V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Johannes Thingnes Bø

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johannes Thingnes Bø
Johannes Thingnes Bø před startem sprintu na norském šampionátu v Trondheimu v roce 2012
Johannes Thingnes Bø před startem sprintu na norském šampionátu v Trondheimu v roce 2012
Datum narození 16. května 1993 (26 let)
Místo narození Stryn, Norsko
Stát Norsko
Výška 187 cm
Váha 80 kg
Sportovní informace
Sport biatlon
Klub Markane IL
Lyže Fischer
Zbraň Anschütz
Světový pohár
Debut 20. ledna 2013
Nejlepší umístění 1. (2018/19)
Počet výher 55 (36 individuálních)
Stupně vítězů 83 (54 individuálních)
Medailový zisk
Olympijské hry 1 – 2 – 0
Mistrovství světa 7 – 5 – 2
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190317a17. března 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Biatlon na ZOH
zlato 2018 Pchjongčchang vytrvalostní závod
stříbro 2018 Pchjongčchang smíšená štafeta
stříbro 2018 Pchjongčchang štafeta
Mistrovství světa
zlato 2015 Kontiolahti sprint
stříbro 2015 Kontiolahti štafeta
bronz 2015 Kontiolahti smíšená štafeta
zlato 2016 Oslo štafeta
zlato 2016 Oslo hromadný start
bronz 2016 Oslo smíšená štafeta
stříbro 2017 Hochfilzen sprint
stříbro 2017 Hochfilzen stíhací závod
stříbro 2017 Hochfilzen hromadný start
zlato 2019 Östersund smíšená štafeta
zlato 2019 Östersund sprint
stříbro 2019 Östersund stíhací závod
zlato 2019 Östersund smíšená štafeta dvojic
zlato 2019 Östersund štafeta
Mistrovství světa juniorů
zlato 2012 Kontiolahti sprint
zlato 2012 Kontiolahti stíhací závod
zlato 2012 Kontiolahti štafeta
zlato 2013 Obertilliach stíhací závod
zlato 2013 Obertilliach štafeta
stříbro 2013 Obertilliach sprint

Příbuzenstvo
bratr Tarjei Bø

Johannes Thingnes Bø (* 16. května 1993, Stryn) je norský biatlonista, olympijský vítěz, sedminásobný mistr světa, vítěz celkového hodnocení světového poháru a několikanásobný medailista z juniorských šampionátů. Na Mistrovství světa v biatlonu 2015 ve finském Kontiolahti získal zlatou medaili ve sprintu. Na stejném mistrovství získal i stříbrnou medaili z mužské štafety a bronz se smíšenou štafetou. Na domácím Mistrovství světa v biatlonu 2016 v Oslu obhájil se smíšenou štafetou bronzové medaile a spolu s Ole Einarem Bjørndalenem, bratrem Tarjeiem a Emil Hegle Svendsenem získal v mužské štafetě zlato. V závěrečné disciplíně závodu s hromadným startem pak ukořistil zlatou medaili, když v dramatickém závěru porazil Francouze Martina Fourcada.[1] Na MS v roce 2017 v rakouském Hochfilzenu získal stříbrnou medaili ve sprintu[2] i v navazujícím stíhacím závodu.[3] Třetí stříbrný kov přidal v závodu s hromadným startem.[4] Na ZOH v roce 2018 v Pchjončchangu zvítězil v individuálním závodě a v obou štafetách obsadil stříbrnou pozici. Na MS 2019 v Östersundu zvítězil ve sprintu a ve všech třech štafetových závodech a ve stíhacím závodě získal stříbro. V sezoně světového poháru 2018/2019 zvítězil v celkovém hodnocení i v hodnocení všech disciplín.

Ve světovém poháru zvítězil v 38 (37 bez ZOH 2018) individuálních a šestnácti štafetových závodech.

