Bublinatkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bublinatkovité

Tučnice Pinguicula elizabethiae
Tučnice Pinguicula elizabethiae
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: bublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rich., 1808
Květ bublinatky Utricularia alpina

Bublinatkovité (Lentibulariaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Jsou to masožravé rostliny, lapající kořist pomocí lepkavých listů nebo specializovaných pastí. Jsou rozšířeny ve vlhkých biotopech celého světa a zastoupeny 7 druhy i u nás.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Bublinatkovité jsou krátkověké nebo vytrvalé vodní, pozemní nebo epifytické vlhkomilné byliny. Kořenový systém je chudý, z drátkovitých adventivních kořenů (tučnice) nebo jsou rostliny bezkořenné a funkci kořenů nahrazují podzemní prýty (pozemní bublinatky). Vodní druhy jsou splývavé, nekořenující, některé druhy rostou přichyceny k podkladu. Někdy jsou vyvinuty hlízky. Listy jsou střídavé, někdy přeslenité nebo v přízemní růžici, jednoduché, u vodních druhů bublinatek dělené v množství čárkovitých úkrojků. Velikost rostlin může být od trpasličích po 3 metry (některé vodní bublinatky).

Květy jsou jednotlivé nebo v hroznech, dvoustranně souměrné, oboupohlavné. Vodní druhy kvetou nad hladinou. Kalich je srostlý ze 2 až 5 lístků. Koruna je dvoupyská, srostlá z 5 lístků, s krátkou korunní trubkou a s ostruhou na spodním pysku. Ostruha je někdy krátká a vakovitá. Tyčinky jsou 2, přirostlé na bázi korunní trubky, někdy jsou přítomna i dvě staminodia. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, jednopouzdrý, s jednou čnělkou nesoucí dvoulaločnou bliznu, někdy je blizna přisedlá. Plodem je pukavá nebo výjimečně i nepukavá tobolka s mnoha drobnými semeny.[1][2][3] ¨

Lapací orgány[editovat | editovat zdroj]

U všech 3 rodů čeledi bublinatkovité se vyvinul jiný způsob lapání kořisti. Tučnice lapají drobný hmyz pasivně pomocí krátkých lepivých žlázek pokrývajících povrch listů. Pasti bublinatek jsou sofistikované měchýřky, v nichž je za klidového stavu podtlak. V okolí ústí lapacího měchýřku jsou citlivé chlupy které reagují na okolní pohyb. Při podráždění měchýřek prudce nasaje okolní vodu i s kořistí. Tento mechanismus závislý na vodě a nebo vodních skulinkách v půdě. U genlisejí jsou pasti složitější, umístěné na podzemních prýtech. Skládají se ze 2 zkroucených dutých ramen, v nichž jsou chlupy orientované dovnitř pasti, a z centrálního ramene, v němž je kořist posléze strávena.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 320 druhů ve 3 rodech. Největší rody jsou bublinatka (Utricularia, asi 220 druhů) a tučnice (Pinguicula, asi 80 druhů). Bublinatkovité se vyskytují po celém světě, velmi málo nebo vůbec pouze v saharské Africe, australském vnitrozemí a v některých oblastech kontinentální Asie.[4] Bublinatkovité vyhledávají především vlhké až vodní biotopy a vlhké horské i nížinné lesy. Rod bublinatka je ekologicky velmi rozrůzněný a osidluje celou škálu biotopů od mírného pásu po tropické deštné lesy, největší diverzita je v tropech. Tučnice mají centrum rozšíření v teplejších oblastech mírného pásu. Genlisej je tropický rod, vyskytující se v tropické Americe a v Africe.[1]

Evropská květena[editovat | editovat zdroj]

V květeně ČR se vyskytuje 6 druhů bublinatek (Utricularia) a tučnice obecná se dvěma poddruhy, z nichž jeden (tučnice obecná česká, Pinguicula vulgaris subsp. bohemica) je endemitem České kotliny a náleží mezi kriticky ohrožené druhy.[5]

V evropské flóře je rod tučnice zastoupen celkem 12 druhy a rod bublinatka 7 vodními druhy a jedním pozemním druhem (Utricularia subulata).[6]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní obsahové látky náleží zejména iridoidy.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď bublinatkovité byla v minulosti řazena do řádu krtičníkotvaré (Scrophulariales) nebo hluchavkotvaré (Lamiales).

Příbuzenské vztahy v rámci řádu hluchavkotvaré nejsou v dnešní době ještě dořešeny. Mezi příbuzné čeledi patří zejména sporýšovité (Verbenaceae), paznehtníkovité (Acanthaceae) a trubačovité (Bignoniaceae).[4]

Od rodu bublinatka (Utricularia) byl v minulosti oddělován rod Polypompholyx.

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Genlisea, Pinguicula, Utricularia[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. a b c JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  3. Flora of China: Lentibulariaceae [online]. . Dostupné online.  
  4. a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  6. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.