Jedle jehlicovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJedle jehlicovitá
alternativní popis obrázku chybí
Jedle jehlicovitá (Abies holophylla)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Podčeleďjedlové (Abietoideae)
Rodjedle (Abies)
Binomické jméno
Abies holophylla
Maxim., 1866
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedle jehlicovitá (Abies holophylla) je jehličnatý strom z čeledi borovicovitých. Pochází z východní Asie, v ČR je zřídka pěstována jako okrasná dřevina.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený strom dorůstající 30–50 m. Koruna kuželovitá. Borka je hnědošedá až šedá, v mládí mělce rozbrázděná, později hrubě šupinovitá. Letorosty žlutošedé, ve druhém roce rýhované. Jehlice 2–4,5 cm, dlouhé 2–2,5 mm široké, shora tmavě zelené, lesklé, vespod se dvěma bílými pruhy; jsou zakončené špičkou a ostře pichlavé. Na větvičce jsou uspořádány zhruba dvouřadě, uprostřed formují široký klín ve tvaru písmene V.[3]

Šištice samčí jsou žluté, samičí nachové. Šišky válcovité, 9–14 cm dlouhé a 3,5–4,5 cm široké, zpočátku zelené, později hnědé. Semeno trojúhelníkovitého tvaru, 6 mm dlouhé a 4 mm široké s 13 mm dlouhým křídlem. Kvetení duben–květen, šišky dozrávají září–říjen.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se ve východní Asii: Čína, Mandžusko, Severní Korea. Okrajově zasahuje i na ruský Dálný východ (Přímořský kraj).[4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Horská, pomalu rostoucí dřevina, roste v nadmořských výškách 500–1500 m, v hlubších, na humus bohatších, kyselých a vlhkých granitových půdách. Strom upřednostňuje plné oslunění.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Jedle jehlicovitá dobře odolává jedlovým mšicím. Pro pevné, ozdobné dřevo (vyrábí se z něj překližka, dýha ale i některé hudební nástroje) dochází k jejímu častému kácení (obzvláště v Rusku, ale i jinde), úbytky se pohybují kolem 30 % populace jedle jehlicovité.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. BOTANY.cz » ABIES HOLOPHYLLA Maxim – jedle jehlicovitá / jedľa ihlicovitá. botany.cz [online]. [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. 
  3. Conifer Species: Abies holophylla | American Conifer Society. American Conifer Society. Dostupné online [cit. 2017-12-13]. (anglicky) 
  4. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2014-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-29. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]