V sezóně 2018/19 zvítězil v 20 závodech (z toho 16 individuálních). Prvního triumfu se dočkal hned na Pokljuce kde zvítězil ve sprintu před Antoninem Giugonnatem a Alexandrem Loginovem, a potom hned ve stíhačce před Quentinem Fillonem Mailletem a Alexandrem Loginovem. V Hochfilzenu triumfoval ve sprintu před Martinem Fourcadem a Benediktem Dollem. V Novém Městě na Moravě získal hattrick: ve sprintu triumfoval před Alexanderem Loginovem a Martinem Ponsiluomou, ve stíhačce před Alexanderem Loginovem a Tarjejem Boem, a v závodě s hromadným startem před Quentinem Fillonem Mailletem a Evgeniym Garanichevem. V Oberhofu vyhrál stíhačku před Arndem Peifferem a Lukasem Hoferem. V Ruhpoldingu mu hattrick nechyběl, triumfoval ve sprintu před Tarjejem Boem a Benediktem Dollem, ve štafetách v sestavě Lars Helge Birkeland, Vetle Sjaastad Christiansen, Tarjei Boe a Johannes Thingnes Boe před Německem (Roman Rees, Johannes Kuehn, Arnd Peiffer, Benedikt Doll) a Francií (Emilien Jacquelin, Martin Fourcade, Quentin Fillon Maillet, Simon Desthieux), a v závodě s hromadným startem před Julianem Eberhardem a Quentinem Fillonem Mailletem. V Anterselvě triumfoval ve sprintu před Erlendem Bjoentegaardem a Antoninem Giugonnatem a ve stíhačce před Antoninem Giugonnatem a Quentinem Fillonem Mailletem. V Canmore zvítězil ve vytrvalostním závodě před Vetlem Sjaastadem Christiansenem a Alexanderem Loginovem a ve štafetě v sestavě: Lars Helge Birkeland, Vetle Sjaastad Chrisiansen, Erlend Bjoentegaard a Johannes Thongnes Boe před Francií (Antonin Giugonnat, Emilien Jacquelin, Simon Fourcade, Quentin Fillon Maillet) a Ruskem (Evgeniy Garanichev, Eduard Latypov, Alexander Loginov, Alexander Povarnitsyn). Na mistrovství světa ve švédském Oestersundu triumfoval ve smíšených štafetách v sestavě: Marte Olsbuová Roeiselandová, Tiril Eckhoffová, Vetle Sjaastad Chrisiansen, Johannes Thingnes Boe před Německem (Vanessa Hinzová, Denise Herrmannová, Arnd Peiffer, Benedikt Doll) a Itálií (Lisa Vittozziová, Dorothea Wiererová, Lukas Hofer, Dominik Windisch), ve sprintu před Alexanderem Loginovem a Quentinem Fillonem Mailletem, ve smíšeném závodu dvojic: Marte Olsbuová Roeiselandová, Johannes Thingnes Boe před Itálií (Dorothea Wiererová, Lukas Hofer) a Švédskem (Hanna Oeberg, Sebastian Samuelsson), a ve štafetách v sestavě: Lars Helge Birkeland, Vetle Sjaastad Christiansen, Tarjei Boe, Johannes Thingnes Boe před Německem (Erik Lesser, Roman Rees, Arnd Peiffer, Benedikt Doll) a Ruskem (Matvey Eliseev, Nikita Porshnev, Dmitry Malyshko, Alexander Loginov). V norském Oslu zísal hattrick: Ve sprintu vyhrál před Lukasem Hoferem a Quentinem Fillonem Mailletem, ve stíhačce před Tarjejem Boem a Arndem Peifferem, a v závodě s hromadným startem před Arndem Peifferem a Benediktem Dollem.

