Doktor filozofie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z PhDr)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o akademickém titulu „doktor filozofie“. Možná hledáte: Ph.D. – akademický (resp. vědecký) titul „doktor“, kterého lze dosáhnout doktorským studiem.

Doktor filozofie (z lat. philosophiae doctor), ve zkratce PhDr. psané před jménem, je akademický titul, který je udělován v oblasti humanitních, společenských (a v Česku od zrušení udělování titulu PaedDr., přičemž na Slovensku se uděluje stejně jako doktorát věd DrSc. nebo doktorát umění ArtD.) i pedagogických věd na příslušných fakultách vysokých škol. Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení rigorózní zkoušky z příslušného vědního oboru, jejíž součástí je i sepsání a obhajoba rigorózní práce.[1] Dnes se jedná o fakultativní zkoušku (nikoli další studium/vzdělání) zpravidla spojenou s poplatky, nejde o typ studia třetího stupně vysokoškolské soustavy, ale o graduační odborný titul.[2]

Doktorát filozofie PhDr. je historicky tradiční titul specifický pro české a slovenské univerzitní prostředí (za společného státu i v československém školství) spolu s doktorátem práv JUDr., doktorátem přírodních věd RNDr., doktorátem všeobecného lékařství MUDr. a doktorátem teologie ThDr. Později přibyl ještě doktorát farmacie PharmDr., doktorát veterinárního lékařství MVDr., doktorát pedagogiky PaedDr. a na technických školách se udílel i doktorát technických věd RTDr., na ekonomických doktorát obchodních věd RCDr. či doktorát sociálně-politických věd RSDr. (na Vysoké škole politické ÚV KSČ, Vojenské politické akademie Kl. Gotwalda v Bratislavě a Vysoké škole politické a sociální). Stejné postavení má i obligatorní doktorát zubního lékařství MDDr. nebo historicky (dnes neudílený) doktorát kanonického práva ICDr. Tyto rigorózní doktoráty nemají v západních zemích anglo-saské školní soustavy obdobu.[zdroj?]

Hovorově se tituly získané rigorózní zkouškou (PhDr., JUDr. apod.) obecně označují jako tzv. malé doktoráty. „Doktor filozofie“ je pak rovněž také překlad původního významu zkratky jiného titulu – Ph.D. (dnes doktor, původně zkratka utvořena z lat. philosophiæ doctor), což je ale tzv. velký doktorát (8 v ISCED, dříve CSc.).[3][4] Tento vědecký titul Ph.D. (doktor) je však dosahován dalším, tříletým či čtyřletým, prezenčním nebo kombinovaným studiem v doktorském studijním programu završený sepsáním a obhajobou disertace (nikoli rigoróza), nejedná se tedy o ekvivalent titulu PhDr. (doktor filozofie), což je stále titul magisterské úrovně (7 v ISCED), tedy označuje de facto stejnou kvalifikaci jako Mgr. (magistr).

Nositel titulu magistr (Mgr.) mohl též v minulosti požádat na některých fakultách (zejména soukromých školách) i o to, pakliže to umožňoval příslušný rigorózní řád školy, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce rovněž uznána i jako rigorózní práce, podrobnosti většinou upravoval pokyn rektora, pokyn děkana atp. Od této praxe se kvůli zabránění dehonestace tohoto titulu v posledních letech upustilo,[zdroj?] obzvláště tradiční univerzity a především jejich filozofické fakulty dbají striktně na sepsání již zcela nové práce, která nesmí být pouze rozšířením práce magisterské a ani není povolen kompilační charakter.[zdroj?] Slovenské univerzity navíc požadují do některých rigorózních prací nezbytně zahrnout i terénní výzkum (např. pedagogický empirický výzkum na dosažení doktorátu pedagogiky PaedDr.).[zdroj?]

Rigorózum je ovšem v těchto případech v Česku i Slovensku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy.[5][6]

Doktorát filozofie PhDr. (a ostatní rigorózní doktoráty) se v běžném písemném projevu zkracuje na dr. (uváděno před jménem) a to i v případě disertačního doktorátu Ph.D. (v Čechách) či PhD. (na Slovensku, event. ArtD.).[zdroj?] V západních zemích je oficiální praxe[zdroj?] uvádět Dr. před jménem jen v případě nositele disertačního doktorátu, přičemž se pak již nižší tituly neuvádějí - např. Dr. Jan Novák nebo Jan Novák, Ph.D. a nikoli např. PhDr. Jan Novák, Ph.D. nebo dokonce Mgr. Jana Novotná, Ph.D. apod.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1953[editovat | editovat zdroj]

