Abeceda: Porovnání verzí
→Česká abeceda: I přehlásky |
přehlásky, těsnopis, úpravy |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Varianty == |
== Varianty == |
||
Abeceda „mezinárodní“ s následujícími 26 znaky, tj. základní znaky bez háčků, čárek, či jiných diakritických znamének, je shodná s [[anglická abeceda|anglickou abecedou]]: |
Abeceda „mezinárodní“ s následujícími 26 znaky, tj. základní znaky bez háčků, čárek, či jiných diakritických znamének a bez spřežek, je shodná s [[anglická abeceda|anglickou abecedou]]: |
||
[[A]] [[B]] [[C]] [[D]] [[E]] [[F]] [[G]] [[H]] [[I]] [[J]] [[K]] [[L]] [[M]] [[N]] [[O]] [[P]] [[Q]] [[R]] [[S]] [[T]] [[U]] [[V]] [[W]] [[X]] [[Y]] [[Z]] |
[[A]] [[B]] [[C]] [[D]] [[E]] [[F]] [[G]] [[H]] [[I]] [[J]] [[K]] [[L]] [[M]] [[N]] [[O]] [[P]] [[Q]] [[R]] [[S]] [[T]] [[U]] [[V]] [[W]] [[X]] [[Y]] [[Z]] |
||
Kromě diakritických znamének většina abeced (včetně např. polštiny) neuznává za samostatné písmeno ani [[Ch]] a spřežky obecně. Zvláštností je W, "dvojité V", anglicky "dvojité U", polsky "VU", původem zdvojení "V", chápané a také psané jedním tahem jako jedno písmeno - [[ligatura (typografie)|ligatura]]. |
Kromě diakritických znamének většina abeced (včetně např. polštiny) neuznává za samostatné písmeno ani [[Ch]] a spřežky obecně. Zvláštností je W, "dvojité V", anglicky "dvojité U", polsky "VU", původem zdvojení "V", chápané a také psané jedním tahem jako jedno písmeno - [[ligatura (typografie)|ligatura]]. |
||
Uspořádaností se liší abeceda od alfabetického [[písmo|písma]], tedy obdobné sadě bez určeného pořadí. V praxi se oba tyto pojmy nerozlišují. Jako písmo se také označuje jednotlivá sada grafického provedení písma (např. karolinské písmo), moderně označované spíše jako [[font]]. |
Uspořádaností se liší abeceda od alfabetického [[písmo|písma]], tedy obdobné sadě bez určeného pořadí. V praxi se oba tyto pojmy nerozlišují. Jako písmo se také označuje jednotlivá sada grafického provedení písma (např. karolinské písmo), moderně označované spíše jako [[font]]. |
||
== |
== Velikost písmen == |
||
Evropská písma, jako latinka a cyrilice, mají (díky osvícencům), jednu zvláštnost oproti všem ostatním písmům, a to dvě verze znaků, velká a malá písmena, [[majuskule]] a [[minuskule]]. Proto i jejich sady jsou dvojí a jednotlivá písmena tak mají tyto dvojí verze. |
|||
Celá česká abeceda se všemi velkými i malými písmeny má 42 [[Písmeno|písmen]], 43 [[Znak|znaků]] ([[ch]] jsou dva znaky), při započítání velkých i malých písmen celkem 86 znaků: |
|||
⚫ | |||
Pokud bychom počítali další standardizované sady české abecedy, jako je tzv. psací, Comenia script a pod., ještě by se počet písmen znásobil. |
|||
== Česká abeceda == |
== Česká abeceda == |
||
{{Podrobně|Česká abeceda}} |
{{Podrobně|Česká abeceda}} |
||
Česká abeceda se skládá ze 42 písmen včetně znaků s diakritikou a 1 spřežky: |
|||
:[[a]], [[á]], [[b]], [[c]], [[č]], [[d]], [[ď]], [[e]], [[é]], [[ě]], [[f]], [[g]], [[h]], [[ch]], [[i]], [[í]], [[j]], [[k]], [[l]], [[m]], [[n]], [[ň]], [[o]], [[ó]], [[p]], [[q]], [[r]], [[ř]], [[s]], [[š]], [[t]], [[ť]], [[u]], [[ú]], [[ů]], [[v]], [[w]], [[x]], [[y]], [[ý]], [[z]], [[ž]]. |
|||