Ve světovém poháru, mistrovsví světa a olimpyjských hrách startoval ve 144 individuálních závodech.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Johannes Bø je druhým nejmladším dítětem Klemeta Bøa a Aslaug Hildegunny Thingnes Bøové (oba narozeni v roce 1957), který se narodil a vyrostl v odlehlé vesnici Markane, která částečně spadá pod Stryn. Má tři bratry a jednu sestru. Jeho matka má ve Strynu vlastní fyzioterapeutickou ordinaci a jeho otec pracuje v továrně na produkci mléka ze skotu. Jeho o téměř pět let starší bratr Tarjei se rovněž věnuje biatlonu a je olympijským vítězem a několikanásobným mistrem světa z této disciplíny. Norský sportovní novinář, moderátor a fotograf Harald Endre Thingnes je Johannesův strýc z matčiny strany. Ve svém rodném městě navštěvoval střední školu (Stryn vidaregåande skule) a v květnu 2012 se pak přestěhoval do Lillehammeru, kde kromě jeho bratra Tarjeie žije a trénuje také mnoho dalších norských biatlonistů. V roce 2018 uzavřel sňatek.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry a mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Johannes Thingnes Bø se dosavadně účastnil tří Mistrovství světa v biatlonu a dvou zimních olympijských her v ruské Soči a v korejském Pchjongčchangu, kde se ve vytrvalostním závodě stal olympijským vítězem. Jeho dalším největším úspěchem v závodech jednotlivců jsou dvě zlaté medaile ze sprintu z finského Kontiolahti v roce 2015 a závodu s hromadným startem z Osla v roce 2016. V týmovém závodě se rovněž dokázal umístit na stupních vítězů, když na stejném šampionátu získal se smíšenou štafetou stříbrné medaile a s mužskou vybojoval medaile bronzové. Na domácím šampionátu v Oslu pak dokázal umístění ze smíšené štafety zopakovat a navíc přidat triumf s mužskou štafetou. V rakouském Hochfilzenu ukořistil stříbrnou medaili ze sprintu, když o 0,7 desetin sekundy podlehl Němci Benediktu Dollovi. Pozici dokázala uhájit i v následném stíhacím závodě, a druhou příčkou v posledním soupeření o kovy, v závodu s hromadným startem, tak získal třetí stříbrnou medaili ze šampionátu.

Sezóna Akce Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD Věk
2013/14 ZOH Rusko Soči 55. 32. 8. 11. 4. – – 20 let
2014/15 MS Finsko Kontiolahti 1. 31. 6. 7. 2. 3. 21 let
2015/16 MS Norsko Oslo 4. 4. 1. 4. 1. 3. 22 let
2016/17 MS Rakousko Hochfilzen 2. 2. 2. 8. 8. 8. 23 let
2017/18 ZOH Jižní Korea Pchjongčchang 31. 21. 16. 1. 2. 2. 24 let
2018/19 MS Švédsko Östersund 1. 2. 13. 9. 1. 1. 1. 25 let

Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení světového poháru, výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči se nezapočítávají.

Světový pohár[editovat | editovat zdroj]

Johannes Thingnes Bø v roce 2014 v závodě světového poháru v Oberhofu
Johannes Thingnes Bø na střelnici

Sezóna 2012/13

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT STŘ
6. Itálie Anterselva – – – – 10. – 60%
7. Norsko Oslo 28. 25. – – – – 80%
8. Rusko Soči 20. – – 68. 4. – 81%
9. Rusko Chanty-Mansijsk 37. 20. – – – – 95%
Celkové umístění 61. 49. – nkl 2. – 82%
75 bodů (59.)

Sezóna 2013/14

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT STŘ
1. Švédsko Östersund 9. – – 26. – – 80%
2. Rakousko Hochfilzen nestartoval
3. Francie Annecy 1. 1. – – 4. – 91%
4. Německo Oberhof 10. 6. 17. – – – 76%
5. Německo Ruhpolding – 17. – 8. 9. – 72%
6. Itálie Anterselva nestartoval
7. Slovinsko Pokljuka 30. 27. 5. – – – 82%
8. Finsko Kontiolahti 1. 1. – – – – 88%
1.[p. 1]
9. Norsko Oslo 17. 11. 22. – – – 82%
Celkové umístění 3. 5. 10. 13. 5. – 82%
631 bodů (3.)

Sezóna 2014/15

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT STŘ
1. Švédsko Östersund 40. 30. – 8. – – 78%
2. Rakousko Hochfilzen 1. 4. – – 3. – 93%
3. Slovinsko Pokljuka 10. 8. 23. – – – 74%
4. Německo Oberhof 4. – 14. – 2. – 70%
5. Německo Ruhpolding 1. – 10. – 1. – 91%
6. Itálie Anterselva 31. 22. – – 1. – 81%
7. Česko Nové Město na Moravě 10. 12. – – – 1. 90%
8. Norsko Oslo 8. – – 6. 9. – 88%
9. Rusko Chanty-Mansijsk 68. – 9. – – – 80%
Celkové umístění 5. 15. 9. 5. 2. 1. 82%
728 bodů (5.)

