Ludkové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Karzelek)
Skočit na: Navigace, Hledání
Figurína karzełka, hornický skansen Guido v Zabrze

Ludkové jsou malé bytosti ze západoslovanského folklóru, často žijící pod zemí, jejichž označení znamená „malí lidé, lidičky“[1] V představách o nich se nejspíše spojil kult předků a víra v trpaslíky.[2] V Lužici jsou nazýváni ludki, luźki či palčiky[pozn. 1], v Polsku krasnoludki, krasnoludi nebo podziomkové[pozn. 2]. Na Slovensku jsou známi jako lútci či lulici. Krosnalci, tj. zakrslíci jsou známi na Kujavsku a v Lužici, krôsnięta nebo dremne, drumme, tj. „drobní, malí“ jsou známi zase u Kašubů. V Polsku i Rusku jsou známy bytosti zvané karłové, karlíci či karzełci, jejichž označení je odvozeno z německého kerl „muž, chlap“.[3] Další formou této bytosti je polský skarbnik[pozn. 3] a český permoník.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Podle lužického podání jsou velmi malí, několik se jich vejde do jedné díže, ale mají velikou hlavu a vypoulené oči. Pestře se oblékají a mají v oblibě velké klobouky a červené čapky. Polští krasnoludci jsou také malí a mají velkou hlavu, navíc mají ošklivé tváře a drsné vousy, také se rádi pestře oblékají, z čehož je odvozeno jejich jméno.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Podle Lužických Srbů obývali ludkové Lužici ještě před lidmi, byly pohané a měli svého krále který sídlil ve Grodku. Protože nemohou snést zvonění odstěhovali se a jsou už jen zřídka k vidění. Mluví zvláštní variantou srbštiny, plnou archaismů a dialektismů a mají různé jiné zvláštnosti mluvy jako opakování slova ještě jednou, ale s negativní předponou. Někdy obývají i lidské příbytky, ale jinak žijí v podzemí, lesích a horách.

Pěstují zvláštní druh žita a pečou z něj nepříliš kvalitní chléb, jinak se živí i kořínky a planým ovocem. Někdy také berou potravu z lidských polí. Jsou znalí kovářství a lidi naučily stavět domy. Milují hudbu, zpěv a jsou dobří věštci, čehož využívali i lidé. Jejich rodiny mezi sebou často válčí, v jednom takové boji prý všichni zhynuli. K lidem jsou však přátelští a často si od nich pučují věci, za což je odměňují. Dobré vztahy mívají především s jednou rodinou. Dokonce se vypráví o tom že si ludek vzal lidskou ženu. Své mrtvé spalovali a jejich popel pohřbívají v nádobech do země, starověké hroby v Lužici byly dříve přisuzovány právě ludkům.[4]

Polští krasnoludci žijí nejčastěji v dírách v zemi, ale také za pecí nebo pod komínem v lidských obydlích. Když nechtějí Lidem jsou přízniví, ale kradou nekřtěné děti a podvrhují místo nich své ošklivé, kterých se dá zbavit bitím. Věřilo se že dokud se krasnoludci objevovali bylo na světě lépe, a protože je vyhnalo zvonění je na světě bída. Slovenští lútci jsou oblečeni jako havíři a bydlí v horách, vládne jim Kovlad a Runa, paní zlatých dolů.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. podle jejich velikosti
  2. podle toho že žijí pod zemí
  3. ze slovo skarb „poklad“

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 79.  
  2. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 86.  
  3. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 85.  
  4. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 82.