Mokošín
| Mokošín | |
|---|---|
 Mokošín | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Přelouč |
| Obec s rozšířenou působností | Přelouč (správní obvod) |
| Okres | Pardubice |
| Kraj | Pardubický |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°0′54″ s. š., 15°34′19″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 172 (2023)[1] |
| Rozloha | 1,70 km²[2] |
| Katastrální území | Mokošín |
| Nadmořská výška | 250 m n. m. |
| PSČ | 535 01 |
| Počet domů | 68 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Mokošín 27 535 01 Přelouč ou.mokosin@tiscali.cz |
| Starostka | Ing. Olga Kulhánková |
| Oficiální web: www | |
  Mokošín | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 575381 |
| Kód části obce | 98183 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Mokošín se nachází v okrese Pardubice, kraj Pardubický. Žije zde 172[1] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1073. Jedná se o jednu z nejstarších obcí ve východních Čechách. Název obce je snad odvozen od jména staroslovanské bohyně Mokoše. Její novodobé uctívání připomíná socha vytesaná z lipového kmene a umístěná v místním zalesněném pahorku. Historicky jsou dějiny obce úzce spjaty s nedalekým městem Přelouč a dále s obcí Opatovice nad Labem (zaniklý opatovický klášter).
Části obce[editovat | editovat zdroj]
V letech 1850–1930 k obci patřila Benešovice.
Exulanti[editovat | editovat zdroj]
Za vlády Marie Terezie emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska na pozvání a pod ochranou vojsk pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, podrobování se kontrolám z řad duchovních i světských úředníků či odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků a násilné odvody na vojnu. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[4] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům evangelíků mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[5] Z obce Mokošín uprchl do Münsterbergu v pruském Slezsku:
- Josef Hradecký *(1730). V roce 1745 se nacházel v Münsterbergu, (jak, případně s kým emigroval, není známo). Jeho otec Matěj byl sedlák, když se dne 4 .8. 1749 Josef Hradecký v Münsterbergu ženil, jeho otec už nežil. Manželka Dorota, rozená Kalecká, pocházela ze Zboží. Rodina zažádala o pozemek v nově vznikající české kolonii Husinec, ale nakonec jej nepřevzala. V roce 1766 byl Josef majitelem usedlosti v jiné české kolonii poblíž Husince - v Poděbradech. V roce 1778 byl Josef Hradecký v Prostředních Poděbradech konšelem. [6]
Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli repatriováni v roce 1945 do českého pohraničí z Polska (jež po válce netolerovalo národnostní menšiny).[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Nové myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-15]. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 498 s. ISBN 80-7017-018-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mokošín na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Mokošín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Mokošín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
