Ivo Vasiljev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ivo Vasiljev
Ivo Vasiljev.jpg
Narození 29. května 1935
Praha
Úmrtí 23. října 2016 (ve věku 81 let)
České Budějovice
Povolání spisovatel, překladatel, tlumočník a vysokoškolský učitel
Alma mater Univerzita Karlova
Manžel(ka) Zdeňka Vasiljevová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prom. fil. Ivo Vasiljev, CSc. (29. května 1935, Praha23. října 2016, České Budějovice) byl český koreanista a vietnamista, bývalý vedoucí oboru vietnamistika na Filosofické fakultě UK, pedagog a polyglot. Zabýval se především vietnamštinou, vícejazyčností a kulturami východní Asie.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 29. května 1935 v Praze jako starší syn účetního Valentina Vasiljeva a Heleny Vasiljevové (rozené Verichové). Jeho matka byla Češka s baltskoněmeckými kořeny, otec pocházel z Ruska. Vyrůstal v městečku Unhošti blízko Kladna. S rodiči mluvil rusky, díky čemuž byl bilingvní.

Původním vzděláním je koreanista, později se však orientoval hlavně na vietnamštinu a dějiny a kulturu Vietnamu. Jako učitel, tlumočník, překladatel a odborný poradce pracoval v někdejším Československu, v západní Evropě i v jihovýchodní Asii. Postupně do jisté míry ovládl přibližně 15 jazyků.

Ve svém stáří žil v Českých Budějovicích. Z prvního manželství měl s japanoložkou Zdeňkou Vasiljevovou († 2004) syny Marka a Pavla. Nejmladším potomkem je syn Radek.

Poslední dílo, čtvrtý ze šesti zamýšlených svazků Velkého učebního česko-vietnamského slovníku, vydal spolu s Ing. Nguyễn Quyết Tiếnem v roce 2016.

Dne 23. října 2016 zemřel v Českých Budějovicích.

Profesní dráha[editovat | editovat zdroj]

50. a 60. léta[editovat | editovat zdroj]

Na Filozofické fakultě UK vystudoval obor korejština a dějiny Dálného východu (1953–58). Vědeckou aspiranturu v oboru vietnamský jazyk absolvoval v Orientálním ústavu ČSAV (1959–63), kde získal vědeckou hodnost CSc. (1964). V průběhu aspirantury byl jako externista na Filozofické fakultě UK pověřen vedením oboru vietnamistika (1962–70). Kurz vietnamštiny přednášel také na univerzitě v Hullu ve Velké Británii (1968). Do roku 1971 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV.

Obeznámení s novodobou problematikou Vietnamu (cesty v letech 1963–66) ho přivedlo ke studiu moderních dějin Vietnamu a k účasti na mezinárodních akcích proti válce ve Vietnamu. V roce 1967 spolupředsedal politickému výboru první Světové konference proti válce ve Vietnamu ve Stockholmu. V 60. letech působil též jako konzultant iniciativy nositelů Nobelovy ceny míru za mír ve Vietnamu a dalších mezinárodních iniciativ.

80. léta[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV (1981–91), spojoval teoretické práce v oblasti etnicity a historie českého vystěhovalectví s osvětovou činností ve vztahu k hostujícím vietnamským dělníkům. S Vladimírem Korčákem a Nguyen Van Canhem překládali moderní vietnamskou poezii, s Nguyen Phan Canhem přeložil do vietnamštiny Máchův Máj (rukopis, Český literární fond 1990).

90. léta[editovat | editovat zdroj]

Jako konzultant se podílel na mezinárodním archeologickém projektu ve středním Vietnamu (1997–2002) a pokračoval v jazykovědných a kulturně historických studiích, rozšířených o austronéské a thajské jazyky a kultury. Přispíval v časopisech Nový Orient, Český lid a Slovo a slovesnost, zajímal se o vztahy mezi různými jazyky a multilingvismus. Vydal také populárně vědeckou knihu Za dědictvím starých Vietů (1999).

21. století[editovat | editovat zdroj]

Byl členem Jazykového sdružení při AV ČR, České národopisné společnosti, The Association of Productivity Specialists (New York), The Siam Society, The Malaysian Branch of the Royal Asiatic Society. Účastnil se mezinárodního programu Languages in a Network of European Excellence (2006–2010).

V průběhu svojí kariéry se zúčastnil řady mezinárodních kongresů a proslovil přednášky na Pařížské univerzitě, na King's College v Cambridge, na univerzitách v Leedsu a Yorku, Bruselu, Sapporu, Hanoji a Ho Či Minově městě. Vedl nebo oponoval diplomové a disertační práce českých, slovenských, vietnamských, laoských a kambodžských studentů a aspirantů. Jeho jazykovědné zájmy pokrývají široké spektrum od typologie jazyka, vztahu jazyka a myšlení, jazyka a společnosti, zejména ve vztahu ke kultuře a etnicitě, multilingvismu a interkulturní komunikace, až po vyučování jazyka na základě poznatků kognitivní neurovědy.

Přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a podílel se na čtyřech svazcích Velkého učebního česko-vietnamského slovníku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Příspěvky k studiu sinovietnamské slovní zásoby (1964)
  • Deník z vězení (1985) – český překlad
  • Za dědictvím starých Vietů (1999)
  • Život s více jazyky (2011)
  • Velký učební česko-vietnamský slovník: Svazek 1 - 4 (2013 – 2016)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLOBODA, Marián. Klub Hanoi - Ivo Vasiljev osmdesátiletý. www.klubhanoi.cz [online]. [cit. 2017-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-02. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ivo VASILJEV, Život s více jazyky: Jazyková autobiografie, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]