Sezóna 2015/16

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Švédsko Östersund 6. 16. – 19. – 1. – 76%
2. Rakousko Hochfilzen 14. 23. – – 2. – – 81%
3. Slovinsko Pokljuka 64. – 8. – – – – 77%
4. Německo Ruhpolding[p. 2] 1. 7. 10. – – – – 88%
5. Německo Ruhpolding – – 12. 16. 1. – – 86%
6. Itálie Anterselva 8. 3. – – 3. – – 88%
7. Kanada Canmore nestartoval
8. USA Presque Isle 1. 2. – – 1. – – 86%
9. Rusko Chanty-Mansijsk 7. 2. ZRU – – – – 93%
Celkové umístění 3. 3. 4. 5. 1. 1. 85%
820 bodů (2.)

Sezóna 2016/17

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Švédsko Östersund 30. 10. – 2. – 1. – 85%
2. Slovinsko Pokljuka 2. 4. – – – – – 95%
3. Česko Nové Město na Moravě 4. 5. 9. – – – – 87%
4. Německo Oberhof DNS – – – – – – –%
5. Německo Ruhpolding 37. 15. – – – – – 90%
6. Itálie Anterselva – – 1. 14. 2. – – 94%
7. Jižní Korea Pchjongčchang nestartoval
8. Finsko Kontiolahti[p. 3] 4. 7. – – – 5. – 92%
9. Norsko Holmenkollen 1. 3. 29. – – – – 90%
Celkové umístění 5. 4. 6. 4. 4. 4. 89%
812 bodů (3.)

Sezóna 2017/18

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Švédsko Östersund 11. 13. – 1. – 1. 75%
2. Rakousko Hochfilzen 1. 1. – – – – – 100%
3. Francie Annecy 1. 1. 2. – – – – 96%
4. Německo Oberhof 3. 2. – – – – – 75%
5. Německo Ruhpolding – – 1. 3. 1. – –
6. Itálie Anterselva 1. 1. 6. – – – –
7. Finsko Kontiolahti 4. – 19. – – – 3.
8. Norsko Holmenkollen 2. 3. – – 1. – –
9. Rusko Ťumeň 14. 2. 3. – – – –
Celkové umístění 2. 2. 2. . 1. 1. 2.
1027 bodů (2.)

Sezóna 2018/19

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Slovinsko Pokljuka 1. 1. – 7. – 6. –
2. Rakousko Hochfilzen 1. 9. – – – – –
3. Česko Nové Město na Moravě 1. 1. 1. – – – –
4. Německo Oberhof 2. 1. – – – – –
5. Německo Ruhpolding 1. – 1. – 1. – –
6. Itálie Anterselva 1. 1. 2. – – – –
7. Kanada Canmore – – – 1. 1. – –
8. USA Soldier Hollow 4. 5. – – – 3. –
9. Norsko Holmenkollen 1. 1. 1. – – – –
Celkové umístění 1. 1. 1. 1. 1. 1.
1.

Juniorská mistrovství[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnil se dvou juniorských šampionátů v biatlonu. Celkově na těchto šampionátech získal pět zlatých medailí, z toho tři byly individuální a dvě vybojoval se štafetami a jednu stříbrnou medaili. Jeho prvním podnikem ve finském Kontiolahti v roce 2012, byl vytrvalostní závod, ve kterém obsadil 4. pozici, když na střelnici chyboval hned šestkrát. První zlato vybojoval hned v dalším závodě, když dokázal triumfovat s norským týmem v závodu štafet. Ve sprintu sice dvakrát chyboval, avšak s velkým náskokem zvítězil před druhým Bělorusem Maximem Ramanouskijem. Pozici ze sprintu pak dokázal uhájit i v následném stíhacím závodě, čímž získal své třetí zlato na šampionátu. Druhý v cíli Matthias Dorfer z Německa na něj ztratil necelé 2 minuty. Další rok na juniorském mistrovství v rakouském Obertilliachu vybojoval nejprve stříbrnou medaili ve sprintu. Ve stíhacím závodě se pak dokázal o jednu pozici posunout a vybojoval tak své čtvrté zlato na MSJ. Jeho nejhorším juniorským závodem pak byl vytrvalostní závod, kde skončil „až“ na 9. místě. Juniorskou kariéru pak zakončil závodem štafet, kde opět dokázal s norským mužstvem triumfovat.

