Nikolaj Ivanovič Andrusov
| Nikolaj Ivanovič Andrusov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7.jul. / 19. prosince 1861greg. Oděsa |
| Úmrtí | 27. dubna 1924 (ve věku 62 let) Libeň |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Oděská univerzita |
| Povolání | objevitel, paleontolog, vysokoškolský učitel, geolog a botanik |
| Zaměstnavatelé | Kyjevská univerzita Univerzita Karlova |
| Ocenění | Konstantinova medaile Medaile Nikolaje Prževalského |
| Choť |  Q125101440 |
| Děti | Dimitrij Andrusov Vadim Nikolajevič Andrusov |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Ivanovič Andrusov (rusky Николай Иванович Андрусов, ukrajinsky Микола Іванович Андрусов; 19. prosince 1861, Oděsa – 27. dubna 1924, Praha[1]) byl ukrajinský geolog, stratigraf a paleontolog, člen Ruské akademie věd.
Život a činnost[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Oděse, tehdy součásti Ruského impéria. Studoval geologii a zoologii na Novoruské univerzitě v Oděse. Poté cestoval po Rusku a Střední Evropě, kde sbíral fosilie.
Při expedici „Challenger“ v letech 1872–1876 studoval procesy na mořském dně. V roce 1889 vydal zápisky z této expedice v Gorném žurnalu (Hornické listy). Později se věnoval studiu geologie a sedimentů v Pontokaspické stepi.[2]
V letech 1890–1891 se účastnil expedice Ruské zeměpisné společnosti, která se zabývala výzkumem v hluboké vodě Černého moře. Tato expedice odhalila výskyt sulfanů v nižších polohách Černého moře. Andrusov jako první přišel s myšlenkou, že tato substance vznikla biologickým rozkladem živých mikroorganismů (bakterií) obsahujících siřičité sloučeniny.
V roce 1899 se oženil Nadeždou Genrichovnou Schliemannovou, dcerou slavného archeologa Heinricha Schliemanna. V roce 1905 se stal profesorem Kyjevské univerzity. V roce 1914 se stal členem Ruské akademie věd.
Závěr života[editovat | editovat zdroj]
Když se v roce 1919 se dověděl o úmrtí svého staršího syna utrpěl mozkovou mrtvici, která způsobily ochrnutí jedné strany těla. V roce 1920 odjel na léčení do Francie, kde také převzal dědictví po svém tchánovi. V roce 1922 se z materiálních důvodů přestěhoval do Prahy, kde roku 1924 zemřel. Byl pochován na pravoslavném hřbitově v Praze-Olšanech.
Odkaz[editovat | editovat zdroj]
Také jeho syn, Dimitrij Andrusov, se stal významným geologem a členem Slovenské akademie věd.
Po Andrusovovi je pojmenováno dorsum Dorsa Andrusov (systém hřbetů a vrás) na povrchu Měsíce a Andrusovův hřbet ve Středočernomořské výšině.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolai Ivanovich Andrusov na anglické Wikipedii.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých české pravoslavné církve u sv. Mikuláše, sign. ČPRAV Z2, s. 14
- ↑ Bio summary, webový portál ukrajinské vlády. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3. března 2016.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TIKHOMIROV, V.V. Dictionary of Scientific Biography. Andrusov, Nikolai Ivanovich. New York: Charles Scribner's Sons, 1970. ISBN 0-684-10114-9. S. 161–163.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Andrusov na Wikimedia Commons
