Islámský emirát Afghánistán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o mezinárodně neuznaném státu v letech 1996–2001 a obnoveném v roce 2021. O současnosti též pojednává článek Afghánistán.
Islámský emirát Afghánistán
د افغانستان اسلامي امارت (paštsky)
Da Afġānistān Islāmī Amārāt
امارت اسلامی افغانستان (darí)
Imārat-i Islāmī-yi Afġānistān
vlajka Afghánistánu
vlajka
znak Afghánistánu
znak
Hymna
دا د باتورانو کور („Toto je domov odvážných“)
Motto
ا إِلٰهَ إِلَّا الله مُحَمَّدٌ رَسُولُ الله
(Lā ʾilāha ʾillā-llāh, muḥammadun rasūlu-llāh.)

(„Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží.“)
Geografie

Poloha Afghánistánu
Poloha Afghánistánu

Hlavní městoKábul
Rozloha652 864 km² (40. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodNošak (7485 m n. m.)
Časové pásmo+4:30
Obyvatelstvo
Počet obyvatel38 598 884 (39. na světě, 2020)
Hustota zalidnění43,5 ob. / km² (150. na světě)
HDI 0,511 (nízký) (169. na světě, 2019)
Jazykperština (darí), paštština, uzbečtina
Národnostní složení42 % Paštunové
27 % Tádžikové
9 % Hazárové
9 % Uzbeci
4 % Aimakové
3 % Turkmeni
2 % Balúčové
4 % ostatní
Náboženství99,7 % islám (státní), 0,3 % ostatní
Státní útvar
Státní zřízeníunitární deobandsko-islámská monarchie (emirát) s úřednickou vládou[1]
Vznik1991 (státní převrat)
2021 (pád Kábulu) ()
Emír / Kníže věřících (Amīr al-Muʾminīn)Hajbatulláh Achúndzáda[2][3]
Předseda vládyMuhammad Hasan Achund[4][5]
Měnaafghání (AFN)
HDP/obyv. (PPP)1 925[6] USD (165. na světě, 2015)
Giniho koeficient29 (2008)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1004 AFG AF
MPZAFG
Telefonní předvolba+93
Národní TLD.af
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Islámský emirát Afghánistán či Afghánský islámský emirát (AIE, paštunsky د افغانستان اسلامی امارت‎, Da Afġānistān Islāmī Amārāt), je mezinárodně neuznaný islámský emirát radikálního hnutí Tálibán v Afghánistánu, obnovený v roce 2021 a předtím existující v letech 1996–2001, kdy se jednalo o faktickou vládu země. Po roce 2001 emirát zanikl, resp. byl přerušen, když po vpádu spojenců pod americkým vedením začala válka v Afghánistánu. Poté emirát pokračoval jako povstalecké hnutí a exilová vláda (jeho vůdci působili ze zahraničí) až do roku 2021.

V létě 2021, během předem dohodnutého stahování spojeneckých vojsk z Afghánistánu, získal Tálibán opětovně moc nad téměř celým územím země. Hnutí zahájilo rychlou ofenzívu a 16. srpna vstoupilo do hlavního města, čímž fakticky zanikla dosavadní mezinárodně uznaná Afghánská islámská republika. Ozbrojené síly republiky nekladly postupujícím bojovníkům téměř žádný odpor a zanechali po sobě i vojenskou techniku. Záhy se do Afghánistánu začali vracet vůdcové hnutí, kteří do té doby pobývali v zahraničí. Dne 19. srpna byl Tálibánem opětovně vyhlášen dřívější emirát. Proti novému režimu se krátce po pádu Kábulu zformoval odpor jak stoupenců republiky v provincii Pandžšír, tak saláfistické teroristické organizace Islámský stát Chorásán (IS-K), která se s hnutím Tálibán ideologicky rozchází.

Islámský emirát Afghánistán je teokratický režim řídící se islámským právem šaría v pojetí ideologie deobandismu, které Tálibán zastává, což se projevuje nařízeními výrazně omezující lidská práva a svobody.

