Přeskočit na obsah

Jeseteři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJeseteři
alternativní popis obrázku chybí
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Nadřádchrupavčití (Chondrostei)
Řádjeseteři (Acipenseriformes)
Berg, 1940
Čeledi
Sesterská skupina
Neopterygii
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řád jeseteři (Acipenseriformes) je skupina velkých, dlouhověkých chrupavčitých ryb. Vyznačují se protáhlým rypcem a spodními vysunutelnými ústy, asymetrickou (heterocerkní) ocasní ploutví a silnou redukcí šupin. Jejich kostra je redukovaná a z podstatné části chrupavčitá, i v dospělosti je zachována chorda. Žijí v mořích a řekách severní polokoule, třou se vždy ve sladkých vodách. Patří mezi bazální linie paprskoploutvých ryb. V rámci řádu jsou rozlišovány dvě recentní čeledi: jeseterovití s 25 druhy a veslonosovití se 2 druhy, z nichž jeden, veslonos čínský, byl již vyhuben. I další zástupci tohoto řádu jsou ohrožení, někdy kriticky. Jedním z důvodů neradostného stavu jejich populací je lov pro maso a hlavně pro jikry – vysoce ceněný pravý kaviár. Fosilní zástupce obou čeledí známe z křídy, další vyhynulé čeledi řazené do řádu jeseteři jsou i ze starších období druhohor.

V přírodě České republiky se vyskytovaly tři druhy jeseterů: jeseter malý, s nímž se lze výjimečně setkat v jihomoravských řekách dosud, a to díky recentně probíhajícím pokusům o jeho reintrodukci, dále jeseter velký, který pronikal ještě v 19. století Labem a Vltavou až do Prahy, a zcela ojediněle v řece Moravě též vyza velká.

V následujícím textu jsou výrazem „jeseteři“ míněni „recentní zástupci řádu jeseteři“, tedy nejen zástupci rodu jeseter a jejich nejbližší příbuzenstvo (jeseterovití), ale i veslonosovití.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]
Detail hlavy mladého jesetera krátkorypého s dobře patrným rostrem, vousky, přední a zadní nozdrou před okem a s viditelným spirakulem (drobný otvůrek na půli cesty mezi okem a horním okrajem žaberní štěrbiny).
Kostěné štítky na kůži jesetera krátkorypého
Vidozáznam lopatonose velkého vysunujícího ústa při žraní
Lebka jesetera (bez vnějších dermálních kostí): je vidět mj. závěs čelistí přes hyomandibulare (h) a přední obratle přirostlé k lebce (písmenem d jsou označeny otvory pro přední míšní nervy vycházející z této oblasti páteře); písmenem e je označena plně zachovalá chorda.

Řád jeseteři zahrnuje velké dlouhověké ryby s protaženým vřetenovitým tělem. Největší z nich, vyza velká, je považována za největší sladkovodní rybu (jakožto tažná ryba ale podstatnou část života tráví v brakické a mořské vodě).[1][2] Nejmenší jsou asijští lopatonosi (Pseudoscaphirhynchus), lopatonos Hermannův dorůstá necelých 30 cm.[3]

Hlava jeseterů je protažena ve výrazný rypec (rostrum), který je u jeseterovitých vespod opatřený čtyřmi nápadnými vousky s hmatovou a chemoreceptivní funkcí, u veslonosů jsou vousky jen dva, mnohem menší. Při detekci kořisti hrají patrně roli i elektroreceptivní ampulární orgány na rypci. Ty jsou velice dobře vyvinuty právě u veslonosů. Ústa jsou nápadně spodní, vysunutelná (s výjimkou veslonosa amerického) a zpravidla bezzubá (drobné zuby mohou být vyvinuty u veslonosů a v mládí i u jeseterovitých). Většinou se živí bezobratlými dna nebo i větší kořistí (rybami), veslonosové se živí planktonem, který z vody filtrují pomocí výrůstků na žaberních obloucích. Za okem je v podobě malého otvoru patrné spirakulum (redukovaná první žaberní štěrbina, která u většiny ryb zcela chybí). Ploutví je standardní počet typický pro většinu paprskoploutvých (párové prsní a břišní ploutve, nepárová ploutev řitní, ocasní a jediná ploutev hřbetní), ocasní ploutev je zřetelně heterocerkní. Tělo jeseterů je prakticky lysé, u jeseterovitých je ale kryto pěti řadami nápadných kostěných štítků (na hřbetě, na bocích a mezi prsními a břišními ploutvemi). Jen na horním laloku ocasní ploutve a na hřbetě před ní jsou zachovány ganoidní šupiny.[2][4]

