Válka v Afghánistánu (2001–2021): Porovnání verzí
úpravy infoboxu, Afghánská islámská republika |
ještě trvá |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| konflikt = [[konflikt v Afghánistánu]] a [[válka proti terorismu]] |
| konflikt = [[konflikt v Afghánistánu]] a [[válka proti terorismu]] |
||
| obrázek = War in afganistan (2001- ) mural.jpg |
| obrázek = War in afganistan (2001- ) mural.jpg |
||
| trvání = [[7. říjen|7. října]] [[2001 |
| trvání = [[7. říjen|7. října]] [[2001]] |
||
| místo = [[Afghánistán]] |
| místo = [[Afghánistán]] |
||
| zeměpisná šířka = |
| zeměpisná šířka = |
||
| zeměpisná délka = |
| zeměpisná délka = |
||
| příčina = [[Teroristické útoky 11. září 2001]] |
| příčina = [[Teroristické útoky 11. září 2001]] |
||
| výsledek = |
| výsledek = |
||
* svržení Tálibánu v roce 2001 |
* svržení Tálibánu v roce 2001 |
||
* povstání Tálibánu v roce 2006 |
* povstání Tálibánu v roce 2006 |
Verze z 17. 8. 2021, 03:24
americká válka v Afghánistánu | |||
---|---|---|---|
Trvání | 7. října 2001 | ||
Místo | Afghánistán | ||
Výsledek |
| ||
Strany | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
13 000 - 15 000 zabitých civilistů (2001-2011), podle OSN od roku 2009 zemřelo 14 069 civilistů převážně po útocích povstalců[4] IPPNW odhaduje 220 000 obětí[5] | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Válka v Afghánistánu je probíhající konflikt,[6] který začal 7. října 2001 jako součást Operace Trvalá svoboda, která byla odpovědí Spojených států, Spojeného království a dalších 45 států na teroristické útoky 11. září 2001. Jako cíl invaze bylo stanoveno zajetí Usámy bin Ládina a dalších členů Al-Káidy, zničení islamistického režimu Tálibánu, který Al-Kaidu podporoval a poskytoval jí bezpečné zázemí, nastolení míru, ochrana obyvatelstva, rekonstrukce zničených oblastí, výcvik afghánské policie a armády a pomoc s ustanovením státní samosprávy.[7] Do roku 2003 šlo pouze o válku vedenou jednotlivými státy. Až když v roce 2003 přebírali dva členové NATO /SRN a Nizozemsko/ velení za jednu z misí, otevřely se dveře pro převzetí celé mise Aliancí.[8]
Spojencům se sice podařilo svrhnout vládu Talibanu, kterému se v pozdějších letech podařilo opět nabrat síly.[9] Kampaň byla oproti původním očekávaní méně úspěšná. Nedosáhla totiž cíle omezit působení Al-Kaidy.[10]
Od roku 2006 ohrožuje stabilitu Afganistanu zvýšená aktivita povstalců z hnutí Taliban, rekordně vysoká úroveň produkce opia[11][12] a slabá vláda s minimální kontrolou oblastí mimo hlavní město Kábul.[13] Roste rovněž napětí mezi Pákistánem a Spojenými státy, kvůli podpoře Talibanu na Paštúny obývaných Federálně spravovaných kmenových územích a americkým útokům na pákistánské území za pomocí bezpilotních letadel.
Operace Trvalá svoboda byla ukončena 28. prosince 2014. 1. ledna 2015 na ní navázala Operace Rozhodná podpora.
2. července 2021 došlo k rychlému opuštění základen v noci. V Afghánistánu zůstalo pouze 600 příslušníků armády a to převážně jako ochranka Ambasády v Kábulu.[14]
Průběh války
Situace před invazí
Usáma bin Ládin, hlavní sponzor sítě Al-Kaida, žil v Afghánistánu ovládaném hnutím Taliban, kde vedl výcvikové tábory teroristů.[15] Po teroristických útocích na americké velvyslanectví v Keni a Tanzanii v roce 1998 americké námořnictvo bombardovalo teroristické výcvikové tábory střelami s plochou dráhou letu odpalovanými z ponorek. Rada bezpečnosti OSN v reakci na útok na americké ambasády vydala v letech 1999 a 2000 rezoluce číslo 1267 a 1333 namířené proti Talibanu, které obsahovaly finanční sankce a zákaz dovozu vojenského zařízení.
