Johannes Thingnes Bø

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johannes Thingnes Bø
Johannes Thingnes Bø na stupních vítězů v Oberhofu v lednu 2018
Johannes Thingnes Bø na stupních vítězů v Oberhofu v lednu 2018
PřezdívkaJTB
Datum narození16. května 1993 (29 let)
Místo narozeníStryn, Norsko
StátNorskoNorsko Norsko
Výška187 cm
Hmotnost80 kg
PříbuzníTarjei Bø (sourozenec)
Sportovní informace
Sportbiatlon
KlubMarkane IL
LyžeFischer
ZbraňAnschütz
Světový pohár v biatlonu
Debut20. ledna 2013
Nejlepší umístění1. místo (2018/2019, 2019/2020, 2020/2021)
Počet výher96 (63 individuálních)
Stupně vítězů152 (100 individuálních)
Medaile v biatlonu
Olympijské hry5 – 2 – 1
Mistrovství světa12 – 9 – 3
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230122a22. ledna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zimní olympijské hry
zlato 2018 Pchjongčchang vytrvalostní závod
stříbro 2018 Pchjongčchang smíšená štafeta
stříbro 2018 Pchjongčchang štafeta
zlato 2022 Peking smíšená štafeta
bronz 2022 Peking vytrvalostní závod
zlato 2022 Peking sprint
zlato 2022 Peking štafeta
zlato 2022 Peking hromadný start
Mistrovství světa v biatlonu
zlato 2015 Kontiolahti sprint
stříbro 2015 Kontiolahti štafeta
bronz 2015 Kontiolahti smíšená štafeta
zlato 2016 Oslo štafeta
zlato 2016 Oslo hromadný start
bronz 2016 Oslo smíšená štafeta
stříbro 2017 Hochfilzen sprint
stříbro 2017 Hochfilzen stíhací závod
stříbro 2017 Hochfilzen hromadný start
zlato 2019 Östersund smíšená štafeta
zlato 2019 Östersund sprint
stříbro 2019 Östersund stíhací závod
zlato 2019 Östersund smíšený závod dvojic
zlato 2019 Östersund štafeta
zlato 2020 Anterselva smíšená štafeta
zlato 2020 Anterselva smíšený závod dvojic
stříbro 2020 Anterselva stíhací závod
stříbro 2020 Anterseva vytrvalostní závod
stříbro 2020 Anterselva štafeta
zlato 2020 Anterselva hromadný start
zlato 2021 Pokljuka smíšená štafeta
bronz 2020 Pokljuka stíhací závod
stříbro 2021 Pokljuka smíšený závod dvojic
zlato 2021 Pokljuka štafeta
Mistrovství světa juniorů
zlato 2012 Kontiolahti sprint
zlato 2012 Kontiolahti stíhací závod
zlato 2012 Kontiolahti štafeta
zlato 2013 Obertilliach stíhací závod
zlato 2013 Obertilliach štafeta
stříbro 2013 Obertilliach sprint

Johannes Thingnes Bø (* 16. května 1993 Stryn) je norský biatlonista, pětinásobný olympijský vítěz, dvanáctinásobný mistr světa, trojnásobný vítěz celkového hodnocení světového poháru a několikanásobný medailista z juniorských šampionátů.

Ve světovém poháru, na mistrovství světa a na olympijských hrách startoval ve 286 individuálních a kolektivních závodech. Ve světovém poháru ve své dosavadní kariéře zvítězil v šedesáti třech individuálních a třiceti třech štafetových závodech. Na olympijských hrách vyhrál tři individuální a dva štafetové závody.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Johannes Bø je druhým nejmladším dítětem Klemeta Bøa a Aslaug Hildegunny Thingnes Bøové (oba narozeni v roce 1957), který se narodil a vyrostl v odlehlé vesnici Markane, která částečně spadá pod Stryn. Má tři bratry a jednu sestru. Jeho matka má ve Strynu vlastní fyzioterapeutickou ordinaci a jeho otec pracuje v továrně na produkci mléka ze skotu. Jeho o téměř pět let starší bratr Tarjei se rovněž věnuje biatlonu a je olympijským vítězem a několikanásobným mistrem světa z této disciplíny. Norský sportovní novinář, moderátor a fotograf Harald Endre Thingnes je Johannesův strýc z matčiny strany.