Kostra jeseterů je silně redukovaná, chybí nebo je zmenšena nejen řada kostí, ale značně potlačena je i pravá kostní tkáň. Kostra je tak z velké části (ale ne zcela) sekundárně chrupavčitá. Jejich lebka prošla výraznou přestavbou, např. závěs skeletu horní čelisti na ostatních kostech lebky prostřednictvím hyomandibuly je mezi rybami unikátní (připomíná však situaci u žraloků) a modifikovaná je i svalovina v této oblasti. Kosti premaxilla a maxilla zcela chybějí. Dále došlo ke ztrátě kosti skřelové (operculare), kterou v její funkci zastupuje podskřelová kost (suboperculare). I v dospělosti je u jeseterů zachovaná chorda, obratle ji lemují jen v podobě vzájemně nesrostlých neurálních (nahoře) a hemálních (vespod) oblouků, které chrání míchu resp. hřbetní tepnu. Několik předních obratlů přirůstá k lebce.[2][4][1][5]

Ve střevě jeseterů je zachována spirální řasa zvětšující vnitřní povrch.[4]

Všechny druhy se třou v proudících sladkých vodách, ale celá řada jeseterovitých je anadromní (v dospělosti tráví část života ve slaných vodách). Vývoj jeseterů je pomalý, pohlavně dospívají některé druhy „již“ v několika letech, většinou však mnohem později (ve věku několika desítek let). Větší druhy se mohou dožívat vyšších desítek let, u vyzy byl stanoven věk i přes 100 let.[2][4] Jeseteři mají velký a (mezidruhově) dosti nestálý počet chromosomů a různé stupně ploidie. Diploidní druhy mají přes 100 chromosomů, běžné jsou tetraploidní druhy.[1]

Jeseteři jsou sice běžně považováni za archaickou skupinu ryb (zčásti právem), řada jejich znaků je ale vysoce apomorfních, tedy odvozených, odlišných od znaků jejich prvohorních předků, které již jeseteři připomínají jen vzdáleně. Takovouto evoluční novinkou je např. i jeden z nejnápadnějších znaků jeseterů – jejich chrupavčitá kostra – nebo silná redukce šupin a zubů, přestavba hlavového skeletu aj.[2][4]

Diverzita a fylogeneze

[editovat | editovat zdroj]
Kriticky ohrožený lopatonos Kaufmannův, zástupce asijských lopatonosů.

Celý řád zahrnuje dvě recentní čeledi rozšířené na severní polokouli, jeseterovité (Acipenseridae) s 25 druhy a veslonosovité (Polyodontidae) se dvěma druhy řazenými do dvou monotypických rodů Polyodon a Psephurus. Zástupci jeseterovitých jsou tradičně řazeni do rodů jeseter (Acipenser), vyza (Huso) a lopatonos (Scaphirhynchus a Pseudoscaphirhynchus).[1][2] Fylogenetické studie založené na molekulárně-biologických datech ovšem ukazují, že toto tradiční pojetí je problematické. Zejména jde o rozsáhlou parafylii rodu jeseter: zbývající tři rody čeledi jsou z něj totiž fylogeneticky odvozeny, rod je vyza navíc polyfyletický; stejně tak si vzájemně nejsou sesterské oba rody lopatonosů, každý z nich je však monofyletický sám o sobě. Z hlediska fylogenetiky lze v čeledi identifikovat jednak menší bazální skupinu druhů (patří sem jeseter velký, j. jadranský a j. ostrorypý) a pak dva velké klady (větve), tzv. atlantský klad (např. j. malý, j. hvězdnatý, j. ruský, vyza velká, asijští lopatonosi rodu Pseudoscaphirhynchus a snad i američtí lopatonosi rodu Scaphirhynchus) a pacifický klad (např. j. bílý, j. čínský či vyza malá).[6][7][8] Podrobněji viz fylogenetický strom níže.

