Severní Afrika
Severní Afrika, která je od zbytku afrického kontinentu oddělena pouští Saharou, představuje nejsevernější část tohoto kontinentu. Z geopolitického hlediska, podle definice OSN zahrnuje tento region následujících sedm zemí:
Sporné území Západní Sahara, ležící v západní části severní Afriky, je okupováno Marokem.
Někdy se do tohoto regionu řadí také: Azory, Kanárské ostrovy, Etiopie, Eritrea, Madeira, Mali, Mauritánie, Niger a Čad.
Severozápadní část Afriky, tj. území států Maroka, Západní Sahary, Alžíru, Tuniska, Libye a Mauritánie (tedy kromě údolí Nilu), je nazývána Maghreb nebo Tamazgha. Ve francouzštině se takto označují tři bývalé francouzské kolonie. V arabských jazycích se takto označuje pouze oblast Maroka.
V severní části Maroka také leží oblasti pod svrchovaností Španělska – španělské severoafrické državy (exklávy). Jsou jimi Ceuta a Melilla.
Některé státy na severu Afriky, zejména Egypt a Libye, se často počítají do území označovaného jako Blízký východ, protože mají v určitých aspektech blíže k západní Asii než k oblasti Maghreb. Část Sinajského poloostrova patřícího Egyptu spadá také pod Asii, což z Egypta tvoří transkontinentální zemi.
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]
Jen úzký pruh pobřeží Středozemního moře a povodí dolního Nilu má příjemné subtropické podnebí. Tam je také osídlení nejhustší. V severní Africe jinak převažují rozsáhlé pouště. Od ostatních částí Afriky se tato oblast výrazně odlišuje nejen krajinou, ale i lidmi.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
Lidé v severní Africe mohou být rozděleni do následujících skupin: obyvatelé (většinou Berbeři) oblasti Maghreb, obyvatelé saharské oblasti (např. Tuaregové a další skupiny), obyvatelé nilského údolí (např. černošští obyvatelé údolí – tzv. Nilotikové) a další menší skupiny původního černošského a berberského obyvatelstva.
Maghrebští Berbeři mají světlejší pokožku než ti ze západu. Jsou považováni za původní obyvatelstvo této oblasti a za potomky černých Berberů smíšených s kavkazskými a asijskými národy, které migrovaly přes kontinent.[zdroj?]
V oblasti severní Afriky bylo a zůstává velké množství náboženství a religiózních kultů. Nejstarší z nich je starověké egyptské náboženství, velmi dlouhou tradici měl berberský polyteismus, od samého počátku je přítomno křesťanství[1] – zejména v monofyzitské, respektive miafyzitské formě –,[2] které severní Africe vládlo až do příchodu islámu.[3] Ten nedlouho po svém vzniku ovládl celou severní Afriku. Křesťanství zůstalo jako menšinové náboženství zejména v Egyptě.[4] V současnosti vládne severní Africe v náboženské oblasti islám (většinově sunnitský, ale silné zastoupení má v jižní části severní Afriky také bezkonfesijní islám), ovšem zejména v jižních regionech Súdánu podle afrikanisty Ondřeje Havelky stále existuje nemálo tradičních afrických náboženství.[5] Tamější islám bývá vzhledem k inklinaci k synkretismům nazýván Black Islam. Známí jsou například súdánští dervíšové nebo muslimští předáci, kteří jsou zároveň kněžími tradičního náboženství.[6]
Kultura
[editovat | editovat zdroj]
Po období středověku bylo území pod kontrolou Osmanské říše až na Maroko. Po 19. století bylo kolonizováno Francií, Velkou Británií, Španělskem a Itálií. Během 50. až 70. let získaly všechny severoafrické státy nezávislost, až na malé španělské severoafrické državy na severu Maroka a Západní Saharu, které přešla pod marockou vládu.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]V severní Africe se většinou chová a pěstuje to samé. Nejčastější je pšenice, pomeranče, olivy, čirok a neméně častými jsou datle, fazole, citrusy, rajčata, kedlubny a proso. Nejvíce chovanými zvířaty jsou kozy, ovce a velbloudi, a protože jde převážně o pobřežní státy, hojný je i rybolov.
V Egyptě, Maroku a Západní Sahaře se nachází 3/4 světových zásob fosfátů. Jsou zde i ložiska železné rudy, stříbra, olova a mědi. Na severu se též hojně nachází ložiska ropy.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SENIOR, Donald P. Encyclopedia of Early Christianity. 1. vyd. London: Garland Publishing, 1998. S. 720.
- ↑ HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309.
- ↑ HAVELKA, Ondřej. Symbolika kříže v oblasti toku řeky Nil [online]. Dingir [cit. 2022-09-25]. Dostupné online.
- ↑ GABRA, Gawdat. Coptic Civilization: Two Thousand Years of Christianity in Egypt. 1. vyd. New York, Cairo: American University in Cairo Press, 2014. 338 s.
- ↑ HAVELKA, Ondřej. Pod ostrou palbou Súdánců. In: Východní Afrikou. 1. vyd. Praha: Akbar, 2016. 400 s. ISBN 978-80-906325-0-9. S. 291–308.
- ↑ HAVELKA, Ondřej. Náboženský šok: religiózní otřesy v odlišných náboženstvích a kulturách, mezináboženský dialog a praktická religionistika poutnickou perspektivou. 1. vyd. Praha: Akbar, 2021. 306 s. ISBN 978-80-906325-5-4. S. 184.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Severní Afrika na Wikimedia Commons 
Průvodce Severní Afrika ve Wikicestách- North of Africa
