Přeskočit na obsah

Ruská menšina v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ruská menšina v českých zemích
Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice v pravoslavné části Olšanských hřbitovů
Populace
dnes asi 33 000 osob Rusové (Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz, RuskoRusko Rusko) (původ)
Jazyk(y)
ruština (čeština)
Náboženství
pravoslaví

Ruská menšina v Česku představuje jednu z početně méně významných národnostních menšin na území České republiky. Podle údajů z 1. března 2001 se v Česku se v Česku k ruské národnosti oficiálně hlásilo 12 369 osob, což ji v té době činilo početně menší než menšiny slovenské (1,89 %), polské (0,51 %), německé (0,38 %), ukrajinské (0,22 %) nebo vietnamské (0,17 %).[1][2] Podle údajů z 31. května 2011 žilo v ČR 30 282 cizinců se státním občanstvím Ruské federace, mající zde trvalý či jiný typ pobytu[3] a dle údajů z konce roku 2013 se v Česku k ruské národnosti oficiálně hlásilo asi 33 tisíc osob, což ji činilo čtvrtou nejpočetnější skupinou.[4][5] Zástupci ruské menšiny počet sami odhadují na 16–20 000 osob.

Geografické usídlení etnika v ČR je celoplošné, s větší mírou koncentrace v Praze, Karlových Varech, Brně a dalších větších městech.[6]

Rusové jsou zastoupeni ve vládní radě pro národnostní menšiny; jejich zastoupení je však minimální, pouze jeden delegát.[7]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Chrám sv. kněžny Olgy ve Františkových Lázních z roku 1889 je nejstarší původně pravoslavný chrám na českém území.
Pamětní deska československého armádního generála Sergeje Vojcechovského.

Ačkoli již v době Habsburské monarchie existovaly určité sympatie a vazby českých vlastenců směrem k „velké Rusi“, naprostá většina občanů Ruského impéria v době před první světovou válkou přijížděla do českých zemí především jako hosté z řad aristokracie či bohatého měšťanstva. Kromě Prahy byli častými hosty zejména v západočeských lázeňských městech, kde byly právě pro ruské hosty vystavěny pravoslavné chrámy. Jako první z nich (z roku 1889) chrám sv. kněžny Olgy ve Františkových Lázních, v Karlových Varech chrám svatých apoštolů Petra a Pavla a v Mariánských Lázních chrám sv. Vladimíra. Autorem všech tří kostelů byl františkolázeňský architekt Gustav Wiedermann.

Po první světové válce

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Ruská emigrace v Československu a Bílá emigrace.

V roce 1918 a dalších letech přicházelo na území tehdejšího Československa velké množství ruských občanů prchajících před občanskou válkou a bolševickým pronásledováním. Politika první republiky byla k menšinám a zejména k ruské emigraci vstřícná. V rámci tzv. „ruské pomocné akce“, která probíhala v letech 1921-1926 přislíbilo tehdy Československo dětem, ženám, invalidům, pracovníkům z oblasti technických a kulturních oboru, zemědělcům a studentům pomoc. Bylo stanovena pětiletá lhůta jako doba potřebná k dostudování na zdejších odborných školách. Nadto v roce 1923 v Praze vznikla Ruská národní univerzita, která fungovala až do roku 1949.

Sergej Vojcechovskij v československé generálské uniformě, rok 1938

Ruské obyvatelstvo se tehdy koncentrovalo převážně ve městech, kde se tyto školy nalézaly (např. Praha, Brno, Plzeň, Poděbrady, Příbram či Bratislava). Akce měla připravit inteligenci pro Rusko, kam by se mohli již vzdělaní vrátit, až se poměry v zemi ustálí. Velká hospodářská krize ve 30. letech a poměry v Sovětském svazu však návratu většiny z nich zabránily. Část obyvatel přesídlila do dalších zemí, část se snažila získat československé občanství. Druhá vlna migrace přišla o několik let později a tvořily ji většinou manželky českých studentů.[6][8]

V procesu vzdělávání se také velmi angažovala pravoslavná církev okolo arcibiskupa Sergije Koroljova, jehož působnost zahrnovala také správu komunit věřících v Brně a Bratislavě. Jeho zásluhou se podařilo sehnat značné množství prostředků pro účel výstavby pravoslavného chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze v letech 1924–1925.