Evoluce

[editovat | editovat zdroj]
Fylogenetické postavení jeseterů mezi paprskoploutvými
Paprskoploutví
Cladistia

 bichiři (Polypteriformes)

 
Actinopteri
chrupavčití

 jeseteři (Acipenseriformes)

(Chondrostei)
Neopterygii
mnohokostnatí
 

 kaprouni (Amiiformes)

 
 

 kostlíni (Lepisosteiformes)

 
(Holostei)
 

 kostnatí (Teleostei)

 
 
 
(Actinopterygii)

Jeseteři jsou jednou z nejbazálnějších skupin paprskoploutvých ryb (bazálnější pozici zaujímají pouze bichiři; jeseteři jsou pak bazální linií v rámci skupiny Actinopteri).[9] Nejstarší zástupci obou recentních čeledí řádu, veslonosovitých a jeseterovitých, jsou známi z křídy (bazální rody veslonosů Protopsephurus a Paleopsephurus a fosilní zástupci jeseterovitých rodů Priscosturion, Anchiacipenser a Protoscaphirhynchus). Obě linie se od sebe podle odhadů založených na studiu molekulárních dat evolučně oddělily patrně během jury.[2][1][10] Je fascinující, že i přes tak dlouhou samostatnou existenci a odlišný styl života se mohou veslonosi křížit s některými druhy jeseterů.[11]

Yanosteus longidorsalis, křídový zástupce čeledi Peipiaosteidae

Do řádu jeseteři je řazena i čeleď Peipiaosteidae z přelomu jury a křídy (rody Peipiaosteus, Stichopterus, Spherosteus, Yanosteus a Liaosteus) a někdy i čeleď Chondrosteidae z evropské jury s rodem Chondrosteus a spornými rody Gyrosteus a Strongylosteus.[1][5][12] Z čínského spodního triasu byl v r. 2005 ohlášen nález bazálního zástupce řádu jeseterů primitivnějšího než Chondrosteus a nazvaného Eochondrosteus. Měřil přes 10 cm, neměl osifikovanou páteř, měl již prakticky lysé tělo a jeho skřelová kost byla silně zmenšená.[13] Do blízkosti řádu jeseteři jsou někdy kladeny i rody Birgeria z triasu a Saurichthys z triasu až spodní jury; v případě Saurichthys nicméně bez výrazné opory v analýze dat.[5] Podobně se na základě několika podobných znaků spekuluje i o příbuznosti triasových ryb rodu Errolichthys a jeseterů.[14]

První druh jesetera (jeseter velký) byl popsán Carlem Linné r. 1758 v jeho slavném desátém vydání Systema naturae. Linné a další zoologové až do první poloviny 19. století řadili jesetery do blízkosti paryb (žraloků), zejména kvůli jejich chrupavčité kostře a způsobu připojení skeletu horní čelisti ke zbytku lebky (v obou případech jde o konvergenci).[5]

Vztah k člověku

[editovat | editovat zdroj]
Luxusní zákusek nazdobený černým kaviárem z jesetera ruského
Čerstvě ulovený jeseter bílý ze soukromého chovu

