Sie Fu-č’

Sie Fu-č’
Sie Fu-č’
Narození	26. září 1909; Chung-an
Úmrtí	26. března 1972 (ve věku 62 let); Peking
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Choť	Liu Xiangping
Funkce	Secretary of the Yunnan Committee of the Chinese Communist Party (1952–1959); ministr veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky (1959–1972); starosta Pekingu (1967–1972); tajemník pekingského městského výboru KS Číny (1971–1972)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sie Fu-č’ (čínsky pchin-jinem Xiè Fùzhì, znaky zjednodušené 谢富治, tradiční 謝富治; 29. září 1909 – 26. března 1972) byl čínský komunistický politik. Roku 1931 vstoupil do Komunistické strany Číny, účastnil se bojů občanské války a čínsko-japonské války. Po vzniku Čínské lidové republiky byl stranickým tajemníkem ve východním S’-čchuanu (1949–1952) a v Jün-nanu (1952–1959). Roku 1959 přešel do Pekingu na místo ministra veřejné bezpečnosti (1959–1970) a místopředsedy vlády (1965–1972). Za kulturní revoluce patřil k jejím nejrozhodnějším stoupencům, což umožnilo jeho politický vzestup, stal se tajemníkem sekretariátu ÚV (od 1966), kandidátem (1966–1969) a členem politbyra (1969–1972), předsedou pekingského revolučního výboru (1967–1972) a prvním tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny (1971–1972), členem užších skupin v rámci ústřední vojenské komise, které řídily ozbrojené síly (1967–1972).

Roku 1980 byl za své zločiny spáchané během kulturní revoluce posmrtně vyloučen ze strany.

Život

Sie Fu-č’ se narodil roku 1909 v okrese Chung-an na východě provincie Chu-pej. Roku 1930 se přidal k čínské Rudé armádě a následujícího roku vstoupil do Komunistické strany Číny vstoupil v roce 1931. Působil sovětské oblasti E-jü-wan, v řadách komunistické 4. armády, resp. později 4. frontu. Se 4. frontem se účastnil Dlouhého pochodu.^[1]

Koncem 30. let sloužil ve 129. divizi 8. pochodové armády. Před rokem 1949 sloužil jako politický komisař ve 4. koloně 2. polní armády. Jeho jednotka se zúčastnila kampaně Chuaj-chaj v občanské válce s Kuomintangem, po níž byla začleněna do nově vytvořené 14. armády 2. polní armády jako 41. divize. Později povýšil na politického komisaře 4. armády a pak 3. armády v 2. polní armádě. Se svými jednotkami se účastnil bojů v Che-nanu, přechodu řeky Jang-c’ a dobytí S’-čchuanu.

Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 byl jmenován tajemníkem regionálního výboru KS Číny pro východní S’-čchuan a komisařem východos’čchuanské vojenské oblasti. Roku 1952 byl přeložen do Jün-nanu na místo tajemníka (resp. od roku 1956 prvního tajemníka) provinčního výboru KS Číny (do 1959) a velitele a komisaře jünnanského vojenského okruhu (1955–1959). Při zavedení vojenských hodností roku 1955 obdržel hodnost generálplukovníka. Na VIII. sjezdu KS Číny v roce 1956 byl zvolen členem ústředního výboru KS Číny.

Roku 1959 byl přeložen do Pekingu, kde od Luo Žuej-čchinga převzal úřad ministra veřejné bezpečnosti.^[1] Začátkem roku 1965 byl navíc jmenován místopředsedou státní rady (vlády).^[1]