Ve svém projevu 20. září 2001 prezident USA George Bush v reakci na teroristické útoky na New York a Washington přednesl směrem k vůdcům Talibánu čtyři požadavky: vydání Usámy bin Ládina a dalších vůdců al-Kaidy americkým autoritám, propuštění všech cizinců neoprávněně zadržovaných na Afghánském území a ochrana zahraničních novinářů, diplomatů a humanitárních pracovníků, okamžité a trvalé uzavření všech teroristických výcvikových táborů a předání všech teroristů a jejich podporovatelů příslušným orgánům. Talibán vyžadoval důkazy o bin Ládinově vině, což Bush odmítl s tím, že s teroristy se nevyjednává.
Již 26. září 2001 bylo v údolí Pandžšír severně od Kábulu vysazeno několik příslušníků divize speciálních aktivit CIA, kteří vytvořili styčný tým pod volacím znakem „Jawbreaker“. Kromě specializovaného vybavení přinesl tým 3 miliony dolarů ve stodolarových bankovkách za účelem koupení podpory. Tým kontaktoval generála Mohammeda Fahima, velitele sil Severní aliance v oblasti a připravil cestu pro vstup speciálních sil do regionu a také pomocí satelitní komunikace umožnil okamžité předávání zpravodajských informací.
Invaze
7. října 2001 v reakci na neochotu vydat bin Ládina z Afghánistánu, zahájil prezident USA George W. Bush vojenskou operaci, kdy se spokojil pouze s první rezolucí RB OSN, tedy s tím, že Talibán na území Afghánistánu byl označen za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost. G. Bush neměl trpělivost, aby počkal na druhou větu, kterou by mu RB OSN dala "zmocnění použít všech dostupných prostředků".[16] Nicméně invaze byla ospravedlněna tím, že charta OSN ve svém článku 51 uznává přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Tento článek také vyžaduje, aby učiněná opatření byla oznámena Radě bezpečnosti, což zástupci USA a Spojeného království učinili.[17]
První fází byly letecké údery proti výcvikovým táborům teroristů organizace Al-Káida a vojenským zařízením režimu Talibánu. Více než 40 zemí na Blízkém východě, Africe, Evropě a po celé Asii poskytly svůj letecký prostor k průletu či povolily přistání.[18] K těmto úderům byly použity mimo jiné helikoptéry Apache a řízené střely Tomahawk. Útoky se původně zaměřovaly na Kábul, Džalalabád a Kandahár. Během několika dní byla většina vojenských zařízení vážně poškozena a protivzdušná obrana byla prakticky zničena. Talibán byl od 14. října 2001 ochotný jednat o vydání Bin Ládina, což ale George W. Bush odmítl.[19] Síly Severní aliance podporované americkými jednotkami speciálních sil zahájily postup proti jednotkám Talibánu a 13. listopadu obklíčily Kábul. Druhého dne vstoupily do města, kde se nesetkali s prakticky žádným odporem. Talibanské síly ustoupily na jih do Kandaháru, který padl 7. prosince a po bitvě o jeskynní komplex Tora Bora, který by poslední velkou baštou odporu hlavní vůdci Talibánu a al-Káidy uprchli přes hranice do Pákistánu.[20]
Prozatímní vláda
Krátce po osvobození Kábulu byla v německém Bonnu uspořádána konference za účasti afghánských kmenových vůdců a představitelů protitalibánské opozice. Zde byla 5. prosince 2001 schválena dohoda o zřízení Prozatímní afghánské správy, která vstoupila v platnost při oficiálním převzetí moci 22. prosince. Prozatímní správa sestávala z prozatímní vlády, nejvyššího soudu a zvláštní nezávislé komise pro mimořádné události (Lója džirga). Prozatímní vláda se skládala z předsedy, pěti místopředsedů a 24 ministrů. Vůdce paštunské delegace Hamid Karzáí byl zvolen předsedou prozatímní správy. Tato prozatímní správa fungovala do 13. července 2002 kdy ji nahradil tzv. Přechodný islámský stát Afghánistán.[21] Současně s ustanovením prozatímní správy schválila OSN mandát pro Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), což byla mezinárodní vojenská mise pod vedením NATO, jejímž úkolem bylo zajistit Kábul s okolím proti Tálibánu, Al-Káidě i místním bojůvkám, aby mohla vláda Hámida Karzaje fungovat. V prvních dvou letech byla působnost ISAF omezena jen na Kábul a okolí, z hlediska vojenské organizace tak šlo o jednotku odpovídající divizi; teprve v říjnu 2003 Rada bezpečnosti autorizovalo rozšíření mise na celý Afghánistán. V květnu téhož roku americký ministr obrany Donald Rumsfeld při návštěvě Kábulu oznámil, že "větší boje skončily a je čas na rekonstrukci země". V Afghánistánu tehdy bylo osm tisíc amerických vojáků.[20]