Sezóna Akce Místo SP SZ IZ ŠT Věk
2011/12 MSJ Finsko Kontiolahti 1. 1. 4. 1. 18 let
2012/13 MSJ Rakousko Obertilliach 2. 1. 9. 1. 19 let

Vítězství v závodech světové poháru[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Č. Sezóna Datum: Místo: Disciplína:
1. 2013/14 14. prosince 2013 Francie Annecy, Francie sprint
2. 15. prosince 2013 Francie Annecy, Francie stíhací závod
3. 13. března 2014 Finsko Kontiolahti, Finsko sprint
4. 15. března 2014 Finsko Kontiolahti, Finsko sprint
5. 16. března 2014 Finsko Kontiolahti, Finsko stíhací závod
6. 2014/15 12. prosince 2014 Rakousko Hochfilzen, Rakousko sprint
7. 17. ledna 2015 Německo Ruhpolding, Německo sprint
8. 7. března 2015 Finsko Kontiolahti, Finsko (MS) sprint
9. 2015/16 8. ledna 2016 Německo Ruhpolding (náhr.), Německo sprint
10. 11. února 2016 USA Presque Isle, USA sprint
11. 13. března 2016 Norsko Oslo, Norsko (MS) závod s hromadným startem
12. 2016/17 22. ledna 2017 Itálie Antholz-Anterselva, Itálie závod s hromadným startem
13. 17. března 2017 Norsko Oslo, Norsko sprint
14. 2017/18 30. listopadu 2017 Švédsko Östersund, Švédsko vytravolstní závod
15. 8. prosince 2017 Rakousko Hochfilzen, Rakousko sprint
16. 9. prosince 2017 Rakousko Hochfilzen, Rakousko stíhací závod
17. 15. prosince 2017 Francie Annecy, Francie sprint
18. 16. prosince 2017 Francie Annecy, Francie stíhací závod
19. 14. ledna 2018 Německo Ruhpolding, Německo závod s hromadným startem
20. 18. ledna 2018 Itálie Antholz-Anterselva, Itálie sprint
21. 20. ledna 2018 Itálie Antholz-Anterselva, Itálie stíhací závod
22. 15. února 2018 Jižní Korea Pchjongčchang, Jižní Korea, ZOH vytrvalostní závod
23. 2018/19 7. prosince 2018 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko sprint
24. 9. prosince 2018 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko stíhací závod
25. 13. prosince 2018 Rakousko Hochfilzen, Rakousko sprint
26. 20. prosince 2018 Česko Nové Město, Česko sprint
27. 22. prosince 2018 Česko Nové Město, Česko stíhací závod
28. 23. prosince 2018 Česko Nové Město, Česko závod s hromadným startem
29. 12. ledna 2019 Německo Oberhof, Německo stíhací závod
30. 17. ledna 2019 Německo Ruhpolding, Německo sprint
31. 20. ledna 2019 Německo Ruhpolding, Německo závod s hromadným startem
32. 25. ledna 2019 Itálie Antholz-Anterselva, Itálie sprint
33. 26. ledna 2019 Itálie Antholz-Anterselva, Itálie stíhací závod
34. 7. února 2019 Kanada Canmore, Kanada zkrácený vytrvalostní závod
35. 9. března 2019 Švédsko Östersund, Švédsko (MS) sprint
36. 22. března 2019 Norsko Oslo, Norsko sprint
37. 23. března 2019 Norsko Oslo, Norsko stíhací závod
38. 24. března 2019 Norsko Oslo, Norsko závod s hromadným startem

Kolektivní[editovat | editovat zdroj]

