Kolíkovník černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKolíkovník černý
alternativní popis obrázku chybí
Kolíkovník černý (Avicennia germinans)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď paznehtníkovité (Acanthaceae)
Rod kolíkovník (Avicennia)
Binomické jméno
Avicennia germinans
(L.) L., 1764
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • mangrovník černý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Osamělý strom
Dýchací kořeny

Kolíkovník černý (Avicennia germinans) je vždyzelená dřevina vyskytující se v mangrove, v bahnitých pobřežních oblastech periodicky zaplavovaných mořskou vodou. Patří k nejrozšířenějším druhům rodu kolíkovník a na rozdíl od mnoha jiných stromů rostoucích v mangrove nemá stabilizující chůdovité kořeny, ale pouze ze země čnící kořeny dýchací.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je rostlinou vyskytující se u tropických moří, hlavně ve Střední a Jižní Americe a Africe. Na americkém pacifickém pobřeží se areál kolíkovníku černého rozkládá od severního Mexika po Peru na jihu, včetně ostrovů Galapágy. Na pobřeží Atlantiku má areál od Georgie ve Spojených státech na severu až po Brazílii na jihu; patří do něj i pevninské pobřeží a většina ostrovů Karibského moře. Je také rozšířen na opačné straně Atlantského oceánů, na západním pobřeží Afriky, od Mauritánie na severu po Angolu na jihu.[2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalý halofyt tropických a subtropických oblastí, kde se roční srážky pohybují v průměrné výši 1400 mm a střední roční teploty bývají 26 °C. Nejčastěji roste v estuárovém nálevkovitém ústí řek, kde se hluboko proti proudu projevuji příliv a odliv. Je dobře uzpůsobený kolísající výšce vodní hladiny i nestejné salinitě vody, nadbytečnou sůl vylučuje na povrch listů a odtud je smývána deštěm. Neroste obvykle přímo na hraně styku pevniny s mořem, ale dál v mokřinách přílivových zón a v brakické vodě ústí řek. Bývá součásti tamního lužního lesa, který je díky jeho vyčnívajícím dýchacím kořenům jen těžko prostupný. Kořeny (pneumatofory) vyrůstají z půdy kolmo vzhůru a jímají vzdušný kyslík, jehož je v hutné, bahnité půdě pomálu,

Při genetických studiích bylo shledáno, že jsou si nejblíže příbuzné kolíkovníky černé rostoucí podél Atlantiku. Populace východních břehů Jižní Ameriky jsou geneticky více podobné dřevinám rostoucím podél západní Afriky, než těm u východních břehů Severní Ameriky. Nejvíce jsou od sebe odlišné rostliny východních a západních břehů Ameriky.[2][3][5][6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Květ

Kolíkovník černý je stálezelený strom nebo keř, strom vyrůstá obvykle do výšky 15 m a jeho kmen mívá v průměru 30 až 60 cm. Někdy však nevytvoří kmen, ale roste ve tvaru hustého keře vysokého 3 až 5 metrů. Kůru má šedou nebo hnědou, poměrně tlustou, podélně rozpukanou a šupinatou. V okolí jedince rostou z půdy, ze široce rozprostřených hlavních kořenů, válcovité dýchací kořeny sahající až 30 cm nad úroveň terénu; vzrostlý strom jich může mít až 10 000.

Listyřapíky jsou vstřícné a jejich kopinaté nebo úzce eliptické čepele bývají dlouhé 5 až 15 a široké 2 až 5 cm. Jsou kožovité, celokrajné a na vrcholu zašpičatělé, na líci tmavozelené a lesklé, na rubu našedlé a hustě jemně chlupaté. Na obou stranách mají vyvedené žlázky vylučující přebytečnou sůl, která i ve velmi vlhkém prostředí omezuje vznik houbovitých chorob listů.

Květenství jsou tvořená drobnými, bílými až nažloutlými květy v krátkých úžlabních nebo koncových svazečcích. Přisedlý květ o průměru 1 cm bývá asi 6 mm dlouhý a má kalich se srostlými lístky.. Čtyři trubkovité, na konci zaoblené korunní lístky jsou bílé se žlutým středem. V květu jsou čtyři tyčinky, štíhlá čnělka se dvěma bliznami a spodní semeník.

Plodem je nesymetrická, podlouhlá nažka, 2 až 5 cm dlouhá, na vrcholu s nasazenou špičkou. Zprvu je žlutá, ve zralosti purpurová až černá. Obsahuje jediné zploštělé semeno, které často klíčí již na stromě. Syrová semena jsou pro lidi toxická.[2][3][5][6][7][8]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rostlina se přirozeně rozmnožují semeny, kterých produkuje veliké množství. Semeno bývá již z části naklíčeno na stromě a při pádu do bahnité půdy omývané mořským přílivem dokončuje embryonální vývoj, ten trvá asi 14 dnů a za dalších 7 dnů je založen kořen. Semena neklíčí, pokud neprojdou stádiem ponoření ve slané vodě, po vysušení nebo při teplotě vody nad 40 °C. V mořské vodě dokážou bez újmy plavat téměř čtyři měsíce, déle než ve sladké. Mladé semenáče rychle rostou, do roka mohou být vysoké i 60 cm.

V místech přirozeného výskytu je samovolné doplňování porostů novými rostlinami natolik úspěšné. že není třeba lidského zásahu. Umělé vypěstované rostliny se vysazují pouze na místa, kde nově vznikla potřeba chránit území před vlivem mořské vody nebo na území, kde je nedostatek využitelného dřeva.[3][6][9]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dřevo kolíkovníku černého má různorodé vlastnosti, např. jeho běl je velmi lehká a na vodě plavě, kdežto jádro je velmi těžké. Protože samovolně vyrůstající stromy se většinou nacházejí na špatně dostupných bahnitých místech, nebývají využívány pro hromadné průmyslové zpracování. Dřevo po zapálení dlouho doutná a nejvíce se používá na topení při vaření a uzení ryb. Vyrábí se z něho kvalitní dřevěné uhlí vydávající velký žár. Velké množství květů poskytuje hodně nektaru a pylu pro včely k výrobě medu.

Často nedoceňovaným významem je zábrana vůči postupné erozi pevniny, kdy hustá síť kořenů brání odplavování půdy přinášené řekami do moře a naopak na pevnině zadržuje a pomáhá s usazováním drobným částicím připlavených přílivem. Pomáhá, v součinnosti s ostatními druhy vegetace rostoucích v mangrove, udržovat vhodné životní prostředí pro množství živočichů, např. korýšů, bezobratlých a dalších vlhkomilných organismů. Spadané listy jsou kolonizovány bakteriemi, houbami a prvoky, jež jsou zase potravou zooplanktonu, rybího potěru, larev i dospělců velké řady živočichů.[3][5][6][9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Avicennia germinans [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.04.2012 [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e DUKE, James. A. Avicennia germinans [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1983 [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Avicennia germinans [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Avicennia germinans [online]. EOL - Encyclopedia of Life [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d GARIBALDI, Cristina. Avicennia germinans [online]. Department of Botany, University of Panamá, Panama [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b LAURI, Bob; GIBSON, Judy. Avicennia germinans, Black Mangrove [online]. Natural History Museum, San Diego, CA, USA, rev. 2000 [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Dendrologie.cz: Avicennia germinans [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 15.01.2007 [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b Natural Resources Conservation Services: Avicennia germinans [online]. United States Department of Agriculture, Washington, DC, USA [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]