Jikry jeseterovitých ryb jsou vysoce ceněné jako pravý kaviár. Jde o jeden z nejdražších živočišných produktů vůbec, nejcennější je kaviár vyzy velké.[15] Loveni jsou i pro maso.[4] Využíván je (či spíše byl) také plynový měchýř, z něhož lze připravovat klih resp. želatinu vysoké kvality.[2][16]

Jeseterovité ryby i veslonosi patří mezi silně ohrožené rybí skupiny, někdy jsou jeseteři označováni za nejohroženější skupinu vůbec.[6] Jejich lov a obchod s jejich produkty je regulován prostřednictvím úmluvy CITES, ale ilegální rybolov a nejrůznější zásahy do jejich přirozených biotopů zůstávají závažným problémem ohrožujícím jejich populace.[15] Všech 27 druhů řádu jeseteři je v r. 2023 považováno za ohrožené dle IUCN. Z toho 17 druhů je ohroženo kriticky a až na jedinou výjimku (jeseter jaderský) stav populací těchto druhů klesá a některé jsou na hranici vyhynutí.[15][17] Jeden druh (veslonos čínský) je již vyhynulý (či přesněji vyhubený) a další (jeseter jihočínský) je vyhynulý v přírodě. Veslonos americký, jeseter ostrorypý, j. krátkorypý, j. bílý a lopatonos americký jsou nejméně ohrožené druhy hodnocené IUCN „jen“ jako zranitelné.[17]

Dospělí jeseteři nemají kromě člověka mnoho přirozených nepřátel, ale jejich jikry napadá velice neobvyklý parazitický žahavec nezmar jeseteří (Polypodium hydriforme) příbuzný rybomorkám. Je to organismus, který snižuje kvalitu i kvantitu produkovaného kaviáru, pročež je mu věnována zvýšená pozornost.[18][19][20]

Jednak jako reakce na silný stupeň ohrožení jeseterů, jednak jako způsob, jak lépe uspokojit poptávku po kaviáru a dalších jeseteřích produktech, se zejména v prvních dekádách 21. století značně rozvíjí chov jeseterovitých i veslonosovitých ryb pro hospodářské, vědecké i zájmové účely.[21][22][23]

Výskyt v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V české přírodě se přirozeně, ale nehojně vyskytovaly celkem tři druhy jeseterů, z toho dva jsou považovány za vymizelé: vyza velká pronikala zcela ojediněle a spíše náhodně Dunajem až do Moravy, jeseter velký se vyskytoval v Čechách pravidelně ještě v 19. století, kdy se na české území dostával Labem a snad i Odrou. Vzácně jako (jednotlivé kusy) býval loven i v Praze, ale v Děčíně byly loveny stovky až tisíce kusů ročně. Jeseter malý je záměrně vysazován v Dunaji a z těchto reintrodukcí mohou pocházet kusy, které byly v jihomoravských řekách loveny i koncem 20. století.[24] O reintrodukci jesetera malého do moravských řek se pokouší i Povodí Moravy.[25]

Fylogenetický strom

[editovat | editovat zdroj]

Následující evoluční schéma je primárně založeno na studii nukleárních genů Luo et al. (2019)[6], další druhy a rody (zejména Scaphirhynchus) jsou doplněny podle studie mitochondriálních genomů Scheralieva a Penga (2020).[8] Na druhové úrovni v rámci obou kladů jeseterovitých se od sebe výsledky obou studií v mnoha bodech liší! Vzájemné příbuzenské vztahy vyznačené ve stromě je proto třeba brát s rezervou. Skladbou kladů se ale obě studie shodují. Pozice lopatonosů r. Scaphirhynchus je nejistá.[7] Jeseter jadranský blízký jeseteru velkému[26] v žádné ze zmíněných studií není zahrnut. Fosilní taxony byly do stromu zařazeny na základě dalších prací.[1][13]

 
 jeseteři 
 

 † Eochondrosteus

 
 
 

 † Chondrosteidae

 
 
 

 † Peipiaosteidae

 
 
 veslonosovití 
 

 † Protopsephurus

 
 