Ve svém rodném městě navštěvoval střední školu (Stryn vidaregåande skule) a v květnu 2012 se pak přestěhoval do Lillehammeru, kde kromě jeho bratra Tarjeie žije a trénuje také mnoho dalších norských biatlonistů. 30. 6. 2018 uzavřel sňatek s Heddou Kløvstad Daehli a 13. ledna 2020 se mu narodil syn Gustav Bø.

Sportovní výsledky[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry a mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Johannes Thingnes Bø se doposud zúčastnil tří zimních olympijských her a šesti mistrovství světa.

S pěti zlatými, dvěma stříbrnými a jednou bronzovou medailí je v historických statistikách olympijských her klasifikován na druhém místě za krajanem Ole Einarem Bjørndalenem.
Na zimních olympijských hrách debutoval jako 20letý v roce 2014 v Soči, kde nejlépe obsadil čtvrté místo s norskou mužskou štafetou. O čtyři roky později v Pchjongčchangu zvítězil ve vytrvalostním závodě a v mužské i smíšené štafetě obsadil stříbrnou pozici. Potřetí do olympijských závodů zasáhl na pekingské olympiádě, kde v otevíracím závodě v cílové rovince zajistil Norsku zlato ze smíšené štafety, aby následně vyhrál sprint. Třetí zlatou medaili přidal v mužské štafetě a nakonec ovládl závěrečný závod s hromadným startem, čímž se stal nejúspěšnějším biatlonistou bez ohledu na pohlaví z pekingské olympiády.

Na mistrovství světa získal jedenáct zlatých medailí, z toho sedm v mužských a smíšených štafetách, resp. závodu dvojic. K nim přidal devět stříbrných a tři bronzové medaile, díky čemuž je třetím nejúspěšnějším mužem v historii biatlonových mistrovství světa.
Poprvé zvítězil hned na svém premiérovém mistrovství v roce 2015 ve finském Kontiolahti, kde triumfoval ve sprintu. Na stejném mistrovství získal i stříbrnou medaili z mužské štafety a bronz se smíšenou štafetou. Na domácím Mistrovství světa v 2016 v Oslu spolu s Ole Einarem Bjørndalenem, bratrem Tarjeiem a Emil Hegle Svendsenem získal zlato v mužské štafetě a obhájil bronz se smíšenou štafetou. V závěrečném závodu s hromadným startem pak ukořistil zlatou medaili, když v dramatickém závěru porazil Francouze Martina Fourcada.[1] Bez jediného vítězství odešel z mistrovství z Hochfilzenu, kde nejlépe získal tři stříbrné medaili ze sprintu[2] navazujícího stíhacího závodu[3] Třetí stříbrný kov přidal v závodu s hromadným startem.[4] Naopak na Mistrovství světa 2019 v Östersundu zvítězil hned čtyřikrát, kromě individuálního sprintu triumfoval ve všech třech štafetových závodech, včetně vůbec prvního závodu smíšených dvojic zařazeného na program biatlonového mistrovství, kde nastoupil po boku Røiselandové. Jeho dosud nejúspěšnější účastí na světovém šampionátu se stal rok 2020, kdy v Antereselvě získal tři zlaté a tři stříbrné medaile, jeho nejhorším umístěním bylo páté místo ve sprintu. Na pokljuckém šampionátu bylo jeho nejlepším individuálním výsledek jenom třetí místo ze stíhacího závodu, triumfoval ale v mužské a smíšené štafetě.

Sezóna Akce Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD Věk
2013/14 ZOH Rusko Soči 54. 32. 8. 11. 4. × 20 let
2014/15 MS Finsko Kontiolahti 1. 31. 6. 7. 2. 3. 21 let
2015/16 MS Norsko Oslo 4. 4. 1. 4. 1. 3. 22 let
2016/17 MS Rakousko Hochfilzen 2. 2. 2. 8. 8. 8. 23 let
2017/18 ZOH Jižní Korea Pchjongčchang 31. 21. 16. 1. 2. 2. 24 let
2018/19 MS Švédsko Östersund 1. 2. 13. 9. 1. 1. 1. 25 let
2019/20 MS Itálie Anterselva 5. 2. 1. 2. 2. 1. 1. 26 let
2020/21 MS Slovinsko Pokljuka 5. 3. 8. 5. 1. 1. 2. 27 let
2021/22 ZOH Čína Peking 1. 5. 1. 3. 1. 1. × 28 let

Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se nezapočítávají do celkového hodnocení světového poháru, ale do mistrovství světa 2021 v Pokljuce (včetně) se započítávaly. Výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči 2014 se nezapočítávají.

