Jelizaveta Nikolská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jelizaveta Nikolská
Narození 24. října 1904
Vladivostok
Úmrtí 1955 (ve věku 50–51 let)
Caracas
Manžel(ka) Felix Achille de la Cámara (19221930)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jelizaveta Nikolská, vlastním jménem de Boulkinová (24. října 1904, Vladivostok, Rusko1955, Caracas, Venezuela), [1] byla původem ruská tanečnicebaletka, primabalerína Národního divadla v Praze, choreografka a baletní pedagožka. Později získala i československé státní občanství [2].

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině carského generála a šlechtice, který po revoluci emigroval. Absolvovala gymnázium v Oděse a později navštěvovala konzervatoř. Zde se začala věnovat tanci. V roce 1919 se stala elévkou v baletním souboru divadla v Oděse, později se zde stala i sólovou tanečnicí. K jejím učitelům tance v Oděse patřila L. Tittoriová, R. Remislavský a B. Romanov. Tanec studovala rovněž v Paříži.

Od roku 1921 působila v Polsku. V roce 1922 poprvé hostovala v pražském Národním divadle, v roce 1923 zde získala stálé hostování jako sólová tanečnice.

Od roku 1922 vedla vlastní baletní školu. Později vedla i baletní školu Národního divadla v Praze. K jejím žačkám patřily např. Nina Jirsíková [3], Saša Machov [4], Naděžda Sobotková [5] a Eva Vrchlická ml. V roce 1937 vytvořila taneční skupinu Soubor Jelizavety Nikolské, se kterým vystupovala doma i v zahraničí. Později nazývala skupinu jako Prager Ballet der Jelizaveta Nikolska a v letech 1942/1943/1944 hostovala v zahraničí "v rámci kulturně umělecké výměny mezi Říší, Protektorátem a Itálií" [6]

V roce 1925 odešla z Národního divadla po roztržce se svým uměleckým partnerem a baletním mistrem Remislavem Remislavským (18971973), který byl v Národním divadle tanečním sólistou a choreografem. V letech 19301932 byla baletní mistryní v Královské opeře v Káhiře v Egyptě. V roce 1932 se vrátila do Prahy a v období 19341941 byla angažována jako primabalerína v pražském Národním divadle. V letech 19371945 zde byla baletní mistryní a v letech 19401945 byla uměleckou šéfkou baletu Národního divadla v Praze.[7]

Hostovala rovněž v Divadle na Vinohradech, v divadle Varieté, v divadlech v Brně, Plzni a Bratislavě. V období své aktivní umělecké činnosti realizovala několik turné po Evropě (Paříž 1927, Berlín 1936, Bělehrad 1937) a po USA (1933).

Z důvodu svého proněmeckého postoje a kolaborace za války[8] a z obav z NKVD za útěk z Ruska[9] v květnu roku 1945 uprchla do USA. V roce 1946 byla v Československu v rámci očisty v českém filmu natrvalo vyloučena z práce ve filmu spolu s dalšími několika desítkami osob (mj. Čeněk Šlégl, Vladimír Majer, aj.).[10] [11]

Jejím manželem byl Felix Achille de la Cámara (původně Felix Cammra), zakládající člen Ligy proti bolševismu a Národní obce fašistické.[12] Za něj byla provdána letech 1922–1930. Felix Cámara měl být podle vlastního tvrzení šlechtického rodu a Nikolská později uvádí své jméno jako hraběnka de la Cámare del Campo [13] nebo Jelizaveta Nikolská Cámara.[14]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Byla to krásná žena. Vypadala jako socha z porcelánu. Měla zelené oči, rovný, ušlechtilý nos. Jako tanečnice byla vynikající, jako člověk byla zlá a sobecká.
— Nina Jirsíková[15]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Choreografie[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

Role[editovat | editovat zdroj]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

  • 1924 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, role: Odetta (j. h.), Stavovské divadlo, režie Augustin Berger
  • 1938 P. I. Čajkovskij: Louskáček, Ruska, Národní divadlo, režie a choreografie Jelizaveta Nikolská
  • 1939 A. Ch. Adam: Gisela, titul. role, Národní divadlo, režie J. Nikolská (navíc zajišťovala i choreografii)
  • 1943 Oskar Nedbal: Pohádka o Honzovi, Princezna, Národní divadlo, režie Josef Munclingr (J. Nikolská zajišťovala i choreografii)

Film[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 337
  2. Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202
  4. Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 285
  5. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 458
  6. Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210, 212
  7. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 338
  8. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 337
  9. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 46, 468, ISBN 978-80-200-1502-0
  10. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 71, ISBN 978-80-200-1502-0
  11. Výsledky očisty ve filmovém oboru, In: KINO, čís. 5, roč. I., 8. února 1946, str. 79
  12. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48–9, ISBN 80-86182-51-7
  13. Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 198
  14. Pestrý týden, 21.1.1928, s.2
  15. Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 157, ISBN 978-80-200-2636-1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]