Trubačovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Trubačovité

Trubač kořenující (Campsis radicans)
Trubač kořenující (Campsis radicans)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: trubačovité (Bignoniaceae)
Juss.

Trubačovité (Bignoniaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Jsou to stromy nebo liány, řidčeji i byliny či keře, obvykle se vstřícnými složenými listy. Květy bývají nápadné, nálevkovité nebo zvonkovité. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropech, pouze některé rostou v mírném pásu. V Evropě čeleď není zastoupena. Některé druhy jsou v Česku pěstovány jako okrasné rostliny, zejména katalpa, trubač a dvojostice. V tropech náleží mezi oblíbené okrasné stromy zejména Jacaranda mimosifolia a Spathodea campanulata.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Trubačovité jsou nejčastěji liány nebo stromy, řidčeji keře a výjimečně i byliny. Stromy jsou často opadavé.

Stonky a listy[editovat | editovat zdroj]

Mladé stonky jsou oblé nebo hranaté, často se žlázkami nebo rýhou mezi bázemi řapíků. Stromy i liány jsou občas kauliflorní. Liány mají ojedinělý způsob druhotného tloustnutí stonku. Na příčném řezu stonkem tvoří xylém a floém charakteristickou křížovitou až hvězdicovitou strukturu se 4 až 32 rameny, vzniklou poruchami tvorby sekundárního xylému v kambiu. Tato struktura zřejmě dává stonkům lián pružnost. Listy jsou nejčastěji vstřícné, dlanitě nebo zpeřeně až vícenásobně složené, řidčeji jsou jednoduché (např. Crescentia) nebo střídavé (Catalpa). Koncový lístek je u lián často přeměněn v jednoduchou, rozdvojenou až rozvětvenou úponku, která může být přeměněna i v háky nebo přísavky. Palisty chybí, mohou je v3ak připomínat modifikované šupiny kryjící původně pupen.[1][2]

Květy a plody[editovat | editovat zdroj]

Květenství jsou úžlabní nebo vrcholová, nejčastěji laty, vrcholíky nebo thyrsy, nebo jsou květy jednotlivé. U některých zástupců je vyvinuta kauliflorie. Květy jsou obvykle velké, dvoustranně souměrné a oboupohlavné. Kalich je obvykle miskovitý, trubkovitý, toulcovitý nebo baňkovitý, lístky často s nápadnými žlázkami. Koruna je často nápadná, srostlá z 5 lístků, nejčastěji nálevkovitá. Tyčinky jsou nejčastěji 4 (u rodů Catalpa a Pseudcatalpa jen 2). V květech je často přítomno 1 staminodium. Kolem báze semeníku bývá vyvinut nektáriový disk. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, s jednou čnělkou zakončenou dvouramennou bliznou. Placentace je axilární, výjimečně parietální (např. Crescentia). Plodem je nejčastěji suchá tobolka pukající 2 chlopněmi, občas i dužnatá bobule s tuhou slupkou. Semena bývají četná, plochá okřídlená nebo s chomáči chlupů, bez endospermu.[1][2][3]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Mezi charakteristické obsahové látky náležejí zejména iridoidy a fenolické glykosidy.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 800 druhů ve 110 rodech. Největší rody jsou Adenocalymma (asi 78 druhů), Tabebuia (70), Arrabidea (69), Jaracanda (50) a Anemopaegma (45 druhů). Většina ostatních rodů obsahuje jen několik druhů nebo jsou monotypické. Čeleď je rozšířena v tropech celého světa s přesahy do teplých oblasti mírného pásu. Asi 3/4 všech druhů se vyskytují v tropické Americe. V Evropě se čeleď není zastoupena.[1][4]

Trubačovité se vyskytují na nejrůznějších stanovištích, nejvíce v nížinném deštném lese jako liány dosahující korunního patra, dále na savanách a v oblastech s periodickým obdobím sucha a také v horách. Až na několik výjimek nerostou ve velkých nadmořských výškách.[1]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Senzitivní blizna trubače kořenujícího

Trubačovité jsou nejčastě opylovány včelami, vosami, v tropické Americe také kolibříky a v tropech Starého světa strdimily, dále lišaji, motýli, netopýry a zřejmě i lemury. Květy některých druhů trubačovitých nemají nektar, jsou však většinou podobné květům jiných druhů rostoucích v téže oblasti a hmyz je také navštěvuje. Kolibříci a drvodělky často prorazí korunní trubku ze strany těsně nad kalichem a vysají nektar, aniž by přišli do kontaktu s bliznou či prašníky. Blizna je senzitivní a její ramena se po dotyku opylovače sevřou dočasně k sobě, čímž se předejde opylení vlastním pylem, když opylovač opouští květ. Semena jsou často křídlatá a jsou nejčastěji šířena větrem nebo vodou. Semena z dužnatých plodů šíří různí savci. Tobolky některých druhů se přichycují na srsti zvířat. Některé druhy trubačovitých mají specializované nektáriové žlázky na listech, stoncích, květech nebo plodech, která přitahují mravence chránící rostlinu před býložravci. Bylo také pozorováno, že mravenci čistí povrch rostliny např. od vajíček jiného hmyzu. Některé druhy Tabebuia a Stizophyllum mají duté kmeny obývané mravenci.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Trubačovité jsou taxonomicky dobře vyhraněná skupina a s nástupem molekulární biologie (systém APG) došlo v jejím pojetí jen k drobným změnám. Rod Schlegelia byl přeřazen do čeledi Schlegeliaceae.[4] Podobně rod pavlovnie (Paulownia), tvořící po morfologické stránce jakýsi přechod mezi čeleděmi trubačovité (Bignoniaceae) a krtičníkovité (Scrophulariaceae) a řazený v minulosti do té či oné z obou čeledí, byl přeřazen do samostatné čeledi paulovniovité (Paulowniaceae).[3][4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Květenství Spathodea campanulata

