipedii a Eisack na německé Wikipedii.
Mapy
- freytag & berndt, WKS 1, Bozen, Meran, Sarntal/Bolzano, Merano, Val Sarentino, 1 : 50 000
- freytag & berndt, WKS 4, Sterzing, Jaufenpass, Brixen/Vipiteno, Passo del Giovo, Bressanone, 1 : 50 000
Reference
- ↑ RAFT.CZ. Řeka Isarco (Eisack), země Itálie - Vodácký průvodce www.raft.cz. www.raft.cz [online]. [cit. 2018-05-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
Media zařazená do kategorie Eisack na Wikimedia Commons
Rocciamelone
Rocciamelone (v piemontštině Rociamelon, francouzsky Rochemelon) je 3538 m vysoká monumentální italská hora, ležící na jižním okraji Grajských Alp a převyšující pod ní ležící městečko Susa asi o 3000 m. Vzhledem k tomu, že v okolí nejsou žádné hory srovnatelné výšky, působí velmi dominantním dojmem a z toho důvodu byla v minulosti dlouho považována za nejvyšší horu Alp. Je součástí hlavního alpského hřebene. Na severní straně hory se nachází malý ledovec. Díky své snadné dostupnosti, značné výšce a dalekému rozhledu patří Rocciamelone k nejnavštěvovanějším vrcholům v Západních Alpách.
Historie
První zdokumentovaný výstup na tuto horu se uskutečnil již ve středověku, dne 1. září 1358. Vykonal ho rytíř Bonifacio Rotario d´Asti v rámci pouti jako poděkování za to, že přežil věznění ve Svaté zemi během války proti Turkům. Na vrchol přinesl malý kovový obrázek Panny Marie.
Je to první horský výstup na celém světě, jehož přesné datum a jméno prvovýstupce známe. Na paměť prvovýstupce byla pojmenována horská chata, nalézající se ve výšce 2854 m na jižním svahu hory na normální výstupové cestě Rifugio Cà d´Asti. Na vrcholu stojí od roku 1899 tři metry vysoká socha Panny Marie a busta krále Viktora Emanuella II. Je zde také kaple, v Alpách nejvýše položená. Vrchol hory je poutním místem, pouť k Madoně se koná každoročně dne 5. srpna. Při té příležitosti vynášejí účastníci od chaty na vrchol pytlíky s pískem.
Turismus
Výstupové možnosti
Výstup na vrchol nepřináší kromě velkého převýšení žádné zvláštní obtíže. Vedou na něj tři nejužívanější a relativně snadné výstupové trasy, z italské strany od jihu ze Susy a od východu z Usseglia, z francouzské strany z Bessans.
Nejsnadnější je trasa z jihu, vzhledem k tomu, že ze Susy lze vyjet autem po staré vojenské silnici o délce asi 15 km až do lokality La Riposa (2185 m), kde je stejnojmenná horská chata. Tím se významně zkrátí čas výstupu na vrchol a s použitím této silnice lze absolvovat výstup za jeden den. Výstup od chaty La Riposa k chatě Asti trvá asi 2 hodiny stejně tak další výstup odtud k vrcholu.
Od obce Usseglia je možno dojet silničkou k jezeru Lago di Malciaussia, kde se nachází chata Vulpot. Odtud západním směrem je možno vystoupat k chatě Tazetti na severní straně hory, pokračovat k ledovci a okolo něho ze severní strany na vrchol.
Výstup z francouzské strany je možný údolím Ribon od severovýchodu. Jedná se o dlouhý výstup s velkým převýšením. V údolí není žádná turistická chata.
Vrchol patří k nejsnáze dostupným třiapůltisícovkám Alp a poskytuje horským turistů rozhled, který v Alpách nemá příliš mnoho konkurentů. Za daleké viditelnosti lze odtud vidět velkou část francouzských Alp, v Itálii celý alpský oblouk od jižních Ligurských Alp přes Monviso v Kotických Alpách, přes Mont Blanc, Gran Paradiso a Monte Rosu na severu až po Berninu a Adamello na severovýchodě.
Horské chaty
- Rifugio La Riposa, 2185 m, soukromá, 28 lůžek
- Rifugio Cà d´Asti, 2854 m, vlastníkem je farnost v Suse, 60 lůžek
- Rifugio Santa Maria, 3538 m,nedaleko vrcholu, vlastníkem je horolezecký spolek z Torina, neobhospodařovaná, 15 lůžek
- Rifugio Tazzetti, 2642 m, CAI Torino, 32 lůžek
- Rifugio Vulpot, 1805 m, soukromá, 14 pokojů
Mapy
- Instituto Geografico Centrale 2, Valli di Lanzo e Moncenisio, 1 : 50 000
- Instituto Geografico Centrale 103, Rocciamelone, Uja di Ciamarella, Le Levanne, Alte Valli di Lanzo, 1 : 25 000
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity dílčí informace z článku Rocciamelone na německé Wikipedii.
Literatura
- HÖHNE, Ernst. 1000 Gipfel der Alpen. München: Verlag J. Berg, 1994. 224 s. ISBN 3-89350-388-9.
- PETR, Ivo. Italské Alpy II. část - západ. 1.. vyd. Ostrava: Mirago, 2001. 179 s. ISBN 80-85922-85-1.
Související články
Externí odkazy
Tour du Mont Blanc
Tour du Mont Blanc, zkráceně TMB, je jednou z nepopulárnějších dálkových turistických tras v Alpách a v celé Evropě. Je vedena jako okruh okolo masivu nejvyšší alpské hory Mont Blancu o délce ca 170 km. Celkové převýšení trasy jak ve výstupu, tak v sestupu je okolo 10 000 m. Prochází třemi zeměmi – Francií, Itálií a Švýcarskem.