Historie[editovat | editovat zdroj]

1996–2001[editovat | editovat zdroj]

Jedna ze zničených soch Buddhů z Bamjánu (zničeny Tálibánem 21. března 2001)
Islámský emirát Afghánistán
Da Afġānistān Islāmī Amārāt
د افغانستان اسلامی امارت
 Islámský stát Afghánistán 19962001 Islámský stát Afghánistán 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: žádná (hudba byla postavena mimo zákon)
Motto: ا إِلٰهَ إِلَّا الله مُحَمَّدٌ رَسُولُ الله
(Lā ʾilāha ʾillā-llāh, muḥammadun rasūlu-llāh.)
geografie
Mapa
Islámský emirát Afghánistán, jehož hranice se až na sever území, který byl ovládán Severní aliancí, prakticky kryly s dnešními hranicemi Afghánistánu
Kábul (oficiálně)
Kandahár (de facto)
rozloha:
587 578 km² (rok 2000)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
26 813 057 (rok 2001)
národnostní složení:
státní útvar
unitární deobandsko-islámská monarchie (emirát) s totalitní teokratickou vládou a spravovanou radami šúry
emír / kníže věřících:
vznik:
1996 – státní převrat
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
Islámský stát Afghánistán Islámský stát Afghánistán
následující:
Islámský stát Afghánistán Islámský stát Afghánistán

Počátky vzrůstu Tálibánu spadají do afghánské postsovětské éry devadesátých let. První členové hnutí se rekrutovali ze studentů madrás v Kandaháru a Hilmadu. Za svou ideologii přijali wahhábismus. Po skončení sovětské okupace Afghánistánu začal počet stoupenců Tálibánu rychle narůstat. Začali se k němu přidávat i islámští fundamentalisté z okolních zemí a Tálibán postupně získával moc nad jednotlivými částmi Afghánistánu, až v roce 1996 dobyl hlavní město Kábul, čímž fakticky započala vláda nad celým Afghánistánem. Tálibové přejmenovali Afghánistán na Islámský emirát Afghánistán. Do čela emirátu se postavil samozvaný fundamentalista Muhammad Umar.[7]

Mulla Umar nastolil v zemi velmi tvrdý režim, který vyvolal vlnu odporu nejen u mezinárodních společenství, ale i u samotných Afghánců.[8] Ve snaze vymýtit z emirátu zločin obnovil i za menší provinění tresty bičováním, kamenováním, sekání rukou i veřejné popravy. V rámci fundamentálního islámu začal v zemi praktikovat přísný ikonoklasmus. Ve snaze odstranit veškerou světskou zábavu mimo jiné zakázal tanec na veřejnosti, fotografování, sportovní utkání a zrušil veškeré televizní vysílání.[8] Televizory nechal shromáždit na kábulském náměstí a poté je nechal rozdrtit tanky.[8][9] Snad největším vrcholem jeho obrazoborecké snahy bylo zničení bamjánských Buddhů. Dále zakázal chodit dívkám do škol a ukazovat se na veřejnosti, v celé zemi zakázal veškeré druhy zábavy a i dalšími způsoby porušoval základní lidská práva v celé zemi. Situace uvnitř emirátu tehdy vyvolala odpor nejen u západních států a mezinárodních organizací, ale i u samotných Afghánců.[10]

I přes snahu Tálibánu se emirát nikdy nerozšířil na celé afghánské území. Severní výběžek země (přibližně 1/10 celkové rozlohy Afghánistánu) stále zůstával pod správou místních kmenů, které tvořily tzv. Severní alianci. Jedinými státy, které uznaly svrchovanost a nezávislost Islámského emirátu Afghánistán se staly Saúdská Arábie, Pákistán a Spojené arabské emiráty.[11] Islámský emirát v Afghánistánu neměl dlouhého trvání.

