Mangovník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMangovník
alternativní popis obrázku chybí
Mangovník indický (Mangifera indica) s plody
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rod mangovník (Mangifera)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mangovník indický na Reunionu

Mangovník (Mangifera) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to robustní stálezelené stromy s jednoduchými celokrajnými listy a drobnými, čtyř nebo pětičetnými květy uspořádanými v latovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 63 druhů a je rozšířen v tropické Asii od Indie po Šalamounovy ostrovy.

Hospodářsky nejvýznamnějším a také nejčastěji pěstovaným druhem je mangovník indický, poskytující ovoce mango. Je pěstován v tropech a subtropech celého světa a nezřídka i zplaňuje. Jako ovocné dřeviny se zejména v Asii pěstují i jiné druhy, zejména mangovník vonný a mangovník zápašný.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mangovníky jsou stálezelené, mohutné stromy zpravidla převyšující okolní porost. Listy jsou jednoduché, celokrajné, řapíkaté, tence nebo tlustě kožovité, spirálně uspořádané a nezřídka nahloučené na koncích větví. Zpravidla mají tlustý kmen a širokou, hustou, tmavozelenou korunu. Květy jsou drobné, čtyř nebo pětičetné, uspořádané ve vrcholových nebo úžlabních, latovitých květenstvích. Na rostlině jsou zpravidla oboupohlavné a jen samčí květy (andromonoecie). Kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé. Koruna je složená ze 4 nebo 5 volných lístků. Na vnitřní straně korunních lístků jsou často ztlustlé žlázky. Tyčinek je 5 (výjimečně 10) a jsou volné nebo bázemi přirostlé ke květnímu terči. Zpravidla je plodná jen 1 nebo 2 tyčinky z celého souboru, ostatní jsou sterilní a zkrácené. Semeník je svrchní, obsahuje jedinou komůrku s jedním vajíčkem a nese jednoduchou, excentrickou nebo postranní čnělku. Plodem je jednosemenná, pryskyřičnatá peckovice s dužnatou, vláknitou nebo i dřevnatou dužninou (mezokarp). Pecka je tvrdá, tlustostěnná, zploštělá.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod mangovník zahrnuje asi 63 druhů.[3] Je rozšířen od Indie a Srí Lanky přes jižní Čínu, Indočínu a jihovýchodní Asii po Šalamounovy ostrovy. Největší počet druhů roste na Malajském poloostrově, Sumatře a Borneu, směrem na východ se počty udávaných druhů snižují. Mangovník indický je hojně pěstován i v jiných částech světa a místy zdomácněl. Jeho původ není s jistotou znám, za oblast původního rozšíření je považována Indie a Indočína. Rovněž mangovník vonný je znám víceméně pouze z kultury a zřejmě se jedná o hybridogenní druh vzniklý křížením mangovníku indického s mangovníkem zápašným.[2]

Mangovníky nejčastěji rostou roztroušeně v tropických lesích v nadmořských výškách do 600 metrů, řidčeji i výše (až do 1000 metrů). Některé druhy se vyskytují v poříčních nebo bažinatých lesích.[2]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy mangovníků jsou opylovány širokou škálou rozličného hmyzu. Hlavními opylovači mangovníku indického jsou pestřenky a bzučivky, navštěvují je však také včely, vosy, čmeláci, mravenci, brouci, motýli, třásněnky a jiný hmyz.[4]

Na mangových plantážích jsou považováni za škůdce zejména tesaříci Batocera rubus a Batocera rufomaculata, kůrovec Hypocryphalus mangiferae a nosatcovití brouci Platypus latifinis a Platypus solidus.[5]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Z účinných látek obsahují mangovníky zejména fenolické kyseliny (např. kyselinu ellagovou a gallovou a ethylgalát), xanthony a flavonoidy. Plody mangovníku obsahují cukry, kyselinu citronovou, vitamín C, barviva ze skupiny karotenoidů, fenolické látky a flavonoidy.[6] Terpentýnová vůně, přítomná ve stopkách plodů a někdy i v plodech, je způsobena obsahem monoterpenických látek myrcenu a ocimenu.[7]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Největší exemplář mangovníku byl nalezen na Šalamounových ostrovech, na východní hranici areálu rozšíření rodu. Jednalo se o druh Mangifera altissima a na výšku měřil 54 metrů, s holým kmenem o výšce 27 metrů. U mangovníku indického byl popsán zajímavý fenomén, polyembryonie. Z jediného oplozeného vajíčka se v některých případech vyvíjí několik (zpravidla 6 až 8, někdy až 30) zárodků, z nichž pak vyrostou samostatné rostliny.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Ke spolehlivému určování mangovníků je zapotřebí kvetoucí materiál. Ve vegetativním a plodícím stavu bývá určení obtížné, neboť listy mají velkou variabilitu dokonce i v rámci jediného stromu.[2]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Plody mangovníku vonného na trhu v Indonésii