Světový pohár[editovat | editovat zdroj]

Ve světovém poháru debutoval v lednu 2013 štafetovým závodem v Anterselvě, kde norská štafeta jeho vinou musela na trestné kolo a dojela desátá. Individuální premiéru si odbyl o měsíc později v domácím Oslu, kde ve sprintu i stíhacím závodě odsadil pozice v první třicítce.

První stupně vítězů a zároveň i vítězství zaznamenal v sezóně 2013/2014, když ve francouzském Annecy ovládl po bezchybné střelbě sprint a následně i navazující stíhací závod, pokaždé s více než třicetisekundovým náskokem. První kariérní „hattrick“, tedy vítězství ve třech individuálních závodech během jedné pohárové zastávky zaznamenal v Kontiolahti, kde triumfoval v netradičně obou zařazených sprintech a stíhacím závodě. V celkovém hodnocení skončil na třetím místě pět bodů za druhým Svendsenem.

Světovému poháru dominoval v sezoně 2018/2019, kdy ovládl šestnáct z pětadvaceti závodů jednotlivců, čímž překonal dosavadní rekord čtrnácti triumfů Martina Fourcada ze sezony 2016/2017. K nim přidal celkem pět štafetových úspěchů. Díky tomu poprvé ovládl celkového hodnocení světového poháru, když na druhého Loginova měl náskok přes 400 bodů. Zároveň zvítězil i v hodnocení všech jednotlivých disciplín.

Sezóna 2012/2013[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT STŘ
6. Itálie Anterselva 10. 60%
7. Norsko Oslo 28. 25. 80%
8. Rusko Soči 20. 68. 4. 81%
9. Rusko Chanty-Mansijsk 37. 20. 95%
Celkové umístění 61. 49. nkl 2. 82%
75 bodů (59.)

Sezóna 2013/2014[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT STŘ
1. Švédsko Östersund 9. 26. 80%
2. Rakousko Hochfilzen nestartoval
3. Francie Annecy 1. 1. 4. 91%
4. Německo Oberhof 10. 6. 17. 76%
5. Německo Ruhpolding 17. 8. 9. 72%
6. Itálie Anterselva nestartoval
7. Slovinsko Pokljuka 30. 27. 5. 82%
8. Finsko Kontiolahti 1. 1. 88%
1.[p. 1]
9. Norsko Oslo 17. 11. 22. 82%
Celkové umístění 3. 5. 10. 13. 5. 82%
631 bodů (3.)

Sezóna 2014/2015[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT STŘ
1. Švédsko Östersund 40. 30. 8. 78%
2. Rakousko Hochfilzen 1. 4. 3. 93%
3. Slovinsko Pokljuka 10. 8. 23. 74%
4. Německo Oberhof 4. 14. 2. 70%
5. Německo Ruhpolding 1. 10. 1. 91%
6. Itálie Anterselva 31. 22. 1. 81%
7. Česko Nové Město na Moravě 10. 12. 1. 90%
8. Norsko Oslo 8. 6. 9. 88%
9. Rusko Chanty-Mansijsk 68. 9. 80%
Celkové umístění 5. 15. 9. 5. 2. 1. 82%
728 bodů (5.)

Sezóna 2015/2016[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Švédsko Östersund 6. 16. 19. 1. 76%
2. Rakousko Hochfilzen 14. 23. 2. 81%
3. Slovinsko Pokljuka 64. 8. 77%
4. Německo Ruhpolding[p. 2] 1. 7. 10. 88%
5. Německo Ruhpolding 12. 16. 1. 86%
6. Itálie Anterselva 8. 3. 3. 88%
7. Kanada Canmore nestartoval
8. USA Presque Isle 1. 2. 1. 86%
9. Rusko Chanty-Mansijsk 7. 2. ZRU 93%
Celkové umístění 3. 3. 4. 5. 1. 1. 85%
820 bodů (2.)

