Jetel zvrhlý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJetel zvrhlý
alternativní popis obrázku chybí
Jetel zvrhlý (Trifolium hybridum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Rod jetel (Trifolium)
Binomické jméno
Trifolium hybridum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení jetele zvrhlého

Jetel zvrhlý (Trifolium hybridum) je víceletý, bíle kvetoucí druh rozsáhlého rodu jetel a je z pícninářského hlediska pokládán mezi jetelovinami za kulturní doplňkový druh. Jeho vědecké druhové pojmenování hybridum vycházelo z mylné domněnky, že se jedná o hybrid mezi jetelem plazivým a jetelem lučním. Jetel zvrhlý však je samostatný, přirozený druh a se žádným jiným křížence nevytváří. V české přírodě je nepůvodní, naturalizovaný neofyt.[1][2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Druh pochází z evropských, severoafrických, jihozápadoasijských a kavkazských území okolo Středozemního moře. Pochopení jeho významu pro chov dobytka způsobilo koncem 18. století bouřlivé rozšíření a zdomácnění v mnoha regionech, takže byly částečně setřené stopy původního výskytu. Aktuální výskyt druhu zahrnuje hlavně mírné a částečně i subarktické pásmo Evropy, Severní a Jižní Ameriky i Asie, odkud se později dostal též do Oceánie. Jetel zvrhlý byl s rozmachem dobytkářství záměrně rozséván na nová území, kde byl využíván jako krmivo nebo pro zelené hnojení zvyšující úrodnost orné půdy.

Do české přírody se rozšířil počátkem 19. století jako pícnina a nejčastěji bývá pěstován ve směsce s travami a jinými jeteli. Dnes se již dávno zplanělé populace spontánně udržují a jsou doplňovány o nové rostliny unikající ze současných výsevů.[3][4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jetel zvrhlý je užitková rostlina, která se často rozšiřuje do volné přírody. Roste ve společenstvu ostatních trav na mírně vlhkých i občas zaplavovaných (až po dobu několika týdnů), humózních hlinitých nebo jílovitých půdách bohatých na živiny. Je však schopen kolonizovat i živinově chudé a vysýchavé substráty, vyskytuje se např. i v pískovnách. Snáší též mírně zasolené a silně zásadité či kyselé půdy, což mu poskytuje výhodu oproti jiným druhům. Hluboko sahající kořeny mu pomáhají snášet vysýchání svrchních částí půdního profilu. Přežívá v období růstu nízké teploty i silné zimní mrazy, potřebuje však plné oslunění. Vyskytuje se od nížin až po horská úbočí na pastvinách a loukách, na březích vodních nádrží, podél cest, na rumištích a rozličných ruderalizovaných stanovištích.

Roste z jara poměrně rychle a je schopen brzy přerůst konkurenční rostliny, kvete od června do září. Rozmnožuje se téměř výhradně semeny, vegetativně oddenky jen výjimečně a řízkováním vůbec. Na kořenechsymbiotické hlízkové bakterie Rhizobium trifolii, poutající vzdušný dusík, který obohacuje půdu.[2][4][6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá rostlina s přímými až poléhavými, 30 až 60 cm vysokými lodyhami, které vyrůstají z dlouhého, kůlovitého kořene s mnoha postranními odbočkami. Lodyhy jsou duté, chudě větvené, lysé nebo v horní části řídce chlupaté a porostlé trojčetnými listy. Spodní listy mají dlouhé řapíky a jsou menší, než listy výše postavené s kratšími řapíky. Lístky se shodně krátkými řapíčky a klínovitou bázi jsou široce vejčité, eliptické nebo obvejčité, 1 až 3 cm dlouhé a 1 až 1,5 cm široké, na konci jsou tupé nebo mělce vykrojené a na okraji jemně pilovité, jsou lysé, světle zelené, bez barevné skvrny a mají výraznou žilnatinu. Palisty jsou bylinné, široce vejčité, do čtvrtiny srostlé s řapíkem a na konci dlouze špičaté.

