Jakub Alfeův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Jakub Alfeův
Socha sv. Jakuba Menšího
Socha sv. Jakuba Menšího
apoštol
Narození Parametr "narození" (nyní s hodnotou "neznámé") šablony "Infobox - světec" je zastaralý. Více informací po kliknutí.neznámé
Úmrtí Parametr "úmrtí" (nyní s hodnotou "1. století") šablony "Infobox - světec" je zastaralý. Více informací po kliknutí.1. století
Svátek 3.5.
Uctíván církvemi

Římskokatolická církev Pravoslaví

Anglikánská církev

Starokatolická církev

Východní katolické církve
Atributy valchařská tyč, kniha
Socha sv. Jakuba Menšího v kostele Mafra Palace, Portugalsko

Svatý Jakub je jedním z dvanácti apoštolů, které si Ježíš vyvolil, a bývá v Novém zákoně obvykle uváděn s dodatkem syn Alfeův[1][2][3]. Bývá též ztotožňován s Jakubem, jenž je označován dodatkem Menší či Mladší (řecky HO MIKROS, ο μικρος)[4], a to zřejmě kvůli svému jmenovci Jakubovi Většímu, který byl buď vyšší postavy nebo o něco starší věkem. Někdy je ztotožňován s Jakubem Spravedlivým, zvaným bratr Páně. Jakub Menší byl synem Marie Kleofášové, která stála pod křížem s Ježíšovou matkou[5]. Protože jméno Kleofáš je zcela řeckého původu (Κλωπας, KLÓPAS, či Κλεοπας, KLEOPAS, doslova „Slavného otce“), kdežto Alfeus je v podstatě pořečtělý hebrejský výraz (חַלְפִּי, CHALPI, doslova „Zaměněný“)[6], má se za to, že otec svatého Jakuba byl nazýván oběma jmény.

Podle tradice byla Marie Kleofášová blízkou příbuznou Panny Marie a svatý Jakub tím pádem Ježíšovým bratrancem. Podle jedné z legend byl Jakub svým vzhledem podobný Ježíšovi a svatý Ignác Antiochijský, který se s Ježíšem nikdy nesetkal, si přál putovat do Jeruzaléma a spatřit Jakuba, aby si mohl představit, jak asi Kristus vypadal.

Evangelijní činnost[editovat | editovat zdroj]

Se jménem tohoto apoštola se pojí apokryf Protoevangelium Jakubovo[7], které opěvuje svatost a panenství Panny Marie.

Ti, kdo pokládají svatého Jakuba za prvního jeruzalémského biskupa, věří, že jeho působištěm byl především Jeruzalém. Skutky apoštolů zdůrazňují, že tento Jakub měl v Jeruzalémské církvi vůdčí postavení. Na apoštolském koncilu, který se konal (v letech 49-50) po smrti Jakuba Většího, spolu s Petrem pomohl překonat nebo lépe integrovat původní židovskou dimenzi křesťanství spolu s požadavkem nenakládat obráceným pohanům povinnost podřizovat se veškerým předpisům Mojžíšského zákona (například obřízka)[8]. Svatý Pavel, který mu připisuje zvláštní vidění Vzkříšeného[9], když mluví o své návštěvě Jeruzaléma, zmiňuje Jakuba dokonce před Petrem, a označuje za "sloupy církve" oba zároveň. Ještě i z dalších míst je patrné významné postavení Jakuba, např. když Petr po vysvobození z vězení žádá, aby to oznámili Jakubovi a bratřím[10].

Mučednická smrt[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší informaci o smrti tohoto Jakuba nám podává židovský historik Josefus Flavius. Ve svých Židovských starožitnostech, napsaných v Římě koncem 1. století, vypráví, že o Jakubově smrti bylo rozhodnuto nezákonnou iniciativou Velekněze Annáše (syna toho Annáše, kterého zmiňují evangelia), který využil prodlevy mezi sesazením římského prokurátora Festa a příchodu jeho nástupce Albina a roku 62 nařídil jeho ukamenování. Křesťanská tradice vypráví, že se ho po statečném vystoupení v Jeruzalémském chrámu chopili nepřátelé a shodili ho z cimbuří chrámové hradby a začali jej kamenovat. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Tu někdo z davu vykřikl: "Přestaňte, vždyť on se za vás modlí k Bohu!" Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě a udeřil jím Jakuba do hlavy tak, že jej usmrtil. Historik Eusebius napsal o jeho nestranné spravedlnosti i o úctě ke starozákonní tradici a zbožnosti. Mnoho Židů si jej pro jeho vlastnosti velmi vážili a mnozí z nich přijímali křesťanství. Byl nazýván "spravedlivý" a o jeho hluboké zbožnosti se tradovalo, že trávil tolik času na modlitbách, až se mu zvetšila kolena tak, že měl nohy podobné nohám velblouda.

Ostatky[editovat | editovat zdroj]

Pohřben byl na místě umučení. Tam umístěný náhrobní kámen se dochoval do doby císaře Hadriána. Pak až do 4. století se o jeho hrobu nevědělo až byly jeho ostatky znovu nalezeny a mohlo tak dojít k jejich uložení do kostela v tom místě. Část relikvií byla v 6. století přenesena do Říma společně s ostatky apoštola Filipa do chrámu "Dvanácti apoštolů". Jeho svátek je slaven v liturgickém kalendáři spolu s apoštolem Filipem. Ve starém kalendáři byl jejich svátek uváděn 1. května, což souviselo s přenesením jejich ostatků a hlavně s posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů 1. 5. 570. Noci před jejich svátkem se podle lidové tradice říká filipojakubská noc. V novém kalendáři došlo k přesunu svátku o dva dny pro památku Josefa Dělníka a Atanáše, učitele církve, na 3. května.

Patronace[editovat | editovat zdroj]

Svatý Jakub Mladší je patronem Uruguaye, Fríska a Dieppe, z živností cukrářů, kramářů, kloboučníků, paštikářů, koželuhů většinou společně se svatým Filipem. Navíc je také patronem umírajících, kvůli jeho shovívavosti se svými vrahy. V Anglii je svatému Jakubovi zasvěceno 26 kostelů, často společně se svatým Filipem.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Atributy svatého Jakuba Mladšího jsou valchářská tyč (tyč s proděravělou deskou), kyj, kamení, kniha, svitek. Bývá zobrazován podle nástroje umučení zpravidla s kyjem, ale také na mnoha obrazech, jak ho shazují z chrámové hradby nebo jako dítě s malým mlýnkem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mt 10, 3 (Kral, ČEP)
  2. Mk 3, 18 (Kral, ČEP)
  3. Sk 1, 13 (Kral, ČEP)
  4. Mk 15, 40 (Kral, ČEP)
  5. J 19, 25 (Kral, ČEP)
  6. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha : Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 493, 520.  
  7. DUS, Jan A; POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.). Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-839-8. S. 254.  
  8. Sk 15, 13 (Kral, ČEP)
  9. 1Kor 15, 7 (Kral, ČEP)
  10. Sk 12, 17 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]