C

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Z technických důvodů je heslo „C#“ přesměrováno sem. Pro programovací jazyk C# přejděte na článek C Sharp.

C je třetí písmeno latinské i české abecedy. Vzniklo z písmene gama řecké abecedy.

Cc Cc Cc Cc
hláskování alternativní reprezentace vizuální reprezentace
české mezinárodní Morse Braille semafor námořní vlajka prsty
Cyril Charlie
[ˈtʃɑɹliː] IPA
[čárlí]
−·−·
cí-lov-ní-ci
●●
○○
○○
C v semaforové abecedě C v námořní vlajkové abecedě C ve znakové řeči

Významy[editovat | editovat zdroj]

C[editovat | editovat zdroj]

C
Unicode
U+0043
LATIN CAPITAL LETTER C
Velké písmeno latinky C
Bin/Název Dec Hex
ASCII 0100 0011 67 43
EBCDIC 1100 0011 195 C3
Entita A C

Biochemie

Elektrotechnika

Formát papíru

  • normalizovaná pomocná řada

Fyzika

Hromadná doprava

Chemie

Informatika

Jednotky

Mezinárodní poznávací značka

Nutriologie

Potravinářství

  • vejce – druhá nejmenší velikost slepičích vajec

Šestnáctková soustava (a další číselné soustavy o základu větším než 12)

  • číslice 12

Anglosaské vzdělávání

  • průměrná známka (odpovídající českému stupni dobře)

Železnice

  • označení vozů třetí třídy

c[editovat | editovat zdroj]

c
Unicode
U+0063
LATIN SMALL LETTER C
Malé písmeno latinky c
Bin/Název Dec Hex
ASCII 0110 0011 99 63
EBCDIC 1000 0011 131 83
Entita c c

Fyzika

Geometrie

Hudba

Jednotky

Železnice

  • označení lehátkových vozů
  • označení vozů s oddíly s místy k sezení, která jdou upravit na místa k ležení – lehátkový vůz

[editovat | editovat zdroj]

Unicode
U+216D
ROMAN NUMERAL ONE HUNDRED
Římská číslice sto
Bin/Název Dec Hex
ASCII
EBCDIC
Entita Ⅽ Ⅽ

Římské číslice

  • symbol pro 100 (z latinského centum); též psáno jako obyčejné C

[editovat | editovat zdroj]

Unicode
U+2102
DOUBLE-STRUCK CAPITAL C
Zdvojené velké písmeno C
Bin/Název Dec Hex
ASCII
EBCDIC
Entita ℂ ℂ

Matematika

[editovat | editovat zdroj]

Unicode
U+20A1
COLON SIGN
Znak pro colón
Bin/Název Dec Hex
ASCII
EBCDIC
Entita ₡ ₡

Měnová jednotka

  • značka pro měnovou jednotku colón

[editovat | editovat zdroj]

Unicode
U+2103
DEGREE CELSIUS
Stupeň Celsia
Bin/Název Dec Hex
ASCII
EBCDIC
Entita ℃ ℃

Jednotky

¢[editovat | editovat zdroj]

¢
Unicode
U+00A2
CENT SIGN
Znak centu
Bin/Název Dec Hex
ASCII 1010 0010 162 A2
EBCDIC
Entita ¢ ¢ ¢

Měnová jednotka

  • značka pro měnovou jednotku cent

©[editovat | editovat zdroj]

©
Unicode
U+00A9
COPYRIGHT SIGN
Znak copyrightu
Bin/Název Dec Hex
ASCII 1010 1001 169 A9
EBCDIC
Entita © © ©

Typografie

Historie[editovat | editovat zdroj]

Písmeno C v latině označovalo neznělou souhlásku [k]. Vyvinulo se spolu s písmenem G (označujícím znělý protějšek [g]) z etruského znaku zvaného gimmel, který pocházel z řeckého písmene gamma. Etruština na rozdíl od latiny nerozlišovala znělou a neznělou výslovnost této hlásky, proto pro ni měla pouze jeden znak.

V nejstarších latinských textech se pro zápis [k] i [g] používala písmena C, K a Q: Q před zaokrouhlenými samohláskami, K před A a C v jiných pozicích. Ve 3. století před n. l. bylo vytvořeno písmeno G a pro zápis neznělého [k] zcela převládlo používání C nad K a Q. C se tedy stalo ekvivalentem řeckého písmena kappa a G ekvivalentem písmena gamma. Podle tohoto pravidla pak byla řecká slova přepisována do latinky.

V pozdějším období se ve vulgární latině původní [k] před předními samohláskami změnilo na [t͡s], resp. [t͡ʃ], což ovlivnilo výslovnost praného C v různých jazycích píšících latinkou.

Výskyty v současných jazycích[editovat | editovat zdroj]

Výslovnost psaného <c> v evropských jazycích

Písmeno C je součástí abeced různých jazyků zapisovaných latinkou, má však různé využití a různou zvukovou platnost, danou různým historickým vývojem. C je často součástí různých spřežek, jako například CH.

Ve všech slovanských jazycích psaných latinkou (čeština, slovenština, polština, lužická srbština, slovinština, chorvatština) se písmeno C vyslovuje jako neznělá alveolární afrikáta [t͡s]. K zápisu [k] slouží písmeno K.

Stejná situace je i v maďarštině, litevštině, lotyštině a albánštině.

V románských jazycích je základní výslovnost neznělá velární ploziva [k]. Před předními samohláskami (I, E) se však výslovnost mění. Ve francouzštině a portugalštině se vyslovuje jako neznělá alveolární frikativa [s]. V italštině a rumunštině se měkčí na neznělou postalveolární afrikátu [t͡ʃ] (jako české č). Ve španělštině se vyslovuje jako neznělá dentální frikativa [θ] (jako neznělé anglické th), v některých oblastech se však vyslovuje [s].

Písmeno K se v těchto jazycích využívá jen zřídka, především v cizích slovech. Hláska [t͡s] se v italštině zapisuje jako Z a v rumunštině Ț. V ostatních románských jazycích se spojení /ts/ nepovažuje za samostatnou hlásku, tedy pro něj nemají zvláštní znak.

V angličtině se C čte podle stejných pravidel jako ve francouzštině, tedy jako [k] nebo [s]. Angličtina kromě toho používá i písmeno K. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.

V němčině se [k] zapisuje zpravidla písmenem K a [t͡s] jako Z. Písmeno C se používá v cizích slovech a čte se buď [k], nebo [t͡s] (před předními samohláskami).

V ostatních germánských jazycích se rovněž používá písmeno K. Písmeno C je (s výjimkou spřežek) pouze v cizích slovech, kde se před předními samohláskami vyslovuje [s]. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.

V angličtině, němčině a švédštině se namísto zdvojeného KK píše CK.

V turečtině se C čte jako znělá postalveolární afrikáta [d͡ʒ] (jako české dž).

Tvary s diakritikou[editovat | editovat zdroj]

řazeno podle pořadí v Unicode

Çç (cedilla)
albánština, francouzština, katalánština, portugalština, turečtina
Ćć (čárka nad vpravo)
chorvatština, polština, srbština
Ĉĉ (vokáň)
esperanto
Ċċ (tečka nad)
maltština, staroangličtina
Čč (háček)
čeština, estonština, chorvatština, litevština, lotyština, slezština, slovenština, slovinština
Ḉḉ (cedilla a čárka nad vpravo)
???

Znaky jiných abeced[editovat | editovat zdroj]

Сс (cyrilice – výslovnost [s]; pochází z řeckého písmena sigma)
ruština, srbština, bulharština aj.