⚫ | Písmeno F [s výjimkou slov doufat, zoufat, (nespisovné) fous a zvukomalebných slov (jako foukat, fičet, frčet, funět), včetně jejich dokonavých verzí a odvozenin (jako zoufnout si, uzoufat se, fouknout, profrčet)] a písmena G,{{Doplňte zdroj|2010-04-04}} Q, W, X se v současnosti neužívají v původně českých slovech, ale jen slovech cizích čili přejatých z jiných jazyků To se týká především jmen, jako např. fráze, profese, Quido, bowling, lexikon. Po zdomácnění se nahrazují zpravidla běžnějšími obdobami, zejména Q se mění na spřežku KV (kvalita) a W na V. |
||
⚫ | Kromě těchto písmen se v původem českých slovech nevyskytuje ani písmeno [[Ó]] (vyjma [[emfatické slovo|slov emfatických]], např. móře), které vymizelo z českých slov v důsledku [[Historický vývoj češtiny#.C4.8Ce.C5.A1tina 14. stolet.C3.AD|hláskových změn ve 14. století]], kdy hláska ó přešlo do hlásky ů. V moderní češtině je tak příznakem hovorovosti. |
||
A při rozlišení velikosti písmen má celá česká abeceda celkem 86 písmen: |
|||
⚫ | |||
;Tvarové varianty |
|||
Další standardizované sady české abecedy, jako je tzv. psací nebo Comenia script, patří do kategorie řezů, fontů a podobných variant písma, které lze tvořit neomezeně. |
|||
;F, G, Q, W, X |
|||
⚫ | Písmeno F [s výjimkou slov doufat, zoufat, (nespisovné) fous a zvukomalebných slov (jako foukat, fičet, frčet, funět, uf, fí), včetně jejich dokonavých verzí a odvozenin (jako zoufnout si, uzoufat se, fouknout, profrčet)] a písmena G,{{Doplňte zdroj|2010-04-04}} Q, W, X se v současnosti neužívají v původně českých slovech, ale jen slovech cizích čili přejatých z jiných jazyků To se týká především jmen, jako např. fráze, profese, Quido, bowling, lexikon. Po zdomácnění se nahrazují zpravidla běžnějšími obdobami, zejména Q se mění na spřežku KV (kvalita) a W na V. |
||
;Ó |
|||
⚫ | Kromě těchto písmen se v původem českých slovech nevyskytuje ani specificky české (i když nejen české) písmeno [[Ó]] (vyjma [[emfatické slovo|slov emfatických]], např. móře), které vymizelo z českých slov v důsledku [[Historický vývoj češtiny#.C4.8Ce.C5.A1tina 14. stolet.C3.AD|hláskových změn ve 14. století]], kdy hláska ó přešlo do hlásky ů. V moderní češtině je tak příznakem hovorovosti a je ozvláštňujícím prostředkem, netvoří se tím jiná slova. |
||
;Přehlásky |
|||
Kromě toho se ve jménech a názvech užívají i znaky jiných latinkových abeced, zejména [[přehláska|přehlásky]], např. [[německá abeceda|německé]] (Ä, Ö, Ü, v případě potřeby ale nahrazované spřežkami AE, OE a UE). |
Kromě toho se ve jménech a názvech užívají i znaky jiných latinkových abeced, zejména [[přehláska|přehlásky]], např. [[německá abeceda|německé]] (Ä, Ö, Ü, v případě potřeby ale nahrazované spřežkami AE, OE a UE). |
||
;Těsnopis |
|||
Zcela jiné české písmo je rovněž český [[těsnopis]], který má kromě oficiální soustavy Herout-Mikulík i několik zcela různých verzí jiných. |
|||
== Související články == |
== Související články == |
Verze z 22. 9. 2014, 10:40
Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky. Hláskové abecedy mají přibližně několik málo desítek znaků (písmen), slabičné více, až i několik set. Pro srovnání: čínských znaků (zvukově znamenají slabiky, ale liší se podle významu) je až asi 100 000.
