Karel Trauttmansdorff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel kníže Trauttmansdorff-Weinsberg
Erb rodu Trauttmansdorffů
Erb rodu Trauttmansdorffů
4. kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Ve funkci:
31. března 1859 – 9. listopadu 1921
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceFerdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu
NástupceKarel z Trauttmansdorff-Weinsbergu

Narození5. září 1845
Oberwaltersdorf
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. listopadu 1921 (ve věku 76 let)
Horšovský Týn
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJosefina Marie Karolina Pallaviciniová (od 1869)
RodičeFerdinand Jáchym z Trauttmansdorffu-Weinsbergu a Anna z Lichtenštejna
DětiFerdinand Alfons z Trauttmansdorffu (1871-1915)
Karel z Trauttmansdorffu-Weinsbergu
Marie Anna z Trauttmansdorffu-Weinsbergu
Gabriela z Trauttmansdorffu-Weinsbergu
Terezie z Trauttmansdorffu-Weinsbergu
PříbuzníMarie hraběnka z Trauttmansdorffu-Weinsbergu a Therese Gravin von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg (sourozenci)
Karl Josef z Trauttmansdorffu-Weinsbergu (vnuk)
Profesepolitik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1907)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Jan Nepomuk Ferdinand kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu (Karl / Carl Johann Nepomuk Ferdinand Fürst von Trauttmansdorff-Weinsberg) (5. září 1845, Oberwaltersdorf, Dolní Rakousy9. listopadu 1921, Horšovský Týn)[1] byl rakouský šlechtic a velkostatkář v Čechách. Byl dědičným členem rakouské Panské sněmovny a poslancem českého zemského sněmu, nositelem Řádu zlatého rouna a několika dalších vyznamenání. Vlastnil několik velkostatků v západních a východních Čechách (Horšovský Týn, Jičín), jeho hlavním sídlem byl zámek Horšovský Týn[2], který nechal koncem 19. století přestavět a později zde několikrát hostil britského krále Eduarda VII.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Horšovský Týn, hlavní rodové sídlo Trauttmansdorffů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Trauttmansdorffů,[3] narodil se na zámku Oberwaltersdorf v Dolním Rakousku jako starší syn knížete Ferdinanda Jáchyma Trauttmansdorffa (1803–1859) a jeho manželky Anny, rozené princezny Lichtenštejnové (1820–1900), která později jako vdova sídlila na zámku v Hostouni.[4] Po otci zdědil v roce 1859 rodový majetek v Čechách a Rakousku, do doby plnoletosti zajišťovali správu poručníci. Jako hlava rodu užíval titul knížete s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht).[5] Po zřízení říšské rady mu jako držiteli fideikomisu bylo uděleno dědičné členství v rakouské Panské sněmovně, fakticky se jejím členem stal až po dosažení zletilosti. V roce 1872 byl jmenován c. k. komořím, později se stal také tajným radou. Za velkostatkářskou kurii byl též poslancem českého zemského sněmu (1883–1885 a 1902–1913). V roce 1907 obdržel Řád zlatého rouna[6] a v roce 1917 získal velkokříž Řádu Františka Josefa, byl též čestným rytířem Maltézského řádu. Mezi jeho soukromé zájmy patřil lov a uvádí se, že patřil k nejlepším střelcům v monarchii. V letech 1907–1921 byl předsedou střeleckého spolku ve Vídni. V souvislosti s lovem se věnoval také chovu koní nebo sběratelství.[7] Obchodoval též na burze a kvůli neuváženým transakcím byl v roce 1890 dočasně pod vnucenou správou.[8] Zemřel na zámku v Horšovském Týně, je pohřben v rodinné hrobce pod kostelem sv. Anny v Horšovském Týně.[9]

Erb knížete Karla Trauttmasndorffa a jeho manželky Josefíny na nádvorní fasádě zámku Horšovský Týn

