Neustadt in Sachsen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nové Město Saské
Neustadt in Sachsen
Radnice
Radnice
Nové Město Saské – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 340 m n. m.
Časové pásmo UTC +1
Stát Německo Německo
spolková země Sasko Sasko
zemský okres Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory
Administrativní dělení 9 místních částí
Nové Město Saské na mapě
Poloha města Neustadt in Sachsen v rámci zemského okresu Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory
Neustadtin Sachsen
Red pog.svg
Neustadt
in Sachsen
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 83,12 km²
Počet obyvatel 12 516[1] (31. 12. 2015)
Hustota zalidnění 150,6 obyv./km²
Etnické složení Němci 97,7 %[2]
Náboženské složení Protestantství 21,0 %
Římskokatolická církev 3,0 %[2]
Správa
Status město
Starosta Peter Mühle (NfN)
Vznik 13. století
Oficiální web www.neustadt-sachsen.de
Adresa obecního úřadu Markt 1
01844 Neustadt in Sachsen
Telefonní předvolba 03596
PSČ 01841–01844
Označení vozidel PIR, DW, FTL, SEB
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neustadt in Sachsen (česky Nové Město Saské) je německé město v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory ve spolkové zemi Sasko. Na západě hraničí s Českem (Dolní Poustevna a Lobendava). Roku 2007 se s Neustadtem spojila do té doby samostatná obec Hohwald. K 31. prosinci 2015 mělo město 12 516 obyvatel. K nejvýznamnějším památkám patří barokní radnice na náměstí a novogotický evangelický kostel svatého Jakuba.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Město se rozkládá v Neustadtském údolí mezi horským hřbetem lesní oblasti Hohwald a horou Unger (537 m n. m.). Neustadtské údolí leží na hranici Šluknovské pahorkatiny a Děčínské vrchoviny. Nejvyšším vrcholem je Valtenberg (588 m n. m.). Nejbližší hraniční přechod pro automobily je v sousedním velkém okresním městě Sebnitz.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka pochází z roku 1333, kdy je Neustadt zmiňován jako horní město s těžbou zlata. Zakladatelé byli horníci z Freibergu a město pojmenovali Nuwenstad, resp. Niwenstad. Zpočátku náleželo k českému hohnsteinsko-wildensteinskému panství pod vládou Berků z Dubé. Město leží na kdysi důležité křižovatce dvou obchodních cest: solné stezky spojující Halle s Prahou a poutní cesty z hornolužického Budyšína do českého poutního místa Bohosudov. V nynější ulici Hospitalstrasse (původně Pilgerstrasse) stál pravděpodobně již od založení města první špitální kostel. Brzy po založení města byl postaven nový kostel, pojmenovaný, po vzoru Freibergu, podle učedníka Jakuba. Je také možné, že tudy vedla středověká Jakubská cesta, a proto byl kostel pojmenován podle Jakuba.

V roce 1451 město koupil saský kurfiřt Bedřich (Fridrich) II. Mírný (14281464) a od té doby již zůstalo v saském držení. Roku 1768 místní mistři cechů kovářů, zámečníků a kolářů uzavřeli sázku, kdo vyrobí dřevěné vozové kolo za nejkratší dobu. Kolo bylo vyrobeno za sedm hodin a také ještě kutáleno před západem slunce do rezidenčního města Drážďany. Kopie je dnes k vidění ve vlastivědném muzeu, originál je uložen na zámku Moritzburg.

V letech 19381945 se vyráběla v největším podniku v městě, Heringwerku, protiletadlová děla kalibru 8,8. Výroba podléhala přísnému utajení. Roku 1945 se měšťané rozhodli bez boje předat město, v kterém nebylo žádné německé vojsko, blížící se Rudé armádě a polským svazům za pomocí bílých praporů, umístěných např. na budově dnešní Schillerovy školy. Úmysl byl zmařen fanatickým vůdcem Hitlerovy mládeže, který se opevnil s několika dalšími členy a zahájil palbu na blížící se vojska, což vedlo, jen několik dní před koncem války, k zbytečným obětem na obou stranách. Vojáci poté vyhnali mnoho obyvatel z domů, které poté podpálili. Polovina budov okolo náměstí shořela a jen zásluhou katolického a evangelického faráře zůstaly ostatní budovy ušetřeny. Oba navštívili s nasazením svého života sovětského velitele a poprosili jej, aby ušetřil zbytek města. Pomohlo, že katolický farář byl Lužický Srb a mluvil tedy jazykem příbuzným ruštině a polštině.