Květenství

Květy jsou seskupeny do kulovitých květenství, hlávek, které bývají velké 1,5 až 2 cm, jsou tvořeny 30 až 50 květy a vyrůstají na dlouhých stopkáchpaždí horních listů. Oboupohlavné, pětičetné, slabě vonící květy jsou dlouhé 5 až 8 mm, mají asi 3 mm stopky a jsou podpírány drobnými kopinatými listeny. Barva květů je zpočátku špinavě bílá, později od spodu narůžovělá, po odkvětu květy hnědnou a sklánějí se dolů, neopadávají, ale obalují plody; hlávky jsou často dvoubarevné. Květy se mohou opylit jen cizím pylem, což zajišťují hlavně včely a čmeláci. Kalich je asi 3 mm dlouhý, jeho zelené cípy jsou šídlovité, z nich dva horní jsou delší, bělavá kališní trubka má pět širších a pět užších žilek. Korunní lístky jsou z počátku šedavě bílé, později zrůžoví nebo zčervenají a po odkvětu zhnědnou. Elipsovitá nebo vejčitá pavéza je na konci tupá a mnohem větší než člunek a křídla. Ploidie druhu je 2n = 16.

Plodem je krátký, elipsovitý, dvou až čtyřsemenný lusk velký asi 3 cm. Je zabalen ve vytrvalém kalichu, mívá zelenou až zelenožlutou barvu a ve stáří je tmavě hnědý. Hladká, červenavá, vejčitá až srdčitá semena jsou asi jen 1 mm velká a bývají rozšiřována větrem, vodou, ptáky i hmyzem. Rostlina jich produkuje velké množství a mohou zůstat životaschopná i po dobu šesti let. Semena mají tvrdá osemení a obvykle neklíčí téhož roku kdy dozrají, ale až po přezimování.[1][2][3][4][6][7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jetel zvrhlý je ve vyšších a chladnějších polohách oblíbenou, často pěstovanou pícninou. Obvykle se vysévá ve směsi s dalšími jetelovinami a trávami, kde na stanovištích vytrvává až šest let, při pěstování v monokultuře poléhá. Často je používán jako podsévova meziplodina a na zaorání (zelené hnojeni). Působí na zvířata nadýmavě a proto není vhodný na pastviny, kde ho dobytek ve větším množství přednostně spásá. Byla vyšlechtěna řada různých odrůd o rozdílné ploidii, obvykle se v Evropě pěstují diploidní a v Americe tetraploidní odrůdy. Tetraploidní rostliny jsou mohutnější, poskytují opylovačům více pylu i nektaru, ale mívají menší počet plodných semen.

Díky vysokému obsahu pylu i nektaru v květech je jetel zvrhlý považován za silně medonosnou rostlinu. Jeho nektar má vyrovnaný poměr sacharózy, glukózy i fruktózy. Včelami vytvořený med je bílý, jemné chutě, avšak rychle krystalizuje. Je živnou rostlinou pro housenky motýlů: žluťásků Colias philodice a Colias eurytheme, osenice Peridroma saucia, Xestia c-nigrum a blýskavky Spodoptera eridania.[2][4][8]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Jetel zvrhlý je proměnlivý v růstu lodyhy a jejím větvení, ve velikosti květenství a počtu květů v nich, v barvě i délce květů a také v prostředí, ve kterém roste (vlhké či suché půdy). Obvykle se rozeznávají tyto tři poddruhy:

  • Trifolium hybridum subsp. hybridum
  • Trifolium hybridum subsp. anatolicum (Boiss.) Hossain
  • Trifolium hybridum subsp. elegans (Savi) Aschers. & Graebn.

V přírodě České republiky vyrůstá nominátní poddruh Trifolium hybridum subsp. hybridum, ve kterém jsou rozlišovány dvě variety: var. 'hybridum' a var. 'parviflorum'.[2][9][10]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FUKSA, et al. Multimediální výuková databáze: Jetel zvrhlý [online]. Česká zemědělská univerzita, Fakulta agrobiologie, KPT, Praha-Suchdol [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e OFFORD, Lisa. Invasive Species Compendium: Trifolium hybridum [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 17.02.2016 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jetel zvrhlý, s. 152-153. 
  4. a b c d KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Jetel zvrhlý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.09.2007 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (česky) 
  5. US National Plant Germplasm System: Trifolium hybridum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Ďatelina hybridná [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2017-01-13]. S. 290-293. Dostupné online. (slovensky) 
  7. a b MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR-vyšší rostliny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2006 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. ISBN 80–86770–17–6. (česky) 
  8. GÖTZOVÁ, Ilona. Opylování a opylovači nadčeledi včel čeledi Fabaceae. České Budějovice, 28.03.2011 [cit. 13.01.2017]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Romana Novotná. Dostupné online.
  9. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 13.01.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  10. The Plant List: Trifolium hybridum [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]