Wipptal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wipptal
StátItálieItálie Itálie
RakouskoRakousko Rakousko
Map
Souřadnice47° s. š., 11°30′ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wipptal je údolí vedoucí severojižním směrem v Centrálních krystalických Alpách v rakouském Severním Tyrolsku a italském Jižním Tyrolsku. Severní polovina je odvodňována řekou Sill a dále do Černého moře prostřednictvím říčního systému Dunaje, zatímco jižní polovina je odvodňována řekou Isarco a dále do Jaderského moře prostřednictvím říčního systému Adiže. Wipptal je rozdělen na dvě poloviny Brennerským průsmykem. Severní konec Wipptalu tvoří styk s údolím Inntal poblíž tyrolského hlavního města Innsbrucku; jižní hranici s údolím řeky Isarco (Eisacktal) tvoří buď úzký bod Sachsenklemme, nebo o něco jižněji místo, kde za pevností Franzensfeste ústí do Brixenské pánve.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Wipptal vede jižně od Innsbrucku podél řeky Sill, překračuje hlavní alpský hřeben u Brenneru (1370 m n. m.) a vede podél řeky Isarco u v Jižním Tyrolsku přes Sterzing do Sachsenklemme a Franzensfeste. Na severu se ústí do údolí Unterintal, na jihu pokračuje jako údolí řeky Isarco. Údolí Wipptal odděluje Stubaiské a Sarntalské Alpy na západě od Tuxských a Zillertalských Alp na východě.[1]

Boční údolí s větším osídlením jsou (od severu k jihu) Stubaital, Gschnitztal, Obernbergtal, Pflerschtal a Ridnaun na západě a Navistal, Schmirntal, Valser Tal a Pfitsch na východě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvními známými obyvateli údolí Wipptal byli Breonové.[2] Ti osídlili nízké horské terasy a náplavové kužely. Dlouhou dobu bylo údolí Wipptal kulturní, geografickou a politickou jednotkou v rámci diecéze Brixen a hrabství Tyrolsko. Současná hranice mezi Itálií a Rakouskem přes Brennerský průsmyk vznikla až po první světové válce, kdy v roce 1920 vstoupila v platnost Saintgermainská smlouva.

Názvy[editovat | editovat zdroj]

Název údolí pochází z římské pevnosti Vipitenum. Etymologie názvu je nejasná, ale jako pravděpodobná se jeví souvislost s doloženým etruským osobním jménem Vipiθenes.[3][4] V raném středověku bylo nedaleko Vipitenum založeno dnešní město Sterzing jako nová bavorská osada. Údolí je poprvé zmiňováno jako "vallis Vuibitina" kolem roku 937–957 v kopiáři z Hochstiftu Freising.[5] V roce 1166 je oblast zmiňována pod názvem "Wibetwald" v lenním a příjmovém rejstříku bavorských hrabat z Neuburg-Falkensteinu, takzvaném Codex Falkensteinensis.[6] Další zmínky jsou Wibital kolem roku 1170 a Wiptal nebo Wibtal kolem roku 1200. Tyto zmínky se vztahují k oblasti kolem Sterzingu, ale tento termín se od 15. století používá pouze pro část severně od Brennerského průsmyku; v 16. století k okresu Wipptal patřily okresní dvory Sterzing a Steinach. Úsek od Innsbrucku po Brennerský průsmyk byl označován jako dolní Wipptal a úsek od Brennerského průsmyku na jih jako horní Wipptal.[7]

Jihotyrolský úsek se někdy označuje také jako horní údolí Isarco (italsky Alta Valle Isarco). Pro úsek severně od Brennerského průsmyku se někdy používá termín Silltal, který v 19. století zavedli spisovatelé a učenci jako Johann Jakob Staffler, příležitostně se používá také termín Brennertal.[7]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Díky nízké nadmořské výšce Brennerského průsmyku bylo údolí Wipptal dlouho jednou z nejdůležitějších severojižních dopravních tras přes Alpy. V době Římské říše spojovala provincii Raetie se severní Itálií silnice Via Raetia, podél níž se nacházely silniční stanice Matreium a Vipitenum. Dnes tudy vede Brennerská silnice neboli Brennerská státní silnice, Brennerská železnice, která byla otevřena v roce 1867, a Brennerská dálnice s nejvýraznější stavbou, mostem Evropa. Jihotyrolským úsekem prochází cyklostezka "Brenner–Salorno".

Brennerská dálnice (A13 severně od Brenneru, A22 jižně od něj) je nejdůležitějším a nejvytíženějším severojižním přechodem Alp a leží na trase Mnichov–Verona. Obyvatelé údolí Wipptal si již léta stěžují na přetížení dopravy, zejména nákladní silniční dopravou. Brennerský úpatní tunel, který se v současné době staví, by měl místním obyvatelům ulevit.

Obce[editovat | editovat zdroj]

Ve Wipptalu se nacházejí následující obce od severu k jihu:

V bočních údolích se nachází:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wipptal na německé Wikipedii.

  1. ↑ Údolí Wipptal. Tyrolsko v Rakousku [online]. [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ ANREITER, Peter. Der Brenner. In: Namenkundliche Informationen. Roč. 2017, čís. 109/110, s. 10. 
  3. ↑ KOLLMANN, Cristian. Rätische Prädialnamen in Südtirol? In: Der Schlern, 73/1999, S. 707—714 a Dodatek 798.
  4. ↑ SCHÜRR, Diether. Zum Beginn der Erschließung des Rätischen: Ludwig Steub 1843–1854 (= Chronicalia Indoeuropaea. Band 38). 2001, S. 74.
  5. ↑ MEIGHÖRNER, Wolfgang; BITSCHNAU, Martin; OBERMAIR, Hannes. Tiroler Urkundenbuch. Innsbruck: Universitätsverlag Wagner, 2009. ISBN 978-3-7030-0469-8, ISBN 978-3-7030-0485-8. S. 110. 
  6. ↑ MEIGHÖRNER, Wolfgang; BITSCHNAU, Martin; OBERMAIR, Hannes. Tiroler Urkundenbuch. Svazek 2. Innsbruck: Universitätsverlag Wagner, 2012. ISBN 978-3-7030-0469-8, ISBN 978-3-7030-0485-8. S. 186–189. (německy) 
  7. ↑ a b STOLZ, Otto. Geschichtskunde der Gewässer Tirols. digital.tessmann.it [online]. Schlern-Schriften, 1936 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOFLER, Harald. Orts- und Siedlungsnamen im Wipptal. Brixen: Weger, 2019. ISBN 978-88-6563-246-8. 
  • RAMPOLD, Josef. Eisacktal: Landschaft zwischen Firn und Reben; auf alten und neuen Wegen vom Brenner nach Bozen. 5., überarb. Aufl. vyd. Bozen: Verl.-Anst. Athesia 467 s. (Südtiroler Landeskunde in Einzelbänden). ISBN 978-88-7014-166-5. 
  • Bauernhöfe in Südtirol. Band 9: Oberes Eisacktal: von Mauls bis zum Brennerl. Příprava vydání Helmut Stampfer. Bozen: Athesia Verlag 325 s. ISBN 978-88-6839-035-8. 
  • STÜRZLINGER, Gerhard. Durchs wilde Wipptal. Wandern zwischen Innsbruck und Mauls. Zürich: Rotpunktverlag, 2001. ISBN 3-85869-197-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wipptal&oldid=23628109“