 

 † Paleopsephurus

 
 
 

 † veslonos čínský (Psephurus gladius)

 
 
 

 † Crossopholis

 
 

 veslonos americký (Polyodon spathula)

 
 
 
 
 
 jeseterovití 
 

 † Priscosturion

 
 

 † Anchiacipenser

 
 

 † Protoscaphirhynchus

 
 
 
 
 

 jeseter velký (Acipenser sturio)

 
 

 jeseter jadranský (Acipenser naccari)

 
 
 

 jeseter ostrorypý (Acipenser oxyrhynchus)

 
 
 
 pacifický 
 
 

 jeseter čínský (Acipenser sinensis)

 
 

 jeseter jihočínský (Acipenser dabryanus)

 
 
 
 
 

 vyza malá (Huso dauricus)

 
 
 

 jeseter severní (Acipenser mikadoi)

 
 

 jeseter sachalinský (Acipenser medirostris)

 
 
 
 
 

 jeseter bílý (Acipenser transmontanus)

 
 

 jeseter amurský (Acipenser schrenckii)

 
 
 
 klad 
 atlantský 
 
 

 lopatonos velký (Scaphirhynchus albus)

 
 

 lopatonos americký (Scaphirhynchus platorynchus)

 
 

 lopatonos alabamský (Scaphirhynchus suttkusi)

 
 
 
 
 

 lopatonos Fedčenkův (Pseudoscaphirhynchus fedtschenkoi)

 
 

 lopatonos Hermannův (Pseudoscaphirhynchus hermanni)

 
 

 lopatonos Kaufmannův (Pseudoscaphirhynchus kaufmanni)

 
 
 
 

 jeseter jezerní (Acipenser fulvescens)

 
 
 

 jeseter ruský (Acipenser gueldenstaedtii)

 
 

 jeseter krátkorypý (Acipenser brevirostrum)

 
 

 jeseter perský (Acipenser persicus)

 
 
 
 
 

 jeseter malý (Acipenser ruthenus)

 
 

 jeseter hladký (Acipenser nudiventris)

 
 
 

 jeseter sibiřský (Acipenser baerii)

 
 
 
 

 vyza velká (Huso huso)

 
 

 jeseter hvězdnatý (Acipenser stellatus)

 
 
 
 
 
 
 klad 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jeseter na rytině Alberta Flamena ze 17. století

