Paznehtníkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Paznehtníkovité

Schaueria calycotricha
Schaueria calycotricha
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: paznehtníkovité (Acanthaceae)
Juss., 1789

Paznehtníkovité (Acanthaceae) je velká čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Čeleď zahrnuje byliny i dřeviny se vstřícnými listy a dvoustranně souměrnými květy uspořádanými často v nápadných květenstvích. Paznehtníkovité jsou rozšířeny v tropech celého světa. Některé druhy se pěstují jako pokojové rostliny či letničky. Patří také k nápadným rostlinám ve sklenících botanických zahrad. V jižní Evropě je tato čeleď zastoupena několika druhy paznehtníku.

Andrographis echioides

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Paznehtníkovité jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, polokeře a keře, řidčeji až 20 metrů vysoké stromy (Bravaisia, Trichantera) nebo liány (Thunbergia, Mendoncia), výjimečně i vodní rostliny (některé druhy rodu Hygrophila). Rostliny jsou lysé nebo chlupaté jednoduchými nebo žlaznatými chlupy. Mladé stonky jsou oblé nebo často čtyřhranné, většinou se ztlustlými uzlinami. Někdy jsou na rostlinách ostny vzniklé přeměnou listů. U většiny zástupců jsou v pokožce přítomny cystolity uhličitanu vápenatéhou některých podčeledí a rodů chybějí. Listy jsou jednoduché, vstřícné nebo řidčeji přeslenité, celistvé, přisedlé nebo řapíkaté, se zpeřenou žilnatinou a bez palistů. Čepel listů je celokrajná, výjimečně na okraji ostnitě zubatá.

Květenství jsou vrcholová nebo úžlabní, nejčastěji klasy, vrcholíky, hrozny nebo thyrsy. Květenství jsou často hustá, s nápadnými a někdy i barevnými listeny podpírajícími květy. Květy jsou pravidelné až dvoustranně souměrné, oboupohlavné, nezřídka velké a nápadné. Kalich je srostlý z 5 lístků, obvykle hluboce 4 nebo 5laločný, případně celokrajný nebo zubatý. Koruna je srostlá z 5 lístků, s válcovitou až nálevkovitou trubkou, u některých druhů otočená o 180 o. Ústí koruny je dvoupyské nebo pěticípé. Tyčinky jsou obvykle 2 nebo 4, přirostlé ke korunní trubce. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, obvykle dvoupouzdrý, s jedinou nitkovitou čnělkou. Placentace je axilární nebo řidčeji parietální. V každém pouzdře jsou 2 až mnoho vajíček. Okolo báze semeníku je obvykle kruhovitý nektáriový disk. Plodem je lokulicidní tobolka nebo peckovice. Každé semeno je zpravidla podepřeno speciální kápovitou strukturou vzniklou z tkáně semeníku zvanou retinákulum nebo jakulátor, která při otevření tobolky vyvrhuje semena. Semena jsou zpravidla kulatá nebo zploštělá, lysá nebo chlupatá.[1]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy paznehtníkovitých jsou opylovány nejčastěji včelami, motýly, netopýry a kolibříky.

Nejklasičtější zástupci paznehtníkovitých jsou keře s jasně zbarvenými květy produkujícími nektar, uspořádanými v hustých nápadných květenstvích. Každý den se rozvine jen 1 nebo 2 nové květy a květenství je tak opylováno postupně. Když blizna dozraje, nachází se přímo nad již puklými prašníky. V průběhu odpoledne se blizny květů stáčejí dolů k prašníkům a zajišťují tak samoopylení, pokud již nebyly předtím opyleny.

Sladkou šťávu vylučovanou červci sajícími na některých rostlinách vyhledávají mravenci, kteří posléze tyto rostliny chrání před býložravci.

