Dvojostice

Dvojostice
	Incarvillea delavayi
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales);
Čeleď	trubačovité (Bignoniaceae);
Rod	dvojostice (Incarvillea); Juss., 1789
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvojostice^[1] (Incarvillea) je rod rostlin z čeledi trubačovité (Bignoniaceae). Jsou to vytrvalé byliny s jednoduchými nebo členěnými listy a nápadnými nálevkovitými květy. Vyskytují se v počtu asi 16 druhů v asijských horách od Střední Asie po ruský Dálný východ. Nejvíce druhů roste v Číně. Dvojostice jsou pěstovány jako okrasné rostliny a skalničky a mají též využití v medicíně.

Popis

Dvojostice jsou jednoleté nebo vytrvalé, přímé nebo plazivé byliny. Listy jsou jednoduché nebo jednoduše až 3× zpeřeně členěné. Některé druhy mají stonek, jiné jen přízemní růžici listů. Květy jsou uspořádány ve vrcholovém hroznu. Kalich je zvonkovitý, zakončený 5 trojúhelníkovitými cípy. Koruna je nejčastěji červená nebo žlutá, nálevkovitá, dvoupyská, na okraji se zaokrouhlenými a rozprostřenými laloky. Tyčinky jsou 4 a nevyčnívají z květů. Semeník je přisedlý a obsahuje 2 komůrky s mnoha vajíčky. Blizna je zploštělá, dvoulaločná. Plodem je tobolka, pukající podélně 2 chlopněmi. Semena jsou drobná, s průsvitnými křídly nebo vlasovitými chlupy.^[2]

List Incarvillea delavayi
Detail květu Incarvillea delavayi
Květenství Incarvillea emodi

Rozšíření

Rod dvojostice zahrnuje asi 16 druhů. Je rozšířen v Asii od Kazachstánu a Afghánistánu po Mongolsko, Čínu a ruský Dálný východ. Centrum rozšíření je v Číně, kde roste 12 druhů, z toho 9 endemických. Je to jeden z mála rodů jinak převážně tropické čeledi trubačovité, rozšířený v mírném pásu.^[2]

Dvojostice jsou horské rostliny. Nejčastěji rostou na horských svazích, v křovinách a na travnatých stanovištích, řidčeji i v horských lesích a na jejich okrajích. Některé druhy vystupují do nadmořských výšek přesahujících 4000 metrů, Incarvillea younghusbandii dokonce až do 5500 metrů.^[2]

Ochrana přírody

Mnohé druhy dvojostic jsou v přírodě ohrožené. Druhy I. forrestii a I. altissima dokonce nebyly v posledních 40 letech již nalezeny a mohou být v přírodě vyhynulé, neboť došlo k likvidaci jejich přirozených stanovišť. Druhy lesních lemů jsou ohroženy zejména těžbou dřeva, druhy alpínských luk nadměrnou pastvou dobytka. V rámci Číny je zahrnuto do rezervací pouze několik druhů v Jün-nanu, v ostatních provinciích jsou bez ochrany.^[3] V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN není žádný druh dvojostice uveden.^[4]

Zástupci

dvojostice čínská (Incarvillea sinensis)
dvojostice Delavayova (Incarvillea delavayi)
dvojostice Olgy (Incarvillea olgae)
dvojostice proměnlivá (Incarvillea variabilis)
dvojostice stěsnaná (Incarvillea compacta)
dvojostice velkokvětá (Incarvillea grandiflora)
dvojostice žlutá (Incarvillea lutea)^[5]

Význam

Dvojostice mají medicínské využití a jsou pěstovány jako okrasné rostliny a skalničky. Některé druhy jsou pěstovány v českých botanických zahradách, zejména různé kultivary dvojostice Delavayovy (Incarvillea delavayi), dvojostice velkokvětá (I. grandiflora) a dvojostice čínská (I sinensis).^[5]

Incarvillea delavayi 'Snowtop'
Incarvillea arguta

Pěstování a množení

Dvojosticím vyhovuje polostinné stanoviště a propustná půda. Některé preferují chudé půdy, jiné živinami bohatší. Řada druhů se pěstuje ve skalničkovém skleníku.^[6]

Dvojostice se množí nejlépe výsevem. Semena se vysévají v únoru až březnu a nezasypávají se, pouze se přitlačí na povrch půdy. Teploty ke klíčení se mají pohybovat mezi 20 až 25 °C, malé semenáčky lze již pěstovat při nižších teplotách.^[7]

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b ^c ZHANG, Zhi-Yun; SANTISUK, Thawatchai. Flora of China: Incarvillea [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ CHEN, Shaotian et al. Biodiversity Conservation of the Genus Incarvillea Juss. (Bignoniaceae) Based on Molecular Diversity and Species Richness Assessment. Journal of Plant Biology. 2010, čís. 53, s. 387–394. Dostupné online.
↑ The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
↑ SLABÝ, Pavel. Rock garden plant database: Incarvillea [online]. 2013 [cit. 2015-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. (anglicky)
↑ KAWOLLEK, Wolfgang; KAWOLLEK, Marco. Množení rostlin. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2719-1.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu dvojostice na Wikimedia Commons

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[flch-2] ZHANG, Zhi-Yun; SANTISUK, Thawatchai. Flora of China: Incarvillea [online]. Dostupné online. (anglicky)

[chen-3] CHEN, Shaotian et al. Biodiversity Conservation of the Genus Incarvillea Juss. (Bignoniaceae) Based on Molecular Diversity and Species Richness Assessment. Journal of Plant Biology. 2010, čís. 53, s. 387–394. Dostupné online.

[redl-4] The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky)

[fls-5] Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.

[slaby-6] SLABÝ, Pavel. Rock garden plant database: Incarvillea [online]. 2013 [cit. 2015-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. (anglicky)

[kawollek-7] KAWOLLEK, Wolfgang; KAWOLLEK, Marco. Množení rostlin. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2719-1.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]