Trasa
Okružní trasa je obvykle chozena proti směru hodinových ručiček a její turistické absolvování vyžaduje vícedenní úsilí. Podle zdatnosti chodců a možností pro přenocování bývá rozdělena do devíti až jedenácti denních etap. Časová náročnost pěšího přechodu při průměrné zdatnosti účastníků a vhodných povětrnostních podmínkách je okolo 60 hodin chůze.Na této turistické trase se od roku 2003 každoročně pořádá také horský ultramaraton Ultra-Trail du Mont-Blanc, jehož vítěz absolvuje celou trasu za méně než 24 hodin.
Obvyklými místy startu na francouzském území bývají městečko Les Houches nedaleko Chamonix nebo obec Les Contamines v údolí Montjoie, Courmayeur na italské straně a obec Champex nebo místa v okolí Martigny ve Švýcarsku. Trasa prochází sedmi údolími masivu Mont Blancu. Při cestě proti směru hodinových ručiček jsou to údolí Chamonix (nebo Arve), dále Montjoie, Vallée des Glaciers, Val Veni, Val Ferret v Itálii, švýcarské Val Ferret a údolí Arpette nebo Trient ve Švýcarsku, podle zvolené trasy.
„Oficiální“ trasa se v průběhu let různě měnila a i dnes existuje mnoho alternativ nebo variant ke standardní trase. Některé z nich jsou určeny jen pro odvážné chodce, vybavené vysokou zdatností, odolností proti závratím a zkušeností s pohybem v horském terénu. Jiné varianty nabízejí méně náročné možnosti, které jsou často časově úspornější než klasická trasa, ale obvykle je to za cenu zhoršení požitku z výhledů na okolní nejvyšší evropské horské hřebeny. Na části okruhu, mezi vrcholy Brévent a sedlem Col de la Croix du Bonhomme, vede trasa shodně s trasou evropské dálkové trasy GR5, která spojuje Severní moře se Středozemním mořem.
.jpg)
Podél celé trasy je k dispozici mnoho míst s možností občerstvení a ubytování, takže je možno rozdělit cestu na segmenty podle individuálních možností a potřeb. Tato zařízení poskytují velkou variabilitu ubytovacích služeb, od jednolůžkových pokojů po spartánsky vybavené společné noclehárny. Ve většině z nich jsou k dispozici vařená jídla. Při startu v Les Houches lze očekávat zastávky na noc v Les Contamines, na Col de la Croix du Bonhomme, v Les Chapieux (podle vybrané varianty), chatě Elisabetta Soldini, Courmayeuru, chatě Elena, Champexu, Trientu, v Argentiére, na chatě Le Flégère a konečně zpátky v Les Houches. Přes velké možnosti výběru může popularita tohoto chodníku vést k problému s nalezením ubytování. Je však možné si objednat ubytování předem.
Nejvyššími body ze všech možných variant tras jsou sedla Col des Fours ve Francii a Fenêtre d´Arpette ve Švýcarsku, obě vysoká 2665 m. To není taková výška, která by mohla u většiny lidí způsobit problémy s výškovou nemocí, nicméně trasa představuje velkou fyzickou výzvu. Je nezbytná zkušenost s pohybem v horském terénu, a vzhledem k tomu, že počasí v horách se může měnit velmi rychle, by měli být účastnící tohoto přechodu náležitě vybaveni k ochraně před povětrnostními vlivy.
Pro zájemce o tuto trasu je k dispozici celá řada specializovaných průvodců a map, vydávaných různými nakladatelstvími.
.jpg)
Standardní vedení trasy a obvyklé členění do etap
| Etapa | Start | Cíl | Délka | Obvyklý čas | Převýšení ve výstupu | Převýšení v sestupu |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Les Houches | Les Contamines | 16 km | 5:00 | 646 m | 633 m |
| 2 | Les Contamines | Les Chapieux | 18 km | 7:30 | 1316 m | 929 m |
| 3 | Les Chapieux | Rifugio Elisabetta | 15 km | 4:30 | 1004 m | 258 m |
| 4 | Rifugio Elisabetta | Courmayeur | 18 km | 5:00 | 460 m | 1560 m |
| 5 | Courmayeur | Rifugio Bonatti | 12 km | 4:30 | 860 m | 101 m |
| 6 | Rifugio Bonatti | La Fouly | 20 km | 6:30 | 895 m | 1410 m |
| 7 | La Fouly | Champex | 15 km | 4:00 | 420 m | 565 m |
| 8 | Champex | Col de la Forclaz | 16 km | 4:30 | 742 m | 682 m |
| 9 | Col de la Forclaz | Tre-le-Champ | 13 km | 5:30 | 1069 m | 1178 m |
| 10 | Tre-le-Champ | Refuge Flégère | 8 km | 3:30 | 733 m | 257 m |
| 11 | Refuge Flégère | Les Houches | 17 km | 6:30 | 772 m | 1546 m |
| Celkem | 168 km | 57h | 8917 m | 9119 m | ||
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tour du Mont Blanc na anglické Wikipedii.
Literatura
HARPER, Andrew. Tour of Mont Blanc. 4. vyd. Milnthorpe (Cumbria, England): Cicerone Press, 1997. 151 s. ISBN 1 - 85284 - 240 - 7.
Mapy
- Pays du Mont-Blanc (Aravis, Chamonix, Courmayeur) 1 : 50 000, 1. vyd. Ibos (France): Rando Editions, 2003, ISBN 2 - 84182 - 206 - 0
- Tour du Mont Blanc, Carte Panoramique, Chavannes/Renens (Suisse): MPA GéoDistribution SA, ISBN 978 - 2 - 940381 - 23 - 4