Talibánská revolta
Revolta, označovaná jako „Neo-Talibanské povstání“ se začala projevovat během roku 2003 a prudce eskalovala během let 2005-2006, kdy poprvé od operace Anakonda v roce 2002 došlo k většímu střetu v provincii Kandahár (bitva u Pašmulu), při které přišlo o život více než 1000 Talibánců. Na intenzitě nabíraly akce Talibánců i v letech následujících. Jejich způsob boje bývá označován jako válčení čtvrté generace, kdy hlavním cílem povstalců je spíše psychika protivníka. V boji tak zřídka kdy docházelo k velkým bitvám, povstalci se spíše snažili o nastavování výbušnin u cest, přepady koaličních a vládních jednotek, rychlé útoky na vojenské základny či únosy a popravy nepřátelských osob. Násilí, které vyvolával, se dělo v cyklických periodách, kdy je zde jasně patrné, že během jara a léta vojenské aktivity stoupaly, aby v období zimy výrazně poklesly.[22]
Statistika
Náklady na válku pro Spojené státy na začátku roku 2017:[23]
- cena války denně: 100 milionů amerických dolarů
- celkem: 750 miliard dolarů
- cena války za vojáka a za rok: 2 100 000 dolarů
IPPNW, celosvětová skupina 63 národních lékařských organizací, odhaduje, že za deset let trvání války v Afghánistánu zahynulo 220 000 lidí.[5]
Náklady na válku pro Spojené státy podle Pentagonu od října 2001 do září 2019 vyšly na 778 miliard dolarů. Z toho na rekonstrukci země různé rezorty investovaly 200 miliard dolarů.[24]
Válka v Afghánistánu si za 20 let vyžádala 242 000 životů, z toho přes 40 000 tvořili civilisté a amerických vojáků a jejich spojenců padlo přes 3,5 tisíce, Talibanců přes 84 000. Zbytek připadá na afghánskou armádu a policii. Své domovy kvůli válce opustilo přes 5 milionů lidí. Jen Spojené státy stála válka v Afghánistánu odhadem víc jak 21 bilionů korun (978 miliard dolarů). (Zdroj: ČT24.cz; 12. 8. 2021)[25]
Kritika
Spojené státy v roce 2009 přiznaly, že používají ve válce v Afghánistánu munici s bílým fosforem. Při útocích proti nepřátelským objektům došlo také k zasažení afghánských civilistů. Podle Ženevských konvencí je použití bílého fosforu proti lidem zakázáno. Bílý fosfor je nebezpečnou chemickou zbraní, která způsobuje strašlivé popáleniny.[26][27]
V roce 2010 prozradil whistleblower mezi vojáky, že skupina amerických vojáků, kteří si říkali Kill Team, zavraždila nejméně tři afghánské civilisty a části jejich těl pak sbírala jako trofeje. Pět vojáků obviněných z vraždy stanulo před vojenským soudem.[28][29]
Při sérii opakovaných útoků americké armády 3. října 2015 v Kundúzu na nemocnici, kterou provozuje organizace Lékaři bez hranic, zahynulo 42 lidí včetně lékařů a nemocničního personálu.[30] Americká armáda útok označila za kombinaci neúmyslných lidských selhání, technických chyb a špatného postupu a zahájila kázeňské řízení s 16 vojáky.[31] Prezident Obama[32] a velitel spojeneckých sil v Afghánistánu John Campbell se za útok omluvili.[31]
Z uniklých dokumentů vyplývá, že při náletech bezpilotních letounů v Afghánistánu tvořili civilisté přibližně 90% obětí.[33] Podle Amnesty International se Spojené státy při útocích bezpilotních letounů dopouštějí válečných zločinů, protože při útocích umírá velké množství neozbrojených civilistů.[34] Útoky bezpilotních letounů označil za porušení mezinárodního práva také vyšetřovatel OSN Ben Emmerson.[35]
V prosinci 2019 deník The Washington Post zveřejnil přes 2000 stran odtajněných dokumentů nazvaných Afghanistan Papers, které jsou srovnávány s Pentagon Papers z dob amerického nasazení ve Vietnamské válce. Z Afghanistan Papers plyne, že američtí generálové, diplomati a politici veřejnosti soustavně lhali o situaci v Afghánistánu, aby zdůvodnili další boje, ač věděli, že válku nelze vyhrát.[36][37]
Reference
- ↑ Mise Spojených států v Afghánistánu skončí 31. srpna, oznámil Biden. ČT24 [online]. 2021-07-09 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Militants In Afghanistan, Pakistan Claiming Allegiance To IS. Svobodná Evropa [online]. 2014-09-26 [cit. 2015-06-02]. Dostupné online.