Ze zralých tobolek jsou semena vystřelována až do vzdálenosti 5 metrů. Semena některých druhů jsou pokryta chlupy které za vlhka slizovatějí. Lepkavé plody se lepí na nohy ptáků a mohou být transportovány i na velké vzdálenosti, jak je tomu např. u druhu Dicliptera sexangularis.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Květenství paznehtníku Acanthus spinosus

Čeleď zahrnuje asi 4000 druhů ve 229 rodech. Největší rody jsou Justicia (asi 600 druhů), Barleria (300), Strobilanthes (250), Ruellia (250), Aphelandra (170), Staurogyne (140) a Thunbergia (90 druhů). Vyskytuje se v tropech celého světa s četnými přesahy do teplých oblastí mírného pásu.[2] Existuje celkem 5 hlavních center druhové diverzity: v Indomalajsii, v tropické Africe a na Madagaskaru, v Brazílii, v jihoamerických Andách a ve Střední Americe.[1]

Paznehtníkovité rostou na nejrůznějších stanovištích, v lesích i otevřené krajině, ponejvíce v nadmořské výšce do 3000 metrů.[1] Paznehtník Acanthus illicifolius je jednou z charakteristických složek mangrovových porostů v tropech Starého světa.[3]

V květeně ČR není čeleď zastoupena. V jižní Evropě květeně rostou 3 druhy paznehtníku (Acanthus). Paznehtník měkký (Acanthus mollis) roste téměř v celém Středomoří, paznehtník balkánský (A. balcanicus) a paznehtník ostnitý (A. spinosus) v jeho východní části.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenské vztahy paznehtníkovitých k ostatním čeledím řádu nejsou v současnosti úplně vyřešeny. Mezi blízce příbuzné čeledi náleží zejména sporýšovité (Verbenaceae), trubačovité (Bignoniaceae) a bublinatkovité (Lentibulariaceae).

Do čeledi byl vřazen mangrovový rod kolíkovník (Avicennia), dříve řazený do čeledi krtičníkovité (Scrophulariaceae), případně do samostatné čeledi kolíkovníkovité (Avicenniaceae). Někdy byl také oddělován rod Thunbergia do samostatné čeledi.

V současné taxonomii je čeleď paznehtníkovité dělena do 4 podčeledí:

  • Nelsonioideae - 170 druhů v 6 až 7 rodech, tropické byliny
  • Acanthoideae - asi 3200 druhů ve 217 rodech, tropy až teplý mírný pás celého světa
  • Thunbergioideae - as 150 druhů v 5 rodech, tropy téměř celého světa
  • Avicennioideae - 8 druhů rodu Avicennia, pantropické s přesahy do mírného pásu

Využití[editovat | editovat zdroj]

Akanty

Paznehtníkovité jsou významné zejména jako okrasné rostliny. Některé druhy jsou používány jako léčivky nebo jako zdroj barviva.

Okrasné rostliny[editovat | editovat zdroj]

V tropických zemích mají paznehtníkovité využití především jako okrasné keře a liány a pěstuje se jich velké množství druhů. Mezi liány s velkými nápadnými květy patří především různé druhy thunbergií, zejména Thunbergia grandiflora, Thunbergia mysorensis a Thunbergia coccinea.[1]

V našich podmínkách se paznehtníkovité uplatní především jako pokojové rostliny. Mezi pokojovky s nápadnými květy náleží zejména Pachystachys lutea a Crossandra indibuliformis, ozdobné listem jsou například druhy rodů Fittonia a Hypoestes.

Jako okrasná letnička je pod jménem černooká zuzana pěstován druh Thunbergia alata.

Léčivé rostliny[editovat | editovat zdroj]

Kořeny paznehtníku měkkého (Acanthus mollis) jsou v některých zemích Evropy používány k léčení průjmů. Odvar z listů paznehtníku Acanthus ebracteatus je v Malajsii používán na kašel.[1] Rostlina Andrographis paniculata je velmi hořká vlivem obsahu glykosidů a je v jihovýchodní Asii velmi populární při zažívacích potížích a na posílení organismu. Ruellia tuberosa je keř pocházející z tropické Ameriky, ale rostoucí zplaněle např. ve Vitnamu, kde je v tradiční medicíně ceněn jako 'ženšen jihu' na choroby ledvin a jako účinné tonikum.[3]

Technické rostliny[editovat | editovat zdroj]

Justicia spicigera známá jako 'mexické indigo' je zdrojem modrého barviva. Namodralý roztok získaný vylouhováním rozdrcených listů Justicia spicigera v horké vodě je ve Střední Americe používán k bělení prádla.[1]

Umění[editovat | editovat zdroj]