Na základě referenda se k Neustadtu 1. srpna 2007 připojila do té doby samostatná obec Hohwald.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Vlastivědné muzeum sídlí ve staré sladovně bývalého pivovaru Schmole. Je zaměřené na historii okolních rytířských statků, rozvoj průmyslu umělých květin a historii města. Od 19. října 2007 je v provozu v místní části Berthelsdorf Zážitkové místo „Hohwald – zlato – minerály a kameny“. Toto muzeum vzniklo v rámci projektu Zlato v Horní Lužici – nabídka turismu. Jeho součástí je informační středisko přibližující geologii, dějiny těžbu zlata, minerálů a kamenů v regionu i mimo něj.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Jednou z místních rarit je koza ulitá z bronzu, v současnosti umístěná před muzeem. Byla vytvořena v roce 1969 pro mateřskou školu v ulici Götzingerstrasse, kde sloužila dětem ke hraní. Později byla však z bezpečnostních důvodů odstraněna a stála potom několik roků na výšině Götzinger Höhe.

Pozoruhodná je pískovcová figura, která zobrazuje květinářku na rohu ulice Böhmische Strasse. Roku 1956 ji zhotovil drážďanský sochař Albert Braun. Figura, která je jen skrovně oblečena, způsobila při svém odhalení značné pobouření.

Na fasádě budovy v Dresdner Strasse 3 (obchod s čokoládou) připomíná reliéf „Pfeng-Pauline“, obchodnici, která byla známá po celém městě okolo roku 1900. V koši měla stále cukroví, které prodávala za feniky (odtud její jméno; Pfeng v saském dialektu znamená Pfennig = fenik) na lidových slavnostech v okolí. Byla stále chudě oblečena, obutá v dřevákách a s šátkem na hlavě, podle pověsti však po své smrti zanechala značné jmění.

Stavby[editovat | editovat zdroj]

Poštovní mílový sloup na náměstí

Radnice uprostřed náměstí byla postavena okolo roku 1700. Nad radničním portálem se nalézají míšeňský a neustadtský erb. Zajímavá je radniční věž s laťkami z mědi s hodinami. Blízko radnice stojí poštovní mílový sloup z roku 1729 kurfiřtské saské pošty s údaji vzdáleností.

Nejvyšší budovou ve městě je evangelický kostel svatého Jakuba. Původně středověký chrám, prvně zmiňovaný roku 1346, byl v roce 1884 novogoticky přestavěn. Nejstarší částí chrámu je oltářní prostor. V klenbě z lomového kamene jsou odkryté dva svorníky, zmiňované již ve velmi starých dokumentech. Na nich jsou obrazy holubice, Kristovy hlavy a zeměkoule. Z mobiliáře vynikají velmi starý vyřezávaný oltář a epitaf v oltářním prostoru. Věž s hodinami je vidět zdaleka z okolních pahorků a kdo měl dobré oči, mohl proto vždy zjistit přesný čas. Kromě bohoslužby se konají každý rok i početné koncerty.

Nejstarší obytným domem je fara vystavěný v roce 1616 ve stylu saské renesance. Mimo jiné zde také bydlel známý badatel Saského Švýcarska Wilhelm Leberecht Götzinger.

Novodobý katolický kostel svaté Gertrudy v blízkosti městského parku byl postaven v letech 19271928.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Mimo Neustadtu in Sachsen jsou místními částmi Berthelsdorf, Krumhermsdorf, Langburkersdorf, Niederottendorf, Oberottendorf, Polenz, Rückersdorf a Rugiswalde.

Městská partnerství[editovat | editovat zdroj]

Přehled Nových Měst v Evropě, 2006

Město je členem největšího přátelského sdružení v Evropě nazývaném Nová Města Evropy. Sdružuje celkem 37 měst a obci z Německa, Rakouska, Maďarska, Slovenska a Česka, která se jmenují Neustadt (česky Nové Město) nebo obdobně v národním jazyce.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Kovoprůmysl[editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1989 byl Neustadt střediskem zemědělského strojírenství. Kombinát „Fortschritt Landmaschinen“ založený po druhé světové válce značně přispěl k růstu města (počet obyvatel se v letech 19481984 zdvojnásobil).

Závod „Fortschrittwerk“, který vznikl z bývalého podniku „Heringwerken“ (pobočka „Hering AG Nürnberg“), byl v poválečném období největším zaměstnavatelem v kraji. V závodě v Neustadtu se vyráběly lisy na slámu a žací řádkovače. Ke kombinátu však náležely také jiné závody, např. v Singwitzu, kde se vyráběly obilní kombajny série E 512 a později E 516, anebo v Kirschau (výroba hnacích ústrojí). Vývoj a konstrukce vzorů pro všechny tyto stroje, které byly exportovány do celého světa v typických barvách modrá a bílá, však byly v Neustadtu. Od 60. let 20. století byly ve městě menší závody, jako továrna na výrobu nožů nebo smaltovna, uzavřeny a včleněny do podniku „Fortschritt“.