Č. Datum: Místo: Disciplína:
1. 15. ledna 2015 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
2. 25. ledna 2015 Itálie Antholz-Anterselva, Itálie štafeta
3. 6. února 2015 Česko Nové Město na Moravě, Česko smíšená štafeta
4. 29. listopadu 2015 Švédsko Östersund, Švédsko smíšená štafeta
5. 15. ledna 2016 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
6. 13. února 2016 USA Presque Isle, USA štafeta
7. 12. března 2016 Norsko Oslo, Norsko (MS) štafeta
8. 27. listopadu 2016 Švédsko Östersund, Švédsko smíšená štafeta
9. 26. listopadu 2017 Švédsko Östersund, Švédsko smíšená štafeta
10. 12. ledna 2018 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
11. 18. března 2018 Norsko Holmenkollen, Norsko štafeta
12. 18. ledna 2019 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
13. 8. února 2019 Kanada Canmore, Kanada štafeta
14. 7. března 2019 Švédsko Östersund, Švédsko (MS) smíšená štafeta
15. 14. března 2019 Švédsko Östersund, Švédsko (MS) smíšená štafeta dvojic

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V rámci tohoto podniku světového poháru se jely dva závody ve sprintu.
  2. ↑ Původně se měl podnik uskutečnit v Oberhofu, ale z důvodu nedostatku sněhu a velmi vysokých teplot byl přesunut do Ruhpoldingu.
  3. ↑ Původně se měl podnik uskutečnit v ruské Ťumeni, ale po dopingovém skandálu ruských sportovců se pořadatelé sami konání tohoto podniku vzdali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ iDNES. Poslední závod v Oslu ovládl Bö, bronz má Björndalen. Češi bez medaile. iDNES.cz [online]. 2016-03-13. Dostupné online. 
  2. ↑ MRZENA, David. Dramatický sprint ovládl Němec Doll, Moravcovi těsně uniklo pódium. iDNES.cz [online]. 2017-02-11 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ MIŠKOVSKÝ, Michal. Fourcadův desátý titul na mistrovství. Moravec byl ve stíhačce pátý. iDNES.cz [online]. 2017-02-12 [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ MRZENA, David. Hromadný závod ovládl Němec Schempp, Šlesingr dojel třináctý. iDNES.cz [online]. 2017-02-19 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Profily[editovat | editovat zdroj]

Olympijští vítězové v biatlonu – vytrvalostní závod
Mistři světa v biatlonu – sprint (10 km)
1974: Juhani Suutarinen • 1975: Nikolaj Kruglov • 1976: Alexandr Tichonov • 1977: Alexandr Tichonov • 1978: Frank Ullrich • 1979: Frank Ullrich • 1981: Frank Ullrich • 1982: Eirik Kvalfoss • 1983: Eirik Kvalfoss • 1985: Frank-Peter Roetsch • 1986: Valerij Medvedcev • 1987: Frank-Peter Roetsch • 1989: Frank Luck • 1990: Mark Kirchner • 1991: Mark Kirchner • 1993: Mark Kirchner • 1995: Patrice Bailly-Salins • 1996: Vladimir Dračov • 1997: Wilfried Pallhuber • 1999: Frank Luck • 2000: Frode Andresen • 2001: Pavel Rostovcev • 2003: Ole Einar Bjørndalen • 2004: Raphaël Poirée • 2005: Ole Einar Bjørndalen • 2007: Ole Einar Bjørndalen • 2008: Maxim Čudov • 2009: Ole Einar Bjørndalen • 2011: Arnd Peiffer • 2012: Martin Fourcade • 2013: Emil Hegle Svendsen • 2015: Johannes Thingnes Bø • 2016: Martin Fourcade • 2017: Benedikt Doll • 2019: Johannes Thingnes Bø
Mistři světa v biatlonu – závod s hromadným startem (15 km)
Mistrovství světa v biatlonu – štafeta muži (4 × 7,5 km)
1966 – 19851986 – 20052007 – 2019
Mistrovství světa v biatlonu – smíšená štafeta
2005 – 20092010 – 20152016 – 2017
2005: 4 × 6 km       od 2007: 2 × 6 km + 2 × 7,5 km
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johannes_Thingnes_Bø&oldid=17707990“