Polenz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Polenz
Údolí Polenze nad lužickým zlomem
Údolí Polenze nad lužickým zlomem
Základní informace
Délka toku31,3 km
Plocha povodí104,66[1] km²
SvětadílEvropa
Pramen
Ústí
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Lachsbach
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polenz je řeka v Sasku, pravá zdrojnice Lachsbachu. Její délka činí 31,3 km.

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Polenz pramení poblíž česko-německé státní hranice z několika pramenů v prostoru mezi Langburkersdorfem, Novou Vískou a Rugiswalde. Hlavní pramen vyvěrá na svahu Knoffenbergu (483 m) v nadmořské výšce 425 m, další pramení u státní hranice a v Langburkersdorfu se spojují do jednoho toku. Horní tok nese název Langburkersdorfer Bach a tvoří hlavní osu zástavby Langburkersdorfu, ze kterého pokračuje do Neustadtu in Sachsen. Severně od náměstí zde přijímá zprava vodu Lohbachu a nadále nese jméno Polenz. Regulovaným korytem teče do vesnice Polenz, která získala podle řeky název.[2][3]

Střední tok mezi vsí Polenz a Hohnsteinem je velmi málo poznamenaný zásahy člověka. Řeka protéká hlubokým a úzkým údolím, které je z většiny zalesněné. Vodní tok zde vytváří četné meandry doplněné travnatými nivami. Širší území v okolí středního toku je chráněné jako Chráněná krajinná oblast Oberes Polenztal und Hohes Birkigt, na území bezprostředně kolem Polenze byly vyhlášeny evropsky významná lokalita Polenztal a také přírodní rezervace Märzenbecherwiese.[3]

Západně od Hohnsteinu poblíž vrchu Hockstein (282 m) překračuje Polenz lužický zlom. Dolní tok protéká velmi hlubokým kaňonovitým údolím se svislými stěnami v pískovcové oblasti Saského Švýcarska. U Porschdorfu se stéká se Sebnicí a společně pokračují jako Lachsbach do Labe.[3]

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Uvedeny jsou pojmenované přítoky s označením ústí do Polenze:[3]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Horní tok Polenze protéká německou částí geomorfologického celku Šluknovská pahorkatina (německy Lausitzer Bergland), střední tok pokračuje přes Západolužickou pahorkatinu (Westlausitzer Hübel- und Bergland) a dolní tok protéká Děčínskou vrchovinou (Elbsandsteingebirge). Podloží Šluknovské a Západolužické pahorkatiny tvoří lužický a dvojslídý granodiorit, který je lužickým zlomem oddělen od pískovce v Děčínské vrchovině.[4] V říčním sedimentu se nachází zlato a zirkon, méně hojně také pyrop, epidot, olivín a spinel.[5] Podle soustavy Natura 2000 převládají podél středního toku acidofilní bučiny a extenzivní sečené louky nížin a podhůří, v dolním toku pak suťové lesy. Hojně zastoupenými dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica), bříza bělokorá (Betula pendula) a v dolním toku též smrk ztepilý (Picea abies). Ze živočišných druhů jsou na vodní tok a jeho okolí vázáni vranka obecná (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetra planeri), losos obecný (Salmo salar), z obojživelníků čolek velký (Triturus cristatus) a ze savců bobr evropský (Castor fiber), vydra říční (Lutra lutra) či netopýr velký (Myotis myotis) a černý (Barbastella barbastellus).[6] Střední tok Polenze leží na území Chráněné krajinné oblasti Oberes Polenztal und Hohes Birkigt, na kterou v dolním toku navazuje Chráněná krajinná oblast Saské Švýcarsko a Národní park Saské Švýcarsko. Podél středního toku se rozkládá evropsky významná lokalita Polenztal a v části říční nivy přírodní rezervace Märzenbecherwiese s hojným výskytem bledule jarní (Leucojum vernum).[7] Polenz je spolu se Sebnicí a Lachsbachem považována za vodní tok 1. řádu.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

V Hornolužické hraniční listině z roku 1241 je řeka několikrát zmiňována jako Poliza. Jméno je slovanského původu a vykládá se jako Feldbach, česky Polní potok.[2]

Mlýny[editovat | editovat zdroj]

Na Polenzi byla od středověku vybudována řada mlýnů, které však postupem času (zvláště v období po druhé světové válce) ztratily svůj původní účel a byly upraveny nejčastěji na hostince.[8]

  • Obermühle – Langburkersdorf
  • Mittelmühle – Langburkersdorf
  • Hofmühle – Langburkersdorf
  • Obermühle (Wachemühle) – Neustadt in Sachsen
  • Niedermühle (Stadtmühle) – Neustadt in Sachsen
  • Obermühle (Rentschmühle) – Polenz
  • Mittelmühle – Polenz
  • Niedermühle – Polenz
  • Waldmühle – Langenwolmsdorf
  • Knochenmühle – Langenwolmsdorf
  • Bockmühle – Cunnersdorf
  • Scheibenmühle – Heeselicht
  • Heeselichtmühle – Heeselicht
  • Russigmühle – Hohnstein
  • Maimühle – Hohnstein
  • Waltersdorfer Mühle – Waltersdorf
  • Frinztalmühle – Porschdorf
  • Grundmühle – Porschdorf

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BÖHNERT, Wolfgang. FFH-Managementplan für das FFH-Meldegebiet pSCI 5050-302, Landesmeldenummer 166 „Lachsbach- und Sebnitztal“. [s.l.]: Landkreis Sächsische Schweiz, 2005. (německy) 
  2. a b MEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Buchdruckerei der Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. 397 s. S. 260. (německy) 
  3. a b c d Topographische Karte Sachsen 1:10 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. (německy) 
  4. Geologische Karte Sachsen 1:50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. (německy) 
  5. SCHADE, Markus; BIRKE, Thomas. Gold im Lausitzer Bergland: Fundorte, Herkunft, Geschichte. Theuern: Gold-Museum in Theuern, 2002. 121 s. S. 91. (německy) 
  6. Polenztal [online]. European Environment Agency [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Lanskreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge: Schutzgebiete [online]. Landratsamt Sächsische Schweiz-Osterzgebirge [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. (německy) 
  8. SCHOBER, Manfred. Die Mühlen der Sächsischen Schweiz. Rechtselbisches Gebiet. Dresden: Berg- und Naturverlag Rölke, 2009. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]