Přeskočit na obsah

Petr Křivka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr Křivka
Narození21. října 1897
Kobylí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. června 1951 (ve věku 53 let)
Brněnská káznice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Ústřední hřbitov v Brně
Národnostčeská
Povoláníčeskoslovenský legionář, odbojář, zámečník a železničář
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Petra Křivky v evangelickém kostele v Břeclavi

Petr Křivka (21. října 1897[1] Kobylí21. července 1951 Věznice na Cejlu) byl český voják, zámečník, protirakouský, protinacistický a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1897 v Kobylí na Břeclavsku.[2] Měl celkem sedm sourozenců (Jana, Marii, Václava, Františka, Antonína, Kateřinu a Josefa), sám se narodil jako v pořadí čtvrtý. Jeho otec Václav byl zemědělec, matka se jmenovala Kateřina. Osm let studoval na obecné škole.[3] Ve 14 letech se stal členem tělovýchovné jednoty Sokol.[4] V mládí se v Čejči vyučil zámečníkem, přičemž následující tři roky pracoval ve Vidni. Od února 1917 působil v řadách Rakousko-uherské armády, přičemž bojoval na italské frontě v pěším pluku č. 24. V dubnu 1918 mu byla udělena dovolená, během které zběhl z vojenské služby. Až do konce první světové války se tak skrýval v různých lesích, kde se snažil založit odbojovou skupinu proti Rakousku-Uhersku.[5] Měl zároveň být členem Československých legií v Itálii.[4][6]

Po první světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Po vyhlášení Československa se přestal skrývat a dostal se do Brna, kde se stal členem pěšího pluku č. 8. Účastnil se přitom bojů v maďarsko-československé válce.[7] V srpnu 1920 byl demobilizován. Za jeho počínání mu byla udělena Pamětní medaile FIDAC, Vítězná medaile 1918, Jubilejní pamětní medaile 1898 a Kříž československé obce Dobrovolců.[3] V roce 1921 se oženil se svou ženou Růženou. Měl dvě děti, nejprve se mu narodila dcera Růžena, v roce 1928 pak syn Ladislav (podle jiných zdrojů Vladimír). V letech 1921 až 1922 byl studentem strojní průmyslové školy v Košicích. Ve městě rovněž pracoval jako zámečník ve výtopně. Poté působil jako zámečník u Československých drah. V tomto zaměstnání působil až do roku 1938. V roce 1926 se zároveň sta členem Česká strany národně socialistické, v roce 1929 se stal členem výboru strany.[3] Po obsazení Československa nacisty působil v protinacistickém odboji, kde pomáhal s převodem osob přes hranice. Od roku 1939 pak žil v Kútech.[6] V dubnu 1940 byl zatčen gestapem, ale krátce po svém zatčení, když byl ještě ve své pracovní uniformě, se mu podařilo z brněnských Kounicových kolejí, kde byl vězněn, uprchnout, když předstíral, že je montér. Ze Slovenska poté uprchl (využil přitom stejnou trasu, na níž sám pomáhal občanům uprchnout z Československa), když se přes Bratislavu dostal do Maďarska. Během svého útěku přitom seskočil z jedoucího vlaku.[3] Následně cestoval přes Bělehrad v Jugoslávii, Řecko, Turecko, Bejrút v dnešním Libanonu a dnešní Egypt. Nakonec se tak dostal do Francie. V červnu 1940 se stal členem československé zahraniční armády, když narukoval v Marseille. Posléze se stal přesunul do města Agde. Po kapitulaci Francie byl převezen do Velké Británie. V letech 1943 až 1945 byl poté jako četař členem osobní ochranky československého prezidenta v exilu Edvarda Beneše.[5]

V období kolem konce druhé světové války mu byla udělena Československá vojenská pamětní medaile a Československá pamětní medaile Za zásluhy II. stupně. Zároveň byl povýšen do hodnosti rotmistra. Po definitivním konci války a návratu do vlasti došlo v srpnu 1945 k jeho demobilizaci. Zároveň obnovil své členství v národněsocialistické straně, přičemž se stal členem předsednictva ústředního výboru strany. Do prosince 1948 poté působil u československých drah ve funkci vozového revizora. Od ledna 1949 byl v důchodu.[5]

Po únoru 1948

[editovat | editovat zdroj]

Po únorovém převratu v roce 1948 měl podle pozdějších obvinění ze strany Státní bezpečnosti začít budovat odbojovou skupinu, přičemž na konci března 1948 ji měl začít formovat s Josefem Šinkovským. Křivka, Šinkovský a další muži měli diskutovat nastalou politickou situaci v zemi a možnosti jejího zvratu. Podle obvinění se měl pak pokusit sestavit skupinu, s níž by komunistický režim svrhnul, ovšem toto obvinění je pravděpodobně vykonstruované. Zatčen byl v rámci Akce Tábor v srpnu 1949 v Bučovicích.[8] Jeho skupinu, která měla o politické situaci po únoru 1948 diskutovat, ovšem infiltrovalo i několik agentů Státní bezpečnosti. Po zatčení Křivky bylo zatčeno dalších téměř 200 osob.[5] Jen několik dní po zatčení přitom ve vazbě za nejasných okolností zemřel člen této skupiny Jan Koreis.[9] Křivka byl po zatčení ve vazbě brutálně mučen.[3]

Soudní proces a poprava

[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1951 byl za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti. Jeho přání být zastřelen mu nebylo vyhověno.[7] Další dvacítce osob byly uděleny dlouholeté tresty odnětí svobody a další desítky lidí byly odsouzeny v navazujících procesech. Sám Křivka byl popraven byl v červenci 1951. Pohřben byl na brněnském Ústředním hřbitově.[5][4] V 70. letech ovšem jeho hrob za nejasných okolností zmizel.[10] V politickém procesu byla k trestům odnětí svobody odsouzena také řada jeho příbuzných.[11]

V městské části Brno-Nový Lískovec je po něm od roku 1993 pojmenována jedna z ulic.[12] Na jeho rodném domě v Kobylí byla instalována pamětní deska,[13] stejně jako v místě jeho bývalého bydliště v Brno-Lískovci.[14] V roce 1996 mu byl udělen in memoriam řád Za hrdinství.[4][15] Podrobně o jeho životě pojednává diplomová práce Jitky Chorvátové z roku 2018.[3]

  1. Petr Křivka. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  2. Třetí odboj - Křivka, Petr. tretiodboj.sdruzenipamet.cz [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f CHORVÁTOVÁ, Jitka. Rotmistr Petr Křivka Diplomová práce [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  4. a b c d Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  5. a b c d e Rotmistr Petr Křivka, další z obětí komunistického režimu [online]. 2014-06-17 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b PRIMA, F. T. V. Unikátní hrdina tří odbojů. Bojoval s císařem i nacisty, komunisti ho popravili. CNN Prima NEWS [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  7. a b LUDĚK NAVARA, 1964-. Musím jít odvážně vpřed! : tragický osud bojovníka Petra Křivky. irel.knihovny.cz [online]. 2019 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  8. Českoslovenští komunisté: začali jako reformátoři a skončili jako poskokové Moskvy. Reflex.cz [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  9. Sportovec, který zmizel. Kniha odhaluje příběh odpůrce komunistického režimu Jana Koreise. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  10. Hrob odbojáře zavražděného komunisty jednoho dne zmizel. Jeho vnuk po něm pátrá. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  11. Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  12. Ulice a jejich pojmenování: Brno – Nový Lískovec. novy-liskovec.cz [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  13. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  14. Pamětní deska Petr Křivka | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  15. rotmistr Petr Křivka | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]