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the world. Fifth edition. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons, 2016. 707 s. ISBN 978-1-118-34233-6. Kapitola Infraclass CHONDROSTEI, s. 118–121. 
  2. ↑ a b c d e f g h HELFMAN, Gene S., et al. The Diversity of Fishes. 2. vyd. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4051-2494-2. S. 252-255. 
  3. ↑ HANEL, Lubomír, 1998. Ryby. (1), Lalokoploutví, dvojdyšní, chrupavčití, kostnatí. 1. vyd. Praha: Albatros. 150 s. (Svět zvířat; sv. VIII). ISBN 80-00-00599-9, ISBN 978-80-00-00599-7. OCLC 40090835 S. 28. 
  4. ↑ a b c d e f GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan, 2007. Zoologie obratlovců. 2. vyd. Praha: Academia. 692 s. s. ISBN 978-80-200-1484-9, ISBN 80-200-1484-5. OCLC 190752410 Kapitola Chrupavčití (Chondrostei), s. 279–281. 
  5. ↑ a b c d BEMIS, William E.; FINDEIS, Eric K.; GRANDE, Lance. An overview of Acipenseriformes. Příprava vydání Vadim J. Birstein, John R. Waldman, William E. Bemis. Svazek 17. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers Dostupné online. ISBN 978-0-7923-4517-6. doi:10.1007/0-306-46854-9_4. S. 25–71. (anglicky) DOI: 10.1007/0-306-46854-9_4. 
  6. ↑ a b c LUO, Dehuai; LI, Yanping; ZHAO, Qingyuan. Highly Resolved Phylogenetic Relationships within Order Acipenseriformes According to Novel Nuclear Markers. Genes. 2019-01-10, roč. 10, čís. 1, s. 38. Dostupné online [cit. 2023-10-01]. ISSN 2073-4425. doi:10.3390/genes10010038. PMID 30634684. (anglicky) 
  7. ↑ a b SHEN, Yanjun; YANG, Na; LIU, Zhihao. Phylogenetic perspective on the relationships and evolutionary history of the Acipenseriformes. Genomics. 2020-09, roč. 112, čís. 5, s. 3511–3517. Dostupné online [cit. 2023-10-28]. doi:10.1016/j.ygeno.2020.02.017. (anglicky) 
  8. ↑ a b SHERALIEV, Bakhtiyor; PENG, Zuogang. Complete mitochondrial genome sequence and phylogenetic position of the Amu Darya sturgeon, Pseudoscaphirhynchus kaufmanni (Acipenseriformes: Acipenseridae). Journal of Applied Ichthyology. 2020-08, roč. 36, čís. 4, s. 389–392. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. ISSN 0175-8659. doi:10.1111/jai.14043. (anglicky) 
  9. ↑ BETANCUR-R, Ricardo; WILEY, Edward O.; ARRATIA, Gloria. Phylogenetic classification of bony fishes. BMC Evolutionary Biology. 2017-12, roč. 17, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-10-28]. ISSN 1471-2148. doi:10.1186/s12862-017-0958-3. PMID 28683774. (anglicky) 
  10. ↑ SATO, Hiroki; MURRAY, Alison M.; VERNYGORA, Oksana. A rare, articulated sturgeon (Chondrostei: Acipenseriformes) from the Upper Cretaceous of Dinosaur Provincial Park, Alberta, Canada. Journal of Vertebrate Paleontology. 2018-07-04, roč. 38, čís. 4, s. (1)–(15). Dostupné online [cit. 2023-10-29]. ISSN 0272-4634. doi:10.1080/02724634.2018.1488137. (anglicky) 
  11. ↑ KÁLDY, Jenő; MOZSÁR, Attila; FAZEKAS, Gyöngyvér. Hybridization of Russian Sturgeon (Acipenser gueldenstaedtii, Brandt and Ratzeberg, 1833) and American Paddlefish (Polyodon spathula, Walbaum 1792) and Evaluation of Their Progeny. Genes. 2020-07-06, roč. 11, čís. 7, s. 753. Dostupné online [cit. 2023-10-28]. ISSN 2073-4425. doi:10.3390/genes11070753. PMID 32640744. (anglicky) 
  12. ↑ HILTON, Eric J.; GRANDE, Lance; JIN, Fan. Redescription of † Yanosteus longidorsalis Jin et al., (Chondrostei, Acipenseriformes, †Peipiaosteidae) from the Early Cretaceous of China. Journal of Paleontology. 2021-01, roč. 95, čís. 1, s. 170–183. Dostupné online [cit. 2023-10-28]. ISSN 0022-3360. doi:10.1017/jpa.2020.80. (anglicky) 
  13. ↑ a b LU, Liwu; TAN, Kai; WANG, Xi. Redescription of Eochondrosteus sinensis (Acipenseriformes, Actinopterygii) and its geological age. Earth Science Frontiers. 2020, roč. 6, s. 371–381. Dostupné online. 