- ↑ The Afghan National Security Forces Beyond 2014: Will They Be Ready? [online]. Centre for Security Governance, February 2014 [cit. 2014-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-26.
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/civilnich-obeti-v-afghanistanu-pribyva-d9m-/zpr_nato.aspx?c=A140212_073312_zpr_nato_inc
- ↑ a b "Zahynulo při tažení Západu proti teroru 1,3 milionu lidí?". Týden. 27. března 2015.
- ↑ OPERATION FREEDOM’S SENTINEL [online]. Ministerstvo obrany Spojených států amerických [cit. 2020-12-27]. Dostupné online.
- ↑ https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/valka-afghanistan-isaf/r~i:wiki:1133/
- ↑ KŘÍŽ, Pavel. Severoatlantická aliance v řešení VELKÝCH ozbrojených konfliktů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 134 s. S. 34.
- ↑ The Taliban Resurgence in Afghanistan [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-09-27.
- ↑ Afghanistan: and the troubled future of unconventional warfare [online]. Dostupné online.
- ↑ Opium Harvest at Record Level in Afghanistan [online]. Dostupné online.
- ↑ Afghanistan opium at record high [online]. Dostupné online.
- ↑ Afghanistan could return to being a ‘failed State’ [online]. Dostupné online.
- ↑ Chaos v Afghánistánu roste. Američané téměř dokončili stahování vojsk, novou šanci cítí Tálibán i Rusové | Svět. Lidovky.cz [online]. 2021-07-09 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Osama bin Laden Wealthy Saudi exile is a terrorist mastermind [online]. Dostupné online.
- ↑ EICHLER, Jan. Legální a nelegální války v dnešní době. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 3, s. 16–47. [ISSN Dostupné online].
- ↑ SMITH, Ben; THORP, Arabella. The legal basis for the invasion of Afghanistan [online]. [cit. 2020-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Bush: Ať Bůh dál žehná Americe [online]. iDnes.cz [cit. 2020-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Bush rejects Taliban offer to hand Bin Laden over, The Guardian
- ↑ a b Osmnáct let války v Afghánistánu [online]. Hospodářské noviny, 2020-03-23 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ AGREEMENT ON PROVISIONAL ARRANGEMENTS IN AFGHANISTAN PENDING THE RE-ESTABLISHMENT OF PERMANENT GOVERNMENT INSTITUTIONS [online]. Rada bezpečnosti OSN [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ DANĚK, Pavel. Ozbrojené konflikty po konci studené války v Afghánistánu, Pákistánu, Indii, Nepálu, Bangladéši a na Srí Lance [online]. Brno: Masarykova univerzita - Fakulta sociálních studií [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ [1]
- ↑ [2]
- ↑ https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/221411058130812/
- ↑ EXCLUSIVE – Afghan girl's burns show horror of chemical strike. Reuters India. 8. května 2009. Dostupné online [cit. 2 December 2009].
- ↑ CHIVERS, C. J. Pinned Down, a Sprint to Escape Taliban Zone. New York Times. 19. dubna 2009. Dostupné online.
- ↑ Murder in Afghanistan: SPIEGEL TV's 'Kill Team' Documentary. www.spiegel.de. Spiegel Online, January 4, 2011. Dostupné online.
- ↑ HERSH, Seymour M. The 'Kill Team' Photographs. The New Yorker. March 22, 2011. Dostupné online.
- ↑ 42 mrtvých. Pořád nevím, proč Američané na naší nemocnici zaútočili, říká Maďar. Lidovky. 3. října 2016.
- ↑ a b http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1770874-americka-armada-za-utok-na-nemocnici-lekaru-bez-hranic-potresta-16-vojaku
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1597515-obama-se-omluvil-za-bombardovani-nemocnice-v-kunduzu
- ↑ "Obama-led drone strikes kill innocents 90% of the time: report". The Washington Times. 15. října 2015.
- ↑ "Obama válečným zločincem? Kvůli zabíjení civilistů drony". Týden. 22. října 2013.
- ↑ "Amnesty: Amerika páchá skrze drony válečné zločiny". Aktuálně.cz. 22. října 2013.
- ↑ Afghanistan Papers: USA lžou o válce v Afghánistánu, ukazuje přes 2000 stran odtajněných dokumentů. Český rozhlas [online]. 10. prosince 2019. Dostupné online.
- ↑ Nejdelší americká válka stála bilion dolarů, provázejí ji lži. Novinky.cz [online]. 11. prosince 2020. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu americká válka v Afghánistánu na Wikimedia Commons