Zboží (Dvůr Králové nad Labem)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zboží
socha sv. Františka Xaverského
socha sv. Františka Xaverského
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Dvůr Králové nad Labem
Okres Trutnov
Kraj Královéhradecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 181 (2011)[1]
Katastrální území Zboží u Dvora Králové (3,25 km²)
Nadmořská výška 292 m n. m.
PSČ 544 01
Počet domů 57 (2011)[1]
Zboží
Zboží
Další údaje
Kód části obce 34070
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zboží (německy Rennzähn) je vesnice, část města Dvůr Králové nad Labem v okrese Trutnov. Nachází se asi 2,5 km na východ od Dvora Králové nad Labem. Prochází zde silnice II/299. U silnice stojí kaple svatých Andělů Strážných. V roce 2009 zde bylo evidováno 64 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 153 obyvatel.[3]

Zboží leží v katastrálním území Zboží u Dvora Králové o rozloze 3,25 km2.[4]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době protireformace během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků v roce 1742 organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno.[5] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené kacíře (nekatolíky) a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Zboží prokazatelně odešli:[6][7]

  • Václav Kalecký, který emigroval v roce 1742 s manželkou a dětmi do Münsterbergu v pruském Slezsku. Usadil se v Kunzendorfu a zemřel před rokem 1749. Dne 2.1.1746 v Münsterbergu zažádal o podíl v plánované české kolonii Husinec. V roce 1753 byla majitelkou jedné usedlosti v Husinci Anna Kalecká, vdova. Anna patří mezi zakladatele obce Husinec. Zemřela ve věku 60 let dne 8. 12. 1771. V Husinci se vdávala dne 19.5.1772 Lidmila Kalecká, dcera Václava.
  • Václav Novák ze Zboží emigroval rovněž v roce 1742 do Münsterbergu - s manželkou a sedmi dětmi.
  • Jiří Staněk emigroval rovněž v roce 1742 do Münsterbergu - s manželkou a dětmi.
  • Martin Strnad emigroval rovněž v roce 1742 do Münsterbergu.

Kazatelem sboru v Husinci a německé Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v německých archivech. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se po 2. světové válce vrátili.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 500, 501, záznam 17-4. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  7. HREJSA FERDINAND: Sborové Jednoty bratrské. Zprávy o sborech bratrských a o Bratřích v Prusích, Polsku, na Slovensku a v cizině a za protireformace i v zemích českých. In: Reformační sborník, Praha 1939.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]