Sezóna 2016/2017[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Švédsko Östersund 30. 10. 2. 1. 85%
2. Slovinsko Pokljuka 2. 4. 95%
3. Česko Nové Město na Moravě 4. 5. 9. 87%
4. Německo Oberhof DNS
5. Německo Ruhpolding 37. 15. 90%
6. Itálie Anterselva 1. 14. 2. 94%
7. Jižní Korea Pchjongčchang nestartoval
8. Finsko Kontiolahti[p. 3] 4. 7. 5. 92%
9. Norsko Holmenkollen 1. 3. 29. 90%
Celkové umístění 5. 4. 6. 4. 4. 4. 89%
812 bodů (3.)

Sezóna 2017/2018[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Švédsko Östersund 11. 13. 1. 1. 75%
2. Rakousko Hochfilzen 1. 1. 100%
3. Francie Annecy 1. 1. 2. 96%
4. Německo Oberhof 3. 2. 75%
5. Německo Ruhpolding 1. 3. 1.
6. Itálie Anterselva 1. 1. 6.
7. Finsko Kontiolahti 4. 19. 3.
8. Norsko Holmenkollen 2. 3. 1.
9. Rusko Ťumeň 14. 2. 3.
Celkové umístění 2. 2. 2. 1. 1. 2. 85%
1027 bodů (2.)

Sezóna 2018/2019[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Slovinsko Pokljuka 1. 1. 7. 6. 88%
2. Rakousko Hochfilzen 1. 9. 76%
3. Česko Nové Město na Moravě 1. 1. 1. 92%
4. Německo Oberhof 2. 1.
5. Německo Ruhpolding 1. 1. 1.
6. Itálie Anterselva 1. 1. 2.
7. Kanada Canmore 1. 1.
8. USA Soldier Hollow 4. 5. 3.
9. Norsko Holmenkollen 1. 1. 1.
Celkové umístění 1. 1. 1. 1. 1. 1. 85%
1262 bodů (1.)

Sezóna 2019/2020[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Švédsko Östersund 1. 10. 1. 2. 94%
2. Rakousko Hochfilzen 1. 1 1. 97%
3. Francie Annecy 4. 1. 1. 92%
4. Německo Oberhof nestartoval
5. Německo Ruhpolding nestartoval
6. Slovinsko Pokljuka 3. 1. 2. 96%
7. Česko Nově Město na Moravě 1. 1. 1. 92%
8. Finsko Kontiolahti 1. 4. zrušeno 86%
9. Norsko Holmenkollen zrušeno
Celkové umístění 3. 4. 1. 2. 1. 1. 90 %
913 bodů (1.)

Sezóna 2020/2021[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Finsko Kontiolahti 1. 2. 96 %
2. Finsko Kontiolahti 3. 3. 1. 90%
3. Rakousko Hochfilzen 4. 4. 2. 87%
4. Rakousko Hochfilzen 3. 3. 7. 84%
5. Německo Oberhof 1. 8. - 3. 84%
6. Německo Oberhof 1. 7 2. 90%
7. Itálie Anterselva 1. 10. 2. 90%
8. Česko Nově Město na Moravě 11. 2. 3. 85%
9. Česko Nově Město na Moravě 9. 2. 1. 90%
10. Švédsko Östersund 8. 2. 3. 86%
Celkové umístění 1. 2. 2. 2. 1. 1. 84 %
1052 bodů (1.)

Sezóna 2021/2022[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1. Švédsko Östersund 3. 5. 93 %
2. Švédsko Östersund 9. 8. 1. 90 %
3. Rakousko Hochfilzen 29. 18. 1. 85 %
4. Francie Annecy 1. 5. 20. 84 %
5. Německo Oberhof 28. 21. 1. 70 %
6. Německo Ruhpolding nestartoval
7. Itálie Anterselva 2. 4. 1. 88 %
8. Finsko Kontiolahti nestartoval
9. Estonsko Otepää nestartoval
10. Norsko Holmenkollen-Oslo nestartoval
Celkové umístění 20. 22. 22. 4. 1. 1. 84 %
440 bodů (13.)