Od počátku kulturní revoluce ji aktivně a rozhodně podporoval,^[2] policii a obecně bezpečnostní aparát země vyzýval k podpoře revoluce, včetně podpory Rudých gard v jejich násilnostech proti skutečným i domnělým odpůrcům revoluce, instruoval pracovníky bezpečnosti, že při vyšetřování obvinění z kontrarevolučních činů nemají brát ohled na pravidla a zákonné postupy, ale mají volit „nejvhodnější metody“ šetření kauz bez nějaké benevolence, což vedlo k rozšíření týrání a mučení.^[1] Hrál výraznou roli v kampaních proti Teng Siao-pchingovi, Liou Šao-čchimu a Tchao Čuovi a jejich odsouzení jako kontrarevolučních činitelů.^[2] Jeho rozhodná podpora kulturní revoluce vedla k tomu, že byl v srpnu 1966 zvolen kandidátem politbyra a tajemníkem sekretariátu^[2] a členem reorganizovaného pekingského městského výboru strany. Byl také členem vlivné skupiny pro kulturní revoluci.

V dubnu 1967 přešla v Pekingu veškerá moc na pekingský revoluční výbor, jehož předsedou byl zvolen Sie Fu-č’. Dostal přednost před (nedávno vybraným, v květnu 1966) tajemníkem pekingského výboru KS Číny Li Süe-fengem, který byl považován za příliš nepřátelského vůči Rudým gardám. Sie se stal také prvním politickým komisařem pekingského vojenského okruhu. Současně zahájil revoluční kampaň v řadách bezpečnostních a zpravodajských pracovníků ministerstva veřejné bezpečnosti s tím, že ministerstvo pod vedením Luo Žuej-čchinga sledovalo kontrarevoluční linii. Roku 1969 na IX. sjezdu KS Číny byl zvolen členem politbyra. Když byl v roce 1971 obnoven pekingský výbor strany, byl jmenován jeho prvním tajemníkem.

Od roku 1967 se podílel i na vedení ozbrojených sil, když se stal členem stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny (od března 1967), pracovní skupiny ústřední vojenské komise (od března 1968) a pracovní konference ústřední vojenské komise (od října 1971).

Zemřel v Pekingu 26. března 1972.

Koncem 70. let byl spolu s Kchang Šengem označen za stejně odpovědného za zločiny kulturní revoluce a viníka „protistranické činnosti“. V roce 1980 byl proto posmrtně vyloučen ze strany.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Xie Fuzhi na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e GUO, Jian; SONG, Yongyi; ZHOU, Yuan. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5461-1, ISBN 0-8108-5461-9. S. 328–329. (anglicky) [Dále jen Guo (2006)].
↑ ^a ^b ^c GUO, Xuezhi. Chinas Security State : Philosophy, Evolution, and Politics. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 978-1-107-02323-9. S. 79–80. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sie Fu-č’ na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky

Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky

[guo06_328_329-1] GUO, Jian; SONG, Yongyi; ZHOU, Yuan. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5461-1, ISBN 0-8108-5461-9. S. 328–329. (anglicky) [Dále jen Guo (2006)].

[guo_79_80-2] GUO, Xuezhi. Chinas Security State : Philosophy, Evolution, and Politics. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 978-1-107-02323-9. S. 79–80. (anglicky)

[1]

[2]

Představitelé Pekingu po roce 1949

tajemníci městského výboru KS Číny	Pcheng Čen (1948–1966) • Li Süe-feng (1966–1967) • Sie Fu-č’ (1971–1972) • Wu Te (1972–1978) • Lin Chu-ťia (1978–1981) • Tuan Ťün-i (1981–1984) • Li Si-ming (1984–1992) • Čchen Si-tchung (1992–1995) • Wej Ťien-sing (1995–1997) • Ťia Čching-lin (1997–2002) • Liou Čchi (2002–2012) • Kuo Ťin-lung (2012–2017) • Cchaj Čchi (2017–2022) • Jin Li (od 2022)

předsedové městského lidového shromáždění	Ťia Tching-san (1979–1983) • Čao Pcheng-fej (1983–1993) • Čang Ťien-min (1993–2001) • Jü Ťün-po (2001–2007) • Tu Te-jin (2007–2017) • Li Wej (od 2017)

