Jedle řecká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJedle řecká
alternativní popis obrázku chybí
Jedle řecká (Abies cephalonica) v botanické zahradě Botanischer Garten Marburg, Hesensko, Německo
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Podčeleď jedlové (Abietoideae)
Rod jedle (Abies)
Binomické jméno
Abies cephalonica
Loudon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedle řecká (Abies cephalonica) je jehličnatý strom, rostoucí v Řecku a blízký příbuzný jedle kavkazské.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Picea cephalonica
  • Pinus cephalonica
  • Pinus abies varieta cephalonica
  • Abies alba varieta cephalonica.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený, jehličnatý, poměrně rychle rostoucí (více než 30 cm za rok) strom, dorůstající 40 m. Koruna je široce pyramidální a hustá. Borka je zpočátku šedohnědá a hladká, později rozpraskaná do obdélníkovitých plátů. Letorosty jsou červenohnědé a bez chlupů. Pupeny jsou kuželovité nebo vejčité, fialovočervené, pryskyřičnaté, mírně chlupaté, 1,2–1,6 mm v průměru. Jehlice jsou 1,5–3,5 cm dlouhé, 2–3 mm široké a 0,5 mm vysoké, spirálovitě uspořádané, tmavozelené seshora, vespod se dvěma modrobílými stomatárními proužky, na koncích ostré. Samčí šištice jsou vejčité, 14 mm dlouhé a 4 mm široké. Samičí šištice (šišky) jsou 10–20 cm dlouhé a 4 cm široké, úzce válcovité, hnědočervenofialové s tupým vrcholem. Semena jsou načervenalá, 12–19 mm dlouhá, se dvěma křídly. Semena dozrávají v říjnu.

Příbuznost[editovat | editovat zdroj]

Jedle řecká Abies cephalonica je blízce příbuzná s jedlí kavkazskou Abies nordmanniana.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Domovinou stromu je Řecko – východní Egejské ostrovy (ostrov Kefalonia, Euboia, poloostrov Peloponés a Pevninské (též Centrální) Řecko).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Horský strom, rostoucí v nadmořských výškách 400–2000 m. Nenáročný na půdu, může růst v písčitých, středních jílovitých i v těžkých jílových půdách, dává přednost vlhké (ale zároveň dobře odvodňované) půdě. Ve své domovině roste v půdách odvozených z rozmanitých materiálů: vápence, dolomitu, břidlic, serpentinitu, pískovce, jílovitého svoru, slídy – jedná se o materiály o velmi rozdílných hodnotách pH: 5–8  (strom tedy vzkvétá v půdě kyselé, neutrální a zásadité). Nenáročný také na světlo – roste ve stínu, v polostínu a (nejraději) na přímém slunci. Mrazuvzdorný do −28º C (ovšem při silných dlouhotrvajících mrazech snadno namrzá, lépe se stromu daří v teple), je velmi snášenlivý k suchu a odolný proti hmyzu. Menší znečištění ovzduší snáší, velké ne. Většinou roste v monokulturních porostech, občas ve smíšených s: jalovcem červenoplodým Juniperus oxycedrus, kaštanovníkem setým Castanea sativa, bukem východním Fagus orientalis, borovicí černou Pinus nigra a dalšími.

Choroby a nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Strom je někdy napadán jmelím a na jehlicích občas parazitují houby Milesina blechni a Sydowia polyspora.

Využití člověkem[editovat | editovat zdroj]

Lehké, měkké a trvanlivé dřevo je používáno ve stavebnictví a na výrobu dřevoviny. V parcích a velkých zahradách pěstován jako okrasná dřevina.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Strom není ohrožen. Jeho populace je stabilní. Největší ohrožení pro jedli řeckou představují v současnosti lesní požáry (a nízká či žádná popožárová regenerace populace stromu) a silné znečištění ovzduší, obě způsobující odumírání stromu a na které není strom přizpůsoben. Menší ohrožení způsobuje spásání dobytkem, kácení a zemědělství (provozované člověkem tisíce let a jejichž dopad je pozorovatelný v některých částech populace stromu) a též období extrémního sucha či extrémních mrazů a poškození způsobené jmelím a parazitickými houbami. Strom je součástí několika národních parků, ve kterých je, jako jejich součást, chráněn (například národní parky Cephalonia, Mt Parnassos a jiné).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]