Dvojostice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxDvojostice
alternativní popis obrázku chybí
Incarvillea delavayi
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď trubačovité (Bignoniaceae)
Rod dvojostice (Incarvillea)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvojostice[1] (Incarvillea) je rod rostlin z čeledi trubačovité (Bignoniaceae). Jsou to vytrvalé byliny s jednoduchými nebo členěnými listy a nápadnými nálevkovitými květy. Vyskytují se v počtu asi 16 druhů v asijských horách od Střední Asie po ruský Dálný východ. Nejvíce druhů roste v Číně. Dvojostice jsou pěstovány jako okrasné rostliny a skalničky a mají též využití v medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dvojostice jsou jednoleté nebo vytrvalé, přímé nebo plazivé byliny. Listy jsou jednoduché nebo jednoduše až 3x zpeřeně členěné. Některé druhy mají stonek, jiné jen přízemní růžici listů. Květy jsou uspořádány ve vrcholovém hroznu. Kalich je zvonkovitý, zakončený 5 trojúhelníkovitými cípy. Koruna je nejčastěji červená nebo žlutá, nálevkovitá, dvoupyská, na okraji se zaokrouhlenými a rozprostřenými laloky. Tyčinky jsou 4 a nevyčnívají z květů. Semeník je přisedlý a obsahuje 2 komůrky s mnoha vajíčky. Blizna je zploštělá, dvoulaločná. Plodem je tobolka, pukající podélně 2 chlopněmi. Semena jsou drobná, s průsvitnými křídly nebo vlasovitými chlupy.[2]


Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod dvojostice zahrnuje asi 16 druhů. Je rozšířen v Asii od Kazachstánu a Afghánistánu po Mongolsko, Čínu a ruský Dálný východ. Centrum rozšíření je v Číně, kde roste 12 druhů, z toho 9 endemických. Je to jeden z mála rodů jinak převážně tropické čeledi trubačovité, rozšířený v mírném pásu.[2]

Dvojostice jsou horské rostliny. Nejčastěji rostou na horských svazích, v křovinách a na travnatých stanovištích, řidčeji i v horských lesích a na jejich okrajích. Některé druhy vystupují do nadmořských výšek přesahujících 4000 metrů, Incarvillea younghusbandii dokonce až do 5500 metrů.[2]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Mnohé druhy dvojostic jsou v přírodě ohrožené. Druhy I. forrestii a I. altissima dokonce nebyly v posledních 40 letech již nalezeny a mohou být v přírodě vyhynulé, neboť došlo k likvidaci jejich přirozených stanovišť. Druhy lesních lemů jsou ohroženy zejména těžbou dřeva, druhy alpínských luk nadměrnou pastvou dobytka. V rámci Číny je zahrnuto do rezervací pouze několik druhů v Jün-nanu, v ostatních provinciích jsou bez ochrany.[3] V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN není žádný druh dvojostice uveden.[4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dvojostice mají medicínské využití a jsou pěstovány jako okrasné rostliny a skalničky. Některé druhy jsou pěstovány v českých botanických zahradách, zejména Incarvillea delavayi (v různých kultivarech), I. grandiflora a I. sinensis.[5]

Pěstování a množení[editovat | editovat zdroj]

Dvojosticím vyhovuje polostinné stanoviště a propustná půda. Některé preferují chudé půdy, jiné živinami bohatší. Řada druhů se pěstuje ve skalničkovém skleníku.[6]

Dvojostice se množí nejlépe výsevem. Semena se vysévají v únoru až březnu a nezasypávají se, pouze se přitlačí na povrch půdy. Teploty ke klíčení se mají pohybovat mezi 20 až 25 °C, malé semenáčky lze již pěstovat při nižších teplotách.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. a b c ZHANG, Zhi-Yun; SANTISUK, Thawatchai. Flora of China: Incarvillea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. CHEN, Shaotian et al. Biodiversity Conservation of the Genus Incarvillea Juss. (Bignoniaceae) Based on Molecular Diversity and Species Richness Assessment. Journal of Plant Biology. 2010, čís. 53, s. 387-394. Dostupné online. 
  4. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky) 
  6. SLABÝ, Pavel. Rock garden plant database: Incarvillea [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  7. KAWOLLEK, Wolfgang; KAWOLLEK, Marco. Množení rostlin. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2719-1. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]