Karel Jernek
| Karel Jernek | |
|---|---|
.jpg) Karel Jernek, rok 1940 | |
| Narození | 31. března 1910 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. června 1992 (ve věku 82 let) Praha  Česko |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | režisér, překladatel, operní režisér a divadelní režisér |
| Ocenění | zasloužilý umělec (1966) |
| Choť | Olga Filipi Jiřina Stránská |
| Děti | Klára Jerneková |
| Příbuzní | Filip Čáp (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Jernek (31. března 1910, Praha – 22. června 1992, Praha) byl český divadelní režisér.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1931 maturoval na gymnáziu v Praze, následně do roku 1938 studoval dějiny srovnávací literatury, hudby a výtvarného umění na Univerzitě Karlově.
Již během studií se začal věnovat divadlu a pohostinsky režíroval i v Národním divadle v Praze. V roce 1939 získal angažmá ve Státním divadle v Brně, kde působil v činohře a opeře jako režisér téměř až do konce roku 1941. V posledním roce byl uměleckým šéfem činohry.
V období 1940–1943 režíroval pohostinsky v opeře a činohře Národního divadla. Před totálním nasazením v roce 1944 jej pomohl ochránil Miloš Havel, stejně jako další české divadelníky a pracovníky kultury (mj. Jiří Frejka, František Salzer, Jan Škoda, Antonín Kurš aj.).[1] V letech 1943–1947 byl režisérem Vinohradského divadlo. V období 1945 až 1948 současně režíroval pohostinsky v činohře a opeře Divadla 5. května.
Od roku 1948 byl režisérem opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Pak následovala angažmá v Liberci (1950–1951), v Olomouci (1951–1954), kde od roku 1953 byl i šéfem činohry,[2] následně v Plzni ( 1955–1956) a v Pardubicích (1956–1957).
Od 1.12.1960 do roku 1985 byl opět angažován v pražském Národním divadle jako režisér opery. Pohostinsky režíroval i v zahraničí, např. ve Vídni (Staatsoper), v Miláně (La Scala), v Německu a Velké Británii.
Byl rovněž překladatelem, upravoval operní libreta, rozvíjel publicistickou činnost. V letech 1952–1954 vyučoval herectví, režii a dramaturgii na Vysoké škole múzických umění Bratislava, v období 1959–1965 operní herectví a režii na Hudební fakultě AMU.
Byl manželem herečky Jiřiny Stránské (1912–1999)[3], později kostýmní výtvarnice Olgy Filipi (1923–2015)[4] a otcem herečky Kláry Jernekové (1945–2003), dědečkem herce Filipa Čápa (1971) syna Kláry Jernekové a herce Josefa Čápa (1946– 2001).
Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 1966 titul zasloužilý umělec
- 1980 Zasloužilý člen ND
Vybrané divadelní režie
[editovat | editovat zdroj]- 1936 G. Jenningsová: Trampoty s rodinou, Stavovské divadlo, 9 repríz, (pohostinská režie)
- 1940 Giacomo Puccini: Bohema, Prozatímní divadlo, 38 repríz, (pohostinská režie)
- 1942 Giacomo Puccini: Tosca, Prozatímní divadlo, 12 repríz, (pohostinská režie)
- 1942 Miloš Hlávka: Světáci, Divadlo Na poříčí, 58 repríz (pohostinská režie)
- 1943 Viktor Dyk: Zmoudření dona Quijota, Divadlo Na poříčí, 28 repríz
- 1943 Paul Ernst: Karneval Pantalonu, Komorní divadlo, 43 repríz
- 1943 Heinrich von Kleist: Božská láska, Komorní divadlo, 34 repríz (pohost. režie)
- 1943 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, Vinohradské divadlo, 39 repríz (pohost. režie)
- 1943 Walter Stanietz: Katryn, Divadlo Na poříčí, 12 repríz
- 1943 Henrik Ibsen: Divoká kachna, Divadlo Na poříčí, 53 repríz
- 1944 Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, Divadlo J.K.Tyla, 31 repríz (titulní role: Adina Mandlová)
- 1944 Miloš Kratochvíl: Loď, Divadlo Na poříčí, 2 reprízy
- 1944 Luigi Pirandello: Každý má svou pravdu, Divadlo Na poříčí, 31 repríz
- 1944 F. X. Svoboda: Čekanky, Divadlo J.K.Tyla, 25 repríz
- 1945 Maxim Gorkij: Matka, Vinohradské divadlo, 20 repríz
- 1945 A. N. Ostrovskij: Vlci a ovce, Městské lidové divadlo Karlín, 32 repríz
- 1945 Lope de Vega: Fuente Ovejuna, Vinohradské divadlo, 36 repríz
- 1945 Giacomo Puccini: Bohema, Divadlo 5. května, (pohostinská režie)
- 1945 Giacomo Puccini: Tosca, Divadlo 5. května, (pohostinská režie)
- 1946 Olga Scheinpflugová: Viděla jsem Boha, Vinohradské divadlo, 21 repríz
- 1947 Alois Jirásek: Lucerna, Vinohradské divadlo, 74 repríz
- 1947 Elza Shelley: Kdo je vinen?, Komorní divadlo, 30 repríz
- 1950 A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Divadlo Liberec
- 1951 W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Divadlo Liberec
- 1951 W. Shakespeare, Otto Nicolai: Veselé ženy windsorské, Divadlo Olomouc
- 1954 bratří Mrštíkové: Maryša, Divadlo Olomouc
- 1954 A. P. Čechov: Višňový sad, Divadlo Olomouc
- 1960 Giuseppe Verdi: Don Carlos, Národní divadlo, 122 repríz
- 1967 Giacomo Puccini: Turandot, Národní divadlo, 69 repríz
- 1969 Zdeněk Fibich: Bouře, Národní divadlo, 6 repríz
- 1975 Antonín Dvořák: Jakobín, Smetanovo divadlo, 216 repríz
- 1977 Georges Bizet: Carmen, Smetanovo divadlo, 112 repríz
- 1981 Bedřich Smetana: Hubička, Smetanovo divadlo, 167 repríz
- 1983 Bedřich Smetana: Libuše, Národní divadlo, 43 repríz
- 1988 Giuseppe Verdi: Rigoletto, Smetanovo divadlo, 65 repríz
- 1992 Leoš Janáček: Káťa Kabanová, Národní divadlo, 19 repríz
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Viz rukopisná prohlášení pracovníků kultury z roku 1945, In: V. M. Havel: Mé vzpomínky, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1993, fotodokumentace mezi str. 81 a 82 textu
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 386, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Jiřina Stránská. csfd.cz [online]. [cit. 2023-02-22]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Olga Filipi. FDb.cz [online]. [cit. 2023-02-22]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 184, 191, 193, 196–7, 216
- František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 87–8, 113, 126, ISBN 80-85096-02-1
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 325, 329, 338, ISBN 80-200-0782-2
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 50, 120–1, 227–8, 268, 299, 301, 341, 386, 407, 410, 418, ISBN 978-80-200-1502-0
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 271, 479, 486, 488, 508, 627, 665
- Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 65, 98, 103
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 195–7
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 347, 399
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, 68, 73, 179, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 76, ISBN 80-85837-35-8
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 170, ISBN 80-207-0485-X
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Jernek na Wikimedia Commons
