Přeskočit na obsah

Ričardas Berankis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ričardas Berankis
Ričardas Berankis ve Wimbledonu 2023
Ričardas Berankis ve Wimbledonu 2023
PřezdívkaRycka[1]
StátLitvaLitva Litva
Datum narození21. června 1990 (34 let)[1]
Místo narozeníVilnius, Litva[1]
BydlištěBradenton, Florida, Spojené státy
Vilnius, Litva[1]
Výška175 cm[1]
Hmotnost70 kg[1]
Profesionál od2007
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 830 772 USD
Dvouhra
Poměr zápasů133–151
Tituly0 ATP, 14 challengerů, 1 ITF
Nejvyšší umístění50. místo (23. května 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2011, 2013)
French Open3. kolo (2021)
Wimbledon2. kolo (2010, 2015, 2019, 2022)
US Open3. kolo (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů34–51
Tituly1 ATP, 1 ITF
Nejvyšší umístění139. místo (26. října 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open2. kolo (2019)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open3. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240606a6. června 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ričardas Berankis (* 21. června 1990 Vilnius) je litevský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour jeden turnaj ve čtyřhře, když dokázal společně s Rusem Teimurazem Gabašvilim triumfovat na antukovém U.S. Men's Clay Court Championships 2015 v Houstonu. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Sezónu 2007 zakončil jako juniorský mistr světa ITF.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2016 na 50. místě a ve čtyřhře v říjnu 2015 na 139. místě. Trénuje ho bývalý český tenista Jan Stočes. Dříve tuto roli plnili Němci Rainer Schüttler a Dirk Hordorff.[1]

V litevském daviscupovém týmu debutoval v šestnácti letech roku 2007 utkáním základního bloku 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Irsku, v němž prohrál s Conorem Nilandem. Do září 2023 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 28–8 ve dvouhře a 7–7 ve čtyřhře.[2]

Litvu reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře v úvodním kole neuhrál ani jeden game na Australana Johna Millmana, figurujícího na 75. příčce žebříčku. Australský hráč se tak stal prvním tenistou v mužské olympijské dvouhře od roku 1896, který vyhrál zápas bez ztráty gamu.[3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 vyhrál v kategorii čtrnáctiletých mistrovství Evropy juniorů, Orange Bowl a Eddie Herr International Tennis Championships.[4]

V sezóně 2007 odehrál všechny juniorky Grand Slamu:

  • Australian Open: semifinále (2007)
  • French Open: čtvrtfinále (2007)
  • Wimbledon: semifinále (2007)
  • US Open: vítěz (2007)

Po triumfu na juniorce US Open vyhrál podruhé Orange Bowl a sezónu zakončil jako juniorský mistr světa ITF.[5][6]

Ve roce 2007 poprvé také zvítězil na mužském turnaji Futures v portugalské Albufeiře. Do hlavní soutěže prošel z kvalifikace a v devíti vítězných zápasech za sebou ztratil pouze jeden set.[7]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do třetího kola na Australian Open 2011 a 2013. V prvním případě byl nad jeho síly Španěl David Ferrer, ve druhém nestačil ve třech setech na pozdějšího finalistu Andyho Murrayho ze Spojeného království. Na okruhu ATP World tour se probojoval z kvalifikace do finále červencového Farmers Classic 2012, hraného v kalifornském Los Angeles, v němž na Američana Sama Querreyho uhrál pouze dva gamy a odešel poražen poměrem 0–6 a 2–6.

