Mokošín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mokošín
Mokošín
Mokošín
Znak obce MokošínVlajka obce Mokošín
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0532 575381
Pověřená obecPřelouč
Obec s rozšířenou působnostíPřelouč
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Pardubice (CZ0532)
Kraj (NUTS 3)Pardubický (CZ053)
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel175 (2022)[1]
Rozloha1,7 km²
Katastrální územíMokošín
Nadmořská výška250 m n. m.
PSČ535 01
Počet domů68 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduMokošín 27
535 01 Přelouč
ou.mokosin@tiscali.cz
StarostkaIng. Olga Kulhánková
Oficiální web: www.obecmokosin.cz
Mokošín
Mokošín
Další údaje
Kód obce575381
Kód části obce98183
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Mokošín se nachází v okrese Pardubice, kraj Pardubický. Žije zde 175[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1073. Jedná se o jednu z nejstarších obcí ve východních Čechách. Název obce je snad odvozen od jména staroslovanské bohyně Mokoše. Její novodobé uctívání připomíná socha vytesaná z lipového kmene a umístěná v místním zalesněném pahorku. Historicky jsou dějiny obce úzce spjaty s nedalekým městem Přelouč a dále s obcí Opatovice nad Labem (zaniklý opatovický klášter).

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Za vlády Marie Terezie emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska na pozvání a pod ochranou vojsk pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, podrobování se kontrolám z řad duchovních i světských úředníků či odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků a násilné odvody na vojnu. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[3] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům evangelíků mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[4] Z obce Mokošín uprchl do Münsterbergu v pruském Slezsku:

  • Josef Hradecký *(1730). V roce 1745 se nacházel v Münsterbergu, (jak, případně s kým emigroval, není známo). Jeho otec Matěj byl sedlák, když se dne 4 .8. 1749 Josef Hradecký v Münsterbergu ženil, jeho otec už nežil. Manželka Dorota, rozená Kalecká, pocházela ze Zboží. Rodina zažádala o pozemek v nově vznikající české kolonii Husinec, ale nakonec jej nepřevzala. V roce 1766 byl Josef majitelem usedlosti v jiné české kolonii poblíž Husince - v Poděbradech. V roce 1778 byl Josef Hradecký v Prostředních Poděbradech konšelem. [5]

Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli repatriováni v roce 1945 do českého pohraničí z Polska (jež po válce netolerovalo národnostní menšiny).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Nové myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-15]. Dostupné online. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2. 
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 498 s. ISBN 80-7017-018-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]