Sezóna 2022/2023[editovat | editovat zdroj]

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD
1. Finsko Kontiolahti 1. 1. 12. 1.
2. Rakousko Hochfilzen 1. 1. 1.
3. Francie Annecy 1. 3. 3.
4. Slovinsko Pokljuka 1. 1.
5. Německo Ruhpolding 1. 1. 1.
7. Itálie Anterselva 1. 1. 1.
8. Česko Nové Město na Moravě
9. Švédsko Östersund
10. Norsko Oslo-Holmenkollen
Celkové umístění

Mistrovství Evropy[editovat | editovat zdroj]

Na evropském šampionátu závodil jednou, a to v roce 2012 ve slovenském Osrblie. Ve skupině závodního do 21 let získal kompletní sadu medailí, když zlato získal ve smíšené štafetě, stříbro ve vytrvalostním závodě a bronz ze stíhacího závodu.

Sezóna Akce Místo SP SZ IZ ŠŠT Věk
2011/12 ME Slovensko Brezno-Osrblie 7. 3. 2. 1. 18 let

Juniorská mistrovství[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnil se dvou juniorských šampionátů v biatlonu. Celkově na těchto šampionátech získal pět zlatých medailí, z toho tři byly individuální a dvě vybojoval se štafetami a jednu stříbrnou medaili. Jeho prvním podnikem ve finském Kontiolahti v roce 2012, byl vytrvalostní závod, ve kterém obsadil 4. pozici, když na střelnici chyboval hned šestkrát. První zlato vybojoval hned v dalším závodě, když dokázal triumfovat s norským týmem v závodu štafet. Ve sprintu sice dvakrát chyboval, avšak s velkým náskokem zvítězil před druhým Bělorusem Maximem Ramanouskijem. Pozici ze sprintu pak dokázal uhájit i v následném stíhacím závodě, čímž získal své třetí zlato na šampionátu. Druhý v cíli Matthias Dorfer z Německa na něj ztratil necelé 2 minuty. Další rok na juniorském mistrovství v rakouském Obertilliachu vybojoval nejprve stříbrnou medaili ve sprintu. Ve stíhacím závodě se pak dokázal o jednu pozici posunout a vybojoval tak své čtvrté zlato na MSJ. Jeho nejhorším juniorským závodem pak byl vytrvalostní závod, kde skončil „až“ na 9. místě. Juniorskou kariéru pak zakončil závodem štafet, kde opět dokázal s norským mužstvem triumfovat.

Sezóna Akce Místo SP SZ IZ ŠT Věk
2011/12 MSJ Finsko Kontiolahti 1. 1. 4. 1. 18 let
2012/13 MSJ Rakousko Obertilliach 2. 1. 9. 1. 19 let