Nejvýznamnějším druhem mangovníku je mangovník indický, poskytující žádané tropické ovoce, mango. Jedná se o starou kulturní rostlinu. Historie jejího pěstování v Indii sahá minimálně do doby před 4000 lety. Pochází pravděpodobně z oblasti Indie a Indočíny, přesný původ však není znám. Chutné ovoce poskytují i jiné, méně známé druhy mangovníků, zejména mangovník zápašný, mangovník vonný a druh Mangifera caesia. Lokálně se v tropické Asii pěstují i některé další druhy, mezi jinými M. griffithii, M. lagenifera, M. longipes, M. minor, M. pajang a M. similis.[2]

Plody mangovníků se jedí čerstvé nebo se z nich vyrábějí džemy, zavařeniny nebo džusy. Nedozrálé plody některých druhů se zavařují nebo se z nich připravují čatní, ochucovadla, octy aj., někdy se také krájejí na tenké plátky, které jsou po usušení rozemlety na prášek sloužící k ochucování pokrmů. V Latinské Americe se z plodů připravují též kvašené alkoholické nápoje, známé pod názvem Vino de mango. Po upražení jsou jedlá i semena. Nezralé plody mangovníku vonného a mangovníku zápašného obsahují dráždivou šťávu, která u citlivějších osob způsobuje záněty, proto se tyto plody nedozrálé nekonzumují.[2][10][11] Mladé listy některých druhů jsou využívány jako zelenina.[12] Vzhledem k tomu, že pecky z plodů bývají zahazovány a snadno klíčí, rostou mangovníky v tropech často i na divoko. Plody takových stromů však mají často vláknitou dužninu anebo výrazný pach po terpentýnu.[11]

Dřevo mangovníků má mnohostranné využití, ve vnějším prostředí však není příliš trvanlivé. Vyrábějí se z něj např. podlahy, dveře, bedny, dýhy a lehké stavby. Jádrové dřevo je světlé, hnědé až narůžověle hnědé, jen málo odlišné od běli. Dřevo z vnitřní části kmene bývá často tmavě hnědé s černou dekorativní kresbou a je dosti ceněné k okrasným účelům. V Malajsii je dřevo mangovníků obchodováno pod názvem machang.[2][12][13] Mangovníky jsou v tropech dosti často vysazovány též jako stínící stromy, neboť mají rozložitou a hustou korunu.[11]

V tradiční indické medicíně jsou sušená semena mangovníku indického podávána při průjmech a úplavici, sušená kůra při onemocněních močových cest. Listy a květy mangovníku mají významnou roli v hinduistických obřadech. Některé druhy jsou využívány v tradiční medicíně.[12] Pryskyřice je v Latinské Americe používána při úplavici, nálev ze semen proti tasemnicím a jiným střevním parazitům.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIN, Tianlu; BARFOD, Anders. Flora of China: Mangifera [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 8, part 3. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1978. (anglicky) 
  3. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  4. RAMÍREZ, Fernando; DAVENPORT, Thomas Lee. Mango (Mangifera indica L.) pollination: A review. Scientia Horticulturae. 2016, čís. 203. 
  5. NAIR, K.S.S. Tropical forest insect pests. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. ISBN 978-0-511-28488-5. (anglicky) 
  6. KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  7. Mango: Name, taxonomy, botany [online]. International tropical fruits network, 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  8. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  9. NOWAK, B.; SCHULZOVÁ, B. Tropické plody. [s.l.]: Knižní klub, 2002. 
  10. WOODSON, Robert E. et al. Flora of Panama: Anacardiaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1967, čís. 54. 
  11. a b c d STANDLEY, Paul C.; STEYERMARK, Julian A. Flora of Guatemala. Fieldiana. 1949, čís. 24(6). 
  12. a b c SOEPADMO, E.; WONG, K.M. Tree flora of Sabah and Sarawak. Volume one. [s.l.]: Forest Research Institute Malaysia, 1995. (anglicky) 
  13. WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]