  14. ↑ NIELSEN, Eigil. Notes on Triassic Fishes from Madagascar. Meddelelser fra Dansk Geologisk Forening. 1955, roč. 12, s. 563–578. 
  15. ↑ a b c LUDWIG, A. Identification of Acipenseriformes species in trade. Journal of Applied Ichthyology. 2008-06, roč. 24, čís. s1, s. 2–19. Dostupné online [cit. 2023-10-01]. ISSN 0175-8659. doi:10.1111/j.1439-0426.2008.01085.x. (anglicky) 
  16. ↑ BABOR, Josef; BABOROVÁ-ČIHÁKOVÁ, M. Plazi, obojživelníci, ryby a vyšší bezpáteřní. Příprava vydání Jiří Janda a kol.. 2. vyd. Praha: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1931. (Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší; sv. Zoologie II). S. 150. 
  17. ↑ a b Červený seznam IUCN. Kapitola Acipenseriformes. www.iucnredlist.org [online]. IUCN [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ RAIKOVA, E. V. Life cycle, cytology, and morphology of Polypodium hydriforme, a coelenterate parasite of the eggs of acipenseriform fishes. The Journal of Parasitology. 1994-02, roč. 80, čís. 1, s. 1–22. PMID: 7905920. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. ISSN 0022-3395. PMID 7905920. 
  19. ↑ RAIKOVA, E. V. Polypodium hydriforme infection in the eggs of acipenseriform fishes. Journal of Applied Ichthyology. 2002-12, roč. 18, čís. 4–6, s. 405–415. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. ISSN 0175-8659. doi:10.1046/j.1439-0426.2002.00385.x. (anglicky) 
  20. ↑ HOLZER, Astrid S.; BARTOŠOVÁ‐SOJKOVÁ, Pavla; BORN‐TORRIJOS, Ana. The joint evolution of the Myxozoa and their alternate hosts: A cnidarian recipe for success and vast biodiversity. Molecular Ecology. 2018-04, roč. 27, čís. 7, s. 1651–1666. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. ISSN 0962-1083. doi:10.1111/mec.14558. (anglicky) 
  21. ↑ DOROSHOV, Sergei I. Biology and Culture of Sturgeon Acipenseriformes. Příprava vydání James F. Muir, Ronald J. Roberts. 1. vyd. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-0-429-30393-7. doi:10.4324/9780429303937-7. S. 251–274. (anglicky) DOI: 10.4324/9780429303937-7. 
  22. ↑ GILLE, Daphne A.; VAN EENENNAAM, Joel P.; FAMULA, Thomas R. Finishing diet, genetics, and other culture conditions affect ovarian adiposity and caviar yield in cultured white sturgeon (Acipenser transmontanus). Aquaculture. 2017-05, roč. 474, s. 121–129. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. doi:10.1016/j.aquaculture.2017.03.045. (anglicky) 
  23. ↑ JARIĆ, I.; BRONZI, P.; CVIJANOVIĆ, G. Paddlefish ( Polyodon spathula ) in Europe: An aquaculture species and a potential invader. Journal of Applied Ichthyology. 2019-02, roč. 35, čís. 1, s. 267–274. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. ISSN 0175-8659. doi:10.1111/jai.13672. (anglicky) 
  24. ↑ HANEL, Lubomír; LUSK, Stanislav. Ryby a mihule České republiky: rozšíření a ochrana. Vyd. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim 447 s. s. Dostupné online. ISBN 80-86327-49-3, ISBN 978-80-86327-49-5. OCLC 85543621 S. 174–181. 
  25. ↑ BURZA, Marek. Povodí Moravy vysadilo malé jesetery. Zkouší, zda se rozmnoží. iDNES.cz [online]. 2020-07-16 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  26. ↑ DESSE-BERSET, Nathalie. Biology and Conservation of the European Sturgeon Acipenser sturio L. 1758. Příprava vydání Patrick Williot, Eric Rochard, Nathalie Desse-Berset, Frank Kirschbaum, Jörn Gessner. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg, 2011. Dostupné online. ISBN 978-3-642-20610-8, ISBN 978-3-642-20611-5. doi:10.1007/978-3-642-20611-5_3. Kapitola Discrimination of Acipenser sturio, Acipenser oxyrinchus and Acipenser naccarii by Morphology of Bones and Osteometry, s. 23–51. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-642-20611-5_3. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jeseteři&oldid=24842682“