Vítězství v závodech světové poháru a na olympijských hrách[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Č. sezóna datum místo disciplína
1. 2013/2014 14. prosince 2013 Francie Annecy, Francie sprint
2. 15. prosince 2013 Francie Annecy, Francie stíhací závod
3. 13. března 2014 Finsko Kontiolahti, Finsko sprint
4. 15. března 2014 Finsko Kontiolahti, Finsko sprint
5. 16. března 2014 Finsko Kontiolahti, Finsko stíhací závod
6. 2014/2015 12. prosince 2014 Rakousko Hochfilzen, Rakousko sprint
7. 17. ledna 2015 Německo Ruhpolding, Německo sprint
8. 7. března 2015 Finsko Kontiolahti, Finsko (MS) sprint
9. 2015/2016 8. ledna 2016 Německo Ruhpolding, Německo sprint
10. 11. února 2016 USA Presque Isle, Spojené státy sprint
11. 13. března 2016 Norsko Oslo, Norsko (MS) závod s hromadným startem
12. 2016/2017 22. ledna 2017 Itálie Anterselva, Itálie závod s hromadným startem
13. 17. března 2017 Norsko Oslo, Norsko sprint
14. 2017/2018 30. listopadu 2017 Švédsko Östersund, Švédsko vytravolstní závod
15. 8. prosince 2017 Rakousko Hochfilzen, Rakousko sprint
16. 9. prosince 2017 Rakousko Hochfilzen, Rakousko stíhací závod
17. 15. prosince 2017 Francie Annecy, Francie sprint
18. 16. prosince 2017 Francie Annecy, Francie stíhací závod
19. 14. ledna 2018 Německo Ruhpolding, Německo závod s hromadným startem
20. 18. ledna 2018 Itálie Anterselva, Itálie sprint
21. 20. ledna 2018 Itálie Anterselva, Itálie stíhací závod
* 15. února 2018 Jižní Korea Pchjongčchang, Jižní Korea, (ZOH) vytrvalostní závod
22. 2018/2019 7. prosince 2018 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko sprint
23. 9. prosince 2018 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko stíhací závod
24. 13. prosince 2018 Rakousko Hochfilzen, Rakousko sprint
25. 20. prosince 2018 Česko Nové Město, Česko sprint
26. 22. prosince 2018 Česko Nové Město, Česko stíhací závod
27. 23. prosince 2018 Česko Nové Město, Česko závod s hromadným startem
28. 12. ledna 2019 Německo Oberhof, Německo stíhací závod
29. 17. ledna 2019 Německo Ruhpolding, Německo sprint
30. 20. ledna 2019 Německo Ruhpolding, Německo závod s hromadným startem
31. 25. ledna 2019 Itálie Anterselva, Itálie sprint
32. 26. ledna 2019 Itálie Anterselva, Itálie stíhací závod
33. 7. února 2019 Kanada Canmore, Kanada zkrácený vytrvalostní závod
34. 9. března 2019 Švédsko Östersund, Švédsko (MS) sprint
35. 22. března 2019 Norsko Oslo, Norsko sprint
36. 23. března 2019 Norsko Oslo, Norsko stíhací závod
37. 24. března 2019 Norsko Oslo, Norsko závod s hromadným startem
38. 2019/2020 1. prosince 2019 Švédsko Östersund, Švédsko sprint
39. 13. prosince 2019 Rakousko Hochfilzen, Rakousko sprint
40. 14. prosince 2019 Rakousko Hochfilzen, Rakousko stíhací závod
41. 21. prosince 2019 Francie Annecy, Francie stíhací závod
42. 22. prosince 2019 Francie Annecy, Francie závod s hromadným startem
43. 23. ledna 2020 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko vytrvalostní závod
44. 23. února 2020 Itálie Anterselva, Itálie (MS) závod s hromadným startem
45. 6. března 2020 Česko Nové Město, Česko sprint
46. 8. března 2020 Česko Nové Město, Česko závod s hromadným startem
47. 13. března 2020 Finsko Kontiolahti, Finsko sprint
48. 2020/2021 29. listopadu 2020 Finsko Kontiolahti, Finsko sprint
49. 8. ledna 2021 Německo Oberhof, Německo sprint
50. 13. ledna 2021 Německo Oberhof, Německo sprint
51. 24. ledna 2021 Itálie Anterselva, Itálie závod s hromadným startem
52. 2021/2022 17. prosince 2021 Francie Annecy, Francie sprint
* 12. února 2022 Čína Peking, Čína (ZOH) sprint
* 18. února 2022 Čína Peking, Čína (ZOH) závod s hromadným startem
53. 2022/2023 3. prosince 2022 Finsko Kontiolahti, Finsko sprint
54. 4. prosince 2022 Finsko Kontiolahti, Finsko stíhací závod
55. 9. prosince 2022 Rakousko Hochfilzen, Rakousko sprint
56. 11. prosince 2022 Rakousko Hochfilzen, Rakousko stíhací závod
57. 15. prosince 2022 Francie Annecy, Francie sprint
58. 6. ledna 2023 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko sprint
59. 7. ledna 2023 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko stíhací závod
60. 11. ledna 2023 Německo Ruhpolding, Německo vytrvalostní závod
61. 15. ledna 2023 Německo Ruhpolding, Německo závod s hromadným startem
62. 20. ledna 2023 Itálie Anterselva, Itálie sprint
63. 21. ledna 2023 Itálie Anterselva, Itálie stíhací závod
      – závod na mistrovství světa
      – závod na olympijských hrách, nezapočítává se do hodnocení Světového poháru

Kolektivní[editovat | editovat zdroj]