Název je odvozen z prvních čtyř znaků abecedy (latinky). Název „alfabeta“ používaný často v cizích jazycích je podobně odvozen z názvů prvních dvou písmen abecedy řecké. Jinou abecedou je cyrilice, pojmenovaná podle s. Cyrila, také nazývaná azbuka podle názvů prvních dvou písmen v ruštině. Obdobně podle prvních písmen jsou vytvořeny názvy jiných typů abecedy: abugida a abdžad.
Varianty
Abeceda „mezinárodní“ s následujícími 26 znaky, tj. základní znaky bez háčků, čárek, či jiných diakritických znamének a bez spřežek, je shodná s anglickou abecedou:
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
Kromě diakritických znamének většina abeced (včetně např. polštiny) neuznává za samostatné písmeno ani Ch a spřežky obecně. Zvláštností je W, "dvojité V", anglicky "dvojité U", polsky "VU", původem zdvojení "V", chápané a také psané jedním tahem jako jedno písmeno - ligatura.
Uspořádaností se liší abeceda od alfabetického písma, tedy obdobné sadě bez určeného pořadí. V praxi se oba tyto pojmy nerozlišují. Jako písmo se také označuje jednotlivá sada grafického provedení písma (např. karolinské písmo), moderně označované spíše jako font.
Velikost písmen
Evropská písma, jako latinka a cyrilice, mají (díky osvícencům), jednu zvláštnost oproti všem ostatním písmům, a to dvě verze znaků, velká a malá písmena, majuskule a minuskule. Proto i jejich sady jsou dvojí a jednotlivá písmena tak mají tyto dvojí verze.
Česká abeceda
Česká abeceda se skládá ze 42 písmen včetně znaků s diakritikou a 1 spřežky:
- a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, q, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, w, x, y, ý, z, ž.
A při rozlišení velikosti písmen má celá česká abeceda celkem 86 písmen:
- A a Á á B b C c Č č D d Ď ď E e É é Ě ě F f G g H h Ch ch I i Í í J j K k L l M m N n Ň ň O o Ó ó P p Q q R r Ř ř S s Š š T t Ť ť U u Ú ú Ů ů V v W w X x Y y Ý ý Z z Ž ž
- Tvarové varianty
Další standardizované sady české abecedy, jako je tzv. psací nebo Comenia script, patří do kategorie řezů, fontů a podobných variant písma, které lze tvořit neomezeně.
- F, G, Q, W, X
Písmeno F [s výjimkou slov doufat, zoufat, (nespisovné) fous a zvukomalebných slov (jako foukat, fičet, frčet, funět, uf, fí), včetně jejich dokonavých verzí a odvozenin (jako zoufnout si, uzoufat se, fouknout, profrčet)] a písmena G,[zdroj?] Q, W, X se v současnosti neužívají v původně českých slovech, ale jen slovech cizích čili přejatých z jiných jazyků To se týká především jmen, jako např. fráze, profese, Quido, bowling, lexikon. Po zdomácnění se nahrazují zpravidla běžnějšími obdobami, zejména Q se mění na spřežku KV (kvalita) a W na V.
- Ó
Kromě těchto písmen se v původem českých slovech nevyskytuje ani specificky české (i když nejen české) písmeno Ó (vyjma slov emfatických, např. móře), které vymizelo z českých slov v důsledku hláskových změn ve 14. století, kdy hláska ó přešlo do hlásky ů. V moderní češtině je tak příznakem hovorovosti a je ozvláštňujícím prostředkem, netvoří se tím jiná slova.
- Přehlásky
Kromě toho se ve jménech a názvech užívají i znaky jiných latinkových abeced, zejména přehlásky, např. německé (Ä, Ö, Ü, v případě potřeby ale nahrazované spřežkami AE, OE a UE).
- Těsnopis
Zcela jiné české písmo je rovněž český těsnopis, který má kromě oficiální soustavy Herout-Mikulík i několik zcela různých verzí jiných.
Související články
Další abecedy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu abeceda na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo abeceda ve Wikislovníku
- (anglicky) česká abeceda s uvedením výslovnosti