Přeskočit na obsah

Sergej Medveděv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sergej Medveděv
Sergej Medveděv (27. září 2019)
Sergej Medveděv (27. září 2019)
Narození20. prosince 1966 (57 let)
Moskva
Alma materFakulta žurnalistiky Lomonosovovy univerzity (do 1988)
Povoláníspisovatel, novinář, televizní moderátor, rozhlasový moderátor, politolog, vysokoškolský učitel a publicista
ZaměstnavatelVysoká škola ekonomie
OceněníPushkin House Russian Book Prize (2020)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Medveděv (* 20. prosince 1966, Moskva) je ruský politolog a publicista.

Dědeček Sergeje Medveděva, Viktor Sergejevič Medveděv (1895–1990), byl stavebním inženýrem. Stal se obětí politických represí v letech 1937 a 1948, celkem strávil 17 let v gulagu. Jeho otec, Alexandr Viktorovič Medveděv (1927–2010), byl muzikolog a publicista, vedoucí hudební a literární sekce Velkého divadla v Moskvě, autor libret k pěti operám Dmitrije Šostakoviče a M. S. Weinberga. Jeho matka Světlana Medveděva pracovala na Akademii věd SSSR jako lingvistka.

V letech 1987–1988 Medveděv studoval v rámci výměnného pobytu na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1988 promoval s vyznamenáním na Moskevské státní univerzitě, fakultě žurnalistiky.

V letech 1993–1994 působil jako hostující vědecký pracovník na Ústavu mezinárodních vztahů v Římě. V letech 1994–1996 byl hostujícím výzkumným pracovníkem v Německém institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky (Stiftung Wissenschaft und Politik) v Ebenhausenu. V letech 1996–1999 byl vědeckým pracovníkem ve Finském institutu mezinárodních vztahů v Helsinkách. V následujících pěti letech pracoval v Evropském centru pro bezpečnostní studia George C. Marshalla v německém Garmisch-Partenkirchenu. V roce 2004 se vrátil do Ruska, kde pak byl do roku 2020 profesorem na Vysoké škole ekonomické v Moskvě.

V říjnu 2013 ho ruský prezident Vladimir Putin označil za „blbce“ poté, co Medveděv navrhl, aby Arktida v zájmu zachování svého přírodního bohatství spadala pod mezinárodní jurisdikci s úplným zákazem ekonomických a vojenských aktivit. Medveděv se obává, že těžba přírodních zdrojů, komerční rybolov a lodní doprava zde mohou způsobit ekologickou katastrofu. Ve stejné době Rusko zadrželo 30 aktivistů Greenpeace, kteří se během protestu proti těžbě ropy pokusili proniknout na palubu ruské ropné plošiny v Pečorském moři.[1]

Pravidelně přispíval do vysílání rozhlasových stanic Echo Moskvy a Rádio Svoboda.[2]

Pracoval pro nezávislou ruskou televizní stanici Dožď. Kvůli kritice Putinova režimu byl propuštěn z několika zaměstnání. Rusko opustil po ruské invazi na Ukrajinu dne 24. února 2022. Utekl do Pobaltí a poté se přestěhoval do Prahy, kde působí na Univerzitě Karlově.[3]

Měl přednášku v budově Filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha v Praze v den, kdy tam došlo ke střelbě, při které zahynulo 15 lidí včetně útočníka. Během útoku se Medveděv se studenty zabarikádoval v posluchárně.[4]

Medveděv je milovníkem oblastí Dálného severu, kde na konci 80. let pobýval na novinářské praxi. Je amatérský sportovec, lyžař, cyklista a maratónský běžec. Zúčastnil se řady dálkových závodů a triatlonů, např. nejdelšího závodu v běžeckém lyžování, 220 km dlouhého závodu Nordenskiöldsloppet ve Švédsku, 160 km dlouhého Arctic Circle Race v Grónsku nebo závodů ze série Ironman.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Медведев, Сергей Александрович (политолог) na ruské Wikipedii.

  1. LOIKO, Sergei L. Russian who urged Arctic conservation is unbowed after Putin’s insult. Los Angeles Times [online]. 2013-11-8. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HÁJEK, Adam. Z Ruska se stal retro národ, exportuje hlavně strach, říká historik. iDNES.cz [online]. 2021-12-27. Dostupné online. 
  3. Ruský historik opustil svou zemi 24. února 2022. Realita se začala měnit, už když Putin napadl Gruzii, říká. Forum 24 [online]. 13. července 2023. Dostupné online. 
  4. Bylo to strašně děsivé. Málem nás zastřelil, museli jsme se schovat, líčí svědci. iDNES.cz [online]. 21. prosince 2023. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]