Č. sezóna datum místo disciplína
1. 2014/2015 15. ledna 2015 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
2. 25. ledna 2015 Itálie Anterselva, Itálie štafeta
3. 6. února 2015 Česko Nové Město, Česko smíšená štafeta
4. 2015/2016 29. listopadu 2015 Švédsko Östersund, Švédsko smíšená štafeta
5. 15. ledna 2016 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
6. 13. února 2016 USA Presque Isle, Spojené státy štafeta
7. 12. března 2016 Norsko Oslo, Norsko (MS) štafeta
8. 2016/2017 27. listopadu 2016 Švédsko Östersund, Švédsko smíšená štafeta
9. 2017/2018 26. listopadu 2017 Švédsko Östersund, Švédsko smíšená štafeta
10. 12. ledna 2018 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
11. 18. března 2018 Norsko Holmenkollen, Norsko štafeta
12. 2018/2019 18. ledna 2019 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
13. 8. února 2019 Kanada Canmore, Kanada štafeta
14. 7. března 2019 Švédsko Östersund, Švédsko (MS) smíšená štafeta
15. 14. března 2019 Švédsko Östersund, Švédsko (MS) smíšená štafeta dvojic
16. 16. března 2019 Švédsko Östersund, Švédsko (MS) štafeta
17. 2019/2020 7. prosince 2019 Švédsko Östersund, Švédsko štafeta
18. 15. prosince 2019 Rakousko Hochfilzen, Rakousko štafeta
19. 13. února 2020 Itálie Anterselva, Itálie (|MS) smíšená štafeta
20. 20. února 2020 Itálie Anterselva, Itálie (MS) smíšená štafeta dvojic
21. 7. března 2020 Česko Nové Město, Česko štafeta
22. 2020/2021 6. prosince 2020 Finsko Kontiolahti, Finsko štafeta
23. 10. února 2021 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko (MS) smíšená štafeta
24. 20. února 2021 Slovinsko Pokljuka, Slovinsko (MS) štafeta
25. 14. března 2021 Česko Nové Město, Česko smíšená štafeta
26. 2021/2022 4. prosince 2021 Švédsko Östersund, Švédsko štafeta
27. 12. prosince 2021 Rakousko Hochfilzen, Rakousko štafeta
28. 8. ledna 2022 Německo Oberhof, Německo smíšená štafeta
29. 23. ledna 2022 Itálie Anterselva, Itálie štafeta
* 5. února 2022 Čína Peking, Čína (ZOH) smíšená štafeta
* 15. ledna 2022 Čína Peking, Čína (ZOH) štafeta
30. 2022/2023 1. prosince 2022 Finsko Kontiolahti, Finsko štafeta
31. 10. prosince 2022 Rakousko Hochfilzen, Rakousko štafeta
32. 13. ledna 2023 Německo Ruhpolding, Německo štafeta
33. 22. ledna 2023 Itálie Anterselva, Itálie štafeta
      – závod na mistrovství světa
      – závod na olympijských hrách,
od roku 2014 se nezapočítává do hodnocení Světového poháru

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V rámci tohoto podniku světového poháru se jely dva závody ve sprintu.
  2. Původně se měl podnik uskutečnit v Oberhofu, ale z důvodu nedostatku sněhu a velmi vysokých teplot byl přesunut do Ruhpoldingu.
  3. Původně se měl podnik uskutečnit v ruské Ťumeni, ale po dopingovém skandálu ruských sportovců se pořadatelé sami konání tohoto podniku vzdali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. iDNES. Poslední závod v Oslu ovládl Bö, bronz má Björndalen. Češi bez medaile. iDNES.cz [online]. 2016-03-13. Dostupné online. 
  2. MRZENA, David. Dramatický sprint ovládl Němec Doll, Moravcovi těsně uniklo pódium. iDNES.cz [online]. 2017-02-11 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  3. MIŠKOVSKÝ, Michal. Fourcadův desátý titul na mistrovství. Moravec byl ve stíhačce pátý. iDNES.cz [online]. 2017-02-12 [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. 
  4. MRZENA, David. Hromadný závod ovládl Němec Schempp, Šlesingr dojel třináctý. iDNES.cz [online]. 2017-02-19 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]