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války sovětské orgány (Směrš) odvlekly většinu ruských obyvatel zpět do staré vlasti. V roce 1946 Ruská svobodná univerzita ukončila svou činnost a v roce 1949 byla zrušena úplně.[9]

Po sovětské invazi v srpnu 1968 byla v Milovicích umístěna Střední skupina vojsk. Emigranti, kteří v tehdejším Československu zůstali, byli následně vyňati z upřednostňování všeho ruského a vztah k těmto obyvatelům se po vojenské invazi v roce 1968 ještě zhoršil.[8]

Český spisovatel ruského původu Sergej Machonin jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. Po roce 1989 se český publicista Vladimír Bystrov, syn ruského emigranta, začal věnovat problematice československých občanů ruského původu zavlečených po druhé světové válce do sovětských gulagů.

Po roce 1989

[editovat | editovat zdroj]
Protiruský nápis na demonstraci v Praze 17. listopadu 2018
Protest Rusů žijících v Česku proti válce na Ukrajině 26. března 2022

Poslední vlna, početně zatím nejsilnější, se zde v ČR objevila po rozpadu SSSR. První roky po revoluci v Česku byly podle Rusů těžké, protiruské nálady podle nich ovlivňovaly celou společnost. Na počátku 21. století byli podle názorů ruské menšiny Češi k Rusům mnohem tolerantnější. Zlepšující se vztah Čechů k Rusům potvrzovali i majitelé ruských obchodů (např. klientela byla ze třiceti procent česká a její podíl prý stále rostl).[6][8] Protiruské nálady v Česku jsou znovu na vzestupu od roku 2014.

Český hokejový útočník ruského původu Dmitrij Jaškin hraje v zámořské NHL a v roce 2018 reprezentoval Česko na MS v hokeji, kde přispěl brankou k českému vítězství v zápase s Ruskem.

Pouze 4 % ruských občanů žijících v Česku, kteří během prezidentských voleb v Rusku v březnu 2024 přišli volit na ruskou ambasádu v Praze, uvedlo v anonymním dotazníku před ambasádou,[10] že budou volit Vladimira Putina.[11]

Typologie

[editovat | editovat zdroj]

Převážná většina ruských podnikatelů, především v Karlových Varech, jsou cizinci, kteří nemají české občanství, pouze na území ČR podnikají. Samotná menšina značně roztříštěná, jednotlivé skupiny si vzájemně nedůvěřují, odlišují se životními postoji, zkušenostmi a politickou orientací. Je to způsobeno pravděpodobně tím, že ruské obyvatelstvo přicházelo na naše území v několika vlnách ze zcela odlišných důvodů a pocházelo či pochází z různých společenských vrstev.[8]

Ruská menšina v Karlových Varech

[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci ruské menšiny, kteří působí v Karlových Varech většinou nejsou občané ČR, pouze zde podnikají a působí jakožto vlastníci nemovitostí, hotelů apod. Vlastní zde několik desítek hotelů, neinvestují však pouze do svého majetku, ale i do veřejných projektů. Podle oficiálních údajů žilo v Karlových Varech na začátku roku 2004 491 občanů Ruské federace s trvalým pobytem a 450 jich mělo povolený pobyt na základě víza nad 90 dnů. (31. leden 2004). Většinou se jedná o movitější migranty, mnozí z nich zde žijí se svými rodinami. Málo příslušníků této menšiny ovládá český jazyk. [8]

Demografie

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu cizinců s občanstvím Ruské federace od roku 2003. Tabulka zobrazuje celkové údaje za Českou republiku a za dvě města (Praha a Karlovy Vary, resp. okres Karlovy Vary) s procentuálně nejvyšším zastoupením této menšiny.[12][13][14][15][16][3][17][18][19]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Celá ČR 12 605 14 747 16 627 18 954 23 278 27 178 30 395 31 941 32 376 32 961
Karlovy Vary 929 1 198 1 199 1 393 1 753 2 173 2 433 2 571 2 430 1 981
Praha 6 428 7 495 8 588 9 782 13 055 15 468 17 509 18 703 19 587 20 160
Dmitrij Jaškin
Politolog a publicista Sergej Medveděv