2001–2021[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 byl ukončen následkem operace Trvalá svoboda (Enduring Freedom), která byla přímým důsledkem útoků z 11. září, ze kterých sice byla viněna Al-Káida, ta však měla těsné styky s Tálibánem a její základny se nacházely na afghánském území. Dne 7. října 2001 provedly Spojené státy a Spojené království sérií leteckých útoků v rámci s cílem zničit teroristickou organizaci Al-Káida a potrestat Afghánistán. To brzy přineslo své plody v podobě svržení vlády Tálibánu. Do čela Afghánistánu byl Američany vynesen náčelník paštunského kmene Hámid Karzaj, který 9. října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách, vznikla Afghánská islámská republika, ale země se vyrovnávala s problémy nadále. V následujících letech nabíral Tálibán znovu na síle a získal některé části země zpět pod svoji kontrolu, zatím co prezidentova moc se omezila pouze oblast hlavního města, zbytek měli v moci vojenští velitelé. Od roku 2006 vliv Tálibánu rostl, což se projevovalo zvýšeným počtem atentátů, útoků a rostoucí mocí hnutí.

Obnovení emirátu v roce 2021[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2021 využil Tálibán příležitosti a zahájil rychlou ofenzívu,[12] když probíhalo stahování spojeneckých vojsk ze země, to mělo být původně dokončeno do 11. září 2021 (na dvacáté výročí útoků z 11. září 2001). Americké rozvědky varovaly před kolapsem afghánské armády.[13] Během června a července se podařilo Tálibánu obsadit významnou část území včetně venkově a vzdálenějších měst.[14] 6. srpnem zahájili tálibové rychlé dobývání hlavních měst provincií a dne 15. srpna nečekaně vstoupili do Kábulu. Během svého postupu se Tálibán prakticky nesetkal s významnějším odporem afghánské armády a zemi zcela ovládlo kromě údolí Pandžšír, které dobylo 5. září.[15]

Dne 19. srpna 2021 hnutí vyhlásilo vznik nového státního útvaru – Islámského emirátu Afghánistán,[16][17] aniž by dosáhlo mezinárodního uznání dalšími státy.[18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozhodně ne demokracie. Podle Tálibánu povede Afghánistán rada a nejvyšší vůdce. Aktuálně.cz [online]. 2021-08-18 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  2. Tálibán: V Afghánistánu rozhodně nebude demokracie, zemi by mohla vést rada. Deník N [online]. 2021-08-18 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  3. HAVLICKÁ, Kateřina. Kdo jsou vůdci Tálibánu? Syn muslimského učence, veteráni boje proti Sovětům i třicetiletý stratég | Svět. Lidovky.cz [online]. 2021-08-16 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  4. Tálibán oznámil vznik nové afghánské vlády. V jejím čele stanul Hasan Achund. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  5. Taliban oznámil složení vlády i jméno premiéra. Jde o představitele boje proti koalici vedené Spojenými státy. ČT24 [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  6. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  7. Marek 2006, s. 285–288.
  8. a b c Marek 2003, s. 78.
  9. Marek 2006, s. 289.
  10. Marek 2006, s. 288–290.
  11. Marek 2006, s. 290.
  12. Taliban launches major Afghan offensive after deadline for U.S. pullout [online]. Reuters, 2021-05-04 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/nyt-americke-rozvedky-varovaly-pred-rychlym-kolapsem-afghanske-armady/2078268 - NYT: Americké rozvědky varovaly před rychlým kolapsem afghánské armády
  14. ROGGIO, Bill. Mapping Taliban Contested and Controlled Districts in Afghanistan. FDD's Long War Journal [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Je po všem. Poslední odbojná provincie dobyta, hlásí Tálibán. Novinky.cz [online]. Borgis, 6.9.2021 [cit. 10.9.2021]. Dostupné online. 
  16. JEMELKA, Petr. Tálibán vyhlásil Islámský emirát Afghánistán - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. 2021-08-19 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  17. Chci zpátky domů, žádné peníze jsem nevzal, prohlásil afghánský exprezident, iDNES.cz, 19. 8. 2021, kh, ČTK
  18. Politici jsou zajedno. Vládu Tálibánu Česko v žádném případě neuzná. iDNES.cz [online]. 2021-08-18 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAREK, Jan. Dějiny Afghánistánu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-445-9. 
  • MAREK, Jan. Afhánistán. Praha: Nakladatelství Libri, 2003. ISBN 8072771280. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]