Ve finále moskevského Kremlin Cupu 2017 jej porazil šestý nasazený bosenský hráč Damir Džumhur ve třech setech. V rozhodující sadě měl přitom za stavu 4–3 tři brejkboly v řadě, jež nevyužil. Následně sám přišel o servis a při dalším podání soupeře opět nezužitkoval vedení 0:40. Šňůrou pěti míčů pak Džumhur získal zápas ve svůj prospěch. V následném vydání žebříčku ATP se posunul ze 169. na 125. příčku.[8]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (0–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20120729a29. července 2012 Los Angeles, Spojené státy tvrdý USA Sam Querrey 0–6, 2–6
Finalista 2. 22. října 2017 Moskva, Rusko tvrdý (h) Bosna a Hercegovina Damir Džumhur 2–6, 6–1, 4–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 20150412a12. dubna 2015 Houston, Spojené státy antuka Rusko Teimuraz Gabašvili Filipíny Treat Huey
USA Scott Lipsky 		6–4, 6–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
Legenda
Challengery (14–10 D; 0–1 Č)
Futures (1–3 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 28 (15–13)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 20070318a18. března 2007 Albufeira, Portugalsko tvrdý Belgie Niels Desein 7–5, 6–4
Finalista 1. 20090118a18. ledna 2009 Stuttgart, Německo tvrdý (h) Česko Jan Mertl 4–6, 6–3, 3–6
Finalista 2. 20090913a13. září 2009 Istanbul, Turecko tvrdý Kazachstán Alexej Kedrjuk 2–6, 4–6
Finalista 3. 20091129a29. listopadu 2009 Santo Domingo, Dominikánská republika tvrdý Dominikánská republika Víctor Estrella 5–7, 1–6
Vítěz 2. 20100606a6. června 2010 Nottingham, Spojené království tráva Japonsko Go Soeda 6–4, 6–4
Finalista 4. 20100808a8. srpna 2010 Vancouver, Kanada tvrdý Izrael Dudi Sela 5–7, 2–6
Vítěz 3. 20101128a28. listopadu 2010 Helsinki, Finsko tvrdý (h) Polsko Michał Przysiężny 6–1, 2–0skreč
Finalista 5. 20111120a20. listopadu 2011 Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Slovensko Lukáš Lacko 6–7(7–9), 2–6
Finalista 6. 20120707a7. července 2012 Winnetka, Spojené státy tvrdý Austrálie John-Patrick Smith 6–3, 3–6, 6–7(3–7)
Finalista 7. 20131117a17. listopadu 2013 Helsinky, Finsko tvrdý (h) Finsko Jarkko Nieminen 3–6, 1–6
Vítěz 4. 20140727a27. července 2014 Astana, Kazachstán tvrdý (h) Turecko Marsel İlhan 7–5, 5–7, 6–3
Vítěz 5. 20141123a23. listopadu 2014 Andria, Itálie koberec (h) Gruzie Nikoloz Basilašvili 6–4, 1–0skreč
Finalista 8. 20150726a26. července 2015 Recanati, Itálie tvrdý Bosna a Hercegovina Mirza Bašić 4–6, 6–3, 6–7(4–7)
Finalista 9. 20160403a3. dubna 2016 Ra'anana, Izrael tvrdý Rusko Jevgenij Donskoj 4–6, 4–6
Vítěz 6. 20160417a17. dubna 2016 Gwangju, Jižní Korea tvrdý Slovinsko Grega Žemlja 6-3, 6-2
Vítěz 7. 20160424a24. dubna 2016 Nanking, ČLR antuka Slovinsko Grega Žemlja 6–3, 6–4
Vítěz 8. 20170527a27. května 2017 Šymkent, Kazachstán antuka Německo Yannick Hanfmann 6–3, 6–2
Finalista 10. 20170813a13. srpna 2017 Ťi-nan, ČLR tvrdý Čínská Tchaj-pej Lu Jan-sun 3–6, 1–6

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Vítěz 1. 20080309a9. března 2008 McAllen, Spojené státy tvrdý Bělorusko Sergej Betov USA Adam El Mihdawy
Bělorusko Vladimir Ignatik 		6–3, 6–3
Finalista 1. 20130929a29. září 2013 Orléans, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Franko Škugor Ukrajina Illja Marčenko
Ukrajina Serhij Stachovskyj 		7–5, 6–3

Postavení na konečném žebříčku ATP

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Pořadí 1540. ▲ 698. ▲ 459. ▲ 324. ▲ 87. ▼ 125. ▲ 114. ▼ 131. ▲ 86. ▲ 85. ▼ 92

Čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Pořadí 785. ▼ 1602. ▲ 1128. ▲ 286. ▼ 668. ▲ 338. ▼ 762. ▲ 146. ▼ 382.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ričardas Berankis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Ričardas Berankis na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 11. srpna 2015
  2. ↑ Ričardas Berankis na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230723a23. července 2023
  3. ↑ Michael Chammas. John Millman creates history at Rio Olympics with 6-0, 6-0 win [online]. The Sydney Morning Herald, 2016-08-07 [cit. 2016-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Next year R.Berankis is going to participate not only in junior tournaments. sportas.delfi.lt. delfi.lt. Dostupné online. (litevsky) 
  5. ↑ Ričardas Berankis junior profile [online]. itftennis.com. Dostupné online. 
  6. ↑ Berankis wins the race to No.1 [online]. itftennis.com. Dostupné online. 
  7. ↑ R.Berankis won the first ITF professional tournament in his career. www.alfa.lt. alfa.lt. Dostupné online. (litevsky) 
  8. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Džumhur po měsíci získal druhý titul. Znovu uspěl v ruské hale [online]. Tenisportal.cz, 2017-10-22 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce Ričardas Berankis Nástupce

Thiemo de Bakker
(Nizozemsko) 		ITF – juniorský mistr světa
2007
Yang Tsung-hua
(Tchaj-wan)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ričardas_Berankis&oldid=23981884“