Češi ruského původu a Rusové žijící v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ČSÚ: Obyvatelstvo podle národnosti
  2. ↑ ČSÚ: Obyvatelstvo podle národnosti v procentech[nedostupný zdroj]
  3. ↑ a b ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k Archivováno 22. 4. 2021 na Wayback Machine. 31. 5. 2011
  4. ↑ Шура А. Русские возвращаются ИноСМИ.ру оригинал статьи Šůra А. «Rusové se vracejí», полный доступ платный «Respekt» 17.01.2010.
  5. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2022-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-24. 
  6. ↑ a b c vlada.cz: Ruská národnostní menšina
  7. ↑ The Charter of the Council of the Government for National MinoritiesŠablona:Ref-en
  8. ↑ a b c d e krajane.czu.cz: Ruská národnostní menšina v Čechách
  9. ↑ Захаров В. П. Как Прага не стала русским Оксфордом
  10. ↑ Ne Putinovi. Rusové v Česku mají ve volbách jiného favorita. Seznam Zprávy [online]. 15. března 2024. Dostupné online. 
  11. ↑ Exit polls results [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2024. 
  12. ↑ Rusové v Karlových Varech očima místních obyvatel, úddaje za období let 2003-2007. lidemesta.cz [online]. [cit. 2011-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  13. ↑ ČSÚ: Cizinci v ČR podle kraje, okresu a státního občanství - k 31. 12. 2007 Archivováno 18. 11. 2012 na Wayback Machine.
  14. ↑ ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 31. 12. 2008 Archivováno 8. 4. 2014 na Wayback Machine.
  15. ↑ ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k[nedostupný zdroj] 31. 12. 2009
  16. ↑ ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k[nedostupný zdroj] 31. 12. 2010
  17. ↑ ČSÚ: Cizinci podle státního občanství - [nedostupný zdroj] 2004-2008
  18. ↑ ČSÚ: Cizinci podle státního občanství - Archivováno 23. 9. 2013 na Wayback Machine. 2009-2010
  19. ↑ ČSÚ: Cizinci v ČR 2013. 5 nejčastějších státních občanství cizinců podle oblasti, kraje a okresu: 2011 - 2012 (stav k 31. 12.). www.czso.cz [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-20. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Мурадов Г. Л., Полоскова Т. В., Затулин К. Ф. и др. Справочник российского соотечественника // М.: Русский мир, 2006. 2-е издание — стр. 162—163
  • Иво Поспишил. Русская диаспора и русистика в чешской среде: несколько размышлений // Slavica Nitriensia 2, 2013, № 1, с. 5–22. (rusky)(рус.)
  • Косяева, Татьяна, Алина Ахметшина. Образовательные, профессиональные стратегии русской диаспоры и российский рынок труда.(На примере Чешской республики) // Образование и общество. 2009.
  • Попов, А.В. Русское зарубежье и архивы. Документы российской эмиграции в архивах Москвы: проблемы выявления, комплектования, описания и использования / Материалы к истории русской политической эмиграции Вып. IV. – М.: ИАИ РГГУ, 1998 – 392 с.
  • Попов, А.В. Белая эмиграция и русские архивы в Европе / Попов А. В. // Российская эмиграция в 1920-е гг. в Праге. – Воскресенск: РГГУ, 2013. – С. 141-163
  • Попов, А.В. Архивоведение: зарубежная россика: учебник для бакалавриата и магистратуры / А.В. Попов. – М.: Издательство Юрайт, 2018. – 168 с. – (Серия: Бакалавр и магистр. Модуль).
  • Попов, А. В. Русский культурно-исторический музей в Праге (РКИМ) / А. В. Попов // Россия – великая архивная держава : электронная архивная энциклопедия / Российское общество историков-архивистов. – Москва: без издательства, 2020.
Národnostní menšiny v Česku
Se zastoupením v RVNM
Bez zastoupení v RVNM
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ruská_menšina_v_Česku&oldid=24347381“