Vlastnil rozsáhlý majetek v západních a východních Čechách, ve Vídni rodina sídlila v paláci v ulici Herrengasse 21. Svůj rodný zámek Oberwaltersdorf prodal v roce 1898. Na Domažlicku mu patřil velkostatek Horšovský Týn spolu s dalšími připojenými statky (Hostouň, Čečovice), ve východních Čechách byl jeho majetkem spojený velkostatek Kumburk-Úlibice, ke kterému patřil také zámek Jičín nebo hrad Pecka. Zámek v Jičíně byl v té době již jen sídlem správy velkostatku, část budov byla pronajímána státním úřadům.[10] Celková rozloha pozemků činila přibližně 17 000 hektarů půdy, hodnota majetku byla k roku 1868 vyčíslena na dva a půl miliónu zlatých. [11] Zámek v Horšovském Týně prošel v letech 1880–1896 rekonstrukcí podle projektu Josefa Schulze.[12] Schulzův projekt včetně obnovy sgrafit měl zámku vrátit podobu z doby renesance, celkové úpravy ale byly podřízeny modernizačním požadavkům z konce 19. století.[13] V Horšovském Týně několikrát hostil britského krále Eduarda VII. během jeho pobytů v Mariánských Lázních. Eduard VII. byl účastníkem honů v Horšovském Týně celkem čtyřikrát (1904, 1906, 1907, 1908)[14] a Karel Trauttmansdorff díky tomu obdržel také britský Řád královny Viktorie.[15]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Fotografie knížete Karla Trauttmansdorffa a jeho manželky Josefíny pořízená v roce 1919 při příležitosti výročí zlaté svatby

V roce 1869 se ve Vídni oženil s markraběnkou Josefínou Pallaviciniovou (1849–1923), dcerou Alfonse Pallaviciniho z původně italské rodiny usazené na Moravě a v Čechách. Josefína byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, v Horšovském Týně se angažovala v charitě.[16] Z jejich manželství se narodilo pět dětí, nejstarší mužský potomek Ferdinand zemřel ještě před otcem za první světové války.[17]

Karlův mladší bratr Ferdinand (1855–1928) vlastnil na Moravě velkostatek Hostim. Mezi jeho švagry byli hrabě Otto Abensperg-Traun (1848–1899), nejvyšší hofmistr následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, hrabě Viktor Pavel Chorinský z Ledské (1838–1901), majitel velkostatku Veselí nad Moravou nebo uherský kníže Pavel IV. Esterházy (1843–1898). Díky své manželce Josefíně byl Karel Trauttmansdorff také švagrem knížete Karla Paara (1834–1917), majitele velkostatku Bechyně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 395. 
  2. Přehled majitelů panství Horšovský Týn na oficiálním webu Zámku Horšovský Týn dostupné online
  3. Ottův slovník naučný, 25. díl; Praha, 1906; s. 671–672 dostupné online
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. díl - Západní Čechy; Praha, 1985; s. 95
  5. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta rakouského císařství; Praha, 2006; s. 46 ISBN 80-86781-08-9
  6. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 287
  7. Kníže Karel Trauttmansdorff dostupné online
  8. Kníže Karel Trauttmansdorff na webu chodsko.net dostupné online
  9. KUNEŠ, Václav: Kostel svaté Anny na Vršíčku 1507–2007; Horšovský Týn, 2016; s. 26–27
  10. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl - Východní Čechy; Praha, 1989; s.
  11. Přehled majetku knížete Karla Trauttmansdorffa in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statisticher Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 625–628 dostupné online
  12. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; IV. díl - Západní Čechy; Praha, 1985; s. 91
  13. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl II., Praha, 1997; s. 194–195 ISBN 80-85983-14-1
  14. Pamětní deska Eduarda VII. v Horšovském Týně na webu chodsko.net dostupné online
  15. KUNEŠ, Václav: Kostel svaté Anny na Vršíčku; Horšovský Týn, 2016; s. 18–19
  16. Josefína Trauttmansdorffová na webu Městského kulturního střediska v Horšovském Týně dostupné online
  17. Rodina Trauttmansdorffů in: Gothaischer Hofkalender - genealogisches Taschenbuch der fürstlichen Haüser, Gotha, 1929; s. 311–313 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]