starostové	Jie Ťien-jing (1948–1949) • Nie Žung-čen (1949–1951) • Pcheng Čen (1951–1966) • Wu Te (1966–1967) • Sie Fu-č’ (1967–1972) • Wu Te (1972–1978) • Lin Chu-ťia (1978–1981) • Ťiao Žuo-jü (1981–1983) • Čchen Si-tchung (1983–1993) • Li Čchi-jen (1993–1996) • Ťia Čching-lin (1996–1999) • Liou Čchi (1999–2003) • Meng Süe-nung (2003) • Wang Čchi-šan (2003–2007) • Kuo Ťin-lung (2007–2012) • Wang An-šun (2012–2016) • Cchaj Čchi (2016–2017) • Čchen Ťi-ning (2017–2022) • Jin Jung (od 2022)

předsedové městského výboru ČLPPS	Liou Žen (1955–1967) • Ting Kuo-jü (1977–1979) • Čao Pcheng-fej (1979–1983) • Liou Tao-šeng (1983–1985) • Fan Ťin (1985–1986) • Paj Ťie-fu (1986–1993) • Wang Ta-ming (1993–1998) • Čchen Kuang-wen (1998–2003) • Čcheng Š’-e (2003–2006) • Jang An-ťiang (2006–2011) • Wang An-šun (2011–2013) • Ťi Lin (2013–2022) • Wej Siao-tung (od 2022)

Představitelé Jün-nanu po roce 1950

tajemníci provinčního výboru KS Číny	Sung Žen-čchiung (1950–1952) • Sie Fu-č’ (1952–1959) • Jen Chung-jen (1959–1967) • Čou Sing (1971–1975) • Ťia Čchi-jün (1975–1977) • An Pching-šeng (1977–1985) • Pchu Čchao-ču (1985–1995) • Kao Jen (1995–1997) • Ling-chu An (1997–2001) • Paj En-pchej (2001–2011) • Čchin Kuang-žung (2011–2014) • Li Ťi-cheng (2014–2016) • Čchen Chao (2016–2020) • Žuan Čcheng-fa (2020–2021) • Wang Ning (2021– )

předsedové provinčního lidového shromáždění	An Pching-šeng (1980–1983) • Liou Ming-chuej (1983–1985) • Li Kuej-jing (1985–1993) • Jin Ťün (1993–2003) • Paj En-pchej (2003–2012) • Čchin Kuang-žung (2012–2015) • Li Ťi-cheng (2015–2017) • Čchen Chao (2017–2021) • Žuan Čcheng-fa (2021) • Wang Ning (2022– )

guvernéři	Čchen Keng (1950–1955) • Kuo Jing-čchiou (1955–1958) • Jü I-čchuan (1958–1965) • Čou Sing (1965–1966) • Tchan Fu-žen (1968–1970) • Čou Sing (1970–1975) • Ťia Čchi-jün (1975–1977) • An Pching-šeng (1977–1979) • Liou Ming-chuej (1979–1983) • Pchu Čchao-ču (1983–1985) • Che Č’-čchiang (1985–1998) • Li Ťia-tching (1998–2001) • Sü Žung-kchaj (2001–2007) • Čchin Kuang-žung (2007–2011) • Li Ťi-cheng (2011–2014) • Čchen Chao (2014–2016) • Žuan Čcheng-fa (2016–2020) • Wang Jü-po (2020– )

předsedové provinčního výboru ČLPPS	Sie Fu-č’ (1955–1959) • Liou Ming-chuej (1959–1963) • Jen Chung-jen (1963–1967) • An Pching-šeng (1977–1979) • Li Čchi-ming (1979–1983) • Ču Ťia-pi (1983–1985) • Liang Ťia (1985–1988) • Liou Šu-šeng (1988–1998) • Ling-chu An (1998–2001) • Jang Čchung-chuej (2001–2007) • Wang Süe-žen (2012–2018) • Luo Čeng-fu (2018–2023) • Li Ťiang (2023– )