Průmysl umělých květin[editovat | editovat zdroj]

V Neustadtu existovalo mnoho malých továren na umělé květiny, které byly později zestátněny a zahrnuty do „VEB Kunstblume Sebnitz“. Výroba umělých květin byla často prací žen, při které byly vyražené listy nalepené na stonky anebo květy spojeny z hotově vyražených částí. Tyto práce se často prováděly jako domácí. Zúčtování se provádělo podle starého způsobu počítání s veletuctem a tuctem. Protože práce byly konány doma a částečně se pracovalo s nebezpečnými látkami, jako lepidla či skelná krupice, vznikalo přitom také nebezpečí speciálně pro děti. Vyrážení a jiné práce, které se nedělaly doma, byly vykonávány květinářkami v továrnách. Po revoluci toto průmyslové odvětví již nestačilo laciné konkurenci z jiných zemí.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Neustadt z výšiny Götzinger Höhe

Hospodářskou situaci v Neustadtu na počátku 21. století ovlivňuje především vysoká nezaměstnanost. Část prázdných bytů obsadili vystěhovalci německé menšiny z bývalého Sovětského svazu. V bývalém kombinátu VEB Fortschritt Landmaschinen, kde před opětovným sjednocením Německa pracovalo na 6500 lidí, zahájil v listopadu 2006 činnost výrobce obytných vozidel „Capron“. Nově se ve městě usídlilo také několik průmyslových závodů, např. továrna za výrobu plastických trubek a firma, která provádí úpravy součástek pro významné výrobce zemědělských strojů.

Vzdělávací ústavy[editovat | editovat zdroj]

  • Všeobecné vzdělání
Základní škola Julia Mißbacha
Střední škola Friedricha Schillera
Gymnázium W. L. Götzingera (od léta 2007 zavřeno)
Podpůrná škola Neustadt, část místa Polenz
  • Všeobecné a jazykové vzdělání
Lidová univerzita Sächsische Schweiz (Saské Švýcarsko), pobočka Neustadt
  • Příprava na povoláni a výchova k povolání
Mezinárodní svaz (IB), pobočka Neustadt

Rekreační místa a sportovní hřiště[editovat | editovat zdroj]

  • Sportovní fórum Neustadt
  • Stadión Neustadt
  • Reiterhof Mariengut
  • Tenisové kurty 1. TC Neustadt
  • Rekreační plovárna „Monte mare“ a fitnesové středisko
  • Volná plovárna Neustadt, Rugiswalder Weg
  • Lesní plovárna Polenz
  • Kino „Grenzlandlichtspiele“
  • Lyžařský výtah Rugiswalde
  • PSV „Schusterhof“ Polenz e.V.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Pohled na město ze severovýchodu

Neustadtské údolí leží na hranici mezi Šluknovskou pahorkatinou a Labskými pískovci blízko lužického zlomu. Kdo se, přicházejíc ze západního směru z Drážďan nebo Stolpenu, blíží městu, přechází nejdříve horu Karrenberg (nářeční výslovnost Kornberg). Ačkoliv hora je dnes nezalesněná, pokrytá poli, nemá své jméno od „Korn“ (česky obilí), nýbrž od trakařů (německy Schubkarren), s kterými obchodníci v středověku přecházeli tuto horu na staré solné cestě. Odtud se naskytá krásný výhled na městečko a jeho okolí, které je dobře zpřístupněno turistickými cestami.

Na jihozápadě je místní část Polenz. Říčka se stejným jménem si prodírá svou cestu nejdříve přes žulu a potom přes pískovec, a to až k soutoku s řekou Sebnitz, aby potom ústila po několika kilometrech jako Lachsbach blízko Bad Schandau do Labe. Údolí Polenze je proslulé pro největší přirozený výskyt divoce rostoucích bledulí jarních uvnitř Německa.

Dále jižním směrem stoupá hřbet hory Unger (537 m n. m.) s televizní věží a rozhlednou. Předhůří Ungeru je Götzinger Höhe, výhled s věží a hostincem ve výšce 425 m n. m. na jih od Neustadtu. Ta je oblíbeným výletním cílem Neustadťanů. Dá se dosáhnout ze sídliště „Bruno-Dietze-Ring“ přes „Promenadenweg“, kde je místo pikniku s malým knajpovacím zařízením (šlapání vody). Z věže, tvořené železnou konstrukcí, je krásný rozhled až do okolních pohoří Labské pískovce, Krušné hory, Lužické hory a při dobré viditelnosti také až do Jizerských hor a Krkonoš. V zimě je svah Götzinger Höhe oblíbený jako sáňkařská dráha. Na východ je vidět Langburkersdorfské údolí, kde pramení řeka Polenz. Za tím jsou hory severních Čech. Na severovýchodě je les Hohwald se svým nejvyšším vrcholem Valtenbergem (588 m n. m.).

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Nápis na městské lékárně u tržiště

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neustadt in Sachsen na německé Wikipedii.

  1. Bevölkerung des Freistaates Sachsen jeweils am Monatsende ausgewählter Berichtsmonate nach Gemeinden [online]. Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen, [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder, [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]