J

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o písmenu. O programovacím jazyce J pojednává článek J (programovací jazyk).
J
ZnakJ
Název v Unicodu
Kódovánídechex
Unicode74U+004A
UTF-8744a
Číselná entitaJJ
Znakj
Název v Unicodu
Kódovánídechex
Unicode106U+006A
UTF-81066a
Číselná entitajj
Hláskování českéJosef
Hláskování mezinárodníJuliet
Braille
Morseova abeceda⋅––– (jasmín bílý)
Vizuální reprezentace
J v námořní vlajkové abeceděJ v semaforové abeceděJ ve znakové řeči

J je desáté písmeno latinské abecedy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Písmeno J nebylo původně součástí latinské abecedy. Vzniklo v pozdější době jako zdobná varianta písmena I, které původně v latině označovalo samohlásku [i] i souhlásku [j]. Oba zvuky se považovaly za různé varianty téže hlásky (tzv. poziční alofony). J se začalo psát v římských číslicích místo I, pokud následovalo jiné I, například XXIIJ namísto XXIII (23). Teprve ve středověku se začalo používat k rozlišení [j] od [i]. Toto rozlišení poprvé použil v italštině Gian Giorgio Trissino ve svém díle Ɛpistola del Trissino de le lettere nuωvamente aggiunte ne la lingua italiana[1] z roku 1524. Postupně začalo používat i v jiných jazycích. Přitom italština samotná od 19. století písmeno J téměř nevyužívá.

V češtině se J od středověku používalo k označení dlouhého [iː], zatímco k zápisu [j] se používalo písmeno G, případně Y (např. gegj = její). Teprve od tzv. analogické opravy pravopisu, kterou navrhl Josef Dobrovský na počátku 19. století, se používají písmena G, Í a J současným způsobem.

Využití v současných jazycích[editovat | editovat zdroj]

Výslovnost psaného <j> v evropských jazycích

Ve většině jazyků, které používají latinku, písmeno J označuje palatální aproximantu [j]. Takto se čte ve všech slovanských jazycích píšících latinkou (čeština, slovenština, polština, lužická srbština, slovinština, chorvatština). Písmeno J se pro zápis stejné hlásky rovněž používá i v srbské a makedonské cyrilici (jiné slovanské jazyky používají písmeno Й).

V ugrofinských jazycích (maďarština, finština, estonština), baltských jazycích (litevština, lotyština) a ve většině germánských jazyků kromě angličtiny písmeno J rovněž označuje [j].

V angličtině se J čte obvykle jako znělá postalveolární afrikáta [d͡ʒ] (jako české dž).

V románských jazycích je různá situace. Italština písmeno J téměř nepoužívá. Vyskytuje se pouze v cizích slovech. Písmeno I slouží k zápisu samohlásky [i] i souhlásky [j]. Ve španělštině J označuje neznělou velární frikativu [x] (jako české ch). V dalších románských jazycích (francouzština, katalánština, portugalština, rumunština, moldavština) se čte jako znělá postalveolární frikativa [ʒ] (jako české ž). Tímto způsobem se vyslovuje také v turečtině.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]