Léčivé rostliny[editovat | editovat zdroj]

Kůra některých jihoamerických druhů rodu Tabebuia je známa jako lapačo. Odvar posiluje imunitní systém a je používán při léčbě rakoviny, zánětlivých onemocnění, cukrovky a mnohých jiných chorob a potíží.[5]

Okrasné rostliny[editovat | editovat zdroj]

Jako okrasné stromy jsou v ČR pěstovány některé druhy a kříženci katalpy (Catalpa),[6] vzácněji mezirodový kříženec katalpy obecné (Catalpa bignoioides) s mexickým druhem Chilopsis linearis, zvaný xChitalpa taskentensis.[7] V teplých lze pěstovat bohatě kvetoucí liány trubač kořenující (Campsis radicans) a trubač velkokvětý (Campsis grandiflora).[6] Jako trvalky okrasné velkými květy jsou pěstovány různé druhy dvojostice (Incarvillea).

Jacaranda mimosifolia je v subtropických zemích jedním z nejvíce pěstovaných okrasných stromů.[1] Pěstují se i jiné druhy, např. Jacaranda cuspidifolia, Jacaranda caerulea a Jacaranda jasminoides. Pocházejí vesměs z Jižní Ameriky.[8] Spathodea campanulata, známá jako 'africký tulipánový strom', náleží k nejkrásnějších tropickým dřevinám.[5] Pro tmavě červené květy a nápadné plody je pěstována kigélie neboli salámový strom (Kigelia africana). Oba druhy pocházejí z Afriky.[8] Stromy rodu Tabebuia kvetou zpravidla v bezlistém stavu, kdy se celý strom obsype spoustou barevných květů. V tropech se pěstují zejména druhy Tabebuia rosea s růžovými květy a Tabebuia chrysantha s květy žlutými.[5] Kujeta neboli kalabašový strom (Crescentia cujete, Crescentia alapa) je pěstován pro zajímavé velké kulovité plody. Mezi další tropické okrasné keře a stromy náleží zejména Delostoma, Dolichandrone, Markhamia, Newbouldia laevis, Parmentiera a Tecoma. Z lián se v tropech a subtropech pěstují zejména zástupci rodů Adenocalymna, Arrabidaea, Clytostoma, Cydista, Distictis, Macfadyena, Mansoa, Pandorea, Podranea, Pyrostegia, Siratea a Tecomanthe.[8]

Technické rostliny[editovat | editovat zdroj]

Kvalitní a tvrdé dřevo stromů rodu Tabebuia, známé jako 'ipé', je vlivem konzervace obsaženým naftochinonem lapačolem velmi trvanlivé a je ceněné zejména na konstrukce a stavby. Jacaranda copaia je rychle rostoucí strom a je využívána v tropech k zalesňování. Z nápadných tykvovitých plodů Crescentia cujete jsou vyráběny různé nádoby.[1]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Adenocalymma, Amphilophium, Amphitecna, Anemopaegma, Argylia, Arrabidaea, Astianthus, Bignonia, Callichlamys, Campsidium, Campsis, Catalpa, Catophractes, Ceratophytum, Chilopsis, Clytostoma, Colea, Crescentia, Cuspidaria, Cybistax, Cydista, Delostoma, Deplanchea, Digomphia, Dinklageodoxa, Distictella, Distictis, Dolichandra, Dolichandrone, Eccremocarpus, Ekmanianthe, Fernandoa, Fridericia, Gardnerodoxa, Glaziova, Godmania, Haplolophium, Heterophragma, Hieris, Incarvillea, Jaracanda, Kigelia, Lamiodendron, Leucocalantha, Lundia, Macfadyena, Macranthisiphon, Manaosella, Mansoa, Markhamia, Martinella, Melloa, Memora, Millingtonia, Mussatia, Neojobertia, Neomacfadya, Neosepicaea, Neotuerckheimia, Nestoria, Newbouldia, Nyctocalos, Ophiocolea, Oroxylum, Pajanelia, Pandorea, Parabignonia, Paragonia, Paratecoma, Parmentiera, Pauldopia, Perianthomega, Periarrabidaea, Perichlaena, Phryganocydia, Phyllarthron, Phylloctenium, Pithecoctenium, Pleonotoma, Podranea, Potamoganos, Pseudocatalpa, Pyrostegia, Radermachera, Rhigozum, Rhodocolea, Roentgenia, Romeroa, Santisukia, Saritaea, Scobinaria, Setilobus, Sparattosperma, Spathicalyx, Spathodea, Sphingiphila, Spirotecoma, Stereospermum, Stizophyllum, Tabebuia, Tanaecium, Tecoma, Tecomanthe, Tecomella, Tourrettia, Tynnanthus, Urbanolophium, Wunschmannia, Xylophragma, Zeyheria[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. a b Flora of China: Bignoniaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. a b c JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  4. a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. a b c VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  6. a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  7. Dendrologie online [online]. . Dostupné online.  
  8. a b c LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3.