Robert Solow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Robert M. Solow)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Solow
Neokeynesiánství
Robert Solow by Olaf Storbeck.jpg
Datum narození 23. srpna 1924 (95 let)
Místo narození New York City, USAUSA USA
Instituce MIT
Pole oblasti Makroekonomie
Vzdělání Harvardova univerzita
Vlivy Wassily Leontief
William Phillips
Alvin Hansen
Paul Samuelson
Ovlivnil George Akerlof
Robert J. Gordon
Joseph Stiglitz
Jagdish Bhagwati
Příspěvky Model exogenního růstu
Ocenění John Bates Clark Medal (1961)
Nobelova cena za ekonomii (1987)
National Medal of Science (1999)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Merton Solow (* 23. srpna 1924, Brooklyn, New York) je americký ekonom známý v první řadě svým modelem exogenního růstu (Solowův model zrůstu), který postavil na své teorii ekonomického růstu.  V současnosti je emeritním profesorem ekonomie Massachusettského technologického institutu (M.I.T.), na kterém působil od roku 1949. Je nositelem medaile Johna Batese Clarka (1961), Nobelovi ceny za ekonomii (1987), Prezidentské medaile svobody (2014, z rukou Baracka Obamy) a řady dalších ocenění. Čtyři jeho doktorandští studenti – George Akerlof, Joseph Stiglitz, Peter Diamond, William Nordhaus – se rovněž stali laureáty Nobelovi ceny za ekonomii.  

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Robert Solow se narodil 23. srpna 1924 v newyorském Brooklynu jako první ze tří dětí nebohaté židovské rodiny. Jeho rodiče, ačkoliv Solowem považováni za velice inteligentní, zůstali z finančních důvodů bez vysokoškolského vzdělání. V září roku 1940 získal stipendium na Harvardově univerzitě a začal se studiem sociologie, antropologie a základů ekonomie.

Po vstupu Spojených států do druhé světové války Solow roku 1942 opustil univerzitu a vstupuje do armády. Díky své perfektní znalosti němčiny se dostal do jednotky jejímž hlavním cílem bylo zachycení a následná interpretce německých zpráv. Krátce sloužil v Severní Africe a na Sicílii. Delší dobu strávil v Itálii odkud byl v srpnu 1945 propuštěn. Krátce po návratu z Evropy se po šestiměsíčním vztahu oženil s Barbarou Lewis.

V roce 1945 se vrátil na Harvard, kde studoval pod Wassilym Leontiefem. Jako jeho výzkumný asistent vytvořil první sadu kapitálových koeficientů pro input – output model. Poté se začal zajímat o statistiky a pravděpodobnostní modely. V letech 19491950 strávil stipendijní rok na Kolumbijské univerzitě, kde intenzivněji studoval statistiku. Během tohoto roku rovněž pracoval na své disertační práci pro Ph.D. – průzkumný pokus modelovat změny ve velikosti rozdělení mzdového příjmu pomocí interakčních Markovových procesů pro nezaměstnanost a mzdové sazby.

V roce 1949, těsně před jeho odchodem do Kolumbie, mu na M.I.T. byla nabídnuta funkce pomocného profesora ekonomie, kterou přijal. Následně na M.I.T. vyučoval kurzy statistky a ekonometrie. Svůj zájem však postupně směřoval k makroekonomii. Téměř 40 let spolupracoval Solow s Paulem Samuelsonem na mnoha významných teoriích: von Neumannova teorie růstu (1953), teorie kapitálu (1956), lineární programování (1958), Philipsova křivka (1960).

Zastával také několik vládních pozic včetně funkce vrchního ekonoma Rady ekonomických poradců (CEA) (19611962) a člena prezidentské komise pro správu příjmů (19681970). Jeho studie se zaměřovala především na oblasti politiky zaměstnanosti a růstu a na teorii kapitálu.

V roce 1961 získal cenu Johna Batese Clarka Americké ekonomické asociace pro nejlepšího ekonoma do čtyřiceti let. V roce 1979 byl předsedou tohoto sdružení. V roce 1997 získal Nobelovu cenu za ekonomii za analýzu hospodářského růstu a v roce 1999 získal americké Národní vyznamenání za vědu. V roce 2011 mu byl udělen čestný doktorát na Tuftsově univerzitě.

Solow je zakladatelem Cournotovi nadace a Cournotova centra (na počest francouzského filosofa a matematika Augustina Cournota). Po smrti svého kolegy Franca Modiglianiho přijal post předsedy I.S.E.O. (italského neziskového kulturního sdružení), které organizuje mezinárodní konference a letní školy. Je rovněž správcem Economists for Peace and Security (EPS) (globální organizace propagující nenásilné řešení světových problémů).

Mezi Solowovy bývalé studenty patří Peter Diamond (laureát Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2010), dále pak Michael Rothschild, Halbert White, Charile Bean, Michael Woodford a Harvey Wagner.

Výběr z bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Capital Theory and the Rate of Return (1963)
  • The Nature and Sources of Unemployment in the United States (1964)
  • Price Expectations and the Behavior of the Price Level (1969)
  • Growth Theory: An Exposition (1970)
  • The Story of a Social Experiment and Some Reflections (1980)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu prince Jindřicha[1] 27. listopadu 2006
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké Presidential Medal of Freedom (ribbon).png Prezidentská medaile svobody 2014

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Solow na anglické Wikipedii.

  1. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]