Listy paznehtníku Acanthus spinosus inspirovaly stylizované ornamenty používané ve starém Řecku i ve středověku a známé jako akanty.[1]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Acanthopale, Acanthopsis, Acanthostelma, Acanthura, Acanthus, Achyrocalyx, Aechmanthera, Afrofittonia, Ambongia, Ancistranthus, Andrographis, Angkalanthus, Anisacanthus, Anisosepalum, Anisotes, Anomacanthus, Anthacanthus, Apassalus, Aphanosperma, Aphelandra, Aphelandrella, Ascotheca, Asystasia, Asystasiella, Avicennia, Ballochia, Barleria, Barleriola, Benoicanthus, Blechum, Blepharis, Borneacanthus, Boutonia, Brachystephanus, Bravaisia, Brillantaisia, Brunoniella, Buceragenia, Calacanthus, Calycacanthus, Camarotea, Carlowrightia, Celerina, Centrilla, Cephalacanthus, Chaetacanthus, Chalarothyrsus, Chamaeranthemum, Chileranthemum, Chlamydacanthus, Chlamydocardia, Chlamydostachya, Chroesthes, Clinacanthus, Clistax, Codonacanthus, Conocalyx, Cosmianthemum, Crabbea, Crossandra, Crossandrella, Cyclacanthus, Cylindrosolenium, Cyphacanthus, Cystacanthus, Danguya, Dasytropis, Dichazothece, Dicladanthera, Dicliptera, Diotacanthus, Dischistocalyx, Dolichostachys, Drejera, Duosperma, Dyschoriste, Ecbolium, Echinacanthus, Elytraria, Encephalosphaera, Epiclastopelma, Eranthemum, Eremomastax, Eusiphon, Filetia, Fittonia, Forcipella, Geissomeria, Glossochilus, Golaea, Graphandra, Graptophyllum, Gymnostachyum, Gynocraterium, Gypsacanthus, Habracanthus, Haplanthodes, Harpochilus, Hemigraphis, Henrya, Herpetacanthus, Heteradelphia, Holographis, Hoverdenia, Hulemacanthus, Hygrophila, Hypoestes, Indoneesiella, Ionacanthus, Isoglossa, Isotheca, Jadunia, Juruasia, Justicia, Kalbreyeriella, Kolobochilus, Kosmosiphon, Kudoacanthus, Lankesteria, Lasiocladus, Leandriella, Lepidagathis, Leptosiphonium, Leptostachya, Linariantha, Lindauea, Lophostachys, Louteridium, Lychniothyrsus, Mackaya, Marcania, Megalochlamys, Megalostoma, Megaskepasma, Melittacanthus, Mellera, Mendoncia, Metarungia, Mexacanthus, Meyenia, Mimulopsis, Mirandea, Monechma, Monothecium, Morsacanthus, Nelsonia, Neohallia, Neriacanthus, Neuracanthus, Odontonema, Ophiorrhiziphyllon, Oplonia, Oreacanthus, Orophochilus, Pachystachys, Pararuellia, Pelecostemon, Pentstemonacanthus, Perenideboles, Pericalypta, Peristrophe, Petalidium, Phaulopsis, Phialacanthus, Phlogacanthus, Physacanthus, Podorungia, Poikilacanthus, Polylychnis, Populina, Pranceacanthus, Pseuderanthemum, Pseudocalyx, Pseudodicliptera, Pseudoruellia, Psilanthele, Ptyssiglottis, Pulchranthus, Razisea, Rhinacanthus, Rhombochlamys, Ritonia, Ruellia, Ruelliopsis, Rungia, Ruspolia, Ruttya, Saintpauliopsis, Salpixantha, Samuelssonia, Sanchezia, Sapphoa, Satanocrater, Sautiera, Schaueria, Sciaphyllum, Sclerochiton, Sebastiano-Schaueria, Siphonoglossa, Spathacanthus, Sphacanthus, Sphinctacanthus, Spirostigma, Standleyacanthus, Staurogyne, Stenandriopsis, Stenandrium, Stenosiphonium, Stenostephanus, Stenothyrsus, Streblacanthus, Streptosiphon, Strobilacanthus, Strobilanthes, Strobilanthopsis, Styasasia, Suessenguthia, Tacoanthus, Teliostachya, Tessmanniacanthus, Tetramerium, Thunbergia, Thysanostigma, Tremacanthus, Trichanthera, Trichocalyx, Trichosanchezia, Vavara, Vindasia, Whitfieldia, Xantheranthemum, Xerothamnella, Yeatesia, Zygoruellia[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  3. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.