Doktorát filozofie bylo původně možné v Rakousku získat po absolvování tří rigorózních zkoušek, které byly pevně dány a které pokrývaly základní obory tehdejších studií na filosofických fakultách (filosofie, matematika a fyzika, všeobecné dějiny). Po Thunových školských reformách byl roku 1872 vydán nový rigorózní řád, který pro získání titulu PhDr. zavedl nutnost vypracování a obhájení disertační práce, jenž mohla být sepsána podle konkrétní fakulty německy, česky nebo také latinsky. Zároveň ovšem snížil počet zkoušek na dvě, přičemž kratší první byla opět z filosofie, ale déletrvající druhá už byla zaměřena na vědecký obor podle výběru kandidáta (dějiny a latina nebo řečtina; klasická filologie a starověké dějiny; dvojkombinace z matematiky, fyziky, chemie či jednoho z přírodovědeckých oborů – botaniky, zoologie nebo mineralogie). Taková podoba získání doktorátu, přes pozdější obměny volitelných předmětů, existovala v podstatě až do roku 1950 i v Československu, v oblasti přírodních věd byl ale udělován titul doktor přírodních věd.[7][8][9] Až do roku 1953 používali studenti filosofických fakult, kteří již složili alespoň jednu státní zkoušku, neoficiální kandidátský titul PhC. (philosophiae candidatus).

Po roce 1953[editovat | editovat zdroj]

Po reformě vysokoškolského studia z roku 1950 už nebyly od roku 1953[10] akademické tituly udělovány a návrat titulu doktora filosofie tak znamenal až další zákon o vysokých školách z roku 1966. Tehdy už ale nešlo o nejvyšší akademicko-vědecké ocenění, protože již byly zavedeny po sovětském vzoru tzv. vědecké hodnosti (CSc. a DrSc.). Titul PhDr. (dle zákona doktor filosofie) nicméně opět nebyl automaticky udělován po absolvování vysoké školy, ale mohl být udělen pouze pokud absolvent opět obhájil písemnou práci a úspěšně složil rigorózní zkoušku ze zvoleného oboru a z jeho širšího vědního základu.[11]

Po roce 1990[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci byl novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 akademický titul PhDr., tak jako ostatní fakultativní malé doktoráty, zrušen. Místo toho byl po absolvování školy udělován titul magistra,[12] obdobně jako v jiných zemích, kde jsou podmínky pro získání doktorátu, obtížnější. Boloňský proces pak sjednotil evropské vysokoškolské vzdělávání. Pro nesouhlas s tímto stavem byl od přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1998, tento titul opět udělován, a to nyní po dodatečné a zpoplatněné rigorózní zkoušce – jeho udělení tak nepředchází žádné další formální studium. Tento stav, kdy se uděluje jak PhDr. (doktor filozofie), tak Mgr. (magistr), přičemž oba označují de facto stejnou kvalifikaci (magisterskou úroveň, 7 v ISCED, master's degree), však bývá předmětem kritiky.[13] Navíc zde vedle toho existuje standardní mezinárodní titul Ph.D. (doktor), jakožto titul, který značí vědce, ten se však správně píše za jménem (oddělen čárkou). Právě tuto kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) vhodnou primárně pro vědeckou, resp. pedagogickou, činnost je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), přičemž mezi lety 1990-1998 se jednalo o tzv. „postgraduální studium“ (doktor – Dr.) a v předchozím období (od roku 1953) se pak jednalo o tzv. „vědeckou aspiranturu“ (zmíněný kandidát věd – CSc.).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 46 odst. 5 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
  2. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 46 odst. 5, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  3. Marek Skovajsa: Velkovýroba malodoktorů v Česku, Lidové noviny, 24. října 2009.
  4. Internetová jazyková příručka: Pořadí titulů [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.  
  5. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 46 odst. 3, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  6. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 46 odst. 5, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  7. PETRÁŇ, Josef, a kol. Dějiny Univerzity Karlovy III. Praha : Univerzita Karlova, 1997. ISBN 80-7184-320-2. S. 176–178.  
  8. DURDÍK, Petr. Doktor. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 773–775.
  9. Nařízení č. 57/1872 ř. z., kterýmž se universitám království a zemí v radě říšské zastoupených vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských. Dostupné online. Později ve znění nařízení č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty universit království a zemí na říšské radě zastoupených. Dostupné online.
  10. § 36 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol.
  11. § 14 odst. 2 zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách.
  12. § 18–25 a § 44 bod 3. a 4. zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  13. KVAČKOVÁ, Radka. RNDr., PhDr., MVDr... Česko v zajetí titulů. Není doktor jako doktor. idové noviny (Lidovky.cz) [online]. 2014-06-12. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo PhDr. ve Wikislovníku