Slovenská menšina v Česku

Slovenská menšina v českých zemích
Populace
163 tisíc osob Slováci (původ)
Jazyk(y)
slovenština (čeština)
Náboženství
katolicismus, protestantismus, judaismus

Slovenská menšina v Česku představuje jednu z početně významnějších národnostních menšin na území Česka. Při Sčítání lidu, domů a bytů 2021 se ke slovenské národnosti přihlásilo 162 578 osob (vyplnění národnosti nebylo povinné).

Demografie

Vývoj počtu cizinců se slovenskou státní příslušností

Rok Obyv. ±% p.a. 2004 47 354 —     2005 49 446 +4,42 % 2006 58 384 +18,08 % 2007 67 889 +16,28 % 2008 76 034 +12 % 2009 73 446 −3,4 % 2010 71 780 −2,27 % 2011 81 253 +13,2 % 2012 85 807 +5,6 % 2013 90 948 +5,99 % 2014 96 222 +5,8 %	Rok Obyv. ±% p.a. 2015 101 589 +5,58 % 2016 107 251 +5,57 % 2017 111 804 +4,25 % 2018 116 817 +4,48 % 2019 121 278 +3,82 % 2020 124 544 +2,69 % 2021 114 630 −7,96 % 2022 117 265 +2,3 % 2023 119 182 +1,63 % 2024 121 472 +1,92 % 2025 125 280 +3,13 %
Zdroj: ČSÚ

Alexander Dubček a Václav Havel v listopadu 1989

Geografické usídlení slovenské národnostní menšiny v Česku je celoplošné, ale vykazuje regionální rozdíly. Podle údajů ze sčítání lidu v roce 2001 byla největší koncentrace osob hlásících se ke slovenské národnosti v Moravskoslezském kraji (42 357 osob) a Ústeckém kraji (21 172 osob), následovaných krajem Jihomoravským (15 452 osob), Středočeským (14 191 osob), Karlovarským (13 655 osob) a hlavním městem Prahou (17 406 osob). Naopak nejnižší podíl vykazovaly vnitrozemské venkovské oblasti.

V uvedených krajích se jedná převážně o Slováky a jejich potomky, kteří osídlovali pohraničí po roce 1945; značnou měrou šlo o reemigranty z Rumunska, Maďarska a Zakarpatské Ukrajiny. Do měst (např. Praha, Ostrava, Karviná) pak směřovala migrace za prací (na stavby, do těžkého průmyslu apod.). V 60. a 70. letech 20. století přišla do Prahy tzv. „úřednická migrace“ do řad stranického aparátu a armády.

V roce 1991 čítala menšina na území dnešní ČR 314 000 osob. Nejvíce z nich žilo na území dnešního Moravskoslezského kraje, a to 69 011 osob. V následujících letech však tento počet v důsledku postupné asimilace a vlivu smíšených manželství soustavně klesal.

Po rozdělení Československa došlo k výraznému snížení počtu, stále však Slováci zůstali nejpočetnější národnostní menšinou (zahraničního původu). Od 90. let směřuje významná migrace Slováků do největších českých měst za studiem a prací.

Podle údajů ze sčítání lidu z 26. března 2011 se v Česku hlásilo k slovenské národnosti 193 190 osob (1,47 % populace). Slovenská národnost tak po národnosti české (67,7 %) a moravské (5 %) tvořila třetí největší skupinu obyvatelstva podle národnosti. Podle údajů z 31. května 2011 žilo v Česku 78 977 cizinců se státním občanstvím Slovenska, mající zde trvalý či jiný typ pobytu, což je stavělo na druhé místo po občanech Ukrajiny (115 496).

Zpěvák a skladatel Miroslav Žbirka žil od 90. let 20. století v Praze a patřil k nejznámějším zástupcům slovenské kultury v České republice.

Nejvyšší podíl obyvatel slovenské národnosti vykazují dřívější imigrační oblasti, kam směřovaly poválečné migrační proudy za prací v těžebním a zpracovatelském průmyslu. Jedná se o pohraniční okresy a regiony v severozápadních Čechách a na Moravě, kde tito obyvatelé tvoří nejvyšší relativní podíl z celé populace. Podle dat ze sčítání lidu v roce 2011 byl tento podíl nejvyšší v okresech Karviná (3,6 %), Jeseník (2,9 %) a Sokolov (2,8 %), přičemž nadprůměrné zastoupení má menšina i v okresech Chomutov, Cheb, Karlovy Vary, Český Krumlov či Bruntál.

Tento tradiční stav vytváří geografický kontrast vůči novodobé pracovní a studijní migraci. Data z roku 2011 ukazují, že osoby se slovenským státním občanstvím se koncentrují v oblastech s velkými městskými aglomeracemi (Praha, Brno, Plzeň) a v uzlech s nabídkou pracovních míst. Specifickým příkladem tohoto nového trendu je Mladá Boleslav, kde slovenští občané tvořili v roce 2011 celkem 5,7 % populace města v důsledku poptávky po pracovní síle v automobilovém průmyslu. V dřívějších průmyslových centrech (Ostravsko, Karvinsko) a v pohraničních oblastech, jako je Jesenicko, sice statistiky zaznamenávají vysokou koncentraci osob se slovenskou národností, tyto osoby však většinou disponují českým státním občanstvím a představují starší generaci tradiční menšiny. K jejich postupné asimilaci přispívá vysoká míra exogamie; národnostně shodná je necelá čtvrtina (23,3 %) manželství osob slovenské národnosti, zatímco slovensko-česká partnerství tvoří přes 60 % všech svazků, přičemž děti narozené v těchto smíšených rodinách ve většině případů přijímají českou národnost.

Moravští Slováci

Podrobnější informace naleznete v článku Velké Slovensko.

V roce 1939 požadovala moravská kolaborantská organizace Národopisná Morava připojení jihovýchodní Moravy ke Slovenské republice s tím, že místní obyvatelé, tzv. Moravští Slováci, jsou také Slováci. Tato aktivita měla podporu na Slovensku a slovenská vláda vznesla vůči Německu požadavek na připojení části Moravy ke Slovensku. Německo však slovenskému požadavku nevyhovělo.

Moravští Slováci se za (národnostní) Slováky vesměs nepovažují, hlásí se zpravidla k české, případně moravské národnosti.

Související články

• Obyvatelstvo Česka
• Moravští Slováci
• Slováci v Československu (1918–1938)
• Slováci v Československu (1945–1992)
• Slovenská